Nekácet!

Čtyřiašedesát stromů v údolí je nahlíženo v 3D zobrazení, kde jsou objekt i prostor pro každé oko ztvárněny na základě různých principů. Autor filmem pokračuje ve svém průzkumu možných přístupů k prostorovému zobrazení a vytváří důmyslné strhující toulky mezi obrazy. "Stereo3D filmy nechť jsou natáčeny takovým způsobem, aby neměly žádný – případně jiný – smysl, než kdyby byly natáčeny ve formátu mono2D. To, co známe z konvenčního filmařství, nám nepomůže." B. Speidel  

Valivým pohybem se přibližuje obraz města rozložený na posloupnost zorných plánů, jejichž ozvěny umožňují doplnit imaginární celek místa. Velkoměstská symfonie minimalismu buduje panoramatický výhled do dálky, přičemž znejišťuje skutečnost zviditelňováním urbánní přeplněnosti.  "Život je překvapivě prostý. Všechny lidské bytosti totiž opakují nezvratný osud přírody. Všechno je jen stopa a mizí." M. Yi  

Koláž raných filmů první ženy-režisérky představuje její přemýšlení nad filmovým obrazem, hutným vyprávěním, ukazuje její feministické postoje, schopnost pointování a snahu posunout filmové vyjadřování. V citlivě sestříhaném portrétu zaznívá i hlas Alice Guy.Záběr z filmu Pařížská opera se odvíjí odzadu. Alice Guy vypráví o setkání s bratry Lumièrovými, jak ji kinematograf uchvátil a jak jí bylo dovoleno natočit film, pouze však, pokud to neovlivní sekretářskou práci, kterou právě dělala ve firmě Gaumont.

Jednoduchá kombinace pohybů kamery a pozorovatele vytváří hypnotickou jízdu, kde rotující předměty a světla, navzdory komentáři podtrhujícímu uvolnění a klid, způsobují znepokojivý fyzický zážitek a zavrtávají představivost diváka do hloubky a vratkosti výhledů. „Hypnodrom je pohybem navozené delirium. Filmový pohled skrze ‚egocentrickou kameru‘ a hold biografu coby místu kontemplace a hypnotického stavu.“ R. Wilhelmer

K mezím abstrakce se blížící obraz moře, v jehož pozadí stojí na kůlech připevněné rybář- ské sítě, ptáci rozrušují klid slaného vzduchu nepředvídatelnými trajektoriemi rychlého letu, při jehož zachycení bojuje kamera s hledáním oporného bodu k zaostření, aby tak díky limitům své automatické funkce vytvořila poutavě lyrický výjev. Michail Basov (1977) ve svých filmech zkoumá interakce spotřebních předmětů a materiálů v krajině a jejich metaforické přesahy. Jeho díla byla prezentována na řadě mezinárodních festivalů a přehlídek, jako například International Video Art Biennial VIDEOAKT v Barceloně, Experimental Film Festival Portland nebo Festival Art Deco de Cinema v Sao Paulu.„Povídka o neopětované lásce videokamery k ptáčku.“

Meditativní evokace tzv. svíčkové revoluce v zimě let 2016/17 v Jižní Koreji. Hybridní mozaikou, kde jsou archivní i současné dokumentace narušovány zásahy do obrazu i performativními momenty, zobrazuje artefakty, situace a gesta nesoucí étos touhy po politické obměně.  "Pocit křehkosti tváří v tvář nepředstavitelné změně vedl výhradně k výpůjčkám citátů z doby minulé a budoucí." S. Kim, J. Cho  

Úryvky těla vyřezané ze tmy vytesávají studii nahé ženské figury, smyslné v momentech konkrétna i v místech mizení dovnitř digitální temnoty. Lyrické pojednání intimity a skrytosti a implicitní polemika s voyeurským pohledem konstruují touhu po sevřené kompletnosti.  "Rozebírám vnímání a duševní stav člověka, kterého sledují, provrtávají a zkoumají, a zkušenost diváka, který musí nedobrovolně sledovat pohled kamery." T. Kjellmark

Trpělivé sledování vojenské budovy v Kalifornii objevuje tiché části přehrady, podzemních šachet nebo betonových konstrukcí obřího rezervoáru, který dlouho sloužil jako testovací zařízení pro torpéda a další podvodní armádní vybavení. Nepatrné pohyby narušují netečnost původně statického obrazu rozloženého do prostorových plánů, jejichž jemnými posuny je vytvářeno fikční prostředí, kde se zdánlivá reálnost stává pouze vratkým oporným bodem pozorovatele.

Vizualizace funkčnosti vysokofrekvenčních oscilátorů kdysi používaných pro testování vojenských a zdravotnických sonarů se potkává s abstraktními ilustracemi diferenciálních rovnic čínského matematika a ve zviditelnění pomocí analogových výpočetních procesů vytváří subtilní exaktnost proměnlivých textur.  "Technologie je deformující zrcadlo, jež nám ukazuje, jak lidé myslí a co dělají. Proto své dílo tvořím v dialogu se stroji, které sám vyvíjím, ve snaze zjistit, co nám říkají." J. Rekveld

Režisér svůj snímek věnovaný masivu Mont Blanc provází otázkou, zda nejsme náhodou ti úplně poslední, kdo mají možnost jeho vrcholek spatřit. Reaguje tak na zvyšující se oteplování země, které vede k tání ledovců. Perconteho práce je jedinečná v tom, že v odhalování vnitřní síly a pulzace viděného spojuje plastičnost, navazující na obrazovou tradici zděděnou z malířství a experimentálního filmu, s dokumentárním filmem ukotveným v konkrétním prostoru.     „Percote ve svých dílech dosahuje syntézy, v níž nachází odezvu dialektického napětí mezi moderní koncepcí techne a physis. Číslice algoritmu jsou součástí uměleckého prostředí, které je sice napjaté, ale zároveň vyrovnané.“ J. Sarmiento Hinojosa

Pomocí animátorské techniky se podsvícené fotografie prošívají do vzpomínek režisérovy tety na hory, výhledy a uspořádání věcí v bytě, odkud odjela do nuceného exilu. Kousky vzpomínek aktualizují diasporickou perspektivu skrze architektonické projekty, jimiž zpřítomňovala rodný Tádžikistán ve svém bytě v Darmstadtu.   "Film vychází z nalezeného materiálu a prostřednictvím fotografií vytváří montáž fragmentů z exilu. Zaměřil jsem se na barvy, textury a materii v obrazu i zvuku a pomocí zpomalené animace." K. Friesen  

Název označuje poměr ostrosti lidského zraku oproti jestřábímu. Deformace a neostrost zobrazení, závislé na hustotě fotoreceptorů, zastírají konkrétnost. Aluze na mýtus o Ikarovi tematizuje vzdálenost a jasnost vyhodnocení výhledu, precizně rytmizované vyprávění rozvíjí motiv pohledu a pádu z výšky. „Tento film se zaměřuje na svět existující vně příběhu. Zničením ústředního příběhu člověka jsem chtěla objevit vše, co je z něj vyškrtnuté či lapené mimo něj.“ R. Hajamaová