Dokument ČT

Příběh českého krále Přemysla Otakara II. a zapomenutého poutníka Odorika, který jako první Evropan spatřil Tibet. Středověká road movie přináší netradiční pohled na dvě velké postavy našich středověkých dějin. Zatímco postava Odorika, českého Marca Pola, je u nás téměř neznámá, český král Přemysl Otakar II. je buď démonizován, nebo odbýván tradičním klišé o vladaři železném a zlatém. Formou důvěrného rozhovoru nechává autor nahlédnout do středověkého světa vzdáleného skoro 700 let. Nic však neztratilo na svém půvabu ani aktuálnosti. Jak Odorik, tak i Přemysl přesáhli svoji dobu a jejich životy se překvapivě dotýkají mnoha našich současných pocitů.

V 80. letech minulého století byly desítky namibijských dětí vychovány v socialistickém Československu. Speciální vzdělávací program měl za cíl vychovat z dětí novou generaci politicky uvědomělé elity. Tento experiment ale skončil začátkem 90. let v důsledku zásadních politických změn v obou zemích. Děti byly bez ukončeného základního vzdělání a bez jakékoliv jazykové a psychologické přípravy nuceně přesídleny do Namibie, kde se nedokázaly kulturně adaptovat. Dokumentaristé pátrali po stopách dnes již dospělých namibijských dětí a sledovali jejich osudy jak v Namibii, tak v České republice po dobu tří let.“Nikdo nemá právo brát dětem jejich dětství a mrzačit jejich sny. Je jedno v jaké době, zemi, kultuře nebo ideologii se tak děje – prostě je to zločin.”

Příběh Beatles je leckomu dobře známý, ale příběh Deža Hoffmana už zná málokdo. Jakoby řízením osudu se stalo, že se jejich životní cesty protnuly v tom nejlepším možném období. Beatles stáli na prahu celosvětové slávy a jemu bylo padesát – byl tedy ve věku, kdy už mnozí uvažují o odchodu ze scény. Avšak jejich energie, nespoutanost a radost ze života jej zcela nadchnuly. Omládnul vedle nich, kypěl nápady a věnoval se tomu, co uměl nejlépe – fotografoval. Udělal více snímků Beatles než kdokoli jiný a zaznamenal všechny významné události jejich oslnivé kariéry. A nejen jejich. Z jeho snímků slavných hvězd showbyznysu se staly ikonické záběry plné života, spontánnosti a pohybu.

Eduard Štorch (1878–1956) byl prvním spisovatelem u nás a jedním z prvních ve světě, kdo zasadil své příběhy do pravěku. Je přitom paradoxní, že on sám své knihy z doby kamenné a bronzové považoval jen za doplněk ke svému hlavnímu celoživotnímu poslání, jímž mu bylo povolání učitele. Další profesí, již se Štorch věnoval, byla archeologie. Neobvyklý nález v kanalizačním výkopu se stal prvotním impulsem k napsání Štorchova nejslavnějšího díla. Lovci mamutů se dočkali více než dvaceti vydání a přes půl miliónu výtisků. V němčině vyšli nejméně desetkrát a byli přeloženi i do japonštiny.

Koláž vlivů, vyřčených vět, skutků, stop a podob brněnského básníka a prozaika Jana Skácela. Současné kulturní osobnosti se na autora ohlížejí jako na sociální a kulturní fenomén. Režisér a režisérka dokumentu se rozhodli přistupovat k Janu Skácelovi jako k subjektu literárně-společenských dějin, jehož role v soukolí režimních a kulturních událostí je neochvějná a často – v dnešní době – až zbožšťovaná či jinak přikrášlovaná. Ve filmu se pokouší vymezit vůči zažitým představám o Janu Skácelovi – a zároveň interpretacím díla Jana Skácela v minulosti. Interpretují jej sérií vlastních obrazů.

Emil Skamene napsal více než 250 odborných publikací, získal desítky význačných ocenění, a dokonce měl na dosah Nobelovu cenu. Je zakladatelem Ústavu pro klinický výzkum Univerzity McGill v Montrealu, členem České učené společnosti a rytířem řádu nejvýznamnějších Quebečanů, National Order of Quebec. Není to tak dávno, kdy souhrou náhod objevil, že je někdo úplně jiný – celý život zasvětil odhalování tajemství genů, a přitom sám po desítky let neznal vlastní identitu. Jeho životem prošly dějiny, které změnily celou Evropu i svět. Jeho příběh je plný neuvěřitelných a zcela absurdních situací, které se však mohou odehrát jen v opravdovém životě.„Za mnoho let svého působení na poli dokumentárního filmu jsem se setkala se stovkami lidských příběhů. Některé byly všední a obyčejné, jiné překypovaly zvraty a rozmanitostí. Jeden mi doslova vyrazil dech. Je to příběh špičkového vědce, který věnoval celý svůj profesní život tajemství genů, a přitom po léta neznal geny vlastní. Neznal svou skutečnou identitu.“ — Alena Činčerová---Zdroj citátu: web Cinemart

Popularita poutní cesty do Santiaga de Compostela stále roste. Čtyři české poutní příběhy inspirovaly i nového poutníka, který se teprve vydává na svou dlouhou pouť. Dostává se mimo svou komfortní zónu a poznává nejen kouzlo poutnictví, ale i sám sebe. Když potká poutník poutníka na cestě do Santiaga de Compostela, tak je první otázka jasná: Odkud jdeš? Protože každý krok se počítá. O tom svědčí čtyři příběhy poutníků: Kvakina, jenž vyšel z Boskovic. Olgy, která pouť zvládla v seniorském věku. Maria, jehož si cesta přivolala sama, a Petra, který ochrnul na půl těla a když vstal z invalidního vozíku, vydal se na cestu. Do toho budeme sledovat poutníka Kamila Bartoška, který je známý jako Kazma Kazmitch – bavič a mystifikátor.

Čeští homosexuálové a lesby se o svoje práva zasazovali už za první republiky. V roce 1961 tak došlo ke zrušení trestnosti homosexuality. Nicméně téma zůstalo i po této, v evropském kontextu progresivní zákonné úpravě, v šedé zóně, nemluvilo se o něm. Jeden ze čtyř dílů cyklu, natočeného pro iVysílání ČT.

Psycholog Stanislav Kratochvíl v 70. letech, po vzoru amerických vědců Masterse a Johnsonové, zavedl sexuální terapii na svém pracovišti – v psychiatrické nemocnici v Kroměříži. Se svou terapií měl ohromné úspěchy a pomohl stovkám párů z celého Československa.Jeden ze čtyř dílů cyklu, natočeného pro iVysílání ČT.

V ženské emancipaci si Československo nevedlo vůbec špatně, už od roku 1920 tu ženy mohly volit. V 50. letech ženskou rovnoprávnost prosazoval dokonce socialistický stát. Emancipace „shora“ ale měla nezamýšlené důsledky, mj. i v poklesu porodnosti, což se stát rozhodl zvrátit. Jeden ze čtyř dílů cyklu, natočeného pro iVysílání ČT.

V 50. letech se českoslovenští sexuologové rozhodli zkoumat jev, jehož význam a smysl vědě unikal – ženský orgasmus. Jeden ze čtyř dílů cyklu, natočeného pro iVysílání ČT.

Marek Holeček patří mezi nejvýznamnější české a světové horolezce současnosti. Na ty nejvyšší hory těsně pod nebem leze bez kyslíku náročným alpským stylem. Jeho extrémní přístup k horám i životu mu přináší úspěchy a také problémy. Film Mára jde do nebe sleduje jeho pět pokusů o prvovýstup na náročnou horu Gašerbrum I v pákistánském pohoří Karákóram. Dívá se na ně očima Máry Holečka a zároveň očima lidí okolo něj, očima lidí, kteří čekají, zda se vrátí. Úspěšná totiž byla až pátá expedice a film sleduje i ty nepovedené a dokonce ty tragické. Během nich přišel díky omrzlinám o několik článků prstů na noze a také o kamaráda a spolulezce, jenž přímo před ním spadl z výšky tisíc metrů.

Už název dokumentu o Michaelu Kocábovi deklaruje, že se v něm protínají témata umění a politiky. Portrétní film se sice soustřeďuje především na uměleckou činnost hrdiny, který s lehkou improvizací vzpomíná na léta na konzervatoři i na působení v kapele Pražský výběr, mapuje ale také jeho politické i osobní milníky a zprostředkovává jeho současný náhled na svět i osobitou reflexi historicko-politických událostí. Dokument je hravý a živelný, kamera není statická a rocková hudba je pořád skvělá.„Hudba je pro mě můj život, rodina, založení Mostu a všechno to, co jsem udělal v průběhu sametové revoluce, to se pro mě stalo dosaženým cílem, o kterém jsem předtím jenom snil pod peřinou. No a samozřejmě svoboda a pravda jsou pro mě nejvyšší hodnoty. A důstojnost. Všichni se rodíme se stejným právem na lidskou důstojnost a na respekt.“

Poprvé se pořezala ve třinácti letech a od té doby nesčetněkrát. Co vede mladé lidi k sebepoškozování a co je před tím pomůže ochránit? Unikátní výpovědi ve filmu Zuzany Kirchnerové z cyklu autorských dokumentů Péče o duši, která přibližuje, jak cítí lidé s duševními obtížemi a jak jejich diagnózy vidí odborní pracovníci.

Michala celá léta všichni považovali jen za feťáka. Až v terapeutické komunitě se zjistilo, že má duální diagnózu, neléčené psychiatrické onemocnění překryté závislostí na drogách. K vysvobození vede dlouhá cesta přes detox, léčbu a pobyt v terapeutické komunitě.

Mezi městským betonem, sklem a železem je snadné zapomenout, že žijeme na území, kde dřív vládla zvířata. Mnohá člověk vyhubil, jiná před postupující urbanizací utekla do okolní krajiny. Některá se však městskému prostředí dokázala přizpůsobit. Právě jejich strategie přežití ve vzrušujících detailech odkrývá dokument od tvůrců Planety Česko. Tým kameramanů pod vedením režiséra Jana Hoška zaznamenal životní cyklus pražské fauny v průběhu dvou let a všech ročních období. Film doprovázený komentářem Jiřího Macháčka zachycuje každodenní zápasy plcha velkého, muflonů, kosů či slípky zelenonohé a nenásilně nás učí větší ohleduplnosti vůči přehlíženým městským obyvatelům.„Cílem filmu Planeta Praha je inspirovat diváky k objevení příběhů našich blízkých zvířecích sousedů, kterým většinou nevěnujeme pozornost. Zároveň bychom je chtěli motivovat k větší zodpovědnosti k přírodě nejen v Praze, ale ve všech městech, a k zachování její rozmanitosti.“ — Jan Hošek---Zdroj citátu: https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/film-rezisera-planeta-praha-doprovazi-stejnojmenna-kniha/2235708

Českou hudební legendu Peneři strýčka Homeboye neboli PSH zná v České republice snad každý. Jací jsou ale ve skutečnosti dnes už kluci na prahu středního věku Orion, Vladimir 518 a Mike Trafik? Vznik přelomového alba „Repertoár“, dodnes považovaného za milník českého rapu a jednu z nejlepších desek vůbec, posun k elektronice nebo testování maximálních možností hudebního showbyznysu i sebe sama – to je základ filmu o kapele PSH. Ta si fanoušky a fanynky získala autenticitou, vtipem i tvrdou prací a stále se drží na vrcholu díky lásce k hudbě a nerozlučnému přátelství. Nejznámější čeští rappeři se v překvapivě otevřeném a velmi osobním dokumentu nebojí jít na dřeň.

Petr Nikl je zakládajícím členem výtvarné skupiny Tvrdohlaví. Je to intermediální umělec s klasickými kořeny, který se svobodně a přesvědčivě vyjadřuje prostřednictvím tradičních výtvarných technik, ale i autorských knih, interaktivních projektů a improvizačních akcí na bázi performance, divadla a hudebních vystoupení. Je nositelem Ceny Jindřicha Chalupeckého z roku 1995, několikanásobným laureátem ceny za nejkrásnější knihu a držitelem Zlatého anděla v kategorii alternativní hudba z roku 2005. Petr Nikl se ohlíží za svým dosavadním životem, uplynulou kariérou a dává pomyslné vize, kam se bude jeho cesta ubírat v budoucnosti.

V roce 2022 uplyne 70 let od jednoho z největších, neblaze proslulých procesů, které se v poválečném Československu konaly. Před Nejvyšším soudem v Praze tehdy stanulo čtrnáct obžalovaných komunistických funkcionářů. Mezi nimi byl i Otto Šling. Soud odsoudil jedenáct z nich k trestu smrti, k propadnutí majetku a ke ztrátě čestných práv občanských. Všichni obžalovaní se vzdali práva na odvolání. Karel Šling je posledním přímým potomkem všech jedenácti popravených. Ani ve svých 75 letech nepůsobí šťastným a vyrovnaným dojmem. Dosud se vyrovnává s traumaty, na která neměl a ani nemohl mít žádný vliv.

Dokument odkrývá dramatický příběh nekonvenční umělkyně českého původu, která svými názory předběhla dobu. Toyen, statečná žena s nevyjasněnou sexuální identitou, strávila část svého života ve Francii. Blízká přítelkyně André Bretona si vždy zachovala absolutní tvůrčí svobodu i za cenu života v bídě. Nyní se díla nejslavnější surrealistky prodávají za astronomické částky. K Toyen se přiblížíme prostřednictvím vzpomínek přátel, díky unikátním filmovým záběrům i četným fotografiím.

Životní příběh neokázalé, skromné, ale nesmírně zásadové ženy je zároveň dramatickým portrétem doby, kdy samotná kritika režimu a obrana nespravedlivě stíhaných byla trestána vězením i stálou pozorností tajné státní bezpečnosti. Příběh odráží i přelomovou dobu po sametové revoluci, kdy Dana Němcová krátce vstupuje do politiky aktivně v roli poslankyně ve Federálním shromáždění anebo kdy v reakci na válku v bývalé Jugoslávii u nás zakládá poradnu pro uprchlíky a uprchlice a ve filmu se také po mnoha letech s některými z těch, kterým pomohla, znovu setkává.

Čtyři dospělí hrdinové a hrdinky filmu, kteří byli vybráni v castingu po výzvě zveřejněné na obrazovce, vypovídají otevřeně na kameru od samých počátků svých vzpomínek. Prostřednictvím jednotlivých příhod popisují své dětství, rodinné zázemí, život ve školním kolektivu i to, jak trávili volný čas. Příběhy se navzájem doplňují a prolínají, vidíme emoce a slyšíme informace, které odhalují strašlivou DNA domácího násilí. Dokument otevírá otázku týrání s důrazem na celé sociální okolí obětí a celospolečenské podhoubí. Typické pro domácí násilí je to, že oběti jej v sobě často skrývají, nemluví o něm, někdy si ho ani nepřipouštějí. V dokumentu se ale odhodlaly promluvit.