Nezkrotitelný Kotík

Vladimír Mišík je rocková legenda, která má vlastní planetku. Objevili ji v roce 1995 čeští astronomové z Hvězdárny Kleť a pojmenovali ji na jeho počest. Převážně na planetce Mišík se také odehrává nový dokumentární film režisérky Jitky Němcové o Vláďovi Mišíkovi, o jeho nádherných písních, o vzpomínkách na největší životní bizarnosti a také o jednom napínavém pátrání.

Dokumentární portrét tenisty Radka Štěpánka, který sleduje jeho souboje na tenisových kurtech a zároveň nahlédne i do soukromí této mimořádné osobnosti. Časosběrný snímek je doplněn o výpovědi tenistových přátel, k nimž mimo jiné patří Petr Čech, Pavel Nedvěd a Jaromír Jágr.

Témata související s postavením mužů a žen se v české společnosti řeší na mnoha úrovních, v míře a intenzitě dříve naprosto nevídané. Spolu s aktuální medializací vzniklo hned několik spolků a organizací, které se svou činností snaží téma přinést širší veřejnosti. Tato uskupení naráží na negativní přijetí společnosti mnohem častěji než politici se svými kontroverzními výroky. Film se snaží rozvířit stojaté vody stereotypního smýšlení skrze dokumentaci „spanilých jízd“ členek a členů feministických spolků.

Filmový dokument přibližuje na téměř neznámém příběhu třiceti terezínských vězňů události lidické tragédie. Až dosud byl příběh Lidic připomínán převážně prostřednictvím svědectví lidických žen, které se po skončení druhé světové války vrátily zpět do vypleněného a vypáleného domova. Vyvražděním lidických mužů jako by jednou provždy skončil jejich příběh. Od té hrůzné noci, kdy byli zastřeleni a uloženi do společného hrobu, se o nich mlčelo a jen pietně vzpomínalo.

Dokumentární film na aktuální politické téma přináší unikátní záběry ze života na tomto anektovaném území, kam mají cizí televizní štáby i novináři zakázaný přístup. Snímek je mozaikou portrétů několika žen a mužů, do jejichž obyčejných životů zasáhla politická krize mezi Ukrajinou a Ruskem. Stejně jako se díky mezinárodnímu tlaku a sankcím z poloostrova Krym stal de facto odříznutý ostrov, tak i odpůrci či příznivci ruské anexe, složitě hledající svou identitu, jsou svým způsobem osamělými (polo)ostrovy v moři rozdělené společnosti. 

Jeden z našich nejlepších filmových hudebních skladatelů bývá často označován za génia filmové hudby. Nebál se žádných experimentů a nadčasovost jeho tvorby potvrzuje, že hudbu Zdeňka Lišky užasle objevuje svět i generace, která ho nezažila.

Michal Kody Kislicki odjel před několika lety na Ukrajinu, aby tam našel sám sebe. Brzy po příjezdu se rozhodl pomáhat v oblasti válkou zasaženého Donbasu, kde založil organizaci Chuť pomáhat. Nakonec tak našel mnohem víc – smysl života, víru v boha a manželku Ksushu.

Po úspěšném dokumentárním filmu, který zaznamenal zpovědi pětice týraných žen, přichází Česká televize s dokumentem, který se věnuje dalšímu fenoménu domácího násilí. Příběhy čtyř mužů dokazují, že i když jsou metody násilí obdobné, postavení obětí je zcela odlišné. Násilí na mužích je totiž obecně spíše zpochybňováno a partnerky mají v roli manipulativních agresorek výhodnější postavení, neboť mužům, kteří jsou vnímáni jako zástupci silnějšího pohlaví, se obecně nevěří. Jde vůbec o první větší dokument zabývající se tímto společensky tabuizovaným tématem. 

V pátek se seznámili, v neděli měli svatbu. Před hněvem rodičů museli utéct z domova, a tak se na líbánky vydali raději k lidožroutům. Ti je připravili o iluze, o kameru a málem i o život. Tam, kde by se jiní vzdali, nasadili američtí filmaři Martin a Osa Johnsonovi život, aby odvyprávěli svědectví o mizející divočině. Jejich příběh je autentickým otiskem doby, kdy samotné filmování v Africe bylo nebezpečnější než šelmy a malárie. Jejich práce fascinovala širokou veřejnost, ale i osobnosti jako Ernesta Hemingwaye, Charlieho Chaplina nebo britskou královskou rodinu. Naše doba na ně ale zapomněla…

Skutečný příběh o nepravděpodobné lásce ženy středních let ze středostavovské rodiny a sňatkového podvodníka. Do jejich vztahu z nejméně pravděpodobného směru vstoupí nebezpečí smrti a současně naděje v podobě narození dítěte. Začít znovu je vnímavým psychologickým portrétem ženy, jejího partnera a dalších nejbližších, a zároveň strhujícím svědectvím boje o život a jeho smysl.

Profesor Josef Koutecký založil, vybudoval a institucionalizoval nejdříve v Československu a pak v Česku nový lékařský obor: dětskou onkologii. Byl šéfem kliniky, děkanem, prorektorem, vychoval nespočet dětských onkologů. Dokument ovšem není o profesorovi, ale o člověku, není o úspěších, ale o lásce a víře. A není o starci, ale o muži, který žije vzpřímeně.

Portrét jedenáctileté Rozárky, která se rozhodla, že už nebude jíst maso. Nesouhlasí s tím, že ve velkochovech je padesát procent zvířat zabíjeno bezdůvodně. Film tak skrze její příběh rozvíjí téma otevřenosti a ohleduplnosti vůči planetě a přírodě. Soucit, který je hlavním hybatelem Rozárčina rozhodnutí nejíst maso, se v rámci filmu přirozeně přenáší do širokého společenského kontextu, když se holčička rozhodne setkat se s kuchařkami z veganské restaurace Kuchařky bez domova.