24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
Heidegger in Auschwitz
režie: Martin Ježek
originální název: Heidegger in Auschwitz
země: Česká republika
rok: 2016
délka filmu: 50 min.
synopse
Česká radost - mimo soutěž
Jeden z nejdůležitějších myslitelů 20. století, německý filozof Martin Heidegger jede 40 let po své smrti na exkurzi do Osvětimi. Během své návštěvy pořídí na 2500 snímků. Na zpáteční cestě navštíví Prahu a jeho pozornost upoutá chvost právě probíhajícího maratonu, který mu nápadně připomíná pochod smrti. Následující zimu vystoupí z hrobu též jeho židovská milenka, jedna z nejdůležitějších myslitelek 20. století, Hannah Arendt. Bezcílně se potuluje se svojí 16mm kamerou v okolí Heideggerovy chaty v Todtnaumbergu. Také se jí zjevují některé motivy ze stěžejního díla velkého filozofa, spisu Bytí a čas. Vše uspořádáno v přísně strukturálním tvaru. Statické v pohybu, kinetické v klidu.
„Ó, Německo! Člověk se směje, když naslouchá řečem, které zaznívají z tvého domu. Kdokoli však tě vidí, sahá po noži.“ M. Ježek
biografie
Martin Ježek (1976) je jedním z nejvýraznějších českých představitelů experimentálního strukturálního filmu. Vystudoval produkci a střih na FAMU. Od roku 1999, kdy firma FOMA opět začala vyrábět 8mm filmy, natáčí krátké dokumentární eseje. MFDF Ji.hlava pravidelně uvádí jeho snímky, ať už jde o autorské filmy, adaptace (Dům daleko, 2007) či tzv. kolektivní filmy (Druhá liga, 2007).
více o filmu
| režie: | Martin Ježek |
| kamera: | Martin Ježek, Jan Daňhel, Jakub Halousek, Evženie Brabcová |
| střih: | Martin Ježek |
| zvuk: | Martin Ježek |
další filmy v sekci
V otevřených výpovědích manželů, manželek i milenců ukazuje výrazně stylizovaný introspektivní snímek různé podoby manželství a pátrá po smyslu této instituce v pozdně konzumní společnosti. Prostřednictvím obrazově dominujícího textového rozhovoru ústřední dvojice R. a B. se divák postupně identifikuje s příběhy anonymních hrdinů, kteří bilancují naplnění lásky a sexuality v partnerských vztazích, vyrovnávají se se svým zklamáním nebo popisují nově objevenou hodnotu manželství. Metafory a koláže vyjadřují autorčinu perspektivu, a nakonec i překvapivý životní zvrat spojený s natáčením.
„Nevěra je v podstatě nudné téma, které toho o vás ovšem hodně vypoví.“ B. Jíchová Tyson
Hovory o nevěře
Bára Jíchová Tyson
Česká republika, Spojené státy / 2019 / 72 min.
sekce: Česká radost
Česká premiéra
Hudební kroužek Jedličkova ústavu, dnes známý jako kapela The Tap Tap, založil před jednadvaceti lety Šimon Ornest a lidem s postižením tím dal příležitost uspět i mimo každodenní ústavní péči. Pozorující a k situacím pozorná kamera zaznamenala během let osobnostní vývoj několika muzikantů. Přitažlivá energie snímku, výjimečného přístupem k tematice tak často inklinující k soucitu, pramení ve vztazích mezi hudebníky a jejich kapelníkem, hybatelem dění, který svérázně napomáhá společenskému povědomí o lidech s hendikepem.
„Jakkoliv to bylo zpočátku těžké, snažil jsem se natočit film podobným způsobem, jakým se členové kapely vyrovnávají se svým osudem. Bez sentimentu, zbytečné lítosti, politické korektnosti a s černo černým humorem." R. Síbrt
Postiženi muzikou
Radovan Síbrt
Česká republika / 2019 / 80 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Děti trpící autismem netrpí nevyléčitelnou chorobou. Trpí tím, že jsou neurodiverzní a svět je zařízen pro ty neurotypické. To je teze, s níž se Miroslav Janek pouští do série živých setkání s několika dětmi a dospívajícími diagnostikovanými Aspergerovým syndromem. Nechává je bezprostředně formulovat jejich vztah ke světu, k sobě samým a také k tomu, co je odlišuje od „normálu“. Zjišťujeme, že nás zavádí mezi zábavné nebo fascinující osobnosti, které často trpí tím, že jsou označeny jako „hendikepované“. Návštěva mezi autisty rozrývá zdánlivě pevné hranice jinakosti a normality. „Budeme si teď povídat o Aspergerovu syndromu. Co Aspergerův syndrom vlastně umí. Ten normální Aspergerův syndrom, co mám já, ten lehkej, si dokáže najít kamarády. Ale ten těžší ne. Nemá kamarády.“
Normální autistický film
Miroslav Janek
Česká republika / 2016 / 90 min.
sekce: Česká radost
Původním plánem producenta Čestmíra Kopeckého bylo natočit film o proměnách Brna. Režisér Robin Kvapil se spoluscenáristou Pavlem Šplíchalem ale toto zadání posunuli do podoby připomínající Šplíchalův ironický blog Prigl. V „laskavě-anarchistickém“ pásmu se Brno stává epicentrem sarkastického pohledu na českou společnost. Naivně blábolivý normalizační dokument o Brnu, kterým Kvapilův film začíná, se transformuje do zahořklých monologů, které televizní komentátor pronáší přímo na kameru. Ty se střídají s hranými scénami, v nichž se potkávají brněnské politické elity, umělci i ztroskotanci.
„Říká se, že Brno je jediný vtip, ve kterém se dá bydlet. Podle této logiky se odvíjí celý film.“ R. Kvapil
Všechno bude fajn
Robin Kvapil
Česká republika / 2017 / 71 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Kronika fotbalového klubu FC Roma, jehož členové musejí ostatní „gadžovské“ týmy ve třetí lize přemlouvat, aby s nimi vůbec hrály, se proměňuje v exkurzi po různých formách každodenní české xenofobie. Nenápadný pozorovatelský přístup filmařů dává vyniknout projevům charismatických trenérů, kteří se zdravým ironickým nadhledem glosují společnost, jež jim nedává takřka žádnou šanci. Právě promluvy různých protagonistů jsou nejvýraznějším prvkem strhujícího a zároveň bezvýchodně vyznívajícího dokumentu. Rasismus se ukazuje jako absurdita, která je často nechtěně komická, ale mnohdy zároveň mrazivá.„Hitler na hřiště nepatří.“
FC Roma
Tomáš Bojar, Rozálie Kohoutová
Česká republika / 2016 / 76 min.
sekce: Česká radost
Koncept apparatgeistu vyjadřuje, jak se vyvíjí vztah člověka k technologiím a jakým způsobem proměňují naše sociální kontakty. Stejně jako autoři této teorie James E. Katz a Mark Aakhus se zaměřila i režisérka filmu na aktuální fenomén mobilních telefonů. Bere nás do alegorického prostoru apparatgeistu, na pusté, nehostinné místo, kde displeje všudypřítomných smartphonů fungují jako okénka do světů internetové všednosti a bizarnosti i jako odrazová deska naší interakce s digitálním zařízením.
„Nakolik se za svůj smartphone schováváme a nakolik se skrze něj obnažujeme? Nakolik je možné se otisknout do obrazů složených z jedniček a nul?“ M.-M. Kochová
Apparatgeist
Marie-Magdalena Kochová
Česká republika / 2019 / 11 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Muzeum hnití jablek, opadávající vánoční stromek, rozlomený kmen stromu, červi plazící se po plástvích. Údery padajícího jablka o povrch země, výuka mluvení, křesťanské kázání, bečení ovcí. Obraz a zvuk se o sebe ve dvacetiminutovém snímku Stopy, střepy, kořeny neustále otírají v tvořivých setkáních mezi světem lidí a přírodou. Film by se dal označit za experiment, ale spíš jde o evokativní lyrické pásmo obrazů a zvuků umocněné působivými záběry šestnáctimilimetrové kamery. K neustále připomínané kráse rozkladu přírodních věcí tvoří lidem vytvořené artefakty lehce lhostejné a neméně záhadné pozadí.„‚Já ti nevim, co s tim. Furt do toho leju vodu a furt je to řídký.‘ Tuhle větu jsem kdysi potkala – šlo o míchání malty – a líbí se mi čím dál víc.“
Stopy, střepy, kořeny
Květa Přibylová
Česká republika / 2016 / 20 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Příspěvek do cyklu Český žurnál sleduje, jak se do našeho prostředí čím dál více vrací vojenský duch. Pokusy obnovit brannou výchovu nebo povinnou vojenskou službu a celkově připravovat národ na příští velkou válku jde ruku v ruce se strachem společnosti z Rusů, muslimů nebo libovolných jiných „nepřátel“. Observační přelet nad kulometným hnízdem českého militarismu se stává groteskní i zneklidňující vojenskou přehlídkou. Lze ji chápat jako zprávu o tom, jak snadno se lidé nechají zmanipulovat médii k paranoii, ale i coby varování před možností, že se extremismus stane součástí školních osnov.„Rozhodla jsem se poznat motivace lidí, kteří se ve jménu míru chystají na válku, a tak jsem začala natáčet kaleidoskopický obraz vzrůstajícího vojenského ducha.“
Český žurnál: Výchova k válce
Adéla Komrzý
Česká republika / 2016 / 69 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Zfilmovaná explikace a objevený scénář, složený z melodií a obrazů k filmu, který měl jednou vzniknout. Na začátku byla kantáta Kytice Bohuslava Martinů, vlastně její část nazvaná Člověk a smrt – zhudebněná balada ze Sušilovy sbírky lidové poezie. Jí inspirován vytvořil spisovatel a malíř Ivan Matoušek eschatologické zátiší a pod jejím vlivem rozepsal román Ego. Po těchto drahách se vydává nejen příběh vzniku filmu, ale i film samotný, krátké zachycení člověka na cestě ke smrti, v pomalém pohybu vprostřed vlnících se polí. Z obrazů se stává podobenství zvěstující nám zprávu o naší konečnosti.
„Citovat sám sebe je možné pouze ve svém díle.“ P. Havlík
Naposledy v polích
Přemysl Havlík
Česká republika / 2017 / 54 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Na scéně skutečné víc než dost nechává režisér tohoto hybridního filmu plynout neskutečný příběh. Zatímco před rijeckým divadlem demonstrují chorvatští nacionalisté proti – i u nás už dobře známému – uměleckému šéfovi Oliveru Frljičovi, na nedalekém ostrově Goli otok secvičují naturščici surreálné představení. Rozpadající se budovy bývalého internačního tábora, zřízeného tajně Titovým režimem pro politické vězně, slouží jako kulisy lynchovskému výjevu, v němž se ušpinění herci stávají objekty v panoptiku svých snů. Svět imaginace a svět holé skutečnosti se zase začínají sobě vzdalovat.„Volej ke mně a já ti odpovím; sdělím ti veliká tajemství, o kterých nevíš. Jeremjáš 33:3“ A. Suk
Konec světla
Aleš Suk
Chorvatsko / 2018 / 62 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
„Doufám, že je všecko v pořádku a že z toho budete něco mít,“ prohlašuje horník Tomáš Hisem na začátku své pracovní směny v ostravském dole Paskov, kterou se rozhodl zdokumentovat. Jeho tvář v záběru sice nevidíme – kameru, kterou propašoval do dolu, má připevněnou na helmě – ale při kontrole temných, prašných tunelů a klaustrofobických skulinek v zemi, kudy procházíme či lezeme po čtyřech spolu s ním, si vystačí s peprným hlasovým projevem echt Ostravaka. Bezprostředně a po svém zachycuje konkrétní místo v konkrétní čas – den předtím, než byl Paskov uzavřen a o práci přišlo 1300 jeho kolegů.
„Tož tu točím, aby ti Pražáci viděli, jak se tady kurva dře!” J. Andrš
Poslední šichta Tomáše Hisema
Jindřich Andrš
Česká republika / 2017 / 29 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
V epizodě cyklu Český žurnál se Filip Remunda zaměřil na návštěvu čínského prezidenta v ČR a pouští se do konfrontačních rozhovorů s obyvateli země, kde se porušují lidská práva, lidé jsou za své názory vězněni, ale tamní populace se ke své prosperující vlasti hrdě hlásí. Záběry z protestů české veřejnosti a naopak nadšeného vítání prezidenta Číňany a rozhovory s čínskou disidentkou či učitelem češtiny jsou prokládány výroky mystika Lao-cʼe a záběry z návštěvy Leonida Brežněva v Praze z roku 1978. Film tak otevírá otázku, s kým vlastně český prezident buduje vřelé mezinárodní vztahy."Víc než protesty mě zajímal fakt, že pro Číňany jsme tím, že dovolujeme lidem demonstrovat, směšní. Vydal jsem se do Číny, abych zjistil, v čem je zakopaný pes."
Český žurnál: Krtek a Lao-c'
Filip Remunda
Česká republika / 2016 / 85 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
