Plastic People of the Universe

synopse

První dokument o undergroundové skupině PPU vznikl krátce po jejím založení roku 1968. Zachycuje večírek v bytě Jirousových na Balabence, natáčení hudby v televizním studiu Na Petynce, práci skupiny v lese na Humpolecku (odvětvování, loupání kůry), jíž si vydělávají na novou aparaturu, a rockový festival v Pelhřimově. Jirous pro komentátora definuje význam slova underground podle Eda Sanderse jako totální útok na kulturu a hovoří o spolupráci s výtvarníky na koncepci vystoupení. V duchu landartových akcí Zorky Ságlové čtyři členové skupiny (Mejla Hlavsa, Josef Janíček, Pavel Zeman, I. M. Jirous) vyskakují z okna bytu v Holešovicích, kde bydlel Hlavsa s Mirkou Benešovou, stoptrikem se objevují před pomalovanou zdí, perou se na louce u řeky, pokoušejí se o výstup na oblouky mostu přes Želivku ve Vojslavicích u Humpolce a skákají po lavičkách na pražském výstavišti. Film doprovázejí písně na texty A. Grina, V. Jirousové a M. Jerneka: Gnor´s Life, Fafejta Bird, The Sun, i Zappova Let´s Make the Water Turn Black. Film končí obráceným záběrem návratu do okna a obracením závěrečného titulku Konec. Dokumentární cvičení 2. ročníku KR.

biografie

César de Ferrari (1939–2016) z Uruguaye absolvoval hranou režii na FAMU v roce 1972. Na FAMU natočil ještě film Soud (1970/71) a hrál ve filmech svých spolužáků Oslava pokračuje (1971) a Ďábel (1972). V Latinské Americe působil i jako filmový pedagog a natočil zde řadu filmů. Za dokument Elecciones Generales (Všeobecné volby, 1983) získal první cenu ve scenáristické soutěži UNAM a nominaci na Ariel Award.

více o filmu

režie:	César de Ferrari
producent:	Lukáš Hanzal