Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
Poslední autoportrét
play
Poslední autoportrét
Poslední autoportrét
Poslední autoportrét
Poslední autoportrét

Poslední autoportrét

režie: Marek Kuboš
originální název: Posledný autportrét
země: Slovensko
rok: 2018
délka filmu: 72 min.

synopse

Slovenský režisér Marek Kuboš už 13 let nenatočil žádný film. Jeho prvním snímkem vůbec – cvičením na filmové škole – byl autoportrét. Kruh se uzavírá, zdroj kreativity zdánlivě vyschl. V posledním autoportrétu už je třeba jen po sobě uklidit, zrekapitulovat úspěchy i neúspěchy a rozloučit se se svými protagonisty. Introspektivní metadokument není ani tak studií tvůrčí krize, jako autoterapeutickým prostředkem i pokusem o podání komplexního profilu dokumentaristy v době nestabilních jistot. Ve filmu se v rolích Markových konzultantů objeví v podstatě celá slovenská dokumentaristická špička.

„Už dlouho mám pocit, že dokumentárním filmem nedokážu říct to, co chci, co mě láká. Narážím na vnitřní i vnější hranice, které mě až dokumentárně paralyzovaly.“ M. Kuboš

biografie

Marek Kuboš (1970) vystudoval dokumentární tvorbu na VŠMU v Bratislavě, bývá řazen do takzvané Generace 90, skupiny výjimečných tvůrců, kteří prošli školou v 90. letech, jako jsou Jaroslav Vojtek, Peter Kerekes, Robert Kirchhoff či Marko Škop. Do povědomí širší veřejnosti vstoupil hanákovským dokumentem Cesta fotografa (1993), následovaly filmy Žel. st. 2. tr. Kraľovany (1998) či Hlas 98 (1999).

více o filmu

režie: Marek Kuboš
producent: Marek Kuboš, Tibor Horváth
scénář: Marek Kuboš
kamera: Marek Kuboš
střih: Radoslav Dúbravský, Marek Kuboš
hudba: Marek Kuboš
zvuk: Ján Boleslav Kladivo

další filmy v sekci

Svůdná, sladká, nesmírná aneb Písně a tance o smrti
Jak mluvit o smrti a přitom užívat krásy života? A komu to říct, když jsi na světě sám? Lidé z různých koutů světa se po svém vyrovnávají s perspektivou smrti a kladou si podobné otázky. Dokumentární koláž Tetiany Chodakivské a Oleksandra Stekolenka trpělivě pracuje s intimitou a drobnými portréty obyčejných lidí i geniálních tvůrců, jež promyšleně zasazuje do třídílné mozaiky o největší hádance lidského bytí. Teprve motiv smrti dává životu smysl a všechny nás spojuje, ale co se musí stát, abychom ho brali vážně? Imaginativní střihová dokufikce je meditací o životě ve vztahu k vlastní konečnosti. „Tento snímek, v němž se snoubí dokumentární a klasické filmové narativní techniky, je příběh o uvědomění si existence smrti.“ T. Chodakivská, O. Stekolenko

Svůdná, sladká, nesmírná aneb Písně a tance o smrti

Oleksandr Stekolenko, Tetiana Khodakivska
Ukrajina / 2017 / 95 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Můj rodokmen
Pohnuté dějiny severní Evropy skrze příběh jedné obyčejné rodiny. Lotyšská režisérka Una Celmaová rozehrává na půdorysu skutečných událostí zábavné dokudrama kombinující inscenované segmenty se střihovými kolážemi vhodných archivních či ilustračních záběrů, které spojuje ironickým i lehce edukativním voice overem. Svižný výlet do minulosti akcentuje signifikantní detaily historie – kupříkladu každé jedno šlápnutí do pedálu rezavé zubní vrtačky maluje obraz žalostného stavu zdravotní péče v zemích Sovětského svazu.

Můj rodokmen

Una Celma
Lotyšsko / 2013 / 71 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Bajka
Kouzlo lidové písně spočívá v její neohraničenosti, nespoutanosti umělými žánrovými a tematickými pravidly. Stejně se snaží ke svému improvizovanému observačnímu dokumentu přistupovat i dvojice tvůrců Lucia Nimcová a Sholto Dobie. Sled obrazů ze současné západní Ukrajiny uvádí do tvůrčího kontrapunktu dějovou, zvukovou či hudební složku a až fotograficky detailní statický záznam reálií. Před kamerou se střídají postavy různého věku, interiérové a exteriérové lokace se mění, ale zpěv trvá. Lidová opera složená ze (s)prostonárodních písní, kramářských balad a předmoderního hip hopu. Hudba ze starého světa.„Bajka se snaží zachytit soukromé, skryté skutečnosti vyloučené z dějinného příběhu regionu. Horský hardcore rap, retro-feminismus a lascivní karpatský hip hop stále mají co říci.“ Lucia Nimcová

Bajka

Lucia Babjaková Nimcová
Slovensko / 2016 / 34 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Příběh zimní zahrady
Valentina Voroninová, zahradnice a urputná správkyně skleníku, dostává po pětačtyřiceti letech výpověď. Nerovný souboj s financemi a chátrající budovou vyhrává čas a neodkladně se přibližující důchodový věk. Chřadnoucí zimní zahrada následuje ochabující síly svérázné manažerky a vizionářky. Neodbytné přesvědčení, že rostliny skleníku zahynou, pokud se o ně přestane starat, se protíná s objevem ezoteriků, šamanů s virgulí, kteří před vchodem do zimní zahrady odhalí zřídlo pozitivní energie. Palmové listí šustí jako němý svědek melancholického zápasu s časem a neúprosným zánikem. Další krutá zima je na spadnutí.„Film vychází z vlastního vnitřního rytmu bez přímé řeči autora. Přehodnocuje realitu a hlavní konflikt mezi sny a skutečností umisťuje do ironických a trochu kouzelných podmínek.“ S. Mozgovyi

Příběh zimní zahrady

Simon Mozgovyi
Ukrajina / 2018 / 75 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Mořský mnich
Sedmdesát procent mužů v Thajsku následuje i dnes tradici, podle níž mají strávit alespoň krátkou část svého života jako buddhističtí mniši v klášteře. Pro Balla, hlavního hrdinu snímku, má dvoutýdenní kariéra mnicha znamenat symbolický přechod od divokého studentského života k uměřené dospělosti, nicméně realita není zdaleka tak jednoduchá. Inscenovaný dokument Rafała Skalského na příkladu Ballovy mezní zkušenosti předvádí, do jaké míry se současná thajská společnost zakládá na střetu asketického a hédonistického životního stylu, který jednorázová proměna hýřivého mladíka v mnicha zastře jen stěží. „Pro mě je to druh momentální duchovnosti. Chceme narázzvládnout hodně věcí – rychle se zamilovat, udělat kariéru,mít úspěch.“

Mořský mnich

Rafal Skalski
Polsko, Německo / 2016 / 68 min.
sekce: Mezi moři
Česká premiéra
365 dní, také známých jako jeden rok
Den za dnem plynou ve snímkové frekvenci obrazy filmového života v autorské koláži poslepované z útržků hraných snímků, v nichž se v různých podobách objevuje denní datum. Originální skládanka zobrazuje, jak by asi mohl vypadat jeden rok složený z různorodých filmových záběrů. Výběr scén podle kalendářového klíče je zajímavou sondou do dějin kinematografie různých zemí, přehlídkou nálad i různorodých stylů filmové narace. Pojítkem vybraných scén je přitom jistá naléhavost spojená s uvědoměním si konkrétního data, ať už se jedná o historické milníky, nebo o čištění zubů. „Film 365 dní lze vnímat prostě jako recyklovaný smyšlený příběh. Jako video esej odhaluje význam kalendářní dat pro film a vybízí k zamyšlení o životě, paměti a času.“ D. Bondarčuk 
osobní program

365 dní, také známých jako jeden rok

Dmytro Bondarchuk
Ukrajina / 2019 / 99 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Mraveniště
Přestože tradiční provoz v obřím garážovém komplexu uprostřed městského sídliště v Tallinnu se již dávno zastavil, místo stále žije svým alternativním životem. Sedm stovek garážových prostorů využívají jejich majitelé k nejrůznějším účelům a vytváří tak osobitý „mužský klub“. Zatímco jedni v něm opečovávají svá vozidla, jiní jej transformovali ve skladiště, bytovou jednotku, soukromou saunu, disko bar či restauraci. Na svérázný život v tomto tepajícím mraveništi režisér nahlíží s potřebnou humornou nadsázkou a smyslem pro absurditu, kterými se přibližuje snímku Ve sklepě (2014) Ulricha Seidla.Detail:„Nevím, jestli je to pravda. Četl jsem o tom ve vědeckém časopise. Už je to dávno, takových 15 let. Japonci prý vyrobili videokameru. A pak zakázali její výrobu. Byl kolem toho zmatek.“

Mraveniště

Vladimir Loginov
Estonsko / 2015 / 83 min.
sekce: Mezi moři
Česká premiéra
Moje babička z Marsu
Bábuška Zina je původem Ukrajinka, kvůli aktuální politické situaci však zůstává na Ruskem ovládaném Krymu. Odtržena od rodiny přebývá v zapomenutém přímořském městě a snaží se rozhodnout, zda zůstat, či odejít. Hudební rytmy ruské popové hudby i lidových písní doplňují atmosféru jejího exilového města, na které je nahlíženo citlivou optikou plnou sentimentu. Důsledky neuspokojivé politické situace jsou však na pomyslné jiné planetě neustále přítomné. Ze způsobu, jakým režisér zaznamenává Zininy vztahy k rodině a přátelům, přímo srší hluboká úcta k této staré ženě, k její životní moudrosti a zkušenostem. „Po anexi Krymu musela moje ukrajinská babička Zina čelit skutečnosti života na ‚nové planetě‘. Z mnoha důvodů pro ni nastal čas, aby udělala zásadní rozhodnutí.“ A. Mihalkovich  

Moje babička z Marsu

Alexander Mihalkovich
Bělorusko, Ukrajina, Estonsko / 2018 / 83 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Ráj na zemi
Andrej Bán je novinář a fotograf, který přináší reportáže z krizových oblastí světa, jako je Kosovo, Gruzie, Afghánistán, Ukrajina či Haiti, kam se i opakovaně vrací. Režisér se jej rozhodl doprovázet s kamerou a jejich důvěrné rozhovory se prolínají celým snímkem a odhalují reportérovy niterné profesní i osobní zápasy. Dokument sleduje Andreje ve městech zničených válkou nebo v uprchlických táborech, přičemž je zřejmé, že jej zajímá hlubší pohled na příčiny konfliktů, stejně jako tíživá situace jejich obětí.„Ľudia zabudnutí ľuďmi. S fotografom, novinárom a priateľom Andrejom Bánom odhaľujeme príbehy ľudí, ktori násilne museli opustiť svoje domovy.“ J. Vojtek
osobní program

Ráj na zemi

Jaro Vojtek
Slovensko / 2019 / 78 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Zákonná past
V roce 2010 byly tisíce kosovských Romů nuceně vyhoštěny ze zemí Evropské unie zpět do původní vlasti. A to navzdory tomu, že pro mnoho z nich představovaly unijní státy místo, kde dlouhé roky žili, vyrůstali, studovali, někteří se tu dokonce už narodili. Angažovaný dokument sleduje příběh bratrské dvojice Kefaeta a Selamiho, rapperů z Essenu, kteří se ze dne na den ocitnou v Kosovu odříznutí od ostatního světa i zbytku rodiny v Německu. Režisér zúčastněně zaznamenává jejich několikaletou cestu ven z pasti absurdní situace i nepřátelských zákonů, pouť z domoviny vrozené do té skutečné.DETAIL:„Taky jsme zažili těžké chvíle... Když jsme přemýšleli o tom, že by nás rozdělili, že bychom museli každý svou cestou. Nakonec to ale vždycky byly jen takové prkotiny, se kterými se člověk musel smířit.“

Zákonná past

Sami Mustafa
Kosovo, Německo / 2015 / 90 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Poslední piráti Černého moře
Dokumentární film v dramatickém oblouku ilustrující pohádkovou tezi, že „opravdový poklad není ten ze zlata, ale v lidském srdci“. V až karnevalizujícím pojetí přibližuje bulharský režisér osudy skupiny outsiderů, kteří žijí mimo společnost na pobřeží Černého moře a sní svůj sen o nalezení legendárního pirátského pokladu. Pláž, kde se většina událostí ve filmu odehrává, se nachází v oblasti nazývané Karadere. Jedná se o jedno z posledních míst v Bulharsku s přírodními plážemi, nedotčenými dunami a sladkovodními mokřinami.

Poslední piráti Černého moře

Svetoslav Stoyanov
Bulharsko / 2013 / 72 min.
sekce: Mezi moři
Česká premiéra
Hosté
V centru pozornosti observačního dokumentu situovaného do jedné zapadlé ruské vesnice, vzdálené asi sto šedesát kilometrů od Moskvy, stojí skupinka dřevorubců, ilegálních přistěhovalců z Tádžikistánu, kteří přišli do Ruska v naději, že zde najdou práci. Najímaní ruskými podnikateli žijí tisíce kilometrů od svých rodin, kterým posílají vydělané peníze. Strnulé, nekonečně dlouhé záběry vystihují jednoduchou rutinu života sezónních dělníků a celkově neučesaný styl natáčení koresponduje s nehostinným prostředím, ve kterém ze dne na den přežívají.DETAIL:„No jo, život není peříčko. Jak se říká – nemáme na růžích ustláno. Život se musí žít jak se patří… Dokážete si představit, jak těžké to mají naše ženy?“

Hosté

Alexey Sukhovey
Rusko, Francie, Německo / 2014 / 62 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Evropská unie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt