King Skate

Tři příběhy o nejmladší generaci tzv. „digitálních domorodců“, pro které je internet nekonečným zdrojem zábavy a komunikace, ale i nových rizik. Většina dnešních dětí dokáže ovládat počítač či mobilní telefon dříve, než se naučí zavazovat si tkaničky nebo jezdit na kole. Po celém světě vyrůstají nové generace dětí, které tráví výrazně více času ve virtuálním světě než hraním si na hřišti.

Andy, Petra a Bára. Tři osudy, které se spojily ve věznici ve Světlé nad Sázavou. Právě tady funguje oddělení, kde si matky mohou odpykávat trest společně se svými dětmi. Mateřské pouto totiž může být tou nejsilnější motivací k lepšímu a zodpovědnějšímu životu.

Před padesáti lety zažili okupaci Československa, teď se vracejí do okamžiku, v němž je zachytil fotoaparát. Věra Křesadlová s malými syny narychlo emigrovala za Milošem Formanem do Paříže a Petr Semerád byl svědkem střelby do lidí u pražského rozhlasu. Dokumentární cyklus k padesátiletému výročí srpnové invaze vznikl podle populárního izraelského formátu Capturing the Moment, který se dočkal adaptací už v osmi zemích světa.

Dokument o architektu Martinu Rajnišovi, „enfant terrible“ české architektury, který se odmítá smiřovat se současným stavem nejen ve svém oboru, ale i ve společnosti jako celku. Je „zlobivým dítětem“ stejně jako francouzský architekt L´Enfant, který ve službách Thomase Jeffersona navrhoval město Washington. Spolupráce s ním byla tak vyčerpávající, že se jeho jméno pro takovéto „zlobivce“ užívá podnes. V současnosti však už toto označení často vnímáme spíš jako poklonu něčí originalitě, odvaze a upřímnosti. Snímek zachycuje jeho inspirativní postoje i proces tvorby – jak v ateliéru v Praze, tak i na chalupě na Maxově v Jizerských horách.

Druhá republika měla relativně krátký život. Těch několik měsíců ale bylo jedním z nejdramatičtějších a nejzásadnějších období naší historie vůbec. V Mnichově se v roce 1938 zhroutily všechny ideály a hodnoty, na kterých stálo Československo. Česká společnost přestala věřit v demokracii, začala obdivovat autoritářské fašistické vlády, z obsazeného pohraničí do vnitrozemí prchaly statisíce uprchlíků, které ale nikdo nechtěl přijímat, začala se uplatňovat tisková cenzura, v Češích se probudil agresivní antisemitismus. A k tomu tlak nacistického Německa, Polska, Maďarska a separatistické snahy Slovenska.

Míla a Kamil nemohli mít vlastní děti, tak si jich postupně osm osvojili nebo přijali do pěstounské péče. Velkou zkouškou pro celou rodinu jsou problémy dcery Petry, trpící autismem. Dokumentární cyklus zachycuje v šesti dílech šest různých cest, na nichž se setkávají rodiče s opuštěnými a zraněnými dětmi, které k nim přicházejí z kojeneckých ústavů, dětských domovů anebo od pěstounů na přechodnou dobu.

Rádi cestují a rádi fotí. Jak ale pracovat s fotoaparátem profesionálně, aby snímky z cest skutečně stály za to? Jan Šmíd, který nás Budapeští provází, požádal o rady kamaráda, fotoreportéra Jana Šibíka. V maďarském hlavním městě prozkoumají secesní kavárny, ale také módní bary a noční kluby, které vyrůstají na nádvořích starých opuštěných městských domů.

Energetická soběstačnost obcí je v našich končinách unikátní a mimořádnou záležitostí. Normálním a běžným stavem je, že ta nejvyšší položka obecních rozpočtů, kterou výdaje za energie představují, bez jakýchkoli úvah o variantách plyne energetickým gigantům, molochům a monopolům.

Jejich rodiče přijeli do ČSSR v srpnu 1968 s okupačními vojsky. Dnes se „milovické děti“ ocitají na opačných stranách fronty v rusko-ukrajinském konfliktu. Tito „bratři“ předurčení k „přátelství na věčné časy“ po sobě dnes střílejí. Jak vnímají naši zemi a současné Rusko děti někdejších důstojníků z Milovic? 

Architekta Josefa Pleskota lze charakterizovat jako jednoho z nejznámějších a nejrespektovanějších českých architektů současnosti. Jako muže, který od devadesátých let minulého století sbírá ocenění a jehož stavby pravidelně reprezentují českou architekturu na mezinárodních přehlídkách.

Alois a Ladislav Rašínovi, kteří za své vlastenecké úsilí zaplatili životy, se uznání od svého národa nedočkali. Jejich jména byla po roce 1948 vymazána z paměti. Tyto zapomenuté osudy nyní připomene historické dokudrama, jímž nás provede pravnučka Aloise Rašína Karolina Breitenmoser. 

Příběh chudé kambodžské dívky Jarky, která do dvanácti let neuměla ani číst, ani psát a žila v ponižujících podmínkách. Musela tvrdě pracovat, starat se o mladší sourozence, měla hlad a často byla i fyzicky týraná. Do jejího příběhu ale vstoupila Češka Tamara, kterou ve snu navštívil mrtvý bratranec s prosbou postarat se o jeho v Kambodži narozenou a do té doby utajenou dcerku.