Neumělý

Filozofické úvahy o Izraeli vplouvají do ztvárnění osobního zápasu o identitu: Otec autorky přijel v roce 1946 do Britský mandát Palestina jako židovský uprchlík. Volání po harmonickém soužití se promítá do přesýpání zrn jednoho obrazu do dalšího, přičemž výjevy čerpá i z dokumentu Izrael, země osudu (1977, r. Jacques Madvo).  "Film vznikl výhradně pomocí optické kopírky, a pohyblivé obrázky a snímky tak přitahuje rytmus a význam. Filozofická slova Martina Bubera evokují reflexi skutečnosti." M. Pillerová  

Protesty proti úsporným opatřením čtené jako výraz pevnosti odporu vůči státu se prolínají s vyjádřením intimního souzvuku. Demonstrace spojení. Esejistická koláž smazává hranice mezi privátním a veřejným a zamýšlí se nad politikou soubytí. "Co kdyby revoluce propukla v domácnostech, vyšla z mikropolitiky nám blízkého, životů v našich kuchyních a ložnicích? Kdybychom odmítli zastaralé rodinné modely, dokázali bychom spojit realitu našich postelí s tou pouliční?" M. Hoolboom, H. Frise  

Ze zelené plochy se vynořují obrysy stromu stojícího na okraji deštného pralesa, větve se lehce pohupují a do souvislé pláně soustavy listů vyřezávají pomalé stopy pohybů. I když se na některém místě už plocha obrazu zacelila, může se z ní digitálním rozkladem odštěpit další kus, přičemž tento proces neustane, dokud se strom nerozplyne do jednolité mlhy.  

Osobní nejistoty a nahromaděné pocity filipínského přistěhovalce v USA se přelévají do politologických úvah a kritických komentářů o kolonizaci mysli interpretací amerického snu. Montáž rodinných filmů z let zmíněných v názvu je také anatomií rodinných vztahů a prožívání vlastní identity. „S každým novým dílem jako bych s filmařinou začínal zas od nuly, ale novým způsobem. A pak si říkám ‚k čertu s tím‘, ať to do té doby bylo cokoli za postup.“ M. Reverza

Winnipeg se vylidňuje. Teď je ještě více prázdný, protože obyvatelé odjeli sledovat zatmění Slunce. Jeden správce domu ale naopak láká k setrvání, představuje dům a vychvaluje podmínky bydlení. Nenápadná črta zaznamenávající všednodenní obraz obytné části města.Všední a známá místa nechávají vyniknout subtilním momentům, jako je zatmívající se slunce probleskující mezi architekturou vnějšku a vnitřku bytů.

Tradičními postupy víceexpozic a hledání tvarových podobností vzniká lyrická skladba, kde obvody řek a rostlin vstupují jeden druhému do obrysů a konečků a v hromadění nezbytně jasných barev se v neustávajícím rytmu střídají v překryvech a zmnoženích. "Skupina Colectivo Los Ingrávidos vznikla z potřeby narušit audiovizuální gramatiku, kterou esteticko-televizní a filmový korporativismus využívá k šíření jednotné audiovizuální ideologie." Colectivo Los Ingrávidos  

Vizuální ilustrace procesu pamatování, kdy mysl naváže na představu objektu přibližné obrazy vycházející z vnitřního uspořádání vzpomínajícího, které se tak stávají více odrazem jeho identity než otiskem reálných věcí a událostí. „Zajímá mě tvorba děl, která jsou sama o sobě zkušeností. Podle mě je nezbytné vtělit do umělecké tvorby smyslovost, smyslnost a empiričnost a apelovat na erotičnost umění.“ G. E. Veloso

Nejnovější film legendárního experimentálního filmaře skládá zpravodajské záběry obřích vzducholodí s důrazem na monstróznost jejich konstrukcí a až děsivé působení na realistických zobrazeních, z nichž ale autor zdůrazní mýtotvornost těchto objektů, dojem tajemství a zřejmého úžasu, které vyvolávaly ve své době. Zlatá éra vzducholodí nastala mezi světovými válkami, kdy lítaly až k severnímu pólu, prvně přeletěly Atlantik či dokonce kolem světa. Za války je pak především Německo používalo pro námořní průzkum, ale i k vzdušnému teroru proti civilistům. Později ještě sloužily hlavně v USA jako létající radarové stanice.

Strom, voda, dům. Zkoumání částic vyobrazení a hudebních vět skládaných do soustav dojmů a jednoznačností s charakteristikami pohybu, kontrastu a stylistických příznaků, jimiž jsou formulovány popisy základů ve studii vratkosti a pevnosti zobrazení. „Celuloid musí pokračovat!“ T. Burlin

Čárový kód formuláře N-400, jímž se žádá o americké občanství, je „naturalizovaný“ (vý- raz používaný v řízení při získávání občanství, v procesu stávání se občanem USA) do obrazu, který se tak proměňuje v abstraktní portrét konkrétního žadatele, a zároveň promítnutý do zvuku tím, že vizuální kód je čten optickou zvukovou čtečkou. Christina Nguyenová (1988) pochází z Los Angeles. Studovala vizuální umění a mé- dia a molekulární biologii na University of California v San Diegu. Na California Institute of the Arts získala titul MFA v oboru film a video. Edgar Jorge Baralt (1988) pochází z Venezuely, vystudoval filmovou produkci na University of Central Florida a California Institute of the Arts nedaleko Los Angeles, kde také v současnosti žije a tvoří. Ve svých filmech se zabývá tématy paměti, plynutí času a proměnlivosti lidské identity.„Elektronická verze formuláře N-400 při vložení osobních informací vygeneruje čárový kód. My tuto proměnu lidské identity v data posunujeme její přeměnou v audiovizuální zážitek.“

Bloudění okrajem temnoty se zachytává na zrnitých předmětech a vytahuje ze tmy váhavé znaky hledaného útočiště. Jemnou prací se světlem autor kreslí jedinečné místo ponořené do ticha i nejistoty orientace na rubu konkrétních vyobrazení krajin a domů. „Tématem, které v mých dílech zkoumám jsou ‚cesty‘, ať už jsou to cesty fyzické, nebo metafyzické. Nepřímo se tak dotýkám osamění člověka a samoty míst.“ SJ. Ramir

Rekonstrukce nelegálního převozu rodičů s dítětem přes hranici z východního do západního Berlína v roce 1988. Vyprávění ve fotografiích ukazuje mrazivý příběh útěku v kufru auta a setkání s agenty východoněmecké tajné policie. Neznámý původ obrazů přidává příběhu možnost univerzálnosti i znejistění o průběhu události.  "Když jsem dělal průzkum pro svůj první celovečerní film, narazil jsem na tyhle fotky z archivů Stasi a rozhodl jsem se, že podle nich vymyslím příběh. Když jsem poznal skutečnou totožnost těch lidí, byl jsem v šoku." S. Calonico