Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

25. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum

Krátká radost

Krátká radost nabízí výběr nejlepších světových krátkých filmů – svrchovaných děl, která prozkoumávají na malém a ještě menším prostoru možnosti a sílu dokumentu.

Vyberte nejlepší krátký film – porota jste vy! Sledujte nominované filmy zdarma na DAFilms od 12. října a rozhodněte o vítězi Ceny diváků. Hlasování končí 24. října o půlnoci. Vítězný film získá online distribuci a propagaci filmu v hodnotě 3.000 EUR, všichni hlasující budou zařazeni do slosování o roční předplatné na DAFilms.

výpis filmů

Fragmenty pro Céline
Mezi první a druhou vlnou covidu-19 „napsal“ Nikolas Candido audiovizuální dopis svému příteli. V zastřených fragmentech zachycuje digitální i „osmičkovou“ kamerou proměňující se náladu Ria de Janeiro. Přestože život navenek plyne jako dřív, město se pomalu noří do tmy. Stejně jako celá země, kde v nejkritičtější fázi boje s nemocí umíraly až čtyři tisíce lidí denně.
osobní program

Fragmenty pro Céline

Nikolas Candido
Brazílie / 2021 / 6 min.
sekce: Krátká radost
Světová premiéra
Hypermigrace
Černobílá videoesej vytváří paralelu mezi sedimentací a přeměnou anorganických látek a civilizační migrací napříč historií. Na příkladu společenských uspořádání vznikajících propojováním různých národů v minulosti autor navrhuje alternativní přerámování současného diskurzu o migraci. Esej, pronášenou mužským hlasem s výrazným balkánským přízvukem, doplňují vizuálně podmanivé záběry pohybu zrnek písku. „Migrace není příčinou válek, kulturního kolapsu nebo bídy, příčinou je myšlenka žít z práce někoho jiného, udržet si kontrolu nad lidmi a zdroji a vnucovat tento princip ostatním.“
osobní program

Hypermigrace

Mladen Bundalo
Belgie / 2021 / 15 min.
sekce: Krátká radost
Světová premiéra
I když mi nerozumíte
Kwang-Ja si jakožto operátorka korejské linky bezpečí vyslechla za posledních pětačtyřicet let nespočet příběhů zoufalých lidí, kteří byli mnohdy rozhodnuti skoncovat se životem. Jak můžeme pomoci těm, jejichž bolest jsme sami nikdy neprožili? Krátký film sice nenabízí řešení problematiky sebevražd, avšak prostřednictvím evokativních obrazových záblesků umožňuje na chvíli se vcítit do těch, kteří byli smrti tak blízko.„Rozhovory na korejské lince bezpečí probíhají pouze po telefonu, takže záznam je jen zvukový. Poté, co jsem rozhovory opakovaně poslouchala, jsem na kameru zachytila obrazy, které vyslechnuté příběhy doplňovaly... Tím vším jsem se snažila zhmotnit neviditelné.“ (Ji-Yoon Park)
osobní program

I když mi nerozumíte

Ji-Yoon Park
Jižní Korea, Velká Británie / 2021 / 11 min.
sekce: Krátká radost
Mezinárodní premiéra
Interference
Snímek se zabývá okolnostmi záhadného zločinu, který se odehrál v roce 1973. Těsně před Pinochetovým převratem byla ve městě Concepción instalována anténa pravicového kanálu č. 5, jež byla posléze za nejasných okolností zničena. O několik dní později bylo nalezeno tělo malíře zavražděného nezvyklým způsobem. Vyšetřování desítky let starého případu ale přeruší koronavirová epidemie... Investigativní film ukazuje současnou pandemii a s ní související izolaci jako hnací motory pro nadměrnou představivost, vznik spekulací i rozplétání zapomenutých záhad.
osobní program

Interference

Juan Carlos Soto Martínez
Chile / 2020 / 12 min.
sekce: Krátká radost
Evropská premiéra
Jak to mám ráda
Veřejný prostor v Pákistánu patří mužům. Sebevědomí, s jakým se pohybují ulicemi měst nebo zvedají činky v posilovně, je ale opouští, když jsou konfrontováni s ženskou sexualitou. O ní mimo obraz promlouvá několik anonymních žen. V kontrastu s trefnými obrazy společnosti sevřené patriarchálními konvencemi popisují s osvobozující otevřeností dráždění klitorisu, sex s více muži, pissing i potraty a znásilnění.
osobní program

Jak to mám ráda

Nida Mehboob
Pákistán / 2021 / 18 min.
sekce: Krátká radost
Světová premiéra
Každý den neděle
Alberto listuje albem s fotografiemi jeho svatého přijímání. Někdo je poškodil. Tvář slavnostně oblečeného chlapce byla ze všech snímků vytržena. Nepříjemné vzpomínky a obsedantní myšlenky stejně snadno odstranit nelze. Existují ale jiné způsoby, jak nad fotkami coby prostředkem stvrzujícím určitou verzi minulosti převzít kontrolu a přepsat jejich význam. Pro Alberta je to samotný tvůrčí akt.
osobní program

Každý den neděle

Alberto Dexeus
Španělsko / 2021 / 15 min.
sekce: Krátká radost
Světová premiéra
Lamačky kamene
V roce 1908 zahájili argentinští lamači kamenů nejdelší stávku v dějinách země. Dochovalo se jen pár svědectví a žádné obrazové materiály. O šedesát let později o incidentu vznikl hraný film, který ale opomenul, že mezi stávkujícími byly i ženy. Režisérka Azul Aizenberg se proto pustila do napínavého pátrání po fragmentech zapomenuté historie, aby vyzdvihla, jaký význam měla událost pro stále trvající boj za práva vykořisťovaných sociálních skupin. „Slovy Jonase Mekase, dějiny filmu jsou neviditelné: jsou to příběhy přátel, kteří společně dělají to, co je jim drahé. V tomto případě jsou to příběhy soudruhů, kteří bojovali za revoluci.“ (Azul Aizenberg)
osobní program

Lamačky kamene

Azul Aizenberg
Argentina / 2021 / 16 min.
sekce: Krátká radost
Mezinárodní premiéra
Matčina zem
V předposlední den roku 2020 proběhla na filipínském ostrově Panay policejní akce, při níž bylo zavražděno devět příslušníků tamější domorodé komunity Tumandok. Důvodem byly jejich protesty proti stavbě přehrady. Dokument rekonstruuje samotný incident i jeho historické pozadí za pomocí dřevěných loutek a svědeckých výpovědí žen stále žijících ve strachu a marně čekajících na spravedlnost.„Nedokážu uronit ani slzu, ale srdce mi přesto každý den pláče. Stále přemýšlím, jak bych mohl resetovat svou mysl.“   „Nedokážu uronit ani slzu, ale srdce mi přesto každý den pláče. Stále přemýšlím, jak bych mohl resetovat svou mysl.“ (Z filmu.)
osobní program

Matčina zem

Jane Mariane Biyo, Katya Marie Corazon Puertollano, Myra Angeline Soriaso
Filipíny / 2021 / 19 min.
sekce: Krátká radost
Světová premiéra
Milá maminko
Vnímavý observační dokument nám dává nahlédnout do každodennosti nevyléčitelně nemocné pacientky. Navzdory paralyzující bolesti a nepříznivé prognóze se nepřestává učit novým věcem a rozvíjet vztah se ženou, která o ni ve dne v noci láskyplně pečuje. Traumatizující předtucha nenávratného odloučení mezi oběma ženami vytvořila silné pouto. Strach ze smrti se tak překrývá s pocitem blízkosti a vděku.   „Nikdy jí nebudu schopná projevit svou vděčnost. Ale jsem jí neskutečně vděčná.“ (Faizan Ali)
osobní program

Milá maminko

Faizan Ali
Maďarsko / 2020 / 15 min.
sekce: Krátká radost
Mezinárodní premiéra
Nevěra se ti vyplatí
Kombinovaný film, v němž se propojují fotografie s kreslenou animací, vznikl jako inscenace výpovědí ženy, reprezentantky střední třídy. Její rodinný život s manželem věčně na cestách za volantem kamionu a vzdalujícími se dětmi se nám předestírá jako série momentů osamění a pokusů se z něj vymanit cestou nevěry. V hlavní roli intimního filmu vystupuje slavná finská herečka Kati Outinen.„Žena, která čtyřicet let podváděla svého manžela, se zamýšlí nad sebou a nad tím, co jí její způsob života přinesl.“
osobní program

Nevěra se ti vyplatí

Catarina Diehl
Finsko / 2021 / 10 min.
sekce: Krátká radost
Světová premiéra
Nezapomeň mě políbit, až se probudíš
Babička, matka a dcery. Přestože žily v jednom domě, navzájem si vyměňovaly dopisy. První byl napsán v roce 1994, poslední o patnáct let později. Svěřovaly se v nich se svými nejniternějšími pocity a obavami. Formu dopisu má také tato autobiografická esej, v níž autorka roky čilého dopisování znovu oživuje s pomocí videí nahraných na mobil a vlastnoruční animace. Dialog spolu nevede jen několik žen, ale i minulost a přítomnost, lidé a jejich obrazy.   „Všechno to začalo jako hra. Vybrala jsem ze svého telefonu pár videí, vytiskla jsem je a postavy babičky, matky a sester jsem obkreslila. Bavilo mě sledovat kontrast mezi oběma obrazy.“ (Estefania Clotti)
osobní program

Nezapomeň mě políbit, až se probudíš

Estefanía Clotti
Argentina / 2021 / 23 min.
sekce: Krátká radost
Světová premiéra
Nullo
FILM NENÍ VHODNÝ PRO OSOBY MLADŠÍ 18 LETTermín nullo vznikl zkrácením slovního spojení genital nullification, tedy jakéhosi „zrušení pohlavních orgánů“. Označují se tak členové specifické subkultury tvořené převážně muži, kteří si dobrovolně odstranili penis i varlata. Hlavní hrdina Norbert se nám před kamerou odhaluje fyzicky i duševně, a to až do takového detailu, který testuje naše vnímání tělesnosti v její nejrůznorodější podobě.   "Moji hrdinové žijí ve stejné společnosti jako já. Dělají věci, které já nedělám, možná zachází do větších krajností než já; ale je to prostě jen jiný způsob, jak žít svůj život." (Jan Soldat)
osobní program

Nullo

Jan Soldat
Rakousko, Německo / 2021 / 16 min.
sekce: Krátká radost
Světová premiéra
Okouzlení
Meditativně pojatý experimentální film spojuje ve zvukové stopě výpovědi pěti žen, jejichž život se nějakým způsobem potýká se smrtí. Ať už je to vykladačka tarotových karet, oběť násilného trestného činu, žena obviněná ze čtyřnásobné vraždy, věřící hledající odpovědi ve spiritualitě, nebo žena, která vidí mrtvé. Kulisou pro jejich vyznání jsou jemně stylizované záběry evokující home video.   „Hlasy těchto žen promlouvají o různých pohledech na život optikou smrti.“
osobní program

Okouzlení

Chiara Caterina
Itálie / 2021 / 20 min.
sekce: Krátká radost
Mezinárodní premiéra
Otevřená hora
V červenci roku 1929 zorganizovala v kolumbijské vesničce skupina ševců jednodenní revoluci ve snaze zlepšit životní i pracovní podmínky v zemi. Přestože téměř všechny stopy o události i o revolucionářích, jež si říkali Bolševici Líbano Tolimy, za poslední dekády vymizely, stará pamětnice a anarchistka Aura věří, že jejich boj trvá dodnes. Evokativní hybridní 16mm dokument, v němž se mísí archivní prameny s osobními vzpomínkami, přibližuje historií poznamenané místo, v němž se zastavil čas. „Vidím prašné cesty, podřezávání kuřat na polévku v řece a porost na úpatí hor, v němž mizí stopy první guerilly Latinské Ameriky. Postavy tohoto příběhu žijí v přesvědčení, že jejich boj neustává.“
osobní program

Otevřená hora

Maria Rojas Arias
Kolumbie, Portugalsko / 2021 / 25 min.
sekce: Krátká radost
Evropská premiéra
Otřesy
Poklidná úvaha o příjezdech a odjezdech představuje fragmenty z každodenního života mladého chlapce, jehož největší vášní jsou vlaky. V nitru kubánského venkova se protagonista každý den vydává na vlakové nádraží, kde sleduje přijíždějící a odjíždějící vozy, jež zná lépe než samotní zaměstnanci trati. Snímek pomocí naturalistické práce se zvukem a obrazem simuluje senzorické vjemy a vibrace nádraží.   „Vlaky mi přináší klid a pocit spojení se širším světem, s cestovateli a hledajícími.“ (Nisha Platzer)
osobní program

