Mike Bonanno: Historie vtipu

Ve filmech oceňovaného rakouského režiséra Andrease Horvatha (1968) to vypadá, že na obrazovce vždy dominují nevšední postavy. Jeho poslední film Helmut Berger, herec není výjimkou. Je to nekonvenční a kontroverzní portrét herce Helmuta Bergera a jeho bouřlivého vztahu k režisérovi. Film sám o sobě je věrohodným komentářem dokumentárního díla odhalujícím dynamickou sílu a občasný boj mezi filmařem a postavou. Po projekci filmu Helmut Berger, herec se Andreas Horvath zúčastní diskuze s diváky.Organizováno s podporou Institutu dokumentárního filmu

Doyen českých dokumentaristů, poslední aktivní tvůrce generace nové vlny, profesor Karel Vachek (1940) natáčí svůj nový filmový román s pracovním názvem Komunismus. Konstatuje v něm, že po revoluci vždy přichází restaurace předchozích poměrů a moc i bohatství stále ještě drží v rukou pár vyvolených. Vachek provází diváka koláží složenou z vlastních vzpomínek, které rámují scény z jeho filmů, kostýmní výjevy i zpravodajské archivy. V rámci své přednášky uvede asi hodinovou ukázku z aktuálně sestříhaných scén a bude diskutovat s diváky. A možná prozradí, zda už přesvědčil herečku Jiřinu Bohdalovou k účasti na tomto projektu.

Původně cenzurovaný hudební film satiricky vyobrazuje obyvatele Vojvodiny, rurální oblasti v Srbsku charakteristické svým mnohonárodnostním složením. Ačkoliv získal dvě festivalová ocenění v Oberhausenu, v Jugoslávii byl zakázán a autorovi byla po dlouhou dobu znemožněna experimentální filmová tvorba. „Vždy jsem se snažil najít nový jazyk, či novou formu, které bych do filmu mohl vtělit.“ K. Godina

Islandský skladatel, experimentátor a autor ji.hlavské festivalové znělky 2017 Jóhann Jóhannsson (1969) píše elektro-akustickou, minimalismem ovlivněnou filmovou hudbu, která pro svou originalitu a vnímavost k vnitřnímu rytmu filmového obrazu získala mnohá ocenění. Spolupracuje jak s hollywoodskými režisérskými hvězdami, tak s nezávislými filmaři. Vytvořil fantastický žesťový doprovod pro film Hornický hymnus (2011) Billa Morrisona, který byl uveden na MFDF Ji.hlava v roce 2016. Během své přednášky bude mluvit o způsobech tvorby filmové hudby a vlastní autorské metodě. 

Významný představitel jugoslávského černého filmu, slovinský kameraman a režisér Karpo Godina (1943) začal jako amatér tvořit krátké filmy v druhé polovině 60. let. Jejich poetika oslovila Želimira Žilnika a po Zlatým mědvědem oceněných Raných dílech (1969) s Godinou jako kameramanem spolupracovali i mnozí další, včetně Lordana Zafranoviće či Bata Čengiće. Ve své přednášce se Godina zaměří na vlastní ranou tvorbu, kterou charakterizuje živelné zkoumání prostředků vyjadřování, vytříbená práce s filmovým prostorem a, v duchu nejlepších tradic jugoslávské nové vlny, neustálá snaha zachytit tep doby.

Intenzivní portrét malé izraelské lidskoprávní organizace The Hotline for Refugees and Migrants, která se zaměřuje na nepoměrně větší a náročnější úkol: pomoc ilegálním africkým uprchlíkům. Režisérka se spíše než na imigranty soustředila na pracovníky neziskovky, jejichž hodnoty a každodenní boj s byrokracií sama zaznamenala na ruční kameru.„Sledoval jsem pracovníky organizace Hotline pro uprchlíky a migranty při jejich každodenní práci. Mladé ženy informující žadatele o azyl o jejich právech, právníky pokoušející se dostat je z vězení, koordinátora tvorby veřejné politiky pracujícího v parlamentním výboru pro vnitřní vztahy atd.“ S. Landsmann

Videa z ruských silnic jsou fenoménem internetu. Palubní kamery zaznamenávají své okolí bez jakýchkoliv příkras. Dima Kalašnikov vytvořil z padesáti takových videí daleko víc než jen další youtubovou kompilaci. Díky hudbě a promyšlenému střihu se mu podařilo vykreslit mnohovrstevnatý portrét současného Ruska. „Jsme tu svědky jak humorných, tak tragických situací. Tento film zachycuje esenci ruského života a ruský přístup k němu. Je to do morku ruský film.“ D. Kalašnikov

Poslední celovečerní dokument ruského režiséra Dmitrije Kalashnikova The Road Movie ukazuje portrét Ruska z jedinečné a neobvyklé perspektivy. Film se skládá z nalezených záběrů kamer na palubní desce natočených Rusy. Z meditativního filmu se stává snímek naprosto děsivý. Po projekci filmu The Road Movie přijde Dmitrij Kalashnikov diskutovat s diváky nejen o procesu svého skládání těchto materiálů.Organizováno s podporou Institutu dokumentárního filmu.

Francouzský producent Pierre-Olivier Bardet (1953) je spoluzakladatelem společnosti Idéale Audience. Mezi filmy, které koprodukoval, patří filmy La Danse (2009) a National Gallery (2014) Fredericka Wisemana, Francofonia (2015) Alexndra Sokurova nebo letošní vítěz Zlatého leoparda na festivalu v Locarnu, dokument Mrs. Fang (2017) Wanga Binga. Jako název své přednášky zvolil Bardet otázku, kterou formuloval G. W. Leibniz na konci 17. století a jež podle něj pregnantně zachycuje výchozí dilema každého producenta. Ve své přednášce, kterou zahájí příkladem z praxe – popisem vlastních aktivit při produkování izraelsko-francouzského filmu Hotline (Silvina Landsmann, 2015) – se Bardet bude ptát, co vlastně znamená aktivita zvaná „produkování“ a jaký je její smysl.

Krzysztof Zanussi (1939) patří k pilířům polské kinematografie. Společně s Kieślowskim a Wajdou tvoří trojici nejuznávanějších polských režisérů, kteří sklízeli úspěchy doma i v zahraničí. Ve své masterclass představí divákům práci s mladými debutanty a studentskými filmy, na kterých se jako pedagog několika prestižních filmových škol podílí, a podělí se o zkušenosti, které má například z Lodže, New Yorku nebo z Moskvy. Poodhalí i závoj tajemna, který zakrývá polský film, a představí možnosti, jak se v Polsku jako mladý filmař prosadit. 

Rumunský režisér Radu Jude (1977) patří k nejpozoruhodnějším filmařům naší doby. Vítěz Stříbrného medvěda za režii z Berlinale vás během své masterclass seznámí s pozoruhodnou prací v archivech, v nichž provádí důkladné výzkumy, které se stávají předpoklady jeho filmových děl. Pro dnešní dobu není tento přístup nic neobvyklého, ale právě Jude ho dovedl až k mistrovské dokonalosti. Jeho brilantní práci s archivy můžete na letošním ročníku vidět hned dvakrát, a to ve filmu Mrtvý národ a v krátkém snímku Generál dvakrát popravený.

Herec Helmut Berger byl hvězdou evropského filmu a zářil ve snímcích italského režiséra Viscontiho. Dokumentární portrét nahlíží do života starého excentrického muže žijícího v panelovém bytě přeplněném cetkami minulosti. Skrze rozhovory se režisér snažil objevit Helmuta – a ten díky nim mohl opět hrát.„Tento film mimo jiné uvažuje nad tím, jak nemožné je někoho skutečně poznat a pomocí jakých metod se můžeme dobrat pravého já nějakého člověka. Interview není, myslím, to pravé.“ A. Horvath