Motýlí katastrofa

Každý kout světa může mít svého taxikáře: čínské město zarostlé lesem mrakodrapů a tepající v rytmu svižné a v předpisech nevyzpytatelné dopravy i 100 km dlouhá pláž na severu Nového Zélandu, kde stěží potkáte auto v protisměru. Dva odlišné světy propojené profesí, která může nabývat až absurdních podob. Šumění moře, které s přílivem slízne otisky pneumatik. Tenhle taxikář nejezdí po silnici, žene se s cigárem v ruce k horizontu, na němž se potkávají oblaka nebe a oblaka země zrcadlená mokrým pískem.

Dvě švédské režisérky se vydávají do Řecka, aby zjistily, jak místní obyvatelé vnímají mediální obrazy krize. Na základě deseti vybraných mýtů vytvářejí filmovou esej, která za pomoci obrazově zvukového kontrapunktu domýšlí nebezpečí mediálních reprezentací do důsledků a varuje před hrozbou fašismu.DETAIL:„Jsme na cestě ze Švédska. Chceme vidět, jak vypadá krize. Toto je první obrázek, který se nám naskytl. Nefungují tu veřejné služby. Všude jen bílý šum.“

Tři mikropříběhy ze současné Libye, z města Benghází poznamenaného teroristickým útokem na americký konzulát a smrtí amerického velvyslance, zachycují město v období změn a přináší vhled do života obchodníka s ojetými vozy, rybáře lovícího na moři a mladé lékařky během zkušebních jízd v autoškole. Jemnou vrstvou prachu a písku pokrytá auta vyskládaná na rozlehlé ploše působí v leteckém záběru dojmem dětských autíček na poličce. Slovy bodrého prodavače jsou „uvnitř ještě cítit továrnou."

Překladatel Riccardo Bertani takřka neopouští svůj dům, ale přesto cestuje v představách při jazykových převodech knih. Jazyk je mu tou skutečnou bránou do jiných světů. A ačkoli překladatel celou dobu mluví o jiných světech a hranicích poznání, my sledujeme z neadekvátní vzdálenosti detailní záběry jeho domova.DETAIL:„Odedávna jsem se zajímal o ruské spisovatele, můj první překlad byl ale z ukrajinštiny. Za 6–7 týdnů jsem už zvládal ukrajinsky psát. A pak následovali Rusové a za nimi mnozí další, až jsem se dostal i do Jakutsku.“

Po zaplavení vesnice na severu Íránu přehradou zůstal jediný ostrov. Je na něm hrob. Ze svahu nad novým jezerem na něj shlíží stará žena. Intimní pohled na každodenní rutinu Íránky, která v domku na úpatí hory přečkala ve skromnosti už dvanáct let o samotě.  Čeká na povolení ostrov navštívit.

Seznam hostů – symbol nedotknutelnosti společenské smetánky. Režisér střídá kradmé záznamy ze života těch nejbohatších, zahrnující schůzky na jachtách s vířivkami a popíjení šampaňského na luxusních večírcích, se záznamem vlastní umělecké performance, v níž hrstka jedinců vládne celému světu.   „Bílý. Muž. Bohatý. Mít jachtu, luxusní polobotky a zlaté manžetové knoflíčky. Ještě bohatší. Mít heliport na zahradě svého platinového paláce. Nezapadáte do těchto kategorií? Nemáte zlatou jachtu ani manžetové knoflíčky? Nemáte vlastní prase na hledání lanýžů? Pravděpodobně patříte k 99 % populace.“ V. Turner   Sledujte film zdarma na DAFilms už nyní a rozhodněte o vítězi Ceny diváků. Hlasování končí 29. října.

Velkoobchodní tržnice Yiwu v Číně je dlouhá přes osm kilometrů. Krátké epizody sledují zákazníky i nekompromisní jednání mezi obchodníky. Observační dokument zaznamenává stánky bohatě pokryté zbožím skrývajícím dokonale prodavače, a s nimi i jiný svět tržnice, kde jejich potomci prožívají dětství.

Snímek je konfrontací dvou pohledů na popravu generála Antonesca, lídra Rumunska za 2. světové války. Komparačně vedle sebe staví němé černobílé záběry akce, jak ji v roce 1946 zachytil kameraman Ovidiu Gologan, a výjevy z životopisného filmu, který o Antonescovi v roce 1994 natočil Sergiu Nicolaescu.

Za posledních padesát let vypustila chemická továrna Mange-Garri při produkci oxidu hlinitého přes 30 milionů tun toxického kalu do Středozemního moře a nyní se její okolí stalo otevřenou skládkou, pokrytou rudým bahnem. Film přesně zvolenými záběry z industriálního prostředí a výpověďmi místních obyvatel upozorňuje na nezastavitelný proces lidské sebedestrukce.   „Náš projekt se liší od klasické investigace či dokumentu – jsme vůči našemu subjektu blíž, a zároveň jsme mu více vzdáleni. Ona blízkost vychází ze zažité části příběhu, jež je dokumentována pomocí fotografií a záznamů místních. A ono vzdálení se vyznačuje tím, že místa zasažená ekologickými aberacemi jsou symptomy či patologickými zrcadly našich činů v širším slova smyslu.“ A. Piqueras, T. Verneret     Sledujte film zdarma na DAFilms už nyní a rozhodněte o vítězi Ceny diváků. Hlasování končí 29. října.

Historické souvislosti vyjevující cesta po stopách vlastní identity vedoucí ze Španělska až do obce Batelov na Vysočině, jejíž časem spolknutí „westernoví“ hrdinové odpočívají na tamním židovském hřbitově. Dědeček Moritz, jehož obrázek podnítil i vznik filmu, žije v paměti starého „šerifa“ pana Mirabelského – zprostředkovatele pozoruhodných dějinných momentů. „Nikdo nás nezhněte poznovu z prsti a jílu. Nikdo nás slovem svým nevzkřísí z prachu. Nikdo. Pochválen buď nikdo. Kvůli Tobě chceme kvést, Tobě vstříc. Nicotou jsme byli, jsme a též zůstaneme, v květu. Růží, nicotou, růží nikoho.“

Symbol rozděleného Československa, autoritativní samovládce, na kterého už každý zapomněl. Film sleduje Mečiara v důchodu, ve vile, v samotě. Jeho dva oponenti sledují zase jeho ve filmu. Kde začala ryzí slovenská schizofrenie? Mečiar si ve své vile Elektra staví svoje vlastní malé Slovensko. Hlinka, Ježíš a buřt. Privatizace, únos a noc dlouhých nožů. Co se vlastně na Slovensku v 90. letech stalo?

Bosnu v devadesátých letech rozdělila válka, staří zůstali a mladí odešli. Dvě média, dokumentární a animované, se pohybují na hranici dvou světů, jež oddělil čas a historické události, ale spojuje je stesk po domově a po rodině. Lidé jsou jako psi, nikdy nezapomenou cestu domů.   „Motivace vyprávět tento příběh vychází z lásky, instinktu a naléhavosti. Je o rodině, ztrátě a odolnosti a zpřístupňuje kulturu Bosny...“ D. Repas     Sledujte film zdarma na DAFilms už nyní a rozhodněte o vítězi Ceny diváků. Hlasování končí 29. října.