Minningar

Anglický název Manual je slovní hříčkou symbolizující jak příručku, tak i přívlastek „manuální“. Středobodem obrazu je kamera na stativu namířená směrem k podlaze. Autor s ní pohybuje, vyvažuje záběr, balancuje. Zatímco kamera je statickým bodem, „ujíždějící“ podlaha vytváří optický efekt způsobující závrať.

Strukturální a poetická variace na existenciální témata, jakými jsou život, smrt, úzkost, osamělost, pomíjivost či věčnost. Poetiku filmu tvoří kontemplativní potenciál, mozaikovitá struktura a repetitivní střihové vzorce záběrů, které sugerují plynutí času a pomíjivost lidské existence v pohledech na kamenité zdi, okna, lodě, střechy, městská panoramata, vlaky či hřbitov.

Coitus je experimentální film vytvořený chemickým čištěním filmového pásu. Výsledkem je abstraktní umělecké dílo.

Dóra Maurerová skládá ve svém strukturálním filmu bílé prostěradlo před černým pozadím. Pomocí masek rozděluje obraz na segmenty, které spolu s přehýbáním látky vytvářejí geometrické kompozice.

Oceňovaný studentský snímek v animovaných a humorem prostoupených kolážích rozehrává motivy postav, herců a tvorby velkých filmových studií. Za doprovodu dialogického komentáře a hudby rozvíjí v evokaci různých filmových žánrů kritickou úvahu o hvězdném systému v kinematografii.

V Prostorové deformaci Petr Skala rozvíjí principy abstraktního expresionismu a přenáší metodu akční malby na bezkamerový experimentální film. Speciálního prostorového efektu dosahuje využitím optické kopírky ve smyčkách a víceexpozicích kreseb, maleb a rytin škrábaných přímo na filmovou surovinu.

Film oceněný roku 1968 na Mezinárodním festivalu krátkých filmů Oberhausen se pokouší zprostředkovat zkušenost srdeční zástavy. Rytmus filmu udává nejen dynamický střih či vychýlená kompozice záběrů, ale také zvukové efekty a hudba vyjadřující překotnost pulsu nemocného srdce. Paradoxem prvního studentského filmu režiséra Wojciecha Wiszniewského je ironický fakt, že autor zemřel ve 34 letech právě na zástavu srdce.

Dvojitá expozice kombinující záběry prostředí a obyvatel Bělehradu 70. let s křiklavými výňatky z televizních pořadů s prvky pornografie vytváří iluzivní snímek, jenž spojuje situace z každodenního života s autorovou zálibou v erotice. Autorský debut, který vznikal pět let, optickými hrami zkoumá hranice schopností divákova vnímání.

Básnivý portrét sochařů, kteří vytvářejí svá díla na hrnčířském kruhu z hlíny a dalších přírodních materiálů. Motiv kruhu prostupuje poetickými výjevy, v nichž jsou sochaři zachyceni při práci, s rodinou, v sepětí s přírodou a také v živých obrazech, kdy jsou do všedních prostředí instalováni jak tvůrci, tak jejich artefakty.

Krátký film pojmenovaný podle písně Rolling Stones ukazuje improvizované performance, v nichž členové slovinské umělecké skupiny OHO čmárají na betonovou zeď stojící uprostřed pole, spontánně běhají, tančí a nakonec odcházejí ze záběru navlečeni do kartonové krabice, z které jim čouhají jen nohy. Film podporuje umělecký a filosofický přístup kolektivu OHO v konceptu tzv. reismu, tj. vidění světa, v němž jsou předměty rovnocenné lidem a nejsou vnímány pouze skrze utilitární hodnotu.

Poetické zpodobnění práce muže z přímořského města v Abcházii, který pečuje o přilehlé lesy a stráně. Rozlehlé kopčité pastviny, hory, zvířata a řeky jsou prostředím krajinné lyriky i symbolistních výjevů, kdy muž v noci vysvobodí vlka chyceného do pasti nebo čistí koryto potoka.