Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
Poslední šichta Tomáše Hisema
Poslední šichta Tomáše Hisema

Poslední šichta Tomáše Hisema

režie: Jindřich Andrš
originální název: Poslední šichta Tomáše Hisema
země: Česká republika
rok: 2017
délka filmu: 29 min.

synopse

„Doufám, že je všecko v pořádku a že z toho budete něco mít,“ prohlašuje horník Tomáš Hisem na začátku své pracovní směny v ostravském dole Paskov, kterou se rozhodl zdokumentovat. Jeho tvář v záběru sice nevidíme – kameru, kterou propašoval do dolu, má připevněnou na helmě – ale při kontrole temných, prašných tunelů a klaustrofobických skulinek v zemi, kudy procházíme či lezeme po čtyřech spolu s ním, si vystačí s peprným hlasovým projevem echt Ostravaka. Bezprostředně a po svém zachycuje konkrétní místo v konkrétní čas – den předtím, než byl Paskov uzavřen a o práci přišlo 1300 jeho kolegů.

„Tož tu točím, aby ti Pražáci viděli, jak se tady kurva dře!” J. Andrš

biografie

Jindřich Andrš (1994) je studentem třetího ročníku katedry dokumentární tvorby na FAMU, před tím však navštěvoval přednášky filmové vědy na FF UK. Jeho krátkometrážní snímky spojuje jedno téma, a to vytrácení autenticity ze života lidí působením technologického rozvoje. V dokumentu Mike a jeho ultras (2016) vykresluje portrét dnešní mladé generace ve vztahu k idolům – youtuberům.

více o filmu

režie: Jindřich Andrš
hrají: Tomáš Hiseman
producent: Tomáš Šimon, Augustina Micková
kamera: Tomáš Frkal
střih: Lukáš Janičík
zvuk: Šimon Herrmann

další filmy v sekci

Umírání pro začátečníky / Tónina ticha
Pod společným názvem Umírání pro začátečníky jsou uváděny dva krátké filmy, které jejich tvůrci natáčeli společně „v hospicích, porodnicích, vlacích i jinde“. Jsou založené na rozhovorech se stejnými protagonisty a na podobná témata, ovšem pokaždé nahlížená odjinud. První snímek Tónina ticha od Marka Boudy se zabývá hudbou a jejím vztahem ke stáří a smrti, otázkami, jaká hudba je slyšet v nebi nebo jakou skladbu si mají pustit pozůstalí po našem skonu. Druhá část Umírání pro začátečníky od Báry Kopecké se po stopách tabuizovaného tématu smrti vydává do krematorií, za umírajícími nebo i na porodní sál. „Zajímalo mě především jak se hudba zračí ve tváři posluchače v okamžiku jeho pohnutí hudbou. A ticho - kontrapunkt hudby, pauza ve skladbě, konec života...ticho, které po nás zůstává...“ B. Kopecká

Umírání pro začátečníky / Tónina ticha

Marek Bouda, Bára Kopecká
Česká republika / 2017 / 58 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Konec světla
Na scéně skutečné víc než dost nechává režisér tohoto hybridního filmu plynout neskutečný příběh. Zatímco před rijeckým divadlem demonstrují chorvatští nacionalisté proti – i u nás už dobře známému – uměleckému šéfovi Oliveru Frljičovi, na nedalekém ostrově Goli otok secvičují naturščici surreálné představení. Rozpadající se budovy bývalého internačního tábora, zřízeného tajně Titovým režimem pro politické vězně, slouží jako kulisy lynchovskému výjevu, v němž se ušpinění herci stávají objekty v panoptiku svých snů. Svět imaginace a svět holé skutečnosti se zase začínají sobě vzdalovat.„Volej ke mně a já ti odpovím; sdělím ti veliká tajemství, o kterých nevíš. Jeremjáš 33:3“ A. Suk

Konec světla

Aleš Suk
Chorvatsko / 2018 / 62 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Chci tě, jestli to dokážeš
Osaměle žijící matka Martina vychovala dcery dvojčata, z nichž jedna se narodila slepá a druhá s obrnou. Poznamenalo ji to tak, že je téměř nepohyblivá. Obě ženy jsou už dospělé a chromá Jana by matku nejradši opustila a žila sama v ústavním bydlení. A také by chtěla zažít sexuální zkušenost, třeba s placeným asistentem. Dokument nabízí až brutálně nesentimentální pohled do života chudé venkovské rodiny se dvěma trvale zdravotně postiženými členkami. V citlivém zachycování každodenních i výjimečných situací se soustřeďuje hlavně na osobní, citové a vztahové problémy protagonistek.  „Čím těžší osudy lidí točím, tím více oceňuji, když se moji hrdinové dokážou nad svým údělem zasmát. A když se mi podaří, aby se s nimi smáli i diváci, jsem spokojena." D. Smržová
osobní program

Chci tě, jestli to dokážeš

Dagmar Smržová
Česká republika / 2019 / 84 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Pasažéři
Jako pasažéry, kteří hledají svoje místo v životě ze zadního sedadla, protože nedostali příležitost svůj život řídit, vidí režisérka filmu své čtyři protagonisty. Začíná je filmovat těsně před tím, než opustili zdi dětského domova, a po šest let časosběrnou metodou sleduje, kam se jejich osudy pohnou. Návrat do nefunkčního rodinného prostředí znamená často také návrat k ustáleným vzorcům, bezperspektivnosti a nestabilním sociálním vazbám. Dokument je nepřímou obžalobou systému ústavní náhradní péče, který se sice dokáže dobře postarat o děti v době jejich dospívání, ale na přechod do dospělého života je dostatečně nepřipraví a nevybaví."Jaké to je sedět na zadním sedadle svého života?" 

Pasažéři

Jana Boršková
Česká republika / 2018 / 78 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Ukradený stát
Natáčení dokumentu o novém typu společenského zřízení, v němž tradiční státní struktury nahrazuje mafie s oligarchií, nabralo nový směr po zavraždění novináře Jana Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. Autorka se prostřednictvím mnoha rozhovorů – s právníky, blogery, novináři, bezpečnostními experty a bývalými agenty zpravodajských služeb – soustřeďuje na rozkrytí spletence aktérů ovlivňujících současný veřejný prostor na Slovensku. Investigativní snímek o zemi třicet let po pádu komunistického režimu předkládá zdrcující fakta o nejasných stycích mezi bývalými důstojníky zpravodajské služby a zájmovými skupinami a o problémech a hrozbách, jimž musí čelit novináři a občané. „Vražda novinára nastolila viac otázok, než kto je vrah. Tragédia nasvietila obraz spoločenských inštitúcii v ich skutočnosti a vytvorila krátke okno, kedy bolo možné zachytiť to aj na kameru.“ Z. Piussi
osobní program

Ukradený stát

Zuzana Piussi
Slovensko, Česká republika / 2019 / 79 min.
sekce: Česká radost
Česká premiéra
Český žurnál: Děti státu
Když norský úřad na ochranu dětí Barnevernet v roce 2011 odebral manželům Michalákovým oba syny, vyvolalo to silnou vlnu kritiky. Režisérka, sama matka dvou dětí, se proto vydala do Norska zjistit, zda stát rodičům skutečně nařizuje, jak mají své děti vychovávat. Investigativně pojatý dokument skrze individuální příběhy a rozhovory s odborníky rozkrývá, že jde o mnohem komplexnější problematiku, než jak ji vykreslují česká média. Jasně nastavená pravidla sice mohou být omezující, zároveň jsou ale zřejmě jedním z důvodů, proč Norsko patří mezi nejšťastnější země světa. „Do jaké míry přehlížíme případy ve svém okolí, kdy rodiče výchovu svých dětí nezvládají? Respektujeme tím soukromí nebo je to lhostejnost? Jsme schopní vnímat stát jinak než jako nutné zlo?“ I. P. Miloševičová

