nízko

Čtyři roční doby v subtilním pozorování denních i nočních dějů, úkonů a projevů pří- rodních živlů i klidu minimalistických výjevů v trpělivých pohledech přes okno umožňují dramatické skládání nevšedního deníku běžné- ho běhu dní. Ivan Faktor (1953), chorvatský filmař, fotograf a audiovizuální umělec, tvoří již od roku 1975. V roce 1995 byl jeho snímek At Home zařazen do programu Benátského bienále, svou zemi reprezentoval také na Bienále v São Paulu. Na MFDF Ji.hlava byl promítán jeho Autoportrét (2006), v němž kamera, natáčející v autorově těle, vytváří cestu lidským tělem skrze abstraktní obrazy, stíny a rytmy.„... neboť na tomto místě bych opustil tuto zemi i hvězdy tyto, vše bych zde zanechal, uzřel jsem totiž věci bud oucí a odtud ničeho již mi není třeba.“ (László Krasznahorkai)

Remake slavného filmu Mana Raye Emak Bakia (1926) metodou bezkamerového vytváření filmových obrazů v kontrastní černobílé vizualitě, dosažené při ručním vyvolávání, odkazuje na původní film i obsahově: v návaznosti na motivy smrti pracuje s artefakty a dokumenty z útoků amerických dronů na pákistánské území v roce 2015. Kathryn Rameyová (1967) je americká filmař- ka, antropoložka a pedagožka na Emerson College v Bostonu. Manipulacemi s celuloidem a ručním vyvoláváním filmového pásu vytváří nové audiovizuální formy, které hledají průsečíky mezi antropologickou studií a experimentálním filmem. Její díla získala řadu ocenění na mezinárodních festivalech. „Kombinováním experimentálních postupů filmové avantgardy s antropologickou metodikou a teorií se mé filmy a instalace snaží odejmout dokumentárním filmům aureolu ,reálnosti‘ a vzbudit v divákovi touhu po hledání příběhů utlačovaných dominantní kulturou médií.“  

Hudebně ruchová kompozice táhne archeologickou koláž pozorování otisků životů v krajině a úvah o pomíjivosti a odkazu historie. Motivy znovuoživení a možného návratu sbírá při putování zeměmi bývalé Jugoslávie, které završuje návštěva opuštěné rodinné farmy, nyní přístupné pouze nelegálním překročením hranic Evropské unie.   „Prostřednictvím společného prožívání střetávání dějin s přítomností do své práce zahrnuji složitost krajiny, a během tohoto procesu vyjadřuji pochybnosti nad vlastním nostalgickým a toužebným pohledem.“ R. Ferko

Koláž odrazů na různorodých umělých i pří- rodních plochách utváří unikavé konkrétní i proměnlivé abstraktní vizuální kompozice, zatímco slova uvažují nad způsoby percepce ve vztahu k získávání a prohlubování vědomostí od antických časů po dnešní technické a sociální parametry ovlivňující naše vnímání světa. Německý režisér, fotograf, kameraman a univerzitní pedagog Thomas Kutschker (1963) ve svých filmech experimentuje se zvukem, mixuje nahrávky ze sociálních sítí z celého světa s útržky starých filmových záznamů a tematizuje lidský strach a touhu po poznání. MFDF Ji.hlava uvedl jeho filmy Světy stínů (2008), Já, já sám a moje já v době downloadů (2010) a Finanční místa (Globální všehochuť) (2015).„Slova, zvuky a obrazy spolu zdánlivě nesouvisejí, tak jako se nezávisle na sobě objevuje samo světlo, stíny i odrazy… Ve skutečnosti jsou však propleteny, propojeny podle lo giky své struktury.“

K mezím abstrakce se blížící obraz moře, v jehož pozadí stojí na kůlech připevněné rybář- ské sítě, ptáci rozrušují klid slaného vzduchu nepředvídatelnými trajektoriemi rychlého letu, při jehož zachycení bojuje kamera s hledáním oporného bodu k zaostření, aby tak díky limitům své automatické funkce vytvořila poutavě lyrický výjev. Michail Basov (1977) ve svých filmech zkoumá interakce spotřebních předmětů a materiálů v krajině a jejich metaforické přesahy. Jeho díla byla prezentována na řadě mezinárodních festivalů a přehlídek, jako například International Video Art Biennial VIDEOAKT v Barceloně, Experimental Film Festival Portland nebo Festival Art Deco de Cinema v Sao Paulu.„Povídka o neopětované lásce videokamery k ptáčku.“

Miniatura inspirovaná osobností předního současného francouzského filozofa. Křehkost nahlížení na možnosti jedinečnosti a podřízení ve vztahu k odlišnému. Předměty zde nefungují jako symboly; kyvadla z krystalů a anonymní postavy zdůrazňují mnohost průhledů a zásadní nediskurzivnost vyjádření jemných subjektivit. "Film vypráví o duálním charakteru pátrání člověka po vlastní identitě v protikladu s touhou někam patřit." A. Zwirchmayr  

