Mike Bonanno: Historie vtipu

Poslední celovečerní dokument ruského režiséra Dmitrije Kalashnikova The Road Movie ukazuje portrét Ruska z jedinečné a neobvyklé perspektivy. Film se skládá z nalezených záběrů kamer na palubní desce natočených Rusy. Z meditativního filmu se stává snímek naprosto děsivý. Po projekci filmu The Road Movie přijde Dmitrij Kalashnikov diskutovat s diváky nejen o procesu svého skládání těchto materiálů.Organizováno s podporou Institutu dokumentárního filmu.

Islandský tvůrce Fridrik Thór Fridriksson, jenž za svůj hraný film Děti přírody (1991) získal nominaci na Oscara, ve své domovině založil v 80. letech nyní nejvýznamnější islandskou produkční společnost The Icelandic Film Corporation, která úzce spolupracuje s dánskou Zentropou. Na své režisérské masterclass představí svůj nejnovější dokumentární film Horizont. Jde o portrét islandského krajináře Georga Guðniho, v němž Fridriksson otevírá otázku vztahů mezi umělcem, dílem, realitou a divákem.

Ve filmech Sergeje Dvorcevoje jako by nebyly hranice mezi dokumentárním a hraným filmem. Jeho doménou jsou pomalé a dlouhé ruční záběry, které určují obraznost všech jeho filmů, stejně jako hluboký zájem o důstojnost lidí na okraji společnosti. Soustředěně realisticky zobrazuje sociální a ekonomickou situaci svých hrdinů, žijících v Kazachstánu a v Rusku. Ve své masterclass režisér poodhalí způsoby vidění světa a principy, podle kterých tvoří svá díla.

Na dvoře ve Splitu probíhá v parném letním dni hra mezi mužem a chlapcem, která odráží dichotomii rozkladu a života, jenž se kolem nich odehrává. Banalita aktu zabití a nahé ženské tělo představují úrovně bytí, jež nacházejí paralelu ve využití prostoru. Kombinace a juxtapozice věku, sexuality a orientace prostoru vyvolává pocit odcizení od jejich struktury. Hra světla a stínu ztělesňuje a přijímá iracionalitu, na niž poukazují návodné otázky, které na pozadí předčítá stará paní.Detail:-„Zabij to! Zabij! Zab‘ to!”-„Dej to pryč, pryč s tím! To je mládě?”-„Vůbec ne, no tak, zabij to!”

Viktor Kossakovsky, ruský dokumentarista a bezpochyby jeden z nejvýraznějších filmových tvůrců současnosti, se po šestnácti letech vrací do Jihlavy v roli lektora workshopu Ex Oriente Film a současně porotce soutěžní festivalové sekce Opus Bonum. Režisér, jehož mezinárodně proslavil dnes už kultovní snímek Belovy (1993), má oprávněnou pověst autora schopného zachytit každodenní  situace s takřka transcendentní poetikou obrazové a zvukové složky i geniálním citem pro kompozici, vnitřní rytmus a mikrodramata jednotlivých scén. Během své otevřené masterclass dá posluchačům nahlédnout do principů své tvorby a zdrojů inspirace, kterou kromě kouzla všedního dne nachází také ve výtvarném umění, poezii a klasické literatuře. Přednášce bude předcházet projekce snímku Ať žijí protinožci! (2011).

Ve filmech oceňovaného rakouského režiséra Andrease Horvatha (1968) to vypadá, že na obrazovce vždy dominují nevšední postavy. Jeho poslední film Helmut Berger, herec není výjimkou. Je to nekonvenční a kontroverzní portrét herce Helmuta Bergera a jeho bouřlivého vztahu k režisérovi. Film sám o sobě je věrohodným komentářem dokumentárního díla odhalujícím dynamickou sílu a občasný boj mezi filmařem a postavou. Po projekci filmu Helmut Berger, herec se Andreas Horvath zúčastní diskuze s diváky.Organizováno s podporou Institutu dokumentárního filmu

Masterclass Atanase Georgieva, producenta ze společnosti Trice Films a střihače ze Severní Makedonie. Když se ponoříte do tvorby nefikčního filmu, je nalezení jeho předmětu a postav už tak dost těžké. Ale pocit odpovědnosti zůstat věrný příběhu a přitom balancovat mezi morálkou, etikou a estetikou není o nic lehčí. Ve spolupráci s Institutem dokumentárního filmu.  

Důmyslná alegorie hry na kočku a myš, v níž je mladá žena toulající se ulicemi Lublaně za doprovodu jazzové hudby kořistí a kamera v neustálém pohybu vytrvalým lovcem, ležela dlouhých padesát let ukryta pod postelí jednoho z dvojice autorů. Poprvé byl film veřejně promítán až na setkání slovinských amatérských filmařů.„Všechny mé filmy obsahují jisté sdělení. Nejdůležitější však pro mne vždy bylo zachycení ducha času.“ K. Godina

Dvanáctiletý Samuel žije na ostrově Lampedusa, cílové stanici tisíců Afričanů, kteří se snaží dostat do Evropy. Přestože jsou obyvatelé ostrova denně vystaveni syrové realitě humanitární krize, ke sblížení dvou světů dochází jen zřídka. Dokument obdržel Zlatého medvěda za nejlepší film letošního Berlinále.

Herec Helmut Berger byl hvězdou evropského filmu a zářil ve snímcích italského režiséra Viscontiho. Dokumentární portrét nahlíží do života starého excentrického muže žijícího v panelovém bytě přeplněném cetkami minulosti. Skrze rozhovory se režisér snažil objevit Helmuta – a ten díky nim mohl opět hrát.„Tento film mimo jiné uvažuje nad tím, jak nemožné je někoho skutečně poznat a pomocí jakých metod se můžeme dobrat pravého já nějakého člověka. Interview není, myslím, to pravé.“ A. Horvath

Příběh ze Šanghaje, nejlidnatějšího města Čínské lidové republiky. Příběh o rozdílech mezi minulostí a přítomností, životem a smrtí. Film vykresluje oslavy státního svátku jako nástroj k vymazání minulosti a líčí důležitost oné podívané při budování vědomí národní identity. V kritice dějin a válek zakořeněných v nacionalismu a výjevech vzkvétajícího kapitalismu je symbolický ohňostroj ironicky oslavou přítomnosti, coby vzpomínky na druhou světovou válku. Tento snímek je avantgardním pojetím experimentální historické dokumentace. Detail: Troskami šanghajského Jižního nádraží se o „Krvavé neděli“ v srpnu 1937 po japonském náletu rozléhá jediný lidský zvuk – dětský pláč, Weltschmerz.

Vít Klusák a Barbora Chalupová natáčeli dokumentární film, který v českém kontextu nemá obdoby. Tvůrci se zaměřili na zneužívání dětí na internetu, na sexuální predátory, kteří hledají svou kořist v útrobách sociálních sítí. Cílem psychosociálního experimentu bylo lovit a ulovit samotné predátory a zjistit jejich motivace. V masterclass nás autoři snímku provedou materiálem, který se do filmu nedostal, ale stále je důležité o něm mluvit. Řeč bude o střihu, dramaturgii a uchopení dané látky tak, aby výsledný dokument byl soudržný po všech stránkách a aby dostáli vysokým etickým nárokům.