Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

23. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlava dok cdf
Nerodič
Nerodič
Nerodič

Nerodič

režie: Jana Počtová
originální název: Nerodič
země: Česká republika
rok: 2017
délka filmu: 83 min.

synopse

Dokumentární sonda reflektující současné podoby rodiny tematicky navazuje na režisérčinu Generaci Singles. Na půdorysu šesti odlišných příběhů prezentuje názory a představy o partnerství a rodičovství. Jak funguje střídavá péče? Jak vychovává děti singl rodič a jak lesbičky? Jak to chodí v patchwork rodině, u těch, již si potomky adoptovali, a u těch, kteří se rozhodli je vůbec nemít? V intimních výpovědích před kamerou vysvětlují účinkující svá, ať už více či méně dobrovolná, rozhodnutí a sebereflexivně se zamýšlejí nad příčinami a následky (ne)fungování své rodiny či partnerství.

„Změny v pojetí rodiny jsou znakem doby. Forem soužití je dnes strašně moc. A já vůbec nehodnotím, zda to, že se rodina mění, je dobře nebo špatně. Pouze ten trend mapuju, protože se to týká nás všech." J. Počtová

biografie

Jana Počtová (1980) studovala na katedře dokumentární tvorby na FAMU. Vedle řady cyklů a seriálů, na kterých spolupracovala s Českou televizí, je podepsána pod autorskými dokumenty jako Eshq (2004), Palác Akropolis → Akráč (2008), Oči tygra (2011) a celovečerními Sněhová pole Ivana Hartla (2012), Generace Singles (2011), který soutěžil v Ji.hlavě, či Fragmenty PK (2013) a Yo-Yo means Yes Yes (2014).

více o filmu

režie: Jana Počtová
producent: Daniel Tuček, Věra Krincvajová
scénář: Jana Počtová
kamera: Ferdinand Mazurek, Petr Koblovský
střih: Adéla Spaljová
hudba: Dušan Vozáry
zvuk: Ivan Horák

další filmy v sekci

Český žurnál: Výchova k válce
Příspěvek do cyklu Český žurnál sleduje, jak se do našeho prostředí čím dál více vrací vojenský duch. Pokusy obnovit brannou výchovu nebo povinnou vojenskou službu a celkově připravovat národ na příští velkou válku jde ruku v ruce se strachem společnosti z Rusů, muslimů nebo libovolných jiných „nepřátel“. Observační přelet nad kulometným hnízdem českého militarismu se stává groteskní i zneklidňující vojenskou přehlídkou. Lze ji chápat jako zprávu o tom, jak snadno se lidé nechají zmanipulovat médii k paranoii, ale i coby varování před možností, že se extremismus stane součástí školních osnov.„Rozhodla jsem se poznat motivace lidí, kteří se ve jménu míru chystají na válku, a tak jsem začala natáčet kaleidoskopický obraz vzrůstajícího vojenského ducha.“

Český žurnál: Výchova k válce

Adéla Komrzý, Vít Klusák, Filip Remunda
Česká republika / 2016 / 69 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Stopy, střepy, kořeny
Muzeum hnití jablek, opadávající vánoční stromek, rozlomený kmen stromu, červi plazící se po plástvích. Údery padajícího jablka o povrch země, výuka mluvení, křesťanské kázání, bečení ovcí. Obraz a zvuk se o sebe ve dvacetiminutovém snímku Stopy, střepy, kořeny neustále otírají v tvořivých setkáních mezi světem lidí a přírodou. Film by se dal označit za experiment, ale spíš jde o evokativní lyrické pásmo obrazů a zvuků umocněné působivými záběry šestnáctimilimetrové kamery. K neustále připomínané kráse rozkladu přírodních věcí tvoří lidem vytvořené artefakty lehce lhostejné a neméně záhadné pozadí.„‚Já ti nevim, co s tim. Furt do toho leju vodu a furt je to řídký.‘ Tuhle větu jsem kdysi potkala – šlo o míchání malty – a líbí se mi čím dál víc.“

Stopy, střepy, kořeny

Květa Přibylová
Česká republika / 2016 / 20 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Dobrý život sokola Bendy
Citlivý portrét dědy Miroslava Bendy, zasloužilého sokola a obyčejného člověka s neobyčejnou vitalitou a ideály, odkrývá pomocí nostalgie i situační komiky příběh lidské houževnatosti a optimismu. Snímek má povahu časosběrného dokumentu – obsahuje rodinná videa i archivní filmové materiály. Do mikrokosmu vesnice Křenovice u Slavkova u Brna nás uvádějí dvě Japonky, jež se rozhodly Bendu navštívit díky jeho dlouholetému přátelství s univerzitním profesorem z Tokia. Společně s Bendou se divák přenáší na jedinou japonskou benzínku v Evropě, strahovský stadion i do New Yorku za americkými sokolkami. „Děda Benda mě fascinuje schopností povýšit banalitu na svátek, je jako zenový mistr, kterého se zeptali na smysl života a on odpověděl: ‚Když se ti chce jíst, jez, když se ti chce spát, spi.‘“ P. Jurda
osobní program

Dobrý život sokola Bendy

Pavel Jurda
Česká republika / 2018 / 76 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Umírání pro začátečníky / Tónina ticha
Pod společným názvem Umírání pro začátečníky jsou uváděny dva krátké filmy, které jejich tvůrci natáčeli společně „v hospicích, porodnicích, vlacích i jinde“. Jsou založené na rozhovorech se stejnými protagonisty a na podobná témata, ovšem pokaždé nahlížená odjinud. První snímek Tónina ticha od Marka Boudy se zabývá hudbou a jejím vztahem ke stáří a smrti, otázkami, jaká hudba je slyšet v nebi nebo jakou skladbu si mají pustit pozůstalí po našem skonu. Druhá část Umírání pro začátečníky od Báry Kopecké se po stopách tabuizovaného tématu smrti vydává do krematorií, za umírajícími nebo i na porodní sál. „Zajímalo mě především jak se hudba zračí ve tváři posluchače v okamžiku jeho pohnutí hudbou. A ticho - kontrapunkt hudby, pauza ve skladbě, konec života...ticho, které po nás zůstává...“ B. Kopecká

Umírání pro začátečníky / Tónina ticha

Bára Kopecká, Marek Bouda
Česká republika / 2017 / 58 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Český žurnál: Děti státu
Když norský úřad na ochranu dětí Barnevernet v roce 2011 odebral manželům Michalákovým oba syny, vyvolalo to silnou vlnu kritiky. Režisérka, sama matka dvou dětí, se proto vydala do Norska zjistit, zda stát rodičům skutečně nařizuje, jak mají své děti vychovávat. Investigativně pojatý dokument skrze individuální příběhy a rozhovory s odborníky rozkrývá, že jde o mnohem komplexnější problematiku, než jak ji vykreslují česká média. Jasně nastavená pravidla sice mohou být omezující, zároveň jsou ale zřejmě jedním z důvodů, proč Norsko patří mezi nejšťastnější země světa. „Do jaké míry přehlížíme případy ve svém okolí, kdy rodiče výchovu svých dětí nezvládají? Respektujeme tím soukromí nebo je to lhostejnost? Jsme schopní vnímat stát jinak než jako nutné zlo?“ I. P. Miloševičová

Český žurnál: Děti státu

Filip Remunda, Vít Klusák, Ivana Pauerová Miloševič
Česká republika / 2017 / 57 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Naposledy v polích
Zfilmovaná explikace a objevený scénář, složený z melodií a obrazů k filmu, který měl jednou vzniknout. Na začátku byla kantáta Kytice Bohuslava Martinů, vlastně její část nazvaná Člověk a smrt – zhudebněná balada ze Sušilovy sbírky lidové poezie. Jí inspirován vytvořil spisovatel a malíř Ivan Matoušek eschatologické zátiší a pod jejím vlivem rozepsal román Ego. Po těchto drahách se vydává nejen příběh vzniku filmu, ale i film samotný, krátké zachycení člověka na cestě ke smrti, v pomalém pohybu vprostřed vlnících se polí. Z obrazů se stává podobenství zvěstující nám zprávu o naší konečnosti. „Citovat sám sebe je možné pouze ve svém díle.“ P. Havlík

Naposledy v polích

Přemysl Havlík
Česká republika / 2017 / 54 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Kalado
„Na světě je mnoho učení – karate, aikido, taiči, jóga. Ale žádné z nich neučí člověka očistě. Jedině kKalado.“ Tak praví hlavní hrdina snímku, performativní umělec Sai Kidžima. Kamera jej zachycuje, jak svými ozvláštňujícími pohyby prozkoumává hranice tělesných schopností, zatímco ve zvukové stopě zní jeho introspektivní komentář. Kalado slouží jako prostředek sebepoznání, zpochybnění zažitých představ o sobě samém a hledání identity dosud zastřené. Dokument vystihuje rituální povahu Kidžimových performancí, způsob, jakým nechává zakořeněná traumata rozplynout v očistném tvůrčím vzmachu. „Když jsem potkala Saie, zaujal mě především tím, že tančí a uklízí. Zajímalo mě, co je kalado. Když jsme dotočili, řekl: ‚Život je nepochopení. Nerozumět znamená chápat. To je kalado‘.“ T. Tara

Kalado

Tereza Tara
Česká republika / 2017 / 30 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Sóla pro poslance a senátory
Dvacet jedna státníků odpovídá na otázku, jak vidí budoucnost České republiky. Anketní pásmo postavené na demokratickém principu rovnosti a svobody slova dává dotazovaným stejné podmínky a jejich odpovědi uvádí necenzurované a v plné délce. Syrový materiál však vypovídá více o přítomnosti než o budoucnosti, demaskuje veřejnou tvář poslanců a senátorů a ukazuje rétorické prostředky, které využívají k šíření politické moci. Svoboda je dvojsečná zbraň podle toho, v jakých rukou spočívá. To samé platí pro média coby nástroje propagandy i jejího podvracení. „Film ukazuje lidi za mandáty a pokouší se o blízkost za podmínky, že přiblížit se musí oni. Do jaké míry je jiný půdorys veřejného setkání s politiky možný? Do jaké míry jsou možné jiné světy?“ T. Bernátková
osobní program

Sóla pro poslance a senátory

Tereza Bernátková
Česká republika / 2018 / 34 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Heidegger in Auschwitz
Česká radost - mimo soutěžJeden z nejdůležitějších myslitelů 20. století, německý filozof Martin Heidegger jede 40 let po své smrti na exkurzi do Osvětimi. Během své návštěvy pořídí na 2500 snímků. Na zpáteční cestě  navštíví Prahu a jeho pozornost upoutá chvost právě probíhajícího maratonu, který mu nápadně připomíná pochod smrti.  Následující zimu vystoupí z hrobu též jeho židovská milenka, jedna z nejdůležitějších myslitelek 20. století, Hannah Arendt. Bezcílně se potuluje se svojí 16mm kamerou v okolí Heideggerovy chaty v Todtnaumbergu. Také se jí zjevují některé motivy ze stěžejního díla velkého filozofa, spisu Bytí a čas. Vše uspořádáno v přísně strukturálním tvaru. Statické v pohybu, kinetické v klidu. „Ó, Německo! Člověk se směje, když naslouchá řečem, které zaznívají z tvého domu. Kdokoli však tě vidí, sahá po noži.“ M. Ježek

Heidegger in Auschwitz

Martin Ježek
Česká republika / 2016 / 50 min.
sekce: Česká radost
Česká premiéra
Iluze
V originálním pojetí filmu jako počítačové hry předkládá autorka osobní reportáž z Budapešti, kde strávila rok na studijním pobytu. Divák pasovaný do role účastníka hry prochází několika levely, které ho uvádějí do všednodenních momentů dotýkajících se citlivých bodů současné maďarské společnosti: nahlíží hlavní město očima turisty, ale většinou je nucen se ze subjektivního pohledu maďarských občanů zamýšlet nad svobodou umění, právem na vzdělání, problematikou lékařské péče a v komplexním měřítku diskutabilní politickou situací, v níž je opakovaně skloňováno jméno maďarského premiéra Viktora Orbána.„Nejnáročnější polohou toho filmu bylo udržet se před svou vlastní paranoiou před normalizovaným myšlením, které mé postavy a systém, o kterém jsem točila, neustále produkují.“ K. Turečková
osobní program

Iluze

Kateřina Turečková
Česká republika / 2018 / 52 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Central Bus Station
Telavivské centrální autobusové nádraží bývalo ještě nedávno největší na světě. Předimenzovaný prostor ale neslouží plně původnímu záměru – přivést sem zástupy lidí, kteří zmateni iluzivním designem interiéru podlehnou nákupní horečce. Z betonového monstra, které nepůjde ani snadno zbourat, se stala postupně schrána, zabydlovaná dočasně lidmi z okraje společnosti – uprchlíky, kriminálními živly, prostitutkami. Režisér snímku, stejně jako jeho hlavní hrdina, turistický průvodce Yonatan, se vyznávají v dokumentární ódě z fascinace jedním z divů světa zbytečnosti i mikrokosmem těch, kteří tu žijí.„Pro mě Central bus station není jenom divným místem, ale je také místem, kde si každý může najít kousek domova.“ T. Elšík
osobní program

Central Bus Station

Tomáš Elšík
Česká republika / 2018 / 75 min.
sekce: Česká radost
Východoevropská premiéra
Hovory s TGM
Další příspěvek do specifického subžánru oživené historie z pera scenáristy Pavla Kosatíka. Ráno 26. září 1928 se v zahradách zámku v Topolčiankách potkávají Karel Čapek a prezident Masaryk, aby rozhodli o osudu svého společného literárního díla. Z citátů z budoucí knihy i vzájemné korespondence se rodí fabulovaný filmový dialog, oprošťující původní formát literárního rozhovoru od svazujících konvencí. Čapek s Masarykem si vzájemně vyčítají různé věci, urážejí se, ale zároveň se v úvahách dotýkají klíčových otázek osobní povahy i své společenské funkce politika a literáta.„Je to film o dvou mimořádných mužích, je o tom, že emoce mohou být někdy silnější než myšlenka, i u tak výjimečných lidí.“ J. Červenka
osobní program

Hovory s TGM

Jakub Červenka
Slovensko, Česká republika / 2018 / 80 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Evropská unie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt