Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
Fonja
play
Fonja
Fonja
Fonja
Fonja
Fonja
Fonja
Fonja
Fonja
Fonja
Fonja
Fonja

Fonja

režie: Ravo Henintsoa Andrianatoandro, Lovatiana Desire Santatra, Sitraka Hermann Ramanamokatra, Jean Chrisostome Rakotondrabe, Erick Edwin Andrianamelona, Elani Eric Rakotondrasoa, Todisoa Niaina Sylvano Randrialalaina, Sitrakaniaina Raharisoa, Adriano Raharison Nantenaina, Alpha Adrimamy Fenotoky, Lina Zacher
originální název: Fonja
země: Madagaskar, Německo
rok: 2019
délka filmu: 80 min.

synopse

Deset mladistvých delikventů z největšího převýchovného zařízení na Madagaskaru se zapojilo do čtyřměsíčního workshopu, v němž se učili pracovat s filmovou kamerou, stříhat, vytvářet jednoduché filmové triky a vyprávět vlastní příběhy. Kamera se pro ně stala nástrojem k novému uchopení reality, umožňujícímu jim vyjádřit se svobodně navzdory izolaci, ve které žijí. Film podává upřímné svědectví o životě v přísně hierarchizované uzavřené komunitě tak, jak jej vnímají sami mladí filmaři, kteří dostali příležitost nejen objevit a rozvinout svůj kreativní potenciál, ale také navázat nová přátelství. 

„Chci oslovit diváky a šířit velkého ducha a kreativitu této silné skupiny slibných mladých filmařů z věznice Antanimora na Madagaskaru, inspirovat a vytvořit mimo jiné.“ L. Zacher

 

 

biografie

Dokument natočil kolektiv mladých filmařů z Madagaskaru pod vedením Liny Zacher. Ta po studiích industriálního a herního designu založila společně s Delphine Bishop mezikulturní multimediální program MIO, poskytující zázemí mladým talentům. Děti z uprchlických táborů na Filipínách připravily pod jejím vedením uměleckou výstavu Batang Lumad (2016), jejíž součástí byl i stejnojmenný krátkometrážní film.

více o filmu

režie: Ravo Henintsoa Andrianatoandro, Lovatiana Desire Santatra, Sitraka Hermann Ramanamokatra, Jean Chrisostome Rakotondrabe, Erick Edwin Andrianamelona, Elani Eric Rakotondrasoa, Todisoa Niaina Sylvano Randrialalaina, Sitrakaniaina Raharisoa, Adriano Raharison Nantenaina, Alpha Adrimamy Fenotoky, Lina Zacher
producent: Lina Zacher, Jairus Nouvel
střih: Lina Zacher

další filmy v sekci

Lacan Palestina
Série obrazů a sémantických koláží odhaluje film jako osudově paměťové médium. Biblické texty a metaforika symbolů, hollywoodská vyprávění a doslovná obraznost, segregační zeď. Stejně jako filmové obrazy, které se vynořují z pouště nevědomí a stimulují naši představivost, hledá Palestina své hranice a svou autonomii. Hoolboom komponuje Palestinu jako místo milostného příběhu bez lásky – s Mojžíšem, Abrahámem a Jacquesem Lacanem v hlavních rolích.

Lacan Palestina

Mike Hoolboom
Kanada / 2012 / 70 min.
sekce: Opus Bonum
Česká premiéra
Věci, které se neříkají
Videodeník mladé íránské herečky určený příteli v exilu. Lamento zmařených nadějí ve vzpomínkách na kontroverzní prezidentské volby (2009), po kterých následovaly nejmasivnější protesty od islámské revoluce. Autor znovu inscenuje paralelní realitu starou osm let – předvolební extáze rámuje nedokončené zkoušení Macbetha. Znovuprožívání situací, které se nemohou vrátit, palčivě rezonuje s motivem smíření s realitou. Marné herecké gesto hodné zapamatování je vyzývavým vzdorem proti totalitě zapomínání a poctou obětem autokratického režimu. Horečnatost voleb je tlumena skepsí hlavních aktérů – také byli mladí a naivní.„Existuje prázdný prostor, z kterého se vynořuje smysl? Můžeme prázdnotu naplnit realitou – svou vlastní realitou? Jsou obrazy, jež si pamatujeme, tytéž obrazy, nebo jejich odrazy?“ A. Razi

Věci, které se neříkají

Ali Razi
Írán, Francie / 2018 / 52 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
O koncích
Melancholií prostoupené černobílé obrazy opuštěného města a lidských obydlí, v nichž se čas vleče a vzniká tak prostor pro niterné úvahy a rozjímání. Film je autorovou intimní výpovědí z izolace, v níž předčítá dopisy matky, tesknící po svém synovi, kterého čtyři roky neviděla. Ve slovech plných něhy, bolesti i náboženského přesvědčení se mísí vzpomínky na minulost s vírou v budoucí společné okamžiky. V textu pronášeném tichým hlasem kontrastuje světlo a tma, stejně jako v podmanivých záběrech plných šerosvitu. Bez příběhu, dialogu či napětí snímek vybízí k poklidné divácké kontemplaci.   „Filmy jsou vzpomínky; kinematografie je paměť. Myslím, že film existuje, aby zachytil naši existenci, neznámo a paměť celého světa.“ L. Paolo Dela Cruz   

O koncích

Liryc Dela Cruz
Itálie, Filipíny / 2020 / 82 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Appunti del passaggio
V 60. letech minulého století proběhla významná migrace Italů do Švýcarska, nechvalně poznamenaná překážkami stavěnými nové pracovní síle. Meditativní nehybné záběry kamery odkrývají místa, krajinu i hranici mezi zeměmi, k nimž se vyprávění pojí. Přidaný fotografický materiál a intermezzo, tvořené výrazovým přednesem básní inspirovaných diasporou, rezonují na úrovni emocí. Zápisky mladé ženy čtené v komentáři rozehrávají dokument do mnohovrstevnatého narativu. Ten vypovídá o kolektivní paměti skupiny ekonomických imigrantů, o jejich pracovních podmínkách, vykořisťování a ztrátě důstojnosti. „Pomocí kritického rozboru fúze politické moci a kinematografie a různých ̦estetických stránek skutečnosti’ se dílo pokouší konvergencí minulosti a přítomnosti zkoumat skrze dějiny a příběhy migrace, architektury a filmu pravdivost historie.“

Appunti del passaggio

Maria Iorio, Raphaël Cuomo
Itálie, Švýcarsko / 2016 / 43 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Narušitel z mého města
Čínská vláda umožňuje obyvatelům podávat v Pekingu oficiální stížnosti na regionální samosprávu. A zároveň jim v tom neoficiálně brání. Dokument vychází z náhodného setkání režiséra s jeho starým spolužákem, jehož pracovní náplní je přesvědčovat lidi, aby stížnosti nepodávali. V dlouhých monolozích režisérova známého zaznívá zahanbenost nad vlastní profesí, ale i bezmocná odevzdanost.  

Narušitel z mého města

Zanbo Zhang
Čína / 2011 / 90 min.
sekce: Opus Bonum
Středoevropská premiéra
Není to zpráva o sexu
Při natáčení pornofilmů vznikají hodiny digitálního balastu, nepoužité záběry (behind-the-scenes). Pitoreskní kondenzovaná koláž nepoužitých záběrů objevuje asexuální rozměr křečovité tělesné choreografie vyprázdněné až na hranici schémat, které si přejeme vidět. Snímek zachycuje zlověstně nesoustředěný provoz výroby pornografie znásilňující erotické principy sexuálních spojení. Lacanovská nemožnost vztahu, neschopnost přirozeného vzrušení a vyvrcholení, absence tajemství v porno-stereo provedení.  

Není to zpráva o sexu

Raphaël Siboni
Francie / 2011 / 79 min.
sekce: Opus Bonum
Česká premiéra
Kaťuša: Raketomety, lidové písně a etnografické refrény
Co může způsobit letmo zaslechnutý útržek melodie, která zní až bolestivě povědomě? V domě paměti plném osobních fotografií se za zvuku flašinetové melodie režisérka snímku probírá historií své rodiny, která byla nucena před druhou světovou válkou prchnout ze Sovětského svazu. V experimentálním snímku s antropologickým zaměřením se zamýšlí nad fenoménem paměti, vázané na populární melodii a sdílený zážitek zpěvu. Umělá lidová píseň Kaťuša jako by akcelerována odpalem ze stejnojmenného raketometu prolétla civilizačním nebem, přitom se však stala soundtrackem k nejedné lidské tragédii.„Tento experimentální dokument, výsledek roků bádání, hledání v archivech a shánění výňatků z rodinných, státních i ostatních sbírek, hloubá nad vznikem a koloběhem kulturní paměti národa a jeho národních i nacionalistických příběhů.“

Kaťuša: Raketomety, lidové písně a etnografické refrény

Kandis Friesen
Kanada / 2016 / 38 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Koudelka fotografuje Svatou zemi
Fotografování ozbrojených konfliktů znamená pro umělce velkou příležitost, zároveň však nese rizika zaujatosti či citové manipulace. Český fotograf Josef Koudelka se k takto obtížnému úkolu odhodlal teprve podruhé: zatímco v roce 1968 zdokumentoval invazi vojsk Varšavské smlouvy, tentokrát vyjel do místa sváru Izraele a Palestiny. Režisér Gilad Baram jej po dobu pěti let pozoroval při tvůrčí činnosti, v níž solitérský umělec propojuje rozvážný odstup s tělesným prožíváním fotografického aktu. Strohé obrazy krajiny rozdělené betonovou zdí a ostnatými dráty vyjevují hrůznou nesmyslnost příkopů mezi národy.DETAIL:„Konflikty jsem nikdy nefotografoval, žádné jsem neprožíval jako ty, které se odehrávaly u nás, v Československu. Tam jsem cítil, že se mě to týká, byla to mimořádná situace, chtěl jsem ze sebe dostat to nejlepší.”

Koudelka fotografuje Svatou zemi

Gilad Baram
Česká republika, Německo / 2015 / 72 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Bílá na bílé
Videodeník režisérky z jejího pobytu na polské antarktické stanici, kde v roce 2017 natáčela film FREM (2019), jehož hlavní postavou byla umělá neuronová síť. Během pobytu vede autorka chatové konverzace s umělou inteligencí, které se dotýkají povahy filmu, umění a smyslu života a odhalují způsob myšlení oproštěný o lidskost a emocionalitu, nutící k hluboké introspekci. Záběry z každodenní rutiny na stanici kontrastují s lyrickými scénami člověkem neposkvrněné antarktické přírody, jež autorka doplňuje svými komentáři a myšlenkami, vyprovokovanými osamělostí ledem pokryté krajiny.    „Ako sa dá myslieť niečo principiálne neľudské? Točím film o umelej inteligencii, ale je to čoraz ťažšie, absurdnejšie. Antarktická krajina funguje ako droga. Chodím v bielej tme a hľadám pocit úľavy? Som hmota s vedomím, ďaleko od termodynamickej rovnováhy. To je jediné, o čom viem podať správu.“  V. Čákanyová  

Bílá na bílé

Viera Čákanyová
Slovensko, Česká republika / 2020 / 74 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Jaro ano ano ano
Intimní reportáž a zároveň ryze osobní experiment provedla původním povoláním zvukařka Audrey Ginestet, když se vypravila do Japonska strávit zimu se svou dávnou láskou, se kterou před deseti lety prožila vztah ve Francii a od té doby ji neviděla. Do sevřeného prostoru domku jsou zasazeny monology o rozdílech a možných vztazích mezi kulturami i mezi jednotlivými bytostmi, vše je spojeno s pozorováním detailů interiéru a přírody.

Jaro ano ano ano

Audrey Ginestet
Francie, Japonsko / 2012 / 38 min.
sekce: Opus Bonum
Středoevropská premiéra
Chybějící
Jakmile některé osoby, předměty či vzpomínky začneme považovat za vlastní, vystavujeme se hrozbě, že je ztratíme. Když potom ke ztrátě dojde, obraz zmizelých v nás samých nemizí, naopak se stává ještě intenzivnějším. Dokument inspirovaný příběhy pohřešovaných osob v íránských novinách pátrá po lidech, kteří se z různých důvodů ztratili, avšak jejich stopa stále rezonuje. Široké spektrum archivních materiálů nabízí rozmanité odpovědi na otázku, jak nepřítomné může zůstat přítomným, živé obrazy truchlících blízkých pak působí jako apel vůči všem, kteří by tuto bolestnou ambivalenci chtěli zlehčovat. „Někdy by to mohlo být tak snadné. Prostě odejdete z domova a zapomenete se vrátit. Nebo se nechcete vrátit. Nebo nemůžete..." F. Šarífíová

Chybějící

Farahnaz Sharifi
Írán / 2017 / 60 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Nahnutý člověk
Film inspirovaný stejnojmenným dílem významného francouzského básníka Thierryho Metze (1956–1997), vzniknuvším jako zápisky z protialkoholní léčebny, kde Metz pobýval rok předtím, než spáchal sebevraždu. Melancholií prostoupený filmový portrét čerpá z literátova tragického osobního života i intimní básnické tvorby. Pomalu plynoucí obrazy dělníků stavících domy, korun stromů zmítajících se ve větru či pacientů kouřících za zdmi léčebny akcentují autorovy verše. Snímek provází Thierryho osobní historií, smrtí syna či muky alkoholové závislosti – vší bolestí, z níž se rodí pouze touha po konci. „Vyhlížím příští dny s klidem, z dálky, ale pozorně. Musím v sobě někoho zabít, i když netuším, jak se toho chopit. Nejdůležitější je tady neztratit nit.“ T. Metz (Nahnutý člověk, překlad Petr Zavadil)

Nahnutý člověk

Marie-Violaine Brincard, Olivier Dury
Francie / 2020 / 94 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Creative Europe
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt