Okupace, 27. obraz

Abrar Hussain strávil více než rok zkoumáním nejrůznějších aspektů svatyně Haram v Mekce. Přináší tak nevšední příběh místa natolik posvátného, že do něj mají nemuslimové navždy zapovězen vstup. Poprvé v dějinách se tak stáváme svědky fungování Haramu zevnitř z pohledu zaměstnanců chrámu na ploše jednoho dne.

Snímek Risk vznikal šest let, které režisérka strávila v bezprostřední blízkosti Juliana Assange v jeho azylu na ekvádorské ambasádě. Poitrasová uváděla film loni na festivalu v Cannes, ale později snímek přestříhala a z pozitivního portrétu udělala film, který na Assange vrhá ambivalentnější světlo.

Senzibilka Fethiye Sessiz vzpomíná na život v násilné turecké společnosti a reflektuje politický vývoj konce minulého století na Blízkém východě v kontrastu se svými individuálními zážitky. Abstraktní vizuální koláže a vysoce stylizované záběry doplňují filozoficko-mystické výpovědi hlavní protagonistky.

S odstupem času se Vitalij Manskij vrací k obrazovým materiálům, které v osobní blízkosti Vladimira Putina zaznamenal na konci roku 1999, kdy poprvé nastupoval do úřadu ruského prezidenta. Vlastním komentářem reflektuje tvůrce danou dobu a politikovo jednání a staví je do kontrastu s děním pozdějších let.

Jörg Meuthen vypadá jako zdvořilý provinční politik. Důvěrný pohled do zákulisí jeho kandidatury do parlamentu za populistickou stranu Alternativa pro Německo (AfD), od vylepování plakátů přes agitaci v pivnicích až po proslovy před tisícovkami lidí, ilustruje znepokojivou schopnost demagogické rétoriky oslovit masy.

Film oceněný na letošním Berlinale rekonstruuje skutečnou událost s autentickými romskými protagonisty. Nazifova odysea za záchranou milované ženy, které odmítají v nemocnici bezplatně provést životně důležitý zákrok, je silným sociálním dramatem uzamčeným v mizanscéně bídy a zároveň vyhýbajícím se schematickému vyobrazení cikánské mentality. Bezútěšnost alarmující zprávy o lidské lhostejnosti je subverzivně mírněna hloubkou vzájemné partnerské lásky, kvůli které hlavní hrdina prochodí hodiny v mrazu po skládkách a hledá „penězodárný“ železný šrot.

V květnu 1968 zažila Francie svůj další revoluční moment. Studenti a dělníci vstoupili do generální stávky, zakládaly se akční výbory, diskutovalo se před továrnami, v ulicích se bojovalo. Z dobových záběrů se skládá epická freska události, kdy energie utopických ideálů pomohla zatřást společností.

Šestihodinová esej o čtyřech částech zkoumá filozofickou optikou dějiny režimů a revolucí, vůdců a mučedníků. Koláž z osobních vzpomínek, inscenovaných výjevů a archivů kolektivní paměti srovnává pražské jaro se sametovou revolucí a ukazuje expozici, kolizi, krizi a katarzi polistopadové společnosti. Nadějí na záchranu demokracie je kreativní smích, rozpouštějící nedotknutelnost a zbytnělá ega představitelů státních institucí. Internet osvobozuje společnost od zastupitelů jako nefunkčního mezičlánku, který brání přímé komunikaci občanů s mocenskými orgány. „Já vás vidím, dokud vás neuvidím. Jakmile vás uvidím, tak už vás nevidím." K. Vachek

Youtubeři mimo internet jsou vlastně také jenom lidé, alespoň tak nám je ukazuje snímek sledující po jeden rok pětici hvězd nového stylu. Nabízí vhled do rodinného zázemí, tvůrčí dílny i ideového podloží lidí, kteří jsou jedněmi z nejvlivnějších influencerů působících na současnou mladou generaci.

Zatímco ikonický experimentální filmař Jonas Mekas líčí své zkušenosti z dětství v okupované Litvě, obraz mlčí nebo hovoří zastřeně. Válečné hrůzy nelze ukázat přímo, hlavní roli proto přebírá zvuková stopa, která Mekasův hlas nechává tříštit ve změti výbuchů, výstřelů a úryvků moderní klasické hudby.

Boj s terorismem, tajné operace, špionáž – to jsou termíny, které v kontextu státu Izrael nabývají poněkud specifických významů. Jejich rozporuplný a neuchopitelný charakter nám v dokumentu přibližují ve svých promluvách bývalí ředitelé kontrarozvědky Šin Bet, konfrontovaní s obrazy historie, často animovanými do rozměru 3D. Gatekeeper je anglický odborný termín pojmenovávající obecně člověka, který střeží vstup (bránu). V době masmédií se jako jeho nejfrekventovanější význam ustálilo označení osoby či instituce rozhodující o zpřístupnění určité informace.

Amos Gitai v roce 1982 natočil videodeník o průběhu vyjednávání k dosažení smíření na Západním břehu Jordánu. Po 35 letech na toto dílo navazuje filmem, v němž vede dialog se samotnými obyvateli okupovaného území. Zklamáni politikou se Palestinci i Izraelci pokoušejí najít vlastní cestu k uskutečnění dlouhodobých změn.