Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

23. Mezinárodní festival dokumentárních filmů

ji-hlava dok cdf

Následky

režie: Mike Hoolboom
originální název: Aftermath
země: Kanada
rok: 2018
délka filmu: 75 min.
Světová premiéra

synopse

Nesourodá tetralogie referenčních portrétů spojuje čtyři osobnosti z odlehlých končin uměleckého univerza – baviče a pianistu Fatse Wallera, malíře Jacksona Pollocka, fotografku Janietu Eyreovou a malířku Fridu Kahlo. Ambientní koláž rozvrácených sociálních poměrů prorůstá intimní chvíle prožívání uměleckého pohroužení. Hypnotické obrazy vibrují ve strhujícím obcování s životními reáliemi osobností. Hoolboom kombinuje dokumenty, inscenaci, experimentální koláž. Zrychlené snímání, beztížná levitace kamery, VR, found footage, patina 16mm filmu – nástroje k nové definici portrétního filmového žánru.

 „Film klade otázku, jak přežít po pohromě, jež stihla stát, vaši rodinu a vaše tělo. Umělec předkládá příklady. Snad jedině v aktu zdvojení, v davové scéně, můžu najít to, čemu říkám moje já.“ M. Hoolboom

biografie

Mike Hoolboom (1900) je vůdčí postavou kanadské scény experimentálních filmů a videa. Působil v distribuční společnosti CFMDC a jako umělecký ředitel festivalu Images. Napsal řadu knih o experimentální kinematografii. Vytvořil více než 80 filmů a videí, přičemž mnoho z nich přestříhává či jinak upravuje do nových podob. V roce 2003 byla v Ji.hlavě uvedena jeho retrospektiva a loni jeho poslední film Spectator (2017).

více o filmu

producent: Mike Hoolboom
střih: MIke Hoolboom

další filmy v sekci

Plni očekávání
Vyhledáme-li si ve španělsko-českém slovníku slovo "expectante", zjistíme, že jde o adjektivum, které lze přeložit jako "vyčkávající" nebo "očekávající". Ne náhodou tento jednoslovný název nese zneklidňující peruánský film, který nás zavede do potemnělého města, ve kterém skupinka mladých přátel tráví jeden ze svých volných večerů. Přestože bydlí v relativně bezpečné čtvrti, poskytují i zamčené dveře a branky jejich domovů bezpečí pouze iluzorní, což je úvaha platná napříč celým světem. Kamera, jejímž černobílým pohledem sledujeme zpovzdálí dění filmu, jako by jen vyčkávala, než dostane šanci zaútočit.„Myslím, že kinematografie má vyvolávat pocity a usilovat o osobní jazyk jako o způsob manifestace naší individuální vize.“ F. Rodriguez Rivero
osobní program

Plni očekávání

Farid Rodriguez Rivero
Portugalsko, Peru / 2018 / 77 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Vypusťte figuranty
Jedná se de facto o film o filmu, jen s tím rozdílem, že středem zájmu se stávají výhradně komparzisté. Jsou natáčeni při čekání, až na ně přijde řada, při konverzaci s ostatními a přemýšlení o svém výkonu. Zatímco své povinnosti berou velmi vážně a touží být hvězdami, pro filmaře představují jen lidi, které si zkoordinují, jak potřebují, nic víc. Tento snímek jim naopak věnuje plnou pozornost a odhaluje jejich osobnosti, co prožívají a o čem sní. Záběry pocházejí z několika různých prostředí, kde se točí filmy, jichž se účastní komparzisté odlišných národností.„Figurant se stává přítomným tělem, mluvícím tělem, stává se jednajícím tělem, ba dokonce tělem politickým zbaveným stereotypů vlastních komunitě, kterou měl představovat.“ S. Azariová
osobní program

Vypusťte figuranty

Sanaz Azari
Belgie / 2018 / 61 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Zmizelá Albertina
Aktualizace šesté části Hledání ztraceného času prozkoumává současnou identitu Proustovy románové předlohy. Inscenovaná dokufikce s prvky performance zbavuje literární text, citovaný zaměstnancem požární stanice, dobových odkazů a dodává mu nové atributy. Véronique Aubouyová natáčí od roku 1993 čtenáře, jak recitují jednotlivé části Proustova vrcholného díla. Její monumentální projekt, který vnímá protagonistu jako objekt zasazený do kinematografické krajiny a literární předlohu jako rozcestník různých interpretací, má být dokončen v roce 2050.„Od objevu Proustova Hledání ztraceného času jsem přesvědčena, že tato kniha je vyjádřením toho, co je tady a teď. Když jsem poznala Jeana, hasiče a anesteziologického pracovníka, který si v Hledání ztraceného času četl během noční směny, film vznikal tam, tady a teď.“ V. Aubouy
osobní program

Zmizelá Albertina

Véronique Aubouy
Francie / 2018 / 34 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Paměť těla
Finley Blakeová se živí tím, že na internetu přes webkameru naživo předvádí erotické show. Kvůli této činnosti jí byl odebrán malý syn, kterého se zoufale snaží získat zpět. Je jí 33 let a sama, jen se svou kočkou a potkany, obývá dům ve městě Austin v Texasu. Snímek zachycuje několik běžných dní jejího života. Dní, ve kterých je tak strašně sama, a přesto obklopena lidmi. Života prožívaného přes monitory počítačů, tolik vzdáleného od vnějšího světa. Ačkoliv se jedná o observační dokument, jeho střihová skladba, často střídající velikosti záběrů, velmi napomáhá dynamičtějšímu tempu snímku. „Nejdřív mě napadl název. Ve sprše jsem se rozhodl, že jednoho dne natočím film o erotice a internetu s názvem Paměť těla. Pak jsem se seznámil s Finley. A najednou všechno dávalo smysl. Člověk vždycky dostává ty nejlepší nápady ve sprše, že?“ J. Goldberg
osobní program

Paměť těla

Jacky Goldberg
Francie / 2018 / 60 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
29 26
Film 29 26 je audiovizuálním záznamem myšlenek a pocitů dvou šestnáctiletých a dvou devatenáctiletých dívek, které v monolozích odkrývají své obavy i představy o životě, jaký povedou za deset let. Režisér jejich promluvy podkládá stylizovanými i realistickými obrazy jich samotných, pořízenými za různých okolností a na různý materiál, čímž vzniká originální dílo propojující prvky několika uměleckých odvětví, která jsou autorovi blízká. Dlouhé záběry tváří aktérek, snímaných ve velkých detailech, ozvláštňuje expresivním svícením a prokládá poetickými, experimentálně pojatými pasážemi.„‚Ve světě blízko nás roste strach‘ – film 29 26 se snaží být intimním a upřímným holdem či portrétem dospívání. Společně vytvoříme nový prostor někde mezi performancí a filmem v naději, že si jednou budeme pamatovat, kdo jsme byli.“ P. Velho
osobní program

29 26

Pedro Velho
Portugalsko / 2018 / 40 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Hovory s TGM
Další příspěvek do specifického subžánru oživené historie z pera scenáristy Pavla Kosatíka. Ráno 26. září 1928 se v zahradách zámku v Topolčiankách potkávají Karel Čapek a prezident Masaryk, aby rozhodli o osudu svého společného literárního díla. Z citátů z budoucí knihy i vzájemné korespondence se rodí fabulovaný filmový dialog, oprošťující původní formát literárního rozhovoru od svazujících konvencí. Čapek s Masarykem si vzájemně vyčítají různé věci, urážejí se, ale zároveň se v úvahách dotýkají klíčových otázek osobní povahy i své společenské funkce politika a literáta.„Je to film o dvou mimořádných mužích, je o tom, že emoce mohou být někdy silnější než myšlenka, i u tak výjimečných lidí.“ J. Červenka
osobní program

Hovory s TGM

Jakub Červenka
Slovensko, Česká republika / 2018 / 80 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Karusel
Chronofotografická návštěva muzea ve věku jeho digitální reprodukovatelnosti. Takto charakterizuje režisér projekt Karusel stojící na hraně dokumentu a výtvarného umění. Snímek pomocí nekomentovaných obrazů usouvztažňuje prostor muzea, jeho návštěvníky a digitální záznamové technologie. Díky změněné rychlosti snímání se z návštěvníků stávají přízraky, u nichž je nejzásadnější jejich pohyb, diktovaný spíš potřebou všechno dokumentovat pomocí fotoaparátů než touhou prohlížet si vystavené objekty. Závěr pak ukazuje, že nejpozoruhodnějšími exponáty dnešních muzeí jsou jejich návštěvníci. „Nemusíte vidět. Nemusíte cítit. Nemusíte se dělit. Musíte jen sledovat průvodce, otáčet se a obdivovat.“ A. Gerber
osobní program

Karusel

Arnaud Gerber
Německo, Francie / 2018 / 35 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Volný pokoj
Kamera pohlíží na americký motel u hlavní silnice. Je přesně takový jako stereotyp uložený v našich představách. Dokument sleduje čtyři protagonisty v útrobách pokojů na jednu noc, kde už několik let prožívají svůj osobní očistec. Drogy, kriminalita a špatná rozhodnutí jsou jejich neřestmi. Pomalý tok jednotlivých sekvencí a místy rozmazaný obraz nastolují atmosféru bezčasí a neurčeného prostoru. Stejně tak se pravděpodobně cítí kvarteto neschopné vyjít z bludného kruhu každodenní apatie. Čtyři dokumentární portréty skládají obraz neútěšného života jednotlivců bdících nad malým plamínkem naděje. „,Byla jsem v pekle a vrátila se / zpátky. / A řeknu / vám: / bylo to / báječné‘ (z díla Louise Bourgeoise)“ A. Kandy Longuet
osobní program

Volný pokoj

Alexandra Kandy Longuet
Belgie / 2018 / 80 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Albâtre
Tekuté krajiny, vpíjející se jedna do druhé, proměňují promítací plátno na malířské. Digitální dekompozice obrazů v živé interakci se skladbami Carlose Grätzera poukazuje na prostupnost mezi klasickým a abstraktním malířstvím a harmonii mezi výtvarným uměním, filmem a hudbou. Záběry evokující Monetův obraz Imprese – východ slunce či Renoirova lesní zákoutí se propadají do rastrů a mění se v beztvarou hmotu barev, z níž vyrůstají nové kompozice. Zatímco impresionisté zobrazovali statický okamžik, Perconte zachycuje moment v neustálém pohybu.„Film Albâtre odráží moji touhu vyjádřit energii této velmi zvláštní části Francie, kam vítr všude přináší vůni moře, kde nic není stálé a kde tak rád točím: pobřeží Horní Normandie mezi městy Le Havre a Dieppe.“ J. Perconte
osobní program

Albâtre

Jacques Perconte
Francie / 2018 / 41 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Western, rodina a komunismus
První záběry filmu ukazují demonstrace a protesty Pařížanů, které střídají výkřiky politických hesel íránských aktivistů. Zatímco v Paříži je situace velmi vyostřená, ve stejné době v Íránu panuje klidná atmosféra. Francouzská rodinka zde cestuje v karavanu a poznává tak místní zemi. Otec natáčí záběry z cest i svou ženu a dcery. První třetina filmu naznačuje, že tématem je národnostní otázka, konkrétně pak íránských občanů, zbylé dvě třetiny však ukazují Francouze na dovolené. Z formálního hlediska jsou zajímavé záběry pořízené ruční kamerou, dále velmi přesvícené, až bílé záběry a dvojexpozice. „Možná je politika násobkem experimentů a vynálezů v rovnici se dvěma neznámými: ‚já‘ a ‚my‘. Nejde o to tuto rovnici jednou provždy vyřešit, ale spíš se o to snažit. Znovu. (Nejistá jara národů, Maria Kakogianni, 2017)“ L. Krief
osobní program

Western, rodina a komunismus

Laurent Krief
Francie / 2018 / 83 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Vstup do konce
Temná psycho-etnografická expedice Marii von Hausswolffové a Anne Gry F. Kristensenové hluboko do džungle lidského podvědomí. Záběry z panamského pralesa jsou natočeny na 16mm film a všechen zvuk je nahraný na kazetové pásky. Film je podvědomou odpovědí na ultranásilný italský snímek Kanibalové ze 70. let, jakož i na všechna romantická pojetí přírody coby harmonického místa, které je v rovnováze samo v sobě i ve vztahu ke svým obyvatelům. Dílo mezi fantazií a skutečností a jeden z nejvíce nekompromisních filmů v tomto roce.  „Film je básnickou, tajemnou cestou děsivou džunglí, kde se divák setkává se všemožnými živými i mrtvými tvory a duchy. Točil se 16mm kamerou Bolex a zvuky se nahrávaly na analogové pásky.“ M. Von Hausswolff, A. G. Friis Kristensen 
osobní program

Vstup do konce

Maria Von Hausswolff, Anne Gry Friis Kristensen
Švédsko, Dánsko / 2018 / 33 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
NU
„Strašná zima přišla. Sníh padal v nekonečných poryvech. Vítr zchladil vzduch i zemi. Slunce přestalo svítit. Tři zimy šly jedna za druhou, bez léta, které by je vystřídalo.“ Těmito slovy začíná dokumentární dystopie koncipovaná jako osobní korespondence mezi ženou-přírodou a posledním žijícím mužem. Na pozadí obrazů přírodních scenérií a vylidněných výdobytků civilizace se v recitační dikci střídají poetizovaná vyznání citů, popisy banálních prožitků i symbolických situací. V posledních momentech lidstva se obnovuje zpřetrhané pouto mezi milující matkou a znovu nalezeným ztraceným synem.„Miloval jsi mě, jako muž miluje ženu – i s jeho nejhoršími chybami. Chtěl jsi mě vlastnit, ovládat, kontrolovat, svlékat. Dusil jsi mě a uchvacoval. Miloval jsi mě jen kvůli sobě a bral sis všechno, co bylo moje. A nevěděl jsi, že zemřeš.“ F. Cousseau
osobní program

NU

Frédéric Cousseau, Blandine Huk
Francie / 2018 / 54 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Evropská unie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt
UPP
Current time