Hoax

Metaforické zamyšlení nad sociálním odloučením participační metodou odhaluje vztah mezi mladou Ukrajinkou Elizavetou a její matkou zubařkou. Odvážná analogie extrahovaného zubu, společenské náležitosti a duševní čistoty na plátně rozehrává střet zcizujících detailů a intimního tableau z rodinného života.

Co kdyby v jedné z možných verzí budoucnosti nebyly nedostatkovým zbožím pouze materiální předměty, ale také voda? Snímek nastiňuje situaci, kdy se voda stane luxusní komoditou, a postupně v nás probouzí strach z jejího možného nedostatku, který může v blízké době nastat. Emoce podtrhuje melancholická hudba Never Sol. „Video Edible Water Bottles promlouvá současným reklamním jazykem, čímž poukazuje na jeho úplnou vyprázdněnost.“ A. Horová

Osobní esej vztahuje vnímání prostoru k mentálnímu vesmíru scenáristy a režiséra Pavla Juráčka, který v Příbrami našel „opravdu ideální místo“. V citlivém propojení deníkových zápisků, intimních poznámek a útržků filmů zkouší rozkládat konvenční vyprávěcí postupy a zbudovat svébytný svět nadčasového myšlení.

„Jen se podívej, co jsi způsobila, takhle vkročit do snu,“ zní první slova filmu, vzniklého kombinovanou technikou. Jako se kladou v našem spánku obrazy jeden přes druhý, tak se také zde překrývají a zvukem sešívají animované, statické a filmové výjevy o nemoci, stagnaci a svobodě, zvířátkách a plevelu – duševním a také o tom na zahradě.

Nacházíme se v alternativní realitě, jejíž kolektivní filosofické nastavení je rozdmýcháváno neviditelnými autoritami a civilizačním studem z podřízenosti vůči přírodním i kosmickým silám. Prudký technologický vývoj dovolí člověku ochočit si atmosférické jevy, které po tisíciletí určují jeho denní řád.

Štěstí. Smutek. Člověk. Život. Počítačový program k heslům generuje desítky obrazů za sekundu. Mobilní telefon zaznamenává vnější svět do krátkých klipů. Jejich vizuální koláž doprovází ve voiceoveru rozhovor autora snímku s chatbotem, a vzniká tak experimentální dokument spoluvytvářený výpočetní technikou.

Skrz performance v postindustriální krajině mostecké pánve se autor vypořádává s následky čerpání přírodních zdrojů. Živé obrazy, v nichž inscenuje symbolické pohřby zdevastované krajiny, která paradoxně oplývá podivnou nepřirozenou krásou, jsou kritickým komentářem zacházení s životním prostředím.

Schody vedoucí odnikud nikam, úzké šachty, mosty, žebříky, z nichž ve snech padáme. Řetězec rozrastrovaných fotografií míst napodobuje proces snění a materializuje tím podvědomé procesy. Do nejniternější oblasti našeho bytí se vkrádají děsivě neznámé obrazy z archivu kolektivní paměti.

Intimní esej zprostředkovává niterný prožitek těhotné ženy během příprav i porodu. Do procesu vypořádávání se s bolestí a psychického zpracovávání situace vplouvají také komplexnější otázky: dokumentární záznam se mísí s úvahami a vizemi, které reflektují mysl a strukturu mozku rodičky.

Nedávná historie zaniká v zarůstající krajině bývalého německého vojenského areálu, kde si hrají děti. Film skrze performance mladých protagonistů a znepokojivý komentář, který naznačuje, že nevinnost obrazů není tím, čím se zdá být, reflektuje fenomén násilí a nabádá k učení se z minulosti.

Série tří experimentálních filmů, které mohou být promítány i ve smyčce, zpracovává téma přírody skrze rychlé, dynamické pohyby kamery, útočící na divákovu percepci. Filmy vznikly jako klauzurní práce v ateliéru Time-Based Media, jehož posluchači zkouší různorodé postupy multimediálního zpracování zvuku a obrazu.

Portrét slunečního světla vytvořený na 35mm filmový negativ pomocí autorkou sestavené camery obscury. Sledovaným objektem je rostlina, která byla zaznamenávána od rána do večera v několikaminutových intervalech. Tok obrazů sestavený z těchto fotografií pak dal vzniknout filmovým slunečním hodinám.