Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
Následky
Následky

Následky

režie: Mike Hoolboom
originální název: Aftermath
země: Kanada
rok: 2018
délka filmu: 75 min.

synopse

Nesourodá tetralogie referenčních portrétů spojuje čtyři osobnosti z odlehlých končin uměleckého univerza – baviče a pianistu Fatse Wallera, malíře Jacksona Pollocka, fotografku Janietu Eyreovou a malířku Fridu Kahlo. Ambientní koláž rozvrácených sociálních poměrů prorůstá intimní chvíle prožívání uměleckého pohroužení. Hypnotické obrazy vibrují ve strhujícím obcování s životními reáliemi osobností. Hoolboom kombinuje dokumenty, inscenaci, experimentální koláž. Zrychlené snímání, beztížná levitace kamery, VR, found footage, patina 16mm filmu – nástroje k nové definici portrétního filmového žánru.

 „Film klade otázku, jak přežít po pohromě, jež stihla stát, vaši rodinu a vaše tělo. Umělec předkládá příklady. Snad jedině v aktu zdvojení, v davové scéně, můžu najít to, čemu říkám moje já.“ M. Hoolboom

biografie

Mike Hoolboom (1900) je vůdčí postavou kanadské scény experimentálních filmů a videa. Působil v distribuční společnosti CFMDC a jako umělecký ředitel festivalu Images. Napsal řadu knih o experimentální kinematografii. Vytvořil více než 80 filmů a videí, přičemž mnoho z nich přestříhává či jinak upravuje do nových podob. V roce 2003 byla v Ji.hlavě uvedena jeho retrospektiva a loni jeho poslední film Spectator (2017).

více o filmu

režie: Mike Hoolboom
producent: Mike Hoolboom
střih: MIke Hoolboom

další filmy v sekci

Paměť těla
Finley Blakeová se živí tím, že na internetu přes webkameru naživo předvádí erotické show. Kvůli této činnosti jí byl odebrán malý syn, kterého se zoufale snaží získat zpět. Je jí 33 let a sama, jen se svou kočkou a potkany, obývá dům ve městě Austin v Texasu. Snímek zachycuje několik běžných dní jejího života. Dní, ve kterých je tak strašně sama, a přesto obklopena lidmi. Života prožívaného přes monitory počítačů, tolik vzdáleného od vnějšího světa. Ačkoliv se jedná o observační dokument, jeho střihová skladba, často střídající velikosti záběrů, velmi napomáhá dynamičtějšímu tempu snímku. „Nejdřív mě napadl název. Ve sprše jsem se rozhodl, že jednoho dne natočím film o erotice a internetu s názvem Paměť těla. Pak jsem se seznámil s Finley. A najednou všechno dávalo smysl. Člověk vždycky dostává ty nejlepší nápady ve sprše, že?“ J. Goldberg

Paměť těla

Jacky Goldberg
Francie / 2018 / 60 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Zvuk starých pokojů
Kalkata, 2011. Oslava narozenin. V rozjitřeném rozpoložení rodinné oslavy se propadáme do studentských let nadějného a ambiciózního komunistického básníka Sarthaka. Jako mladý idealista a bonviván tříbí svůj jemnocit pro sociální problémy národa, altruistickou starost o živé tvory i revoluční povědomí. Vřeteno minulosti spřádá vzpomínky budoucích dilemat i základních lidských obav, starostí a radostí. V ozvěnách starých pokojů rezonuje revoluční étos, umělecké elitářství i neschopnost vlastního obstarávání se.  

Zvuk starých pokojů

Sandeep Ray
Indie, Jižní Korea, Spojené státy / 2011 / 74 min.
sekce: Opus Bonum
Evropská premiéra
Ztracený ráj
Život autorky a zároveň hlavní postavy filmu je determinován dvojím strachem. Na jedné straně se její svět hroutí pod nánosem osobních i dějinných tragédií, na straně druhé ji děsí i ztráta vzpomínek na vše, co je jí drahé. V dokumentu stírajícím hranice mezi intimním a veřejným se snaží všechny dostupné stopy paměti zachránit, ať už jde o záběry zesnulého manžela či ruiny někdejších bejrútských monumentů. Pomalu plynoucí obrazy, téměř bez hudebního doprovodu, dovolují, aby střípky paměti vynořující se z povrchu materiálních věcí, včetně hrdinčina těla, dostaly prostor k samovolnému působení. „Tento film je prostoupen dojmy ze ztrát a postupného mizení. Z jednotlivých úmrtí, ztracených míst a ztráty jak osobní, tak kolektivní paměti.“ R. Mitriová

Ztracený ráj

Reine Mitri
Libanon / 2017 / 61 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Kmen Ãwa
Tutawa Tuagaek, stárnoucí vůdce brazilského domorodého kmene Ãwa, patří mezi poslední pamětníky masakru indiánů v amazonském pralese v roce 1973. Dvojice filmařů-etnografů zachycuje jeho všední život ve společnosti mladých následovníků, kterým se snaží předávat zkušenosti. Každodenní rituály indiánské komunity konfrontují s nalezenými fotografiemi a videozáznamy, které poskytují vzácné svědectví o zvěrstvech, jež Tutawa líčí. Rozličné epochy a vizuální formáty utvářejí kontinuum, v němž se vyjevuje traumatická historie utlačovaného lidu, který však navzdory všem ústrkům stále přežívá.

Kmen Ãwa

Henrique Borela, Marcela Borela
Brazílie / 2016 / 75 min.
sekce: Opus Bonum
Východoevropská premiéra
Já jsem lid
Leden 2011 se v Egyptě nesl v duchu protirežimních demonstrací. Zatímco v Káhiře se shromáždily desetitisíce protestujících, chudí vesničané na jihu země sledovali vyhrocené události z náměstí Tahrír pouze na televizních obrazovkách a v denním tisku. Právě z jejich perspektivy zachycuje dokument politické změny v Egyptě – od svržení prezidenta Mubaraka po zvolení Muhammada Mursího. Odkrývá naděje a zklamání zpovídaných vesničanů a ukazuje, že i přes bouřlivé události v zemi se v jejich životech de facto nic nezměnilo.DETAIL:„Kdybych já byla soudce v jeho procesu, okamžitě bych mu dala trest smrti.“

Já jsem lid

Anna Roussillon
Francie / 2014 / 110 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Kaťuša: Raketomety, lidové písně a etnografické refrény
Co může způsobit letmo zaslechnutý útržek melodie, která zní až bolestivě povědomě? V domě paměti plném osobních fotografií se za zvuku flašinetové melodie režisérka snímku probírá historií své rodiny, která byla nucena před druhou světovou válkou prchnout ze Sovětského svazu. V experimentálním snímku s antropologickým zaměřením se zamýšlí nad fenoménem paměti, vázané na populární melodii a sdílený zážitek zpěvu. Umělá lidová píseň Kaťuša jako by akcelerována odpalem ze stejnojmenného raketometu prolétla civilizačním nebem, přitom se však stala soundtrackem k nejedné lidské tragédii.„Tento experimentální dokument, výsledek roků bádání, hledání v archivech a shánění výňatků z rodinných, státních i ostatních sbírek, hloubá nad vznikem a koloběhem kulturní paměti národa a jeho národních i nacionalistických příběhů.“

Kaťuša: Raketomety, lidové písně a etnografické refrény

Kandis Friesen
Kanada / 2016 / 38 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Místo, které zabíráš
Svět je divadlo. A za jevištěm se v divadlech většinou nacházejí prostory pohledu běžného diváka skryté. V stylizovaném observačním dokumentu nás režisér Marques nechává nahlédnout do zákulisí menších portugalských souborů. V časech, kdy velká kovová monstra v podobě obřích bouracích bagrů rozebírají budovu tradičního kamenného divadla, se mezní situace před vstupem na scénu stává pro většinu divadelních outsiderů ještě tíživější. Z útržků hovorů před zrcadlem v šatně, poetických komentářů a přírodních motivů se skládá podobenství plné odrazů, ať už těch v zrcadle, nebo mimetických v divadle svět. „Tak nevím, jestli umělec – proletář není už málem vyhynulým druhem. Tento observační i esejistický film podobný atlasu buduji tak, abych zachytil odraz těch, kteří odvážně bojují o přežití.“

Místo, které zabíráš

Pedro Filipe Marques
Portugalsko / 2016 / 165 min.
sekce: Opus Bonum
Evropská premiéra
Pekingští mravenci
V roce 2013 se Peking stal městem s nejdražšími nájmy na světě. Stoupající ceny se dotkly i režiséra filmu Ryujiho Otsuky, jeho manželky a jejich malého dítěte. Pomocí ruční videokamery a příležitostně i skryté kamery tvůrci vytvořili osobní deník, který začíná v okamžiku, kdy kvůli náhlému zvýšení nájmu musejí hledat nový byt. Vzniklo tak bezprostřední a živelné svědectví o každodenních situacích, které se snadno mění ve vyhrocené konflikty, a to nejen díky finančnímu tlaku, ale také kvůli bezcitnému přístupu pronajímatelů i lhostejnosti policie.DETAIL:„Vyřešíme to podle smlouvy. Pouze vyslovené nemá žádnou váhu. Platí jen to, co je černé na bílém. Říkáte, že vám to bylo přislíbeno, já říkám, že ne. Kde máte důkaz? Ukažte nám psaný dokument.“

Pekingští mravenci

Ryuji Otsuka
Čína / 2014 / 88 min.
sekce: Opus Bonum
Evropská premiéra
Rock v kostech
Setkání francouzské režisérky s ruskou punkrockovou kapelou The Oz stálo na začátku více než dvouleté cesty odbývající se na trase Paříž – Petrohrad. Uhranuta charismatický frontmanem kapely Igorem Salnikovem rozhodne se Caroline Troubetzkoy, že pomůže The Oz na Západě prorazit. Za odměnu se jí dostává exkluzivní možnosti seznámit se s historií ruského rock'n'rollu v jeho často politicky ožehavých souvislostech a přístupu k vzácnému materiálu pro velmi osobní film, jenž přesahuje hranice dokumentu a směřuje k performanci.DETAIL:„Desky se pašovaly ze Západu, ale nikdo si je nemohl dovolit. Nějací filutové tak dostali nápad jak sestavit nelegální stroj, který dokázal kopírovat gramodesky na kusy rentgenových fólií.“

Rock v kostech

Caroline Troubetzkoy
Francie / 2014 / 154 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Vzpomínky z pekla
Grande-Synthe je předměstí francouzského přístavu Dunkerque. Roku 2002 jeho obyvatele šokovala rasově motivovaná vražda, jejímž pachatelem byl starousedlík hledající v etnickém násilí kanál pro svou frustraci. Více než deset let po tragické události do města přicházejí filmaři, aby zaznamenali jeho proměňující se podobu. Jednotlivá zastavení při putování po aglomeraci jim vytyčuje násilníkova jízda autem, když těsně před vraždou hledal v ulicích budoucí oběť. Předčítané záznamy z výslechů spolu se současnými výpověďmi obyvatel a klavírním doprovodem dodávají dokumentu nádech bezútěšnosti.DETAIL:„Když mi bylo 16, taky jsem chtěl umřít. Nechala mě holka, tak jsem se chtěl zastřelit. To bych ale opustil svýho psa. Lidi určitě řeknou, že je to moje chyba. Vždycky to tak je.“

Vzpomínky z pekla

Jenkoe Thomas
Francie / 2015 / 56 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Tvýma očima
Italský dokument pojednávající o každodenních životech pětice slabozrakých osob je zároveň experimentem založeným na analogii filmové kamery a lidského oka. Tvůrci se pokoušejí technickými prostředky filmového obrazu přiblížit divákům způsob, jakým vidí okolní svět lidé trpící slabozrakostí. Všechny záběry filmu využívají různě silnou míru rozostření, která má odpovídat tomu, jak nezřetelně slabozrací protagonisté vnímají předměty kolem sebe.DETAIL: „Chápu to jako věc, která přímo souvisí s mým problémem s očima. Jsem slabozraká a úplnou slepotu by mi mohl přivodit i porod nebo kojení.“

Tvýma očima

Pietro Albino Di Pasquale
Itálie / 2014 / 78 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Dvacetník
São Paulo, červen 2013: rozhodnutí městské samosprávy zvýšit cenu lístků městské dopravy o 20 centů vyvolává vlnu sociálních nepokojů. Ty jsou jen výrazem obecnější nespokojenosti pracujících se životními podmínkami. Společné vize však masa protestujících dosáhnout nedokáže: étos karnevalu střídá atmosféra guerillových bojů, solidaritu násilí. Observační dokument diváka umisťuje přímo doprostřed chaotického dění odehrávajícího se po dobu několika dní. Kadence kinetických záběrů na rozhořčené počínání davu, které doprovázejí tribální rytmy i metalové riffy, dokáže u diváka vyvolat závrať.DETAIL:„Brazílie nemůže být i nadále zemí, kde vládne beztrestnost. Zemí, kde do vězení posílají jen chuďasy. Je načase, aby do vězení putovali politici.“

Dvacetník

Tiago Tambelli
Brazílie / 2014 / 52 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Evropská unie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt