Kompozice o přírodě

Esej soustředěná na téma zneužívání přírodních zdrojů si jako hlavní námět vybírá vodu a ukazuje její podoby a proměny v industriálním řetězci. Neprvoplánová doprovodná hudba je temná stejně jako znečištěná voda vytékající z elektráren a spolu s obrazy průmyslu dotváří výsledný pocit ekologické úzkosti.

Portrét slunečního světla vytvořený na 35mm filmový negativ pomocí autorkou sestavené camery obscury. Sledovaným objektem je rostlina, která byla zaznamenávána od rána do večera v několikaminutových intervalech. Tok obrazů sestavený z těchto fotografií pak dal vzniknout filmovým slunečním hodinám.

Rytina Josefa Váchala a text prozaika Karla Klostermanna autorku inspirovaly k varovné lamentaci nad ohroženou integritou šumavské krajiny, která více než kdy jindy trpí zásahy civilizace. Vizuální evokace starého filmu naznačuje nadčasovou povahu ekologických problémů, které divokou a půvabnou Šumavu sužují dodnes.

Video a zároveň rapový klip konfrontuje současný feminismus a kapitalismus. Střízlivé prostředí ekonomických prognóz a finančních toků přechází v psychedelickou 3D animaci vyobrazující čarodějnickou seanci. Film graduje autorčiným rapem, který s nadsázkou kritizuje moc a roli peněz v dnešní společnosti.

Dvě tradice města Kyjov: folklor a pervitin. Kroj odkazuje ke znakům moravského Slovácka: folklorní povrch podporovaný městským rozpočtem, neidylická rutina každodennosti, postavení mužů a žen, pokračování zábavy v nonstopu a ve sklepě. Precizně rytmizovaná filmová báseň je natočená a stříhaná tradičně, analogově.

Audiovizuální koláž zasazuje do papírových kulis záběry z Hitchcockova Okna do dvora, jehož myšlenky film hravě a provokativně rozvádí. K postavám musíme proniknout skrze vrstvy barev a cizorodých objektů, které zviditelňují proces medializace a zvýrazňují rám omezující náš pohled.

Proč máme chlupy, k čemu slouží, z čeho se skládají a kdy jsme je přestali mít rádi? Hybridní audiovizuální esej s performativními momenty pohlíží na problematiku ochlupení z různorodých perspektiv. Prvky instruktážního filmu opírající se o fakta a makroskopické detaily jsou prokládány inscenovanými výjevy s velkou mírou stylizace.

Metaforická předpověď počasí zpodobňuje lidské city a smýšlení v konfrontaci se současnými společenskými debatami. Lehce satirický tón přednesu televizního moderátora doprovází videokoláže s ústředním motivem Země, na nichž Afriku zahalují oblaka existenciálních otázek a Evropu sužují fronty spirituální krize.

Válečný veterán Anthony Bird jako jediný z celé jednotky přežil vojenskou akci. Jeho vzpomínky jsou stejně surreálné jako animace, která simuluje průběh incidentu v podobě počítačové hry. Vše vypadá ploše – je třeba věřit vlastním smyslům, které říkají, že svět ve skutečnosti není placatý.

Za oponou filmového pásu s různými stupni vizuálních posunů a deformací se vyjevuje a zase ztrácí konkrétnost obrazů. Zvuky vlastní pohybu filmového materiálu se mísí s hlasovými záznamy, které výjevům sice dodávají kontext, rekonstrukce fabule je však znemožňována. Příběh se rozpouští a sjednocení se během tohoto zvrstvování naopak vzdalujeme.

Metaforické zamyšlení nad sociálním odloučením participační metodou odhaluje vztah mezi mladou Ukrajinkou Elizavetou a její matkou zubařkou. Odvážná analogie extrahovaného zubu, společenské náležitosti a duševní čistoty na plátně rozehrává střet zcizujících detailů a intimního tableau z rodinného života.

Lyrizované obrazy inspirované světem snů reflektují přechodný stav mezi spánkem a probuzením. Mnohoznačné útržky obrazů, otisky prožitků a výjevy z nevědomí společně utvářejí sen, který se pomalu rozplývá a zbývají po něm pouze neuchopitelné stopy a bdící vědomí.