F3

V jediném záběru sledujeme několikaminutový výjev z vesnice Hladivode poblíž Sarajeva. Z pomalé jízdy po sadu přechází oddálením oka kamery záběr do celku a odhaluje skupinu mužů v nezávazném hovoru. Zakrývají cementem díry po kulkách v ruině stavby připomínající nedávnou pohnutou balkánskou historii.

Po zaplavení vesnice na severu Íránu přehradou zůstal jediný ostrov. Je na něm hrob. Ze svahu nad novým jezerem na něj shlíží stará žena. Intimní pohled na každodenní rutinu Íránky, která v domku na úpatí hory přečkala ve skromnosti už dvanáct let o samotě.  Čeká na povolení ostrov navštívit.

Snímek skládá dohromady obrazy z každodenní práce chovatelů dobytka v nehostinné maďarské stepi, kde běžné časové zákonitosti přestaly platit. Souhra panoramatických záběrů krajiny s výstižnými detaily života na farmě utváří pochmurnou vizi místa, jež přítomné lidi i zvířata odsuzuje k úpadku.

Vodka jako pramen transcendentální inspirace ruského národa. Zelený had, jehož uštknutí stahuje do krajin soumraku, jak o tom na pozadí záběrů ruské zimy v introspektivních výpovědích hovoří básník, herec a ředitel divadla stejně jako vědec. Pátý živel světa odkrývá svůj potenciál v ódě na vášeň. Tma, v ní na ulici rozkvetlé lampy. Koleje vyjeté do sněhu, v kterém se chvějí uschlé květy. Pod nimi na zemi záblesky malých hvězd. „S vodkou je to jako se sexem. Jako s parfémem. Záleží na náladě.“

Animovaný dokument oživuje formou rozhýbaných „komiksových“ kreseb s komentářem příběh Rudolfa Bělohoubka. Syn českého otce a německé matky se po druhé světové válce stal svědkem popravy rodičů tzv. Revolučními gardami, k nimž se přidali i jejich sousedé. 

Kompilace výjevů minut ticha držených po tragických událostech v novodobých dějinách lidstva v různých částech světa v různých dobách je dokumentárním zachycením kolektivní lidské paměti. Koláž krátkých záběrů beze slov zachycuje prchavé, ale silné okamžiky sounáležitosti, které svádí dohromady lidi nezávisle na rase, vyznání či kulturních rozdílech.DETAIL:Dveře se otevírají a za zvuků cvakajících fotoaparátů vstupuje do koridoru lidí po boku své manželky americký prezident Barack Obama, aby uctil památku obětí teroristických útoků z 11. září 2001.

Snímek si pohrává s paralelou mezi rolí pečovatele a člena ochranky vtělené do postavy mladého muže, který pořád něco střeží. Opakování a automatizace každodenních úkonů je akcentována monotónní estetikou kamery a pomalým tempem, jež nás uvádí do světa korejské pragmatičnosti a smyslu pro zodpovědnost. 

U cesty stojí malý obchod. Lidé jeden po druhém vstupují do malé budovy a vycházejí z ní. Nahodilost a nelogičnost akcí neodpovídá realitě. Nastolená snovost vyvěrá z atmosféry bezčasí a nepojmenovaného prostoru. Téměř nehybný záběr kamery černobíle zaznamenává výsek ze života místa vytrženého ze souvislosti světa.

VHS instalace z říše dokumentárního filmu. Dvojice videozáznamů označených na pásce stejným datem z roku 1992 je postavena v multiplikovaném obrazu, aby nám prostředkovala estetizovaný trip do doby, kdy znovusjednocené Německo bylo křehkou soustavou a mladí lidé podléhali (sebe)destrukci. VHS technologie, paneláky, bývalé východní Německo, prudký nástup neonacistického hnutí, rozšíření tvrdých drog. Doplňte místo východního Německa Československo a dostanete se ke sdílené zkušenosti postkomunistických států.

Kamera vstupuje do kancelářských prostor. Recepční přijímá telefonát, kolegové v průběhu pauzy popíjejí kávu, přemýšlejí nad plány, později probíhá porada. Strnulost situace prozrazuje skrytý příběh v obraze. Co se přesně odehrávalo od června 2015 do září 2016 ve vládní budově v Amsterodamu?

Hypnotizující černobílé statické pohledy na horu přináší intenzivní senzitivní zážitek hmatu prožívaného zrakem. V pohlcující koncentraci jsou kontemplativní hrou s kontrasty (nehybnost masivu hory – pohyb mravenčích těl lyžařů, světlo – stín, černá – bílá) a vizuálním ohmatáváním textury povrchu. Dech a křupání sněhu, minimalistická hudba, chladné kovové zvuky vleku, do krajiny vstupuje soumrak, ukrajuje světlem modelovanou krajinu, pohlcuje vjemy nabízené zraku, den zavírá oči a tmou klouže světelný had.

V moskevském bytě sestra a švagr Andreje Tarkovského vzpomínají na slavného filmaře. Film-koláž sestávající z rodinných fotografií, vizuálních impresí, útržků vyprávění a neurčitých, až zmatečných vzpomínek odhaluje na pozadí ambientních hudebních ploch opomíjené fragmenty ze života ruského umělce.