24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
Narozeniny
synopse
Osamělý život jako sled všednodenních rutinních úkonů ukazuje dokument, který režisér natočil o své matce. Je den jejích narozenin, manžel je už několik let po smrti a ostatní děti na ni zapomněly, vyjma syna, který zůstává stále za kamerou. Stárnoucí žena přesto uklízí, vaří a chystá vše pro případnou oslavu. Letmé kontroly displeje mobilu naznačují, že by jí udělalo radost i jen telefonické přání. Den narozenin dává pocitu samoty nový rám, stejně jako režisér ořezává různými přirozenými překážkami obraz kamery a zesiluje ruchovou stopu, aby vyniklo ticho, které hlavní postavu obklopuje.
„Jeden den každého člověka vypovídá o jeho životě. Jak se cítíme během jednoho dne, tak se cítíme po celý život. Nic se nemění. Všechno se jen znovu a znovu opakuje. Stejně jako moje matka v den jejích narozenin.“ H. Baydarov
biografie
Hilal Bajdarov (1987) absolvoval nejdříve v Ankaře informatiku, než začal studovat režii na filmové škole v Sarajevu, kde ho v letech 2014–2015 vedl maďarský režisér Béla Tarr. Debutoval celovečerním hraným filmem Hills Without Names, s dokumentárním snímkem Narozeniny (2018) získal v srpnu 2018 Docu Talent Award.
více o filmu
| režie: | Hilal Baydarov |
| producent: | Hilal Baydarov |
| scénář: | Hilal Baydarov |
| kamera: | Hilal Baydarov |
| střih: | Hilal Baydarov |
| zvuk: | Hilal Baydarov |
další filmy v sekci
Kámen je materiál tvořící krajinu, drolí se pod nohama při chůzi, slouží dětem ke hře. Fascinace funkcí jednoho objektu dosahuje v experimentálním snímku režisérského dua Darakchiev–Gamot vrcholu. Asociativní záběry sjednocené jedině pohledem 16mm kamery tvoří volný proud myšlenek na filmovém pásue: Monumentální pohledy na doverské štíty, domy z kamene, lidé pohybující se po kamenité pláži a metronom v podobě kladiva udávající rytmus. Všední záběry doplněné kakofonními zvuky a útržky nesouvislých rozhovorů vytvářejí nové souvislosti mezi známými konstantami lidského bytí. Mezinárodní premiéra sdílená s DocLisboa „Snímek Lidé-oblázek metaforicky spojuje dvě naprosto odlišné ptrimoniální identity a skrze stopy zanechané lidskou rukou rozněcuje dialog. To vše je prostoupeno všudypřítomnou pomíjivostí přírody.“ J. Darakchiev, P. Gamot
Lidé-oblázek
Perrine Gamot, Jivko Darakchiev
Velká Británie, Francie / 2017 / 18 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Tygr turanský, majestátní symbol středoasijské krajiny, před několika dekádami vyhynul, pro kolektivní imaginaci místních obyvatel si však zachovává posvátný význam. Režisérka zvířeti vzdává úctu podmanivou filmovou esejí, která ukazuje, do jaké míry je v myslích lidí svázáno s historií regionu. Tygr se stává přízrakem vynořujícím se ze tmy a zase v ní mizícím, krajina se jeví jako síť ruin zanesených všepronikající minulostí. Koláž obrazových a zvukových fragmentů, doprovázená autorčiným zaníceným komentářem, zdůrazňuje, že „skutečné“ dějiny nelze oddělit od sdílených představ a snů.„Snímek Pronásledovaní je intimním videodopisem duchu středoasijského turanského tygra, který, ač vyhynul ve 20. století, dodnes žije v kolektivní paměti tamějších lidí.“ S. Ismailovová
Zakletý
Saodat Ismailova
Norsko, Uzbekistán / 2017 / 23 min.
sekce: Mezi moři
Středoevropská premiéra
Osobnost transylvánského venkovského učitele matematiky, který vyučuje své studenty u sebe doma a ignoruje stávající osnovy, vypovídá leccos nejen o rumunském školském systému, ale také o tamní společnosti jako takové. Zarputilý starší pán se řídí slovy esejisty Constantina Noicy, podle nějž by v ideální škole neměla probíhat výuka, ale studenti by se tam naopak měli chodit osvobodit od tyranie učení. Portrétní observační dokument sleduje především dynamiku samotných lekcí, kde se kromě matematiky řeší také problém školství jako takového a kde učitel vystupuje jako otcovská figura.