Český žurnál: Děti státu

Ivana Pauerová Miloševič
Česká republika / 2017 / 57 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Naposledy v polích
Zfilmovaná explikace a objevený scénář, složený z melodií a obrazů k filmu, který měl jednou vzniknout. Na začátku byla kantáta Kytice Bohuslava Martinů, vlastně její část nazvaná Člověk a smrt – zhudebněná balada ze Sušilovy sbírky lidové poezie. Jí inspirován vytvořil spisovatel a malíř Ivan Matoušek eschatologické zátiší a pod jejím vlivem rozepsal román Ego. Po těchto drahách se vydává nejen příběh vzniku filmu, ale i film samotný, krátké zachycení člověka na cestě ke smrti, v pomalém pohybu vprostřed vlnících se polí. Z obrazů se stává podobenství zvěstující nám zprávu o naší konečnosti. „Citovat sám sebe je možné pouze ve svém díle.“ P. Havlík

Naposledy v polích

Přemysl Havlík
Česká republika / 2017 / 54 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
The Sound is Innocent
V dokumentární eseji režisérka osobně provází dějinami elektronické a experimentální hudby od předválečných let po současnost. Dějištěm filmu je takřka mytický časoprostor, který slouží současně jako nahrávací studio i muzeum technologických artefaktů, umožňujících autorce hravé uchopení konceptu mluvících hlav. Zvukově a obrazově vrstevnatá výprava k počátkům snah o osvobození a konceptualizaci zvuku je současně rozpravou o podobách, možnostech a perspektivách akustického vztahování se ke světu, v níž se hlasy minulosti neustále překrývají se zvuky budoucnosti. „Hudební dokumenty obvykle staví pomník skladateli, kapele, subkultuře... Já jsem chtěla téma pojmout esejisticky a využít k tomu všechny dostupné prostředky, které film jako AV médium poskytuje." J. Ožvold
osobní program

The Sound is Innocent

Johana Ožvold
Česká republika, Francie, Slovensko / 2019 / 68 min.
sekce: Česká radost
Česká premiéra
Uzamčený svět
Čtyřhodinový dokument, který je kompilátem stejnojmenného seriálu České televize, systematicky mapuje život ve vězení a jeho společenské souvislosti. Prostřednictvím lidských osudů, odehrávajících se na obou stranách mříží, zkoumá vězeňství jako něco, s čím jsme sice často mediálně konfrontováni, s čímž však většina z nás nemá žádnou osobní zkušenost. Na silných příbězích několika lidí v různých fázích výkonu trestu film představuje průřez současným systémem nápravné péče, ale také úvahy o vině, trestu, spravedlnosti a o tom, zda se člověk v soukolí represivního systému skutečně může napravit či změnit.„Uzamčený svět byl bezesporu nejdelší, nejnáročnější a nejvíce vyčerpávající projekt, do jakého jsem se kdy vrhnul. Nevím, kolik takových věcí může člověk v životě udělat, když přitom nešlape sebezáchovně na brzdu. Možná že jenom jednu...“ K. Žalud

Uzamčený svět

Karel Žalud
Česká republika / 2018 / 229 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Kiruna – překrásný nový svět
Bezmála apokalyptický obraz oblasti doslova pohlcované těžebním průmyslem ukazuje dokument pozorující titulní severošvédské město, jehož část se propadá kvůli těžbě v nedalekém dole na železnou rudu. Vedení důlní společnosti se rozhodlo nezastavit výnosnou těžbu a obyvatele ohrožených čtvrtí přestěhovat. Režisérka z natáčení ve městě za polárním kruhem i přímo v důlním prostředí vytěžila uhrančivé filmové obrazy a na příkladu tří protagonistů, nyní žijících ve zvláštním mezičase, nápaditě otevírá témata přesidlování, tradice a vztahu k určitému místu. „Dystopický příběh Kiruny je o vykořeněných lidech hledajících domov ve vykořeněném městě. Vypovídá přitom o odvrácené stránce celé vyspělé společnosti, ať už ve Švédsku, nebo v Čechách." G. Stocklassa
osobní program

Kiruna – překrásný nový svět

Greta Stocklassa
Česká republika / 2019 / 87 min.
sekce: Česká radost
Česká premiéra
Králové Šumavy
Josef Hasil, přezdívaný Král Šumavy, je bývalý převaděč přes hranici mