Mohyla války

Metaforické zamyšlení nad sociálním odloučením participační metodou odhaluje vztah mezi mladou Ukrajinkou Elizavetou a její matkou zubařkou. Odvážná analogie extrahovaného zubu, společenské náležitosti a duševní čistoty na plátně rozehrává střet zcizujících detailů a intimního tableau z rodinného života.

Za oponou filmového pásu s různými stupni vizuálních posunů a deformací se vyjevuje a zase ztrácí konkrétnost obrazů. Zvuky vlastní pohybu filmového materiálu se mísí s hlasovými záznamy, které výjevům sice dodávají kontext, rekonstrukce fabule je však znemožňována. Příběh se rozpouští a sjednocení se během tohoto zvrstvování naopak vzdalujeme.

Analogový film jako analogie ke světu fyzickému, digitální odraz světa nemateriálního. Experimentální snímek slučující dvě substance se stává audiovizuálním otiskem našeho života v prostoru ohraničeném sice mantinely hmotnými, ale nesoucími v sobě potenciál „pozvednutí“ do roviny bezrozměrné.Fascinace: Exprmntl.cz - Mimo soutěž

Úryvky televizního rozhovoru s Eugènem Ionescem v adaptaci jeho absurdní povídky Fotografie plukovníka, které vévodí motiv bazénu ukrývajícího těla utopenců. Obrazová hříčka je kompilací technik animace, videa, 3D grafiky a textu, který dodává zdánlivě nahodilým výjevům částečné obrysy.

Umění jako šamanský rituál, jako estetizované zpřítomnění principů, které nelze obsáhnout vědomím. Poutavé struktury připomínající horninu nebo krajinný reliéf se vznášejí v neurčitém prostoru a stávají se odraznou plochou pro úvahy o povaze vzorců vnímání za hmatatelným i viditelným.

Štěstí. Smutek. Člověk. Život. Počítačový program k heslům generuje desítky obrazů za sekundu. Mobilní telefon zaznamenává vnější svět do krátkých klipů. Jejich vizuální koláž doprovází ve voiceoveru rozhovor autora snímku s chatbotem, a vzniká tak experimentální dokument spoluvytvářený výpočetní technikou.

Technologie jako tichý svědek permanentního pohybu vesmírných těles. Světelná instalace zpřítomňuje příchod a odchod denního světla jako kontemplaci i dramatický proces. Časovým zhuštěním jednoho dne do několika minut tematizuje plynutí času a cykličnost přírodních procesů.

Hříčka provokující naraci lyrikou pátrá ve veřejném prostoru po linkách, horizontálách, přímkách a čárách nejrůznějšího charakteru, aby je pak v rámu jednoho obrazu spojila do vizuálních návazností. Mezi nalezenými objekty, ději a prostory tak vznikají nové vztahy a pokračování.

Ve světě, kde živá příroda ztrácí místo, vzniká potřeba její náhrady. Aluze na reklamní upoutávku na hebkou zelenou řasokouli rozbíjí vzdálenost mezi sterilním životním prostorem člověka a mořskou rostlinou, která je popularizována coby organický prvek do každé domácnosti.  

Létající talíř se v černobílých záběrech vznáší na obloze, vytváří iluzi mimozemské síly a až při pohledu blíž je patrné, že jde pouze o hračku. Autor zkoumá problematiku videí rozšiřujících nepravdivé poplašné zprávy, sám jejich principy využívá a upozorňuje na tenkou hranici mezi realitou a fikcí.

Skrz performance v postindustriální krajině mostecké pánve se autor vypořádává s následky čerpání přírodních zdrojů. Živé obrazy, v nichž inscenuje symbolické pohřby zdevastované krajiny, která paradoxně oplývá podivnou nepřirozenou krásou, jsou kritickým komentářem zacházení s životním prostředím.

Pouť po statickém záběru ze snímku Lubomíra Lipského Cirkus je cirkus prozkoumává vztah mezi pamětí a vizuální historií. Fragment z obrazové databáze kolektivního podvědomí doprovází úryvky z eseje Karla Kosíka o neschopnosti občanů v demokratických volbách ovlivňovat reálnou politiku.