„Pokud si přejete dosáhnout toho, že něco bude mít hodnotu i za sto let, musíte podle mě nejdřív poskytnout lidem vzdělání.“ A. Brendea
UČIT
Alex Brendea
Rumunsko / 2019 / 82 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Mihály Kertész (1886–1962) natočil více než 150 filmů, většinu z nich jako Michael Curtiz v USA. Známý ale zůstal díky jedinému z nich, melodramatu Casablanca (1942). Gábor Bódy (1946–1985) naopak zasvětil svůj krátký život strávený v Maďarsku tvorbě experimentálních filmů a jeho filmografie je v obecném povědomí málo známá. V netradičně pojatém dokumentu nasloucháme rozhovoru těchto dvou režisérů. Asociativní koláž úryvků z klasických hollywoodských filmů a autorských avantgardních děl navozuje nejen otázky spojené s historií a teorií filmu, ale také otevírá osobní dramata a vnitřní konflikty jejich tvůrců.
„Naším cílem bylo představit fiktivní rozhovor mezi dvěma filmovými režiséry – dvěma klasickými mistry z velmi odlišných filmových světů – oživený bohatými obrazy poetických asociací.“ P. Lichter
Prázdní koně
Péter Lichter
Maďarsko / 2019 / 67 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Dějiny ozbrojeného konfliktu v Kosovu, do nějž posléze zasáhly i jednotky NATO, zahrnují četné dosud neprobádané události. Patří mezi ně masové vraždy civilistů, které se srbská policie snažila utajit. Poetický dokument Ognjena Glavoniće prezentuje šokující výpovědi svědků a nechává na divákovi, aby si z nich poskládal obraz tehdejšího dění. Znepokojivě úchvatná vizuální stránka dodává událostem aktuální rozměr – dlouhé záběry míst paměti, v nichž se zvěrstva odehrávala, tvoří emblém přežívání minulého v přítomném, jež nezadržitelné plynutí času vpřed obvykle zahlazuje.„Za pomoci světla a zvuku, záznamů svědeckých výpovědí kombinovaných s obrazy z míst, kde se zločiny udály, působí film přímo na divákovy pocity, představy a emoce.“ Ognjen Glavonić
Hlubina dva
Ognjen Glavonić
Srbsko, Francie / 2016 / 80 min.
sekce: Mezi moři
Česká premiéra
Nevyléčitelně nemocná Janette by ráda umřela důstojně, jenže to není ve Velké Británii, odkud pochází, možné. Rozhodne se proto pro asistovanou sebevraždu. Svou cestu do Švýcarska však musí naplánovat dřív, než toho kvůli rychle postupující nemoci nebude schopná. Otázka, jestli vlastníme svůj život, nebo jestli on vlastní nás, je hlavním motivem dokumentárního portrétu, který ukazuje, že smrt může být dobrá, a to i přes smutek, jenž ji pokaždé doprovází. Snímek s výrazně sugestivní kamerou využívá postupů hraného filmu a do příběhu Janette poutavě vplétá charaktery a životní příběhy jejích nejbližších.„Mluvme o smrti, protože my všichni jednoho dne zemřeme. Otázka zní: můžeme si zvolit kdy a jak? Myslím, že bychom měli.“ T. Krupa
DOBRÁ SMRT
Tomáš Krupa
Slovensko, Česká republika, Rakousko, Francie, Švýcarsko / 2018 / 83 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Profesor Ioan-Matei Agapi, osmdesátiletý fotograf a kameraman z města Iași v Rumunsku, vlastní unikátní sbírku 16mm filmů a fotografií, na kterých je zachycena téměř padesátiletá historie města. Jeho dcera, taktéž filmařka, se rozhodla o otcově archivu natočit film. V nekonvenčním prostředí starého bytu vzpomínají na minulost až do dne, kdy je Ioan informován, že byt, kde je již 40 let nájemníkem, musí opustit, jinak bude vystěhován. Z Ioanovy letité práce se najednou stává obrovská přítěž a snímek se nečekaně mění v drama, ve kterém konflikty s městskými úředníky odhalují staré a skryté konflikty v rodině.“Nejhlubší věc, kterou jsem se naučila během natáčení tohoto filmu, je, že jsme silnější, než si myslíme.” N. Agapiová
TIMEBOX
Nora Agapi
Rumunsko / 2018 / 69 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Pravidelné přívaly vln omývají ghanské pobřeží a skupina rybářů, tak jako každý den, vytahuje z moře svůj úlovek. Krátkometrážní snímek zachycuje v několika kapitolách pracovní úsilí místních rybářů. Až asketicky statická kamera a minimální zásah střihu přitom práci rybářů oprošťují od čehokoli, co by se toho dne na pláži nestalo. Díky pomalému tempu v obraze vyznívají i bezděky vzniklé abstraktní kompozice rybářských sítí nebo v pozadí se rýsující osamělá hora. Atmosféru filmu přitom neurčují lidé, ale rytmus moře, barva nebe a struktura písku na Bojo Beach.„Posedět na pláži vždycky znamená nasávat atmosféru, dýchat vzduch, rozjímat, pozorovat věci kolem sebe a prostě je nechat, aby se děly. To vše v globalizovaném světě.“ E. Groenová
Pláž Bojo
Elke Groen
Rakousko / 2017 / 25 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
V rozpadajících se kulisách divadelních sálů se odehrávají sekulární rituály současné gruzínské společnosti – svatby, módní přehlídky, volby královny krásy i politické reprezentace. Statická kamera, jež zachycuje bezcitnou choreografii ceremonií v širokém záběru, kontrastuje s dynamickými švenky malé kamery televizní reportérky, která svou činorodostí udržuje v chodu lokální stanici. Sled promyšleně rámovaných obrazů výběru událostí, které se Dariko rozhodne zprostředkovat televizním divákům, doplňují záběry ze zákulisí ošuntělého studia přežívajícího díky poplatkům za četbu úmrtních oznámení.„Udivovalo mě, že drobné příběhy z městeček jsou pro lidi o tolik důležitější než jakákoli vysoká politika, a tak jsem chtěla zjistit, o čem ony příběhy jsou.“ Salomé Jashiová
Oslnivý svit soumraku
Salomé Jashi
Gruzie, Německo / 2016 / 74 min.
sekce: Mezi moři
Středoevropská premiéra
Multižánrová koláž, rozpjatá od variace na populárně-naučný film přes interview se známými osobnostmi (filmový teoretik David Bordwell, režisér Christopher Nolan) až k asociativní básni, vtipně využívá podvratný, místy až konspirativní komentář, který se zamýšlí nad budoucností filmu ve světě digitálních platforem. Klouzavá filmová „jízda“ labyrintem muzeí a archivů zpřítomňuje fyzickou stránku klasických filmařských i archivačních postupů a staví je do kontrastu s všudypřítomnou virtualitou. Znamená smrt celuloidu také smrt filmu, nebo jeho rozvoj nepředpokládaným směrem? Ztrácíme audiovizuální paměť? “A few years before a digitally presented film was exclusive. I disliked it. Scratches , dust and the noise of the silver belong to my formative movie experiences. But nostalgia is not an option.”
Zítřky kinematografie
Michael Palm
Rakousko / 2016 / 125 min.
sekce: Mezi moři
Východoevropská premiéra
Mladík Alexej se otevřeně hlásí k homosexuální orientaci. Zatímco vrstevníci nemají s jeho sexualitou sebemenší problém, matka ji nedokáže přijmout. Dokumentární portrét jej zachycuje v období prázdnin, kdy tráví čas s přáteli či s novým milencem Gríšou, s nímž se seznámí na festivalu věnovaném režiséru Andreji Tarkovskému. Observační metodu zde ozvláštňuje aktivní role kamery, která se při zaujatých debatách, hádkách či zpovědích lepí na těla a tváře hrdinů. Aljošova spontaneita a výstřednost, s níž okázale narušuje genderové stereotypy, tak dostává ideální příležitost vyniknout.
„Natáčení filmu je vždy spojeno se strachem a studem, a to proto, že teprve nyní film proniká do hlubin člověka. Dosud ho pouze popisoval. Při práci na filmu Motýli jsem toto měl neustále na paměti.” Dmitrij Kubasov
Motýli
Dmitry Kubasov
Rusko / 2016 / 79 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Mlhavé ráno rumunského maloměsta. Alexandrina se vrací z kanadského exilu za svou chřadnoucí matkou, bývalou učitelkou Marií, kterou si přisvojuje postupující stařecká demence. Do intimních okamžiků zpřetrhaných vztahů oscilujících mezi přijetím, soucitem a bezmocí se vkrádá osud národa rozvráceného komunismem, postupující nemoc a osamění stárnoucí ženy obklopené panenkami z dětství. V dokumentárním sblížení, prokládaném vnitřními monology s vlastní (imaginární) dcerou, sledujeme složitou a úzkostnou cestu k rodinnému smíření vstříc nezvratnému konci.
„Věřím v dokument, který podporuje tázání, úzkost a nejistotu.“ B. Stoica
Nezvratné následky uklouznutí na banánové slupce
Bogdan Stoica
Kanada / 2019 / 76 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
