Pole nekonečna

Děsivé i veselé vyprávění o cestě ke kolektivnímu nevědomí pomocí pokusů s hypnózou konstruuje autor koláží nalezených záběrů z instruktážních, dokumentárních i fikčních filmů a vrší témata osobních prožitků a frustrací, reflexe společenských stereotypů a tužeb i obrazy divoké či podivné živé a neživé přírody. Jay Rosenblatt (1955), americký nezávislý filmař a vystudovaný psychoterapeut, je autorem více než třiceti snímků, ve kterých zkoumá podstatu a hranice lidské psychiky a emocí. Za svou tvorbu obdržel přes sto nejrůznějších ocenění. Kromě pedagogického působení se věnuje i organizaci San Francisco Jewish Film Festival. Na MFDF Ji.hlava byly uvedeny jeho snímky I Just Wanted To Be Somebody (2006), Čtyři otázky rabínovi (2008) a Býval jsem filma- řem (2003).„Natáčet Až budeš vzhůru byl vskutku požitek a d oufám, že to divák vycítí. Byla to příjemná změna, mé ostatní filmy nejsou zdaleka tak hravé.“

Pomocí animátorské techniky se podsvícené fotografie prošívají do vzpomínek režisérovy tety na hory, výhledy a uspořádání věcí v bytě, odkud odjela do nuceného exilu. Kousky vzpomínek aktualizují diasporickou perspektivu skrze architektonické projekty, jimiž zpřítomňovala rodný Tádžikistán ve svém bytě v Darmstadtu.   "Film vychází z nalezeného materiálu a prostřednictvím fotografií vytváří montáž fragmentů z exilu. Zaměřil jsem se na barvy, textury a materii v obrazu i zvuku a pomocí zpomalené animace." K. Friesen  

Trpělivé trvání mlhy překrývající stromy v údolí řeky Eden na severozápadu Anglie v neklidném záběru upoutává pozornost diváka na viditelné pole obrazu, zatímco jeho rám zdů- razňuje hranici neviděného ve fenomenologickém klidu tušené krajiny. John Woodman (1948) se věnuje experimentálnímu filmu a videoartu, o kterých napsal i několik knih (Structure of Chance, In Search of the Sacred, Sequences). Jedním z hlavních témat jeho tvorby je krajina a proměny jejího vnímá- ní v závislosti na čase, ročním období a světle. Jeho díla byla představena na mnoha meziná- rodních festivalech.„Film Pole v mlze zkoumá světlo, trvání, odkrývání, zjevování i mizení. Byl natáčen v mlze, z níž obraz postupně vystupuje a zase v ní mizí a umožňuje nám reflexivní a kontemplativní vizuální zážitek.“

Nalezené 8mm rodinné filmy z návštěvy safari pocházejí z Jihoafrické republiky a Zimbabwe 60. let – doby apartheidu. Autor se hlásí k inspiraci avantgardním filmem Unsere Afrikareise Petera Kubelky a montáží záběrů chce kriticky reflektovat koloniální reprezentaci africké krajiny. „Po deseti letech života v Jihoafrické republice jsem hledal abstraktní formu, pomocí které bych zauvažoval nad cestou, již jsem coby filmař urazil, a vyjádřil své obavy týkající se zkreslování obrazu Jižní Afriky.“ R. Horn

Algoritmizovaná skládačka 531 441 fotografií vyhotovených během tří dekád od roku 1985 ukládá do souvislostí a kontextů osobní i společenské události a staví tak minimalistickou etudu o výpovědní hodnotě, srozumitelnosti a paměti dění. „Jaká je konec konců podstata oněch momentů/událostí: 9/11, Hirošima, Buchenwald, politické/ekonomické podmínky, umění, rodina, káva, čaj, bytí zde/bytí tam. Po 531.441 snímcích 1985-2015 –součet." T. Mohr

Úryvky těla vyřezané ze tmy vytesávají studii nahé ženské figury, smyslné v momentech konkrétna i v místech mizení dovnitř digitální temnoty. Lyrické pojednání intimity a skrytosti a implicitní polemika s voyeurským pohledem konstruují touhu po sevřené kompletnosti.  "Rozebírám vnímání a duševní stav člověka, kterého sledují, provrtávají a zkoumají, a zkušenost diváka, který musí nedobrovolně sledovat pohled kamery." T. Kjellmark

Digitálně rozrušovaná mořská krajina nechává vyniknout obzoru, který spolu s valícími se vlnami proplouvá vizuálně hypnotizující abstraktní skladbou horizontálních ploch a svými pohyby odpovídá na minimalistickou hudbu piana a elektronicky manipulovaných ruchů moře, ve zdánlivě kontinuálním pozorování pobřeží. „Každá z lini í svou vlastní ‚intuicí‘ přetváří mé vnímání, zkoumající, jak se tyto osobní, vnitřní, jak iluzorní, tak hmatatelné zkušenosti přesouvají a mění ve vizuální báseň.“

Bloudění okrajem temnoty se zachytává na zrnitých předmětech a vytahuje ze tmy váhavé znaky hledaného útočiště. Jemnou prací se světlem autor kreslí jedinečné místo ponořené do ticha i nejistoty orientace na rubu konkrétních vyobrazení krajin a domů. „Tématem, které v mých dílech zkoumám jsou ‚cesty‘, ať už jsou to cesty fyzické, nebo metafyzické. Nepřímo se tak dotýkám osamění člověka a samoty míst.“ SJ. Ramir

Žánrové konvence důmyslně rozkládané animovanými náznaky, vstupujícími do scenérií venkovského Mexika, kde v okolí režisérovy rodinné farmy náznaky příběhů tělesné touhy překrývají vrstvu idylických vzpomínek z dětství, polemizují s tradičním pojetím maskulinity a s vyjádřením identity.   "V rámci příběhu o své mexicko-americké rodině jsem se zaměřil na queer touhu, abych tak ukázal smysluplnost své vlastní žité zkušenosti a zároveň zpochybnil populární reprezentaci mužnosti, síly a zranitelnost." A. G. Gomez  

Současné i archivní záběry povrchového měděného dolu Berkeley v americkém státě Montana, jenž je zalit kontaminovanou vodou, jsou chemicky rozrušovány jedovatými látkami právě z této vody. Ta je plná mědi, arzenu, kadmia, zinku a kyseliny sírové. Destrukce filmového obrazu odráží ničivé následky těžby „Film demonstruje ničivé následky zbytků po důlní činnosti prostřednictvím různých fotochemických procesů za použití znečišťujících látek, které se nacházejí ve vodě těžební jámy.“ J. Gerlach

Pomalé vyjevování drobných nerovností, které se proměňuje v živelnou neuspořádanost rostoucích, poskakujících, zanikajících a znovu se objevujících bublinek, se soustřeďuje do barevně se obměňujícího kruhu a pomocí digitálních nástrojů důmyslně zobrazuje prostý proces, při němž se voda uvede do varu a ná- sledně se ochlazuje. Japonský experimentální filmař, producent a počítačový grafik Jošiki Nišimura na MFDF Ji.hlava představil již několik svých filmů. Ve Fascinujících okamžicích (2014) sledoval choreografie sněhových vloček, snímek Pozorování (2013) je kompozicí převrácených záběrů mořské hladiny a Na oběžné dráze (2015) sledoval proměnlivé světlo měsíce prosakující skrze vizuálně manipulovaný digitální záznam.„Použitím různých médií se nám otvírají obrovské možnosti, jak si v mnoha směrech rozšířit pohled na realitu.“

Čtyři roční doby v subtilním pozorování denních i nočních dějů, úkonů a projevů pří- rodních živlů i klidu minimalistických výjevů v trpělivých pohledech přes okno umožňují dramatické skládání nevšedního deníku běžné- ho běhu dní. Ivan Faktor (1953), chorvatský filmař, fotograf a audiovizuální umělec, tvoří již od roku 1975. V roce 1995 byl jeho snímek At Home zařazen do programu Benátského bienále, svou zemi reprezentoval také na Bienále v São Paulu. Na MFDF Ji.hlava byl promítán jeho Autoportrét (2006), v němž kamera, natáčející v autorově těle, vytváří cestu lidským tělem skrze abstraktní obrazy, stíny a rytmy.„... neboť na tomto místě bych opustil tuto zemi i hvězdy tyto, vše bych zde zanechal, uzřel jsem totiž věci bud oucí a odtud ničeho již mi není třeba.“ (László Krasznahorkai)