Film vytvořený na 35mm materiál bez kamery, věnovaný britské hudebnici a skladatelce elektronické a konkrétní hudby Delii Derbyshireové, pracuje v obrazech s jejími kreslenými partiturami a vizualizacemi zvukových a hudebních nápadů a je doprovázen hudební koláží ze zvukových kompozic pro divadelní představení. Tvůrčí kořeny britské filmařky Mary Starkové jsou v textilní tvorbě, kterou se inspiruje i ve svých filmech. Její audiovizuální díla experimentují se zvuky, vyrůstajícími z prostředí továren a záznamových a projekčních přístrojů. Kromě filmů vytváří i audiovizuální instalace, ve kterých pracuje s lidským tělem, světlem, stínem a matérií filmového pásu.„Ve své tvorbě pracuji přímo s filmovým pásem. Považuji jej za so chařský materiál, zkoumám, jak jej prezentovat coby vizuálně hmatovou matérii, která si zaslouží být středem zájmu.“

Stopy neustávajícího větru a hrany ostrého světla vytvářejí v prostoru hmatatelné i iluzorní útvary a v trpělivých pozorováních ukazují písečné a světelné kompozice saharské pouště na místech regionu Táfílált, který byl dnem prehistorického oceánu, jak naznačuje subtilní zvuková skladba. Terra Jean Longová (1983) žije v kanadském Torontu a pedagogicky působí v centru the Liaison of Independent Filmmakers of Toronto (LIFT). Ve svých filmech vypráví osobní příbě- hy, zasazené do prostředí na pomezí snu, fikce a reality. Své snímky prezentovala na festivalech jako Edinburgh International Film Festival nebo International Documentary Festival Amsterdam.„Nad oblastí Táfílált v maro cké části saharské pouště se kdysi rozkládal Rheický o ceán. Film Před 350 miliony let zázračně nalézá v této krajině přítomnost o ceánu, hlubinu času v záhybech prostoru.“

Protesty proti úsporným opatřením čtené jako výraz pevnosti odporu vůči státu se prolínají s vyjádřením intimního souzvuku. Demonstrace spojení. Esejistická koláž smazává hranice mezi privátním a veřejným a zamýšlí se nad politikou soubytí. "Co kdyby revoluce propukla v domácnostech, vyšla z mikropolitiky nám blízkého, životů v našich kuchyních a ložnicích? Kdybychom odmítli zastaralé rodinné modely, dokázali bychom spojit realitu našich postelí s tou pouliční?" M. Hoolboom, H. Frise  

Světelné trajektorie hejna racků poletujícího kolem pohozených drobků chleba proměňují idylický obraz v poutavou abstraktní kompozici, která evokuje frenetické projevy domnělého hněvu či chaosu. To podporuje analogická práce se zvukem, když z křiku ptáků zůstávají stopy nervních ozvuků.  „Pracuji s obrazem a zvukem /// abych všednímu životu vdechl nové kontury /// a podělil se o svou audiovizuální představu o světě /// v experimentálních uměleckých videosnímcích /// a to od roku 2010.“ J.-M. Rolland

Ohledávání místa, rostlin, kamenů, budov i hřbitova ve vesnici, která leží na severovýchodu Katalánska na hranici s Francií ve skalnaté zátoce a kde zemřel a je pochován Walter Benjamin. Taktilní setkání s místem provádí prototyp haptické kamery, která z nečekaných perspektiv snímá objekty, jichž se její uživatel dotýká. Agata Merglerová je postgraduální studentkou humanitních věd na kanadské University of York, zde pracuje na vývoji aparátů, které sní- mají to, čeho se jejich uživatel dotýká. Cristian Villavicencio Ruiz (1984) pochází z Ekvádoru a studuje doktorát na Baskické univerzitě v Leioa. Ve své tvorbě zkoumá vztah mezi hmatovou a vizuální percepcí a jejich posuny při digitálním přenosu vjemů pomocí nejmodernější techniky.„Díky d oma vyrobeným prototypům digitálních ‚haptických kamer‘ máme v naší společné práci možnost zpo chybňovat hegemonii vizuality a úlohu d otyku ve výrobě filmů.“

Důmyslný experiment se stereoskopickým 3D obrazem sleduje vlakovou trať končící na rozbořeném mostě a pak se vrací lesem nazpět. Přitom se zaměřuje na prostorový vjem různých zobrazení jízdy položených vedle sebe, zachycených filmovou kamerou a matoucích oči diváka různými převráceními a překryvy časových rovin. „3D stereoskopické filmy by měly být dělány tak, aby v 2D formě nedávaly žádný nebo dávaly jiný smysl. Zkušenosti, které máme s tvorbou klasických filmů, jsou nám k ničemu. Jak filmaři, tak diváci musejí začít od nuly.“