Dokument ČT

Akce Asanace byla komunistickým zločinem proti lidskosti, který dodnes nebyl potrestán, a jeho oběti se nedočkaly náležité rehabilitace. Proč je v naší společnosti tak těžké dosáhnout spravedlnosti a tak snadné zapomenout? A jaký význam má dnes ještě pojem morální satisfakce? Mechanismus mocenské zvůle, kterým totalitní režim skrze nátlak StB systematicky likvidoval životy svých odpůrců, nebyl nikdy adekvátně odsouzen. Přes soudní boj některých postižených ukazuje dokumentární film, proč je v naší společnosti tak těžké dosáhnout spravedlivé satisfakce a jak pohodlné je některé vzpomínky vytěsnit.

Dokumentární portrét jednoho z posledních žijících tvůrců československé nové vlny. Režiséra Hynka Bočana, který mj. natočil filmy Čest a sláva, Pasťák a S čerty nejsou žerty nebo seriály Záhada hlavolamu a Zdivočelá země... Hynek Bočan, poslední žijící představitel československé nové vlny, se ohlíží za svým životem i filmovou tvorbou. Dokumentární portrét prostřednictvím jeho filmů, dosud neveřejných osobních deníků, nových rozhovorů a unikátních materiálů ze soukromého archivu odhaluje osobnost režiséra, který po celý život zůstával věrný vlastnímu pohledu na film i svět. Intimní svědectví o výjimečném tvůrci a jedné z posledních přímých vazeb na generaci československé nové vlny.

Jsou jako koncert vážné hudby na pláži v Bibione. Talk show on the road a koncert kapely, kterou buď milujete nebo vůbec. Bert & Friends je psychedelický popový projekt Alberta Romanuttiho s absurdním humorem a originálním vizuálem. Vytváří hudební vesmíry na pomezí mezi retro estetikou a futurismem. Mardoša se v dodávce spolu s kapelou vydává tam, odkud se jejich nápady berou. Jak se stalo, že si dovolil přestat poslouchat všechny návody na to, jak se má dělat pop. Nakonec dodávka přiváží kapelu na koncert a dechberoucí vystoupení může začít.

Osobitý, citlivý a otevřený vhled do života japanologa, umělce a novináře Petra Geislera očima jeho dcery Ester.

Dokumentární film k 90. výročí narození Václava Havla se odklání od tradičních biografických schémat, nenahlíží do jeho politického či soukromého života, jak již bylo učiněno několikrát. Snaží se prozkoumat, nakolik jsou Havlovy myšlenky a koncepty platné a přenositelné do současného světa a jak rezonuje jeho důraz na život v pravdě a lidská práva v dnešní mladší a střední generaci. Ústředním motivem je jeho esej Moc bezmocných, který v kontextu současné geopolitické krize získává mrazivě aktuální rozměr. Snímek též konfrontuje dvacet let staré, dosud nepublikované rozhovory pamětníků s naší současností a nabízí kritický pohled na střet morálních vizí s populismem a extremismem, které postupně začínají formovat náš svět.

Karel Cudlín je jedním z nejvýznamnějších českých dokumentárních fotografů. Půl století zaznamenával světy, které mizely: dělnické čtvrti, romské komunity, odchod sovětských vojsk, každodenní život na Ukrajině, rozmanité tváře Izraele. Fotil Václava Havla, Dalajlamu i lidi beze jmen. A přitom nikdy neodložil foťák. Režisérka Bára Kopecká sleduje Karla Cudlína v pohybu. Při přípravě knihy o Izraeli, instalaci výstav, hledání v archivu plném banánovek s nápisy „Odsun vojsk" nebo „Lucerna" a nechává ho vyprávět o fotografii jako o jediném způsobu, jak zadržet čas.

Rusko nikdy nepřestalo považovat svobodnou Českou republiku za svou sféru vlivu. Po rozpadu Sovětského svazu dál systematicky pracovalo na pronikání do českých politických ekonomických i bezpečnostních kruhů, čemuž někteří vysocí politici vycházeli ochotně vstříc. 
17. dubna 2021 došlo k zásadnímu zlomu ve vztazích mezi Českem a Ruskem. Česká vláda oznámila, že má důvodné podezření, že za výbuchy muničních skladů ve Vrběticích v roce 2014 stáli ruští agenti GRU (ruské vojenské rozvědky). Výbuchy tehdy zabily dva české občany.

Za vlivem a obrovským majetkem postupně šplhali po zádech politiků. Vystrkovali je před kamery, ale sami chtěli zůstat neviděni, aby mohli nerušeně dělat byznys, hlavně ten se státem. Političtí kmotři jsou symbolem posledních 25 let. Také jejich vliv na složení vlád, podobu zákonů i na rozdělování veřejných peněz byly důvodem celospolečenského znechucení politikou.

Pět let zaznamenávala režisérka Pepa Lubojacki emotivní příběhy vlastní rodiny. Proč závislost připravila jejího milovaného bratra a dva bratrance o vztahy, pocit bezpečí, zdraví i střechu nad hlavou? A co když za tím vším nestojí závislost samotná, ale něco, co začalo daleko dřív? Neotřelý mix intimních deníkových záběrů, oživlých fotografií, stylizovaných vzpomínek a grafických koláží dělá z filmu originální zážitek, který je syrový i hravý zároveň. Jako režisérka a sestra Pepa stojí před otázkou, na kterou neexistuje snadná odpověď: kde končí láska a začíná kontrola? Zachraňovat, nebo nechat jít? Brutálně upřímný snímek získal na Berlinale cenu za nejlepší dokumentární film.

Dvojjazyčný dokument Krajinou literatury/Tschechische Literaturlandschaften o českých spisovatelích a spisovatelkách a místech, která je inspirovala k literární tvorbě. Německá verze je určena pro Frankfurtský knižní veletrh, česká pro i-vysílání ČT. Tvůrci vyšli z materiálu natočeného pro 13dílný dokumentární cyklus Literární místopis, který se právě vysílá na ČT Art. Ten vychází z místopisného klíče a každý z 13 dílů se drží svého kraje, pro dokument zvolili tvůrci klíč tematický. Cílem je připomenout slavná jména (Bohumil Hrabal, Milan Kundera, Josef Škvorecký), i autory píšící německy (Franz Kafka, Gustav Meyrink nebo Otfried Preußler), ale zejména propagovat současné spisovatele a spisovatelky (Jiří Hájíček, Radka Denemarková, Miřenka Čechová, Alice Horáčková, Jan Novák ad.). Tak jako v dokumentárním cyklu, i v dokumentu provede diváky českými literárními krajinami Jaroslav Rudiš, významný česko-německý autor.

Ve světě patří k největším jménům současného sklářského umění, jeho díla vlastní Elton John i Leonardo DiCaprio, pro papeže Františka vytvořil pražské skleněné Jezulátko. Přesto jméno Martina Janeckého zná Amerika lépe než Česko. Dokument vstupuje do světa americké sklářské komunity, kde se Janecký stal světovou osobností, ale sleduje i jeho návrat do Prahy – k českým kořenům, řemeslu a tradici. Příběh výjimečného talentu, vášně a posedlosti sklem. Martin Janecký dovedl unikátní techniku inside sculpting – tvarování rozžhaveného skla zevnitř – na hranici možností. Jako jediný dokázal dát sklu nejen lidskou tvář, ale i emoci.

David Stypka byl nejen výjimečný hudebník, ale i citlivý pozorovatel světa. Hledal krásu v obyčejných okamžicích a nacházel světlo i v temných chvílích. Jeho tvorba inspiruje napříč generacemi. Kdo by neznal písně jako „Jericho“, „Kříž“ nebo duet „Dobré ráno, milá“ s Ewou Farnou? Málokdo ho však znal takového, jaký skutečně byl – jak žil, tvořil a jak se vyrovnával s nelehkým osudem.

Dokument otevírá v české historiografii dlouhodobě opomíjené téma: restriktivní politiku Československa vůči romské menšině po roce 1948. Prostřednictvím svědectví pamětníků, archivů a odborných komentářů odkrývá systematické úsilí státu o asimilaci Romů, od nucených přesunů a zákazů tradičního způsobu života přes nerovný přístup ke vzdělání až po nucené sterilizace a rozpad rodinných vazeb. Státní zvůle tehdy proměnila životy celé komunity v sociální experiment s cílem vymazat její identitu. Film klade zásadní otázku, do jaké míry jsou dnešní předsudky a sociální vyloučení přímým důsledkem těchto praktik, z nichž některé přetrvávají i v demokratické společnosti.

Jak zachytit umělkyni, jejíž dílo překračuje měřítka galerií, krajiny i planety? Originální dokumentární portrét světově uznávané české umělkyně Magdaleny Jetelové sleduje její cestu od monumentálních dřevěných soch a kouřových akcí, přes kresby laserem až po dialog vedený s Měsícem. Odkrývá se tak neobyčejná osobnost ženy-umělkyně, pro niž jsou hranice jen výzvou k jejich překročení. Desítky let proměňuje prostor, narušuje jistoty a hledá nové způsoby, jak vnímat svět. Film je zároveň osobní výpovědí o svobodě, emigraci, domově a neutuchající potřebě tvořit a objevovat neznámé.

Maia je mladá dívka, která se potýká s funkční neurologickou poruchou, ale i přes tento handicap žije plnohodnotný a inspirativní život. „Můj život je plný výzev, ale i plný lásky, radosti a naplnění. Mám Jakoba, Baileyho a spoustu přátel. Handicap mě nedefinuje, jsem Maia a žiju svůj život naplno,“ říká dívka, která společně se svým asistenčním psem, jehož sama vychovala a vycvičila, motivuje ostatní k aktivnímu přístupu k životu. Ve volném čase vzdělává své publikum o svém handicapu a o asistenčních psech. Nejčastěji vyzdvihuje ve videích problematiku společnosti, sdílí své špatné, ale i dobré zkušenosti ze života s postižením. Dokument Marcela Petrova ukazuje sílu, odhodlání a nezávislost, s nimiž Maia překonává každodenní výzvy, a zároveň nahlíží na předsudky, s nimiž se lidé s handicapem stále potýkají.

Dokumentární film sleduje tři paralelní lidské příběhy, tři perspektivy na traumatickou minulost, jež se protínají během historicky prvního sudetoněmeckého srazu v Česku, na konci května 2026 v Brně. Minulost ožívá a stává se předmětem vyostřené debaty. Zatímco pro odpůrce je sjezd důvodem k morálnímu pohoršení, pro německé účastníky je šancí možná naposledy se podívat do rodného města.

Věta „děti mít nebudeme“ budí emoce, často zklamání, nevoli a nepochopení. Na druhé straně i obavy těch, kdo ji mají vyslovit, protože se rozhodli vydat jinou cestou, než okolí obvykle očekává. Dokument nahlíží vzrůstající fenomén vědomého rozhodnutí nemít děti prostřednictvím výpovědí několika párů i jednotlivců, kteří otevřeně mluví o motivech svého rozhodnutí i přesvědčení, že životní naplnění může mít mnoho podob. Jakou cenu platí za své rozhodnutí ve světě silně zakořeněných představ o rodičovství coby nezbytné součásti „normálního“ života? Nakolik mají mít na naše životy vliv očekávání a představy ostatních? Film otevírá otázky proměny rodinných modelů ve 21. století, svobody rozhodování v moderní společnosti i různých možností životního naplnění.

Dokument citlivě přibližuje každodenní realitu lidí bez domova a konfrontuje zažité stereotypy, které bezdomovectví redukují na osobní selhání. Opravdu platí zažitý názor, že „stačí chtít a pracovat“? Končí lidé pod mostem vlastní vinou? Dokument skrze konfrontaci dvou světů, lidí bez domova a místní samosprávy, odhaluje zásadní rozpor mezi politickými proklamacemi a reálnou dostupností sociální péče. Odhaluje hlubší příčiny sociálního vyloučení a ptá se, jak k němu přispívají systémové problémy v oblasti bydlení, sociálních a veřejných politik. Zabývají se politické reprezentace skutečnou podstatou problému a uvědomujeme si, jak snadné je ze systému vypadnout a jak těžké je se do něj vrátit? Nepříjemné otázky vybízejí k přehodnocení toho, co považujeme mnohdy za dané a samozřejmé. Film otevírá důležitou debatu o odpovědnosti nás všech a o tom, komu a proč zůstává pomoc nedostupná.

Tři generace ukrajinských mužů s vazbami na Českou republiku řeší stejné dilema: padnout ve válce proti Rusku a splnit tím povinnost vůči vlasti, anebo se postarat o svoje blízké a branné povinnosti se vyhnout? Režisér Ondřej Herskovič sleduje současný život tří mužů – Dimy, který má v Česku manželku, dospělého syna a vnoučata, ale sám bojuje na frontě v ukrajinské armádě. Jeho syna Ivana, jenž se nyní živí jako řidič kamionu a s manželkou vychovává malé děti. A Andreje, čerstvě dospělého mladého muže, který se do armády může přihlásit dobrovolně, ale neví, jaké řešení je správné. „Válka nikoho neovlivní dobře,“ říká zkušený Dima, zatímco mladému Andrejovi vymlouvá vojenskou službu. Oba pak ve filmu přemýšlí i o tom, co bude po válce, až se traumatizovaní muži vrátí zpátky. V žádném ukrajinském městě se totiž nejde vyhnout portrétům padlých a jejich jménům. Nejenom mezi Ukrajinci v Česku zní palčivá otázka: jak spolu po válce budou vycházet muži, kteří bojovali, s těmi, kteří vlast se zbraní v ruce nebránili?

Dokumentární film o současných problémech s drogami na školách. Co všechno je vlastně droga, ke kterým z nich mají děti na školách reálně přístup a jak to, že nejsou zakázané? To vše v příběhu nadějné grafičky Denisy Holubové, která se snaží své závislosti zbavit a Terezy Hodanové – Teri Blitzen, která se nedávno k závislosti přiznala veřejně. Ta se již své závislosti zbavila a nyní se snaží pomáhat  mladým lidem s jejich psychickými problémy. Najdeme spolu s Teri lék a důvod, proč stále více mladých padá do závislosti na drogách, proč má čím dál více mladých psychické problémy a proč a jaké drogy na školách byly až do nedávna zcela legálně?

Série Ženy, muži, lovesongy mapuje v osmi dílech českou populární hudbu od 50. let až po současnost jako živý kulturní dokument doby. Chytlavé popové melodie a důvěrně známé texty totiž nebyly pouhou kulisou k poslechu a tanci. Ve skutečnosti věrně odrážely dobové hodnoty, normy i zásadní společenské proměny. Každý díl se zaměřuje na jiné období či fenomén: sleduje dotek sexuální revoluce šedesátých let, manželské stereotypy sedmdesátých let, ambivalentní obraz sexuality v osmdesátkách i dravou svobodomyslnost a komerční lesk devadesátek. Nechybí ani pohled na nově se objevující queer narativy a postupnou emancipaci žen v 21. století. Hudební kritik Pavel Klusák s humorným nadhledem i břitkou kritikou zkoumá, jak hluboko v nás byly (a stále jsou) genderové stereotypy zakořeněny a co všechno lze o proměnách české identity vyčíst z hitů, které dodnes znějí z rádií i televizních kanálů. Co o české společnosti vypovídají písničky, jejichž slova umí celé generace zpaměti?