Není co psát

Nadčasová úvaha o správě prostředí vychází ze zobrazení postupů, jak obnovit a spravovat půdu a přírodní zdroje, které je zasazeno do 150 let vzdálené postapokalyptické budoucnosti, v níž ve státě Nové Mexiko různé etnické skupiny spolupracují na péči o svůj region i sociální a kulturní zázemí své komunity.

Sofistikovaná pocta vlivnému uměleckému hnutí Bauhaus dovádí do dosud neuskutečnitelných podob jevištní experimenty Oskara Schlemmera a Waltera Gropia. S choreografií Richarda Siegala, v níž se divák volně přibližuje tanečníkům, zkoumá strukturovanost a možnost svého vlivu na prostor, přičemž každá složka tanečního, hudebního, kostýmního, scénografického a zvukového designu odkazuje na tvorbu Bauhausu.

Metaforická cesta až fyzického uvědomování si vlastního těla a prostředí. V postapokalypticky vyhlížejícím světě se antropomorfní úlomky a shluky molekul pohybují po fyzické krajině, v níž se struktury mohou replikovat a vrací se existenciální otázka, co z „já“ zůstává.    Instalace probíhá za podpory Swiss Art Council Pro Helvetia.

Pomocí dokumentárních fotografií vytvořená rekonstrukce prostředí, kde byla v roce 2016 tajfunem Meranti zničena krajina ostrova Gulangyu. Přírodní rezervace s prastarými stromy a postkoloniálními haciendami se proměnila v postapokalyptickou spoušť.   Projekce se koná za podpory Swiss Art Council Pro Helvetia.

Sledování původu komponentů a vzniku digitálních výrobků, které každodenně používáme, skrze pohled na práci, prostředí a pracovní i životní podmínky dělníků, kteří těží potřebné suroviny a pracují v továrně v čínském Zhuhai, v níž se výrobky sestavují.

Kombinací různých vyprávěcích postupů ukazuje možný svět v roce 2029, kdy Argos vyrábí neurální technologii personalizovaných realit a zaznamenávání paměti a téměř třetina populace Země je závislá na nahrávání a sdílení svých vzpomínek – což se jeví ne příliš vzdálené od současné reality. 

Rekonstrukce bouřlivých událostí roku 1916, kdy Ruskem zmítá válka, jeho ekonomika je v troskách a bezpočet vojáků každý den umírá na frontě. Lidé, toužící po míru a nespokojeni se stávajícími autoritami, začínají přemýšlet o revoluci. 

Jeden z nejvýznamnějších expresionistických obrazů Výkřik, který vytvořil norský malíř Edvard Munch ve třech verzích mezi lety 1893 a 1910, se stává východiskem pro sugestivní prostorovou a interaktivní úvahu nad temnotou, inspiracemi a interpretacemi tohoto ztvárnění vnitřní i vnější hrůzy.

Antropologické vyprávění sleduje životní a pracovní rutiny, architekturu, rituály a různé způsoby společenského života v Bolívii. 

Interaktivní video, vytvořené pomocí 3D scanů ulic a budov, konstruuje nadreálný výlet mezi fragmenty švýcarského města Curych, které divák sleduje z perspektivy volně poletující v prostoru, zatímco město se rozpadá a zase skládá do působivých kompozic. Projekce se koná za podpory Swiss Art Council Pro Helvetia.  

Projekt Českého rozhlasu umožňuje vidět, co viděl mladý muž, který vlastním tělem bránil průjezdu sovětského tanku, i co mohl vnímat voják, který tank řídil. Zážitek vychází z reálné fotografie tohoto okamžiku. Prochází jím vždy dva účastníci najednou a role si v jeho průběhu vymění.

Dystopická interaktivní úvaha o svobodě vůle se odehrává v době, kdy demokracie byla nahrazena všudypřítomnou vládou Metodologického institutu, který provádí pravidelné kontroly mysli, a proti jehož totalitě se bouří undergroundová skupina Rhizomat, zkoumající alternativy diktátorského sociálního řádu.