Otřesy

Nisha Platzer
Kuba, Kanada / 2020 / 13 min.
sekce: Krátká radost
Evropská premiéra
Pagirnis
Snímek využívá juxtapozice litevské mytologie o domácích božstvech a současné situace v Nizozemsku, kde se lidé kvůli bytové krizi uchylují k přebývání v mobilních přívěsech. Osobní výpovědi obyvatel přívěsové vesničky o jejich osudech a životních filozofiích v kontrastu se záběry na jejich příbytky podávají zprávu o dopadech pozdního kapitalismu na lidskou každodennost, z níž se stará božstva vytrácí.   „Jednou z největších iluzí, v nichž žijeme, je představa, že to nějak zvládneme.“ (Z filmu.)  
osobní program

Pagirnis

Anastasija Piroženko
Nizozemsko, Litva / 2021 / 21 min.
sekce: Krátká radost
Světová premiéra
Papanin
Domy ve čtvrti Papanin v ázerbájdžánském Baku měly být již před několika lety srovnány se zemí. Zatímco jejich obyvatelé stále marně čekají na demolici a následnou kompenzaci, život čtvrtě plyne vlastním, pozvolným tempem. Černobílý meditativní snímek líčí osobní mikropříběhy o ztrátě iluzí, malých radostech i každodenních střetech s láskou a smrtí na pozadí vyprázdněných ulic. Střípky lidských životů tak citlivě skládají mozaiku místa, které má brzy zmizet.
osobní program

Papanin

Turkan Huseynova
Ázerbájdžán / 2021 / 21 min.
sekce: Krátká radost
Evropská premiéra
Planktonium
Svět pouhému oku neviděné krásy nám odkrývá dokument natáčený přes čočku mikroskopu. Jejím prostřednictvím se seznamujeme s různými druhy planktonu, všudypřítomné životní formy, bez které by těžko mohl existovat život na Zemi. Pohybově pestrý projev vodních mikroorganismů doprovází hudba od norské umělkyně Jany Winderen, která při jejím komponování využila zvuky vodních tvorů, pohybu vln či ledovců.„Od té doby, co jsem objevil plankton, jsem na něm závislý. Pokaždé, když vyrazím ven se svou planktonovou sítí, jsem zvědavý, co najdu, a vždycky mě mé nálezy ohromí.“ (Jan van Ijken)
osobní program

Planktonium

Jan van IJken
Nizozemsko / 2021 / 15 min.
sekce: Krátká radost
Světová premiéra
Povinné školení
Krátká sociálně kritická mozaika, natočená na 16mm film, sleduje, jak moc se proměnilo společenské smýšlení za poslední dekády a zda jsou rovnost a diverzita v západní společnosti již samozřejmostí, nebo se stále jedná o prázdné pojmy. Film Patricka Tarranta staví do juxtapozice výstřižky z bělošských magazínů minulého století a robotické audiorepliky z online školení o rovnosti, inkluzi a diverzitě pro současné zaměstnance.   „Povinnou průpravu lze vnímat jako nelibou reakci na situaci, kdy jsou lidé nuceni absolvovat počítačovou průpravu a testy na různou škálu témat – od těch banálních až po ideologická. Když například špatně odpovíte na otázku týkající se rasy nebo genderu, můžete, dle dané příručky, test opakovat tak dlouho, dokud ho nevyplníte správně.“
osobní program

Povinné školení

Patrick Tarrant
Velká Británie / 2021 / 10 min.
sekce: Krátká radost
Světová premiéra
Rok v exilu
Superrychlý časosběrný dokument je seskládaný z krátkých záběrů / impresí, které režisér pořizoval v průběhu jednoho kalendářního roku. Formátem připomíná cyklus audiovizuálních básní, kdy obrazovou složku doprovází režisérovy poetické výpovědi a fragmenty rozhovorů. Celým dílem prosvítá snaha uchopit prchavou zkušenost člověka vytrženého z kořenů a nuceně přesazeného do nového prostředí.„Po dobu jednoho roku jsem každý den natočil video. Když jsem je potom dal dohromady, vznikl takový videodeník, a z něj můj první krátký film.“
osobní program

Rok v exilu

Malaz Usta
Turecko, Sýrie / 2020 / 19 min.
sekce: Krátká radost
Evropská premiéra
Sociální vražda
Krátký observační film kolektivu Averklub sleduje každodenní život romských obyvatel v chudé slovenské osadě Rudňany. Výjevy z jejich života doprovází čtený text německého filozofa Friedricha Engelse, jenž v roce 1845 charakterizoval nuzné podmínky irských dělníků v Anglii pojmem „sociální vražda“. Spojením těchto dvou složek vznikla vysoce aktuální studie chudoby, jež jde často ruku v ruce s rasismem a stigmatizací.   „Třída, o jejíž vzdělání se nikdo nestará, která je vydána na pospas všem možným náhodám, která nezná existenční jistoty, jaké důvody, jaký zájem může mít o to, aby předvídala, aby vedla ‚solidní‘ život, a místo co by využívala přízně okamžiku, aby myslela na vzdálené radosti, které právě pro ni a její věčně kolísající a proměnlivé postavení jsou ještě velmi nejisté? Třída, která musí nést všechny nevýhody sociálního řádu, aniž má něco z jeho výhod. Třída, jíž tento sociální řád připadá pouze nepřátelský. Od takové třídy se ještě žádá, aby tento sociální řád respektovala?“ Úryvek z knihy Friedricha Engelse Postavení dělnické třídy v Anglii.
osobní program

Sociální vražda

Averklub kol.
Česká republika / 2021 / 6 min.
sekce: Krátká radost
Světová premiéra
Tabu menstruace
Přestože menstruace představuje přirozenou součást života půlky světové populace, v mnoha zemích jde stále o tabuizované téma. A Bloody Taboo ukazuje, jak silná je její stigmatizace v Japonsku. Z intimních výpovědí pestrého vzorku žen vyplývá, že neochota tamější patriarchální společnosti vést otevřený dialog o menstruačním krvácení je projevem dalekosáhlejšího problému genderové diskriminace.
osobní program

Tabu menstruace

Sybilla Patrizia
Japonsko, Rakousko / 2021 / 14 min.
sekce: Krátká radost
Evropská premiéra
un/Hook
Skupina jazzových hudebníků přichází do nahrávacího studia, aby si zahráli na společné jam session. Jejich improvizace je sladěná s rytmem pásma volně dostupných záběrů z bezpečnostních kamer celého světa. Lidé a zvířata, město a příroda, radosti i tragédie. Ve spojení s hudbou jsou videa zbavována jejich původní dohlížecí funkce a stávají se z nich neurčité, abstraktní, osvobozené obrazy.  „Všechny záběry pocházejí z veřejných webových kamer, dostupných online z celého světa."
osobní program

un/Hook

Antonio Di Biase, Davide Perego
Itálie / 2021 / 17 min.
sekce: Krátká radost
Světová premiéra
Voda, vítr, prach, chléb
Středometrážní poetický dokument íránského režiséra Mahdiho Kiasariho zachycuje výjevy z každodenního života malého chlapce Abolfazla, kterému chybí obě ruce. I přes své zdravotní postižení Abolfazl žije plnohodnotný život s rodinou a kamarádkou Setayesh v palmovém sadu u afghánsko-íránské hranice, kam často míří zahraniční návštěvníci za ekoturismem. Oba patří k dětem, které v Íránu žijí bez státní příslušnosti, což pro jejich budoucnost znamená další velký handicap.
osobní program

Voda, vítr, prach, chléb

Mahdi Zamanpour Kiasari
Írán / 2021 / 25 min.
sekce: Krátká radost
Světová premiéra
Zpráva od Mukalapa
Unikátní nahrávka natočená v roce 1936 v Jižní Africe zaznamenává hlas muže jménem Mukalap, který vybízí Evropany, aby ho vyslechli a uslyšeli jeho rodný jazyk !Ora. Film je odpovědí na Mukalapovu zprávu, kterou režisérka pojala nejen jako vzácný historický artefakt, ale především jako impuls ke komunikaci, pro níž zaniklý jazyk, vzdálený prostor ani uplynulý čas nejsou překážkou.   „Pojala jsem svůj film jako dialog. Odpovídám Mukalapovi, který mluví holandsky, anglicky, afrikánsky i fragmenty jazyka !ora. (...) Přehrávám si Mukalapovu zprávu na velkém gramofonu značky E. M. G. Jeho hlas ke mně promlouvá tady a teď. Obrovská trouba gramofonu, naplněná jeho hlasem a zároveň prázdná, se stala jeho ztělesněním. Je tu i není. Poslouchám a odpovídám mu.“
osobní program

Zpráva od Mukalapa

Judith Westerveld
Nizozemsko, Jihoafrická republika / 2021 / 15 min.
sekce: Krátká radost
Evropská premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt