24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
Jeden den v Selimpaše
režie: Hilal Baydarov
originální název: Selimpaşada Bir Gün
země: Ázerbájdžán
rok: 2018
délka filmu: 64 min.
synopse
Muž a byt, o kterých nic nevíme. To jsou východiska konceptuálního dokumentu zakládajícího si na úmyslně omezeném množství informací, které divákovi poskytuje. Nahlížíme do intimního prostoru za zavřenými vstupními dveřmi, kde se odbývají ty nejvšednější činnosti: vaří se oběd, připravuje se čaj, obědvá se, chystá se oheň v krbu. V bytovém monodramatu ale zoufale absentuje druhý živoucí aktér, který by do něj vnesl děj vtělený do promluv. Stává se studií pobytu člověka na jeho nejvlastnějším místě – příbytek může být stejně tak hájemstvím klidu a bezpečí, jako zlatou klecí samoty.
„Jaké jsou pocity člověka, který nic nedělá, zatímco každý očekává, že něco udělá? Co má dělat? Existuje obecně nějaký rozdíl mezi pocity dvou lidí? Co znamená portrét? Lidskou tvář, nebo něco jiného?“ H. Baydarov
biografie
Hilal Bajdarov (1987) absolvoval nejdříve v Ankaře informatiku, než začal studovat režii na filmové škole v Sarajevu, kde ho v letech 2014–2015 vedl maďarský režisér Béla Tarr. Debutoval celovečerním hraným filmem Hills Without Names, následovaným dokumentárním snímkem Narozeniny (2018).
více o filmu
| režie: | Hilal Baydarov |
| hrají: | Uğur Cebeci |
| producent: | Uğur Cebeci |
| scénář: | Hilal Baydarov |
| kamera: | Hilal Baydarov |
| střih: | Hilal Baydarov |
| zvuk: | Hilal Baydarov |
další filmy v sekci
V rozpadajících se kulisách divadelních sálů se odehrávají sekulární rituály současné gruzínské společnosti – svatby, módní přehlídky, volby královny krásy i politické reprezentace. Statická kamera, jež zachycuje bezcitnou choreografii ceremonií v širokém záběru, kontrastuje s dynamickými švenky malé kamery televizní reportérky, která svou činorodostí udržuje v chodu lokální stanici. Sled promyšleně rámovaných obrazů výběru událostí, které se Dariko rozhodne zprostředkovat televizním divákům, doplňují záběry ze zákulisí ošuntělého studia přežívajícího díky poplatkům za četbu úmrtních oznámení.„Udivovalo mě, že drobné příběhy z městeček jsou pro lidi o tolik důležitější než jakákoli vysoká politika, a tak jsem chtěla zjistit, o čem ony příběhy jsou.“ Salomé Jashiová
Oslnivý svit soumraku
Salomé Jashi
Gruzie, Německo / 2016 / 74 min.
sekce: Mezi moři
Středoevropská premiéra
Kouzlo lidové písně spočívá v její neohraničenosti, nespoutanosti umělými žánrovými a tematickými pravidly. Stejně se snaží ke svému improvizovanému observačnímu dokumentu přistupovat i dvojice tvůrců Lucia Nimcová a Sholto Dobie. Sled obrazů ze současné západní Ukrajiny uvádí do tvůrčího kontrapunktu dějovou, zvukovou či hudební složku a až fotograficky detailní statický záznam reálií. Před kamerou se střídají postavy různého věku, interiérové a exteriérové lokace se mění, ale zpěv trvá. Lidová opera složená ze (s)prostonárodních písní, kramářských balad a předmoderního hip hopu. Hudba ze starého světa.„Bajka se snaží zachytit soukromé, skryté skutečnosti vyloučené z dějinného příběhu regionu. Horský hardcore rap, retro-feminismus a lascivní karpatský hip hop stále mají co říci.“ Lucia Nimcová
Bajka
Lucia Babjaková Nimcová
Slovensko / 2016 / 34 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Kámen je materiál tvořící krajinu, drolí se pod nohama při chůzi, slouží dětem ke hře. Fascinace funkcí jednoho objektu dosahuje v experimentálním snímku režisérského dua Darakchiev–Gamot vrcholu. Asociativní záběry sjednocené jedině pohledem 16mm kamery tvoří volný proud myšlenek na filmovém pásue: Monumentální pohledy na doverské štíty, domy z kamene, lidé pohybující se po kamenité pláži a metronom v podobě kladiva udávající rytmus. Všední záběry doplněné kakofonními zvuky a útržky nesouvislých rozhovorů vytvářejí nové souvislosti mezi známými konstantami lidského bytí. Mezinárodní premiéra sdílená s DocLisboa „Snímek Lidé-oblázek metaforicky spojuje dvě naprosto odlišné ptrimoniální identity a skrze stopy zanechané lidskou rukou rozněcuje dialog. To vše je prostoupeno všudypřítomnou pomíjivostí přírody.“ J. Darakchiev, P. Gamot
Lidé-oblázek
Perrine Gamot, Jivko Darakchiev
Velká Británie, Francie / 2017 / 18 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Ruský politik Boris Němcov byl až do své násilné smrti v únoru 2015 známý jako hlavní tvář protiputinovské opozice. Důvěrný portrét přibližuje jeho aktivity z posledních let, kdy protestní hlasy v ruské společnosti začaly sílit. Snímek nezachycuje velkolepé proslovy a gesta, nýbrž hlavně každodenní činnost politika, jež kromě vystoupení v médiích či na demonstracích obnášela dlouhé pracovní cesty, kancelářskou rutinu či diskuze s lidmi na ulicích. Bezprostřední kontakt Němcova se sociálními herci i režisérkou prokazuje jeho odvahu a spontánnost, a to bez zbytečného patosu. „Je to dlouhometrážní debut, dokumentární tragédie. Vytvořit tento portrét Borise Němcova trvalo tři roky. Výjimečný vůdce ruské opozice, zavražděný v únoru 2015, je v něm ukázán se sympatiemi, lidskou vřelostí a ironií.“ Zosja Rodkevičová
Můj přítel Boris Němcov
Zosya Rodkevich
Estonsko / 2016 / 70 min.
sekce: Mezi moři
Česká premiéra
Tygr turanský, majestátní symbol středoasijské krajiny, před několika dekádami vyhynul, pro kolektivní imaginaci místních obyvatel si však zachovává posvátný význam. Režisérka zvířeti vzdává úctu podmanivou filmovou esejí, která ukazuje, do jaké míry je v myslích lidí svázáno s historií regionu. Tygr se stává přízrakem vynořujícím se ze tmy a zase v ní mizícím, krajina se jeví jako síť ruin zanesených všepronikající minulostí. Koláž obrazových a zvukových fragmentů, doprovázená autorčiným zaníceným komentářem, zdůrazňuje, že „skutečné“ dějiny nelze oddělit od sdílených představ a snů.„Snímek Pronásledovaní je intimním videodopisem duchu středoasijského turanského tygra, který, ač vyhynul ve 20. století, dodnes žije v kolektivní paměti tamějších lidí.“ S. Ismailovová
Zakletý
Saodat Ismailova
Norsko, Uzbekistán / 2017 / 23 min.
sekce: Mezi moři
Středoevropská premiéra
Multižánrová koláž, rozpjatá od variace na populárně-naučný film přes interview se známými osobnostmi (filmový teoretik David Bordwell, režisér Christopher Nolan) až k asociativní básni, vtipně využívá podvratný, místy až konspirativní komentář, který se zamýšlí nad budoucností filmu ve světě digitálních platforem. Klouzavá filmová „jízda“ labyrintem muzeí a archivů zpřítomňuje fyzickou stránku klasických filmařských i archivačních postupů a staví je do kontrastu s všudypřítomnou virtualitou. Znamená smrt celuloidu také smrt filmu, nebo jeho rozvoj nepředpokládaným směrem? Ztrácíme audiovizuální paměť? “A few years before a digitally presented film was exclusive. I disliked it. Scratches , dust and the noise of the silver belong to my formative movie experiences. But nostalgia is not an option.”
Zítřky kinematografie
Michael Palm
Rakousko / 2016 / 125 min.
sekce: Mezi moři
Východoevropská premiéra
Hlavní proud nového dílu cyklu Soukromé Maďarsko tvoří 8mm záběry ze soukromého archivu malířky Máriy Gánóczyové (1927), jejichž rytmus zvýrazňují režisérovy syntaktické zásahy. Máriina melancholická vyprávění kontrastují s budovatelskou rétorikou dobových týdeníků a policejních reportů. Kompozice portrétů její rodiny a přátel a současných záběrů z plátny přeplněného ateliéru protnutá verši Dezső Tandoriho kondenzuje v pocit otevřeného horizontu možností, jak zobrazit to minulé; křehkost a jedinečnost zkušenosti se přitom zdá být obzvlášť exponovaná tam, kde se člověk dotýká věčnosti.„Cesta časem skrze 200 let maďarských dějin a umění, zachycená očima a objektivy malířů. Tato mozaika z propletence umění a filmu proudí jako tok řeky času, vlní se a klokotá.“ P. Forgács
Malebné doby
Péter Forgács
Maďarsko / 2016 / 133 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Lodní rozvážka pitné vody po odlehlých chorvatských ostrovech, které k ní nemají přímý přístup, může být dobrou příležitostí k pozorování často humorné každodennosti. Zvlášť když kapitán plavidla nejde pro hrubozrnné komentáře daleko a svými cholerickými výlevy častuje svého mladého synovce, který se stal novým členem posádky. Voda naše vezdejší je observační snímek, kterému ale dodávají vnitřní energii a humor jeho protagonisté. Tvůrcům se ve filmu podařilo přenést nás do líné atmosféry horkých chorvatských pobřeží i zprostředkovat výbušný temperament tamních obyvatel.„Prostřednictvím této středomořské komedie o kapitánovi a jeho posádce jsem chtěla vyprávět příběh o neviditelných lidech, kteří se poctivě snaží, aby se z naší země nestal ‚nahodilý stát‘.“ V. Vorkapićová
Voda naše vezdejší
Vlatka Vorkapic
Chorvatsko / 2018 / 57 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Cestopisná koláž o hledání polské identity v nejistém světě. Komponované snění o nenalezené jednotě národa, starých křivdách i hvězdné hodině, která uniká pod tíhou malicherností i strachu z neexistujících nepřátel. Výběr z dobových materiálů, novinových článků i hořce aktuálních citátů z internetu se v osobité interpretaci proplétá s deníkovými črty spisovatele Andrzeje Stasiuka. Na pozadí inscenovaných filmových portrétů obyčejných Poláků, v napětí tvořeném disharmonickým operním podhoubím sledujeme nesouvislé obrazy a myšlenky, jež postupně skládají portrét duše polského národa.„K tomu, abyste mohli začít s léčbou či terapií, musíte znát svou diagnózu. Musíte pochopit, jaké chyby se kdysi staly. Zjistěte, zda nežijete v mystifikaci a nevěříte lžím.“ P. Stasik
Opera o Polsku
Piotr Stasik
Polsko / 2017 / 41 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Den za dnem plynou ve snímkové frekvenci obrazy filmového života v autorské koláži poslepované z útržků hraných snímků, v nichž se v různých podobách objevuje denní datum. Originální skládanka zobrazuje, jak by asi mohl vypadat jeden rok složený z různorodých filmových záběrů. Výběr scén podle kalendářového klíče je zajímavou sondou do dějin kinematografie různých zemí, přehlídkou nálad i různorodých stylů filmové narace. Pojítkem vybraných scén je přitom jistá naléhavost spojená s uvědoměním si konkrétního data, ať už se jedná o historické milníky, nebo o čištění zubů.
„Film 365 dní lze vnímat prostě jako recyklovaný smyšlený příběh. Jako video esej odhaluje význam kalendářní dat pro film a vybízí k zamyšlení o životě, paměti a času.“ D. Bondarčuk
365 dní, také známých jako jeden rok
Dmytro Bondarchuk
Ukrajina / 2019 / 99 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
V senzuální filmové eseji režisérka shrnuje své zkušenosti s rituály v různých částech světa, od Evropy přes Afriku až po Latinskou Ameriku. Blízké sepětí kamery s těly v transu podněcuje k aktivní spoluúčasti na vypjatých momentech, v nichž lidé ztrácejí sebe sami v dionýském opojení. Tyto okamžiky filmařce slouží k narušení distance mezi individuálním a kolektivním, vlastním a cizím, vnitřním a vnějším. Snímek ovšem rituálům přikládá také politický význam, neboť ukazuje, jak se vykořeněné kultury prostřednictvím obřadů vyrovnávají s menšinovým postavením, nebo jak ho dokonce obracejí ve svůj prospěch.
„Cítila jsem potřebu pracovat s videozáznamy z různých cest nasbíranými za mnoho let. Během stříhání jsem si uvědomila, že přemýšlím o lidské potřebě vtěsnávat život a bytí do šablon, které jim dávají smysl.“ Koštana Banovićová
Mezi domy a kosmem
Kostana Banović
Nizozemsko, Bosnia and Herzegovina, Portugalsko, Senegal, Brazílie, Angola, Turecko, Gambie, Kuba, Srbsko, Aruba, Netherlands Antilles / 2016 / 70 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Mlhavé ráno rumunského maloměsta. Alexandrina se vrací z kanadského exilu za svou chřadnoucí matkou, bývalou učitelkou Marií, kterou si přisvojuje postupující stařecká demence. Do intimních okamžiků zpřetrhaných vztahů oscilujících mezi přijetím, soucitem a bezmocí se vkrádá osud národa rozvráceného komunismem, postupující nemoc a osamění stárnoucí ženy obklopené panenkami z dětství. V dokumentárním sblížení, prokládaném vnitřními monology s vlastní (imaginární) dcerou, sledujeme složitou a úzkostnou cestu k rodinnému smíření vstříc nezvratnému konci.
„Věřím v dokument, který podporuje tázání, úzkost a nejistotu.“ B. Stoica
Nezvratné následky uklouznutí na banánové slupce
Bogdan Stoica
Kanada / 2019 / 76 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
