Exhumace

Stopy neustávajícího větru a hrany ostrého světla vytvářejí v prostoru hmatatelné i iluzorní útvary a v trpělivých pozorováních ukazují písečné a světelné kompozice saharské pouště na místech regionu Táfílált, který byl dnem prehistorického oceánu, jak naznačuje subtilní zvuková skladba. Terra Jean Longová (1983) žije v kanadském Torontu a pedagogicky působí v centru the Liaison of Independent Filmmakers of Toronto (LIFT). Ve svých filmech vypráví osobní příbě- hy, zasazené do prostředí na pomezí snu, fikce a reality. Své snímky prezentovala na festivalech jako Edinburgh International Film Festival nebo International Documentary Festival Amsterdam.„Nad oblastí Táfílált v maro cké části saharské pouště se kdysi rozkládal Rheický o ceán. Film Před 350 miliony let zázračně nalézá v této krajině přítomnost o ceánu, hlubinu času v záhybech prostoru.“

Úvaha nad původem a identitou na cestě, kterou režisérka v kontrastních černobílých obrazech přírody a horských vesnic sleduje trasu přes Andy, již v roce 1925 absolvoval její židovský dědeček, profesionální boxer pů- vodem z Rumunska, aby si vyřídil peruánské občanství, které mu pak o dvanáct let později umožnilo i s rodinou opustit Evropu. Madi Pillerová (1960) se narodila v Peru, žije a tvoří v Kanadě. Působí jako nezávislá filmař- ka, animátorka, programátorka a kurátorka pro Toronto Animated Image Society (TAIS). Její abstraktní, poetické snímky jsou syntézou řady filmařských přístupů a stylů a zabývají se tématy vzpomínek, introspekce a hledání kulturní identity.„Film nahlíží do jedné cesty životem, noří se do paměti, hloubá nad vlastnictvím a existencí území. 16mm vysoce kontrastní filmový materiál je upravován při vyvolává- ní, aby zdůraznil obrazovou vrstvu ukazující skryté poklady And.“

Důsledná manipulace nalezeného materiálu s obrazy tváří a postav v městských kulisách rozpouští pohyby do obrazových ozvěn, aby tak melancholické pozůstatky původního filmu podlehly digitální básnivosti rozostření, až rozpadu významu a rozeznatelnosti věcí, gest a mimiky. „Produkce filmu zahrnuje i výrobu kopií. Duplikace je do tohoto média přímo vtělená. Ač na obsahu se nic nemění, změna vnější formy je novou zkušeností.“ S. A. Fruhauf

Mexické uskupení nezávislých audiovizuálních umělců Los Ingrávidos vzniklo v roce 2011 v reakci na zmizení 43 studentů ve městě Iguala. V novém filmu s vědomím dědictví dávných mýtů tvůrci ukazují, jak by to vypadalo, kdyby Měsíc uměl tančit. Díky použití řady barevných filtrů a s dynamickým hudebním podkresem evokují jedinečný měsíční tanec.      „‚Coyolxauhqui‘, aztécká bohyně Měsíce, je kinematografický trans na pomezí mytologie a politiky. Film je ovlivněn násilím páchaným na mexických ženách v běhu dějin.“ Colectivo Ingrávidos 

Protesty proti úsporným opatřením čtené jako výraz pevnosti odporu vůči státu se prolínají s vyjádřením intimního souzvuku. Demonstrace spojení. Esejistická koláž smazává hranice mezi privátním a veřejným a zamýšlí se nad politikou soubytí. "Co kdyby revoluce propukla v domácnostech, vyšla z mikropolitiky nám blízkého, životů v našich kuchyních a ložnicích? Kdybychom odmítli zastaralé rodinné modely, dokázali bychom spojit realitu našich postelí s tou pouliční?" M. Hoolboom, H. Frise  

Deníkové svědectví z autorčiny cesty do Moldavska, odkud museli její prarodiče ve 30. letech minulého století uprchnout kvůli svému židovskému původu. Archivní materiál spojený s výpověďmi pamětníků evokuje exodus, válku a totalitu a střetává se s obrazy místních předmětů a výjevy tradičních rituálů.  „Ve svém filmu jsem byl svědkem různých míst a nenápadně shromažďované, bolestné historie, již tvarovala bolest a utrpení.“ M. Piller

Kombinací statických fotografií pořízených na různý expoziční čas vzniká působivý portrét místa, na němž kamenná stavba prodlévá celá staletí, lidé jsou však jen nezaznamenatelné stopy na chodníku před ní. Viditelní jsou pouze ti, kteří se na chvíli zastaví, ti se můžou vtisknout alespoň do krátkodobé paměti místa. V časosběrném toku jsou pozorovatelné i změny ve vzhledu pevné stavby, jak světlo architekturu dotváří.

Světelné body, těkající obrazy interiéru i obrazovky počítače, tváře skryté za brýlemi na virtuální realitu, hlasy ve fragmentech zpřítomňující minulost Kuby, její kolonizaci i revoluci. To vše evokuje hru ve virtuální realitě Utopia 360, kterou testují dva mladí kubánští hráči a jejíž průběh si na základě záblesků a útržků skládá sám divák.  

Další příspěvek autorky k reflexi žánrového filmu, tentokrát romantického melodramatu, konfrontuje expresivitu média a divákova vnímání v radikálních juxtapozicích očí pozorně sledujících film Kdo se bojí Virginie Woolfové a ploch červené, zelené a modré barvy, které se do nich zahryzávají za doprovodu drásavých ruchů a hudby.   „Film Kdo se bojí RGB si hraje s tím, jak umění odkazuje samo na sebe, se vztahem mezi uměleckým dílem a divákem, odkazy na jiná umělecká díla a vědecké obory, například jako zde na psychofyziologii.“ B. Roisz

Úzkost zakoušenou během prvních měsíců covidové pandemie proměnil Guli Silberstein ve filmový experiment o třech aktech. Ideální výrazový prostředek k vyjádření strachu a paranoie nalezl v kolorované verzi zombie hororu Noc oživlých mrtvol, který proměnil v asociativní proud abstraktivních obrazů.     „Zpracovaná hybridní forma filmu, kombinující video a digitalizaci, se stala proudem vědomí působícím přímo na smyslové vnímání, odrážející dopad koronavirové pandemie, vyjadřující strach, paranoiu a podezřívavost.“ G. Silberstein

Soustředěný pohled na místo ve Středozemním moři, kde 11. října 2013 zahynul velký počet migrantů včetně desítek dětí, je v sérii mizejících obrazů také apelem na pomoc lodím připlouvajícím do blahobytné Evropy. „Snímek přispívá k nové dynamice společenské autonomie a je pokusem o narovnání systémově vytvářených nerovností pomocí navrhnutí jiných sociopolitických podmínek skrze umění.“ A. Onco

Tento film má limit zhlédnutí 700. Návštěvník z kosmu přicestoval na Zemi, kde na sebe bere podobu vietnamského chlapce. Stává se svědkem stavby velkého chrámu a setkává se s různými postavami, které stejně jako on hledají místo, jež by mohly nazývat domovem. Mysteriózní snímek těží svou tajuplnou atmosféru z autentických vietnamských lokací.