Motýlí katastrofa

Netradiční, hudebně pojatá podoba lidskoprávního dokumentu postihujícího období revolty černých Afroameričanů v letech 1950–1960 srší energií a duní skladbou The Devil francouzské skupiny Boogers, která je kontrapunktem k archivním záběrům doby boje za odstranění rasové segregace a diskriminace. Pohledy do rozkopaných ulic, záběry černých dětí, jejich tváří, pomalu se rozjíždí kytary zběsilého elektro-popu: „If you look upon my face, you are watching now the devil." A tváře dětí střídají tváře otců.

Režisér se noří svou kamerou do světa drobných organismů. Hmyz, mlži, houby zabírané pohledem makro vytvářejí bohaté textury v obrazu videa. Autor zasahuje svou přítomností do natáčeného materiálu, stejně jako člověk obecně zasahuje do přirozeného řádu přírody. Hirofumi Nakamoto vydává své Vesmírné deníky 2016.

Intimní pohled do světa muže, který žije svou vášní – pocitem svobody, jenž zažívá při seskocích z nejvyšších budov ve městě či vrcholků hor. Stejně jako při útěku před zvědavýma očima a při hledání únikové cesty mezi domy. Propadnout chuti adrenalinu s sebou ale přináší i mnohá rizika, včetně těch fatálních. Okamžiky nezadržitelných pádů. „Zkurvená" radost, že se padák otevřel. Průlety kolem vodopádů, přibližování se jezerům, dopady na tvrdou městskou dlažbu při nočních seskocích tmou. Záběry naplněné závratí.

O jedné z mnoha podob lásky, bez patosu a s citlivostí. Daniela se potkala s Fouadem náhodou. Ona je sama a on potřebuje povolení k pobytu. Pragmaticky motivovaný vztah postupem času splétá protagonisty do křehké pavučiny intimity. Fouadova zamilovanost však začíná být pro Danielu překážkou.

Reforma rakouské pošty otevřela palčivé téma zaměstnanců, které až do důchodu nelze propustit. Výčtem dat se zamýšlí nad problematikou nebezpečných, ale společensky přijatelných opatření velkých společností ústících v pracovní dny bez náplně, apatii, surfování po internetu a pohrdání lidskou důstojností. Svižné pohyby třídících strojů udávají rytmus práce. Balík za balíkem. V kanceláři na stole opuštěná počítačová myš obmotaná elektrickou šňůrou. Muž svléká pošťáckou uniformu, má umělou jednu nohu.

Nomádi v mořích Indonésie říkají, že když matka porodí dítě, porodí zároveň jeho dvojče v podobě chobotnice. Dokument ukazuje prostředí utvářené tradiční lidovou vírou. Kamera sleduje muže plavícího se s tváří ponořenou v moři, demonstrujícího jeden z rituálů k uctění chobotnice. Zneuctění bratra z vody vede k neštěstí.

Dokument zachycuje pokládání datového kabelu čínské společnosti Huawei na mořské dno. Dva roboticky působící voiceovery – anglický a mandarínský – přemýšlejí o povaze technologií a o tom, jak se překrývají s obchodem, válkou, politikou i společností. Není jim dána žádná explicitní identita, může to být konverzace umělé inteligence nebo symbolický dialog USA a Číny uprostřed studené války technologií.

Zapomenuté kouzlo pohlednice je filmově zpracováno ve školním cvičení studentky FAMU. Mozaika složená ze sezónních motivů a krátkých zpráv ilustruje vztah několika lidí k Věře. Ubíhající čas znázorňuje jenom měnící se hlava státníka na známce. Najde se tajemná adresátka?DETAIL:„Milá paní Bechyňová, v antikvariátu ve Spálené ulici jsem našla krabici s 254 pohlednicemi. Všechny byly adresované Vám a prodávali je za 1 Kč/ks. P. S. Co je s Vámi?“

Spolu jsou šťastni, ale ona dostává nabídku pracovat v zahraničí, kam on nechce jet. Její rozhodování se pokusí zviklat ve svůj prospěch nabídkou k sňatku… Formát filmu se asi nejvíc blíží videoklipu, ale kromě hudby vypráví svůj děj i prostřednictvím veršů a tance. Natočeno na iPhone 7 Plus.

Předjaří, holé stromy, ohbí řeky, vlnky jako rybí šupiny, dunící nákladní loď na obzoru. Větrné elektrárny ukrajující čas imitují zvuk válečných stíhaček nad památníkem padlých hrdinů. 25572. Jídlo v taškách pověšených z oken obytných buněk je hmatatelným připomenutím provizorních podmínek a nezpochybnitelnou známkou života, o nějž se bojovalo. „Z dálky voní levné kytice + ocel + majetek zasažený bouří druhý den: má otčina.“ Jen krátký, nepompézní záběr padlých jmen. Narůžovělý jarní květ, intenzivní zvuky a dráty vysokého napětí jako výčet důkazů světa živých vyvažujících oběti.

Minimalistický portrét páru mladých rodičů je voyeuristickým pohledem do jejich rutinních úkonů všedního dne. Intimní obrazy, kterým dominují pouze dvě barvy – šedá a červená – a které kamera zaznamenává skrze pomalý zoom, doprovází ruchy města a sotva slyšitelné dialogy.DETAIL:„Teď se mi, tati, vybavil můj sen. Tys byl v práci a já naproti u nějaký paní, co potřebovala pomoci. Nevím, co mě to napadlo. To si nepamatuju. Šel z toho ale strach.“

Rorýsi stráví celý život ve vzduchu, v letu spí a patří k nejrychlejším letcům. Kamera zachycuje to, co kvůli jejich nesmírné rychlosti pouhému oku uniká – časoprostor rorýsího letu v podobě letových fází, trajektorií a křivek. Na obloze nad sídlištěm, kde hnízdí, každé léto předvádějí své vzdušné akrobacie, při nichž se připravují k dlouhému tahu na jih. Rorýsi jako forma radosti ve vzduchu jako formě domova.