Poslední autoportrét

synopse

Slovenský režisér Marek Kuboš už 13 let nenatočil žádný film. Jeho prvním snímkem vůbec – cvičením na filmové škole – byl autoportrét. Kruh se uzavírá, zdroj kreativity zdánlivě vyschl. V posledním autoportrétu už je třeba jen po sobě uklidit, zrekapitulovat úspěchy i neúspěchy a rozloučit se se svými protagonisty. Introspektivní metadokument není ani tak studií tvůrčí krize, jako autoterapeutickým prostředkem i pokusem o podání komplexního profilu dokumentaristy v době nestabilních jistot. Ve filmu se v rolích Markových konzultantů objeví v podstatě celá slovenská dokumentaristická špička.

„Už dlouho mám pocit, že dokumentárním filmem nedokážu říct to, co chci, co mě láká. Narážím na vnitřní i vnější hranice, které mě až dokumentárně paralyzovaly.“ M. Kuboš

biografie

Marek Kuboš (1970) vystudoval dokumentární tvorbu na VŠMU v Bratislavě, bývá řazen do takzvané Generace 90, skupiny výjimečných tvůrců, kteří prošli školou v 90. letech, jako jsou Jaroslav Vojtek, Peter Kerekes, Robert Kirchhoff či Marko Škop. Do povědomí širší veřejnosti vstoupil hanákovským dokumentem Cesta fotografa (1993), následovaly filmy Žel. st. 2. tr. Kraľovany (1998) či Hlas 98 (1999).

více o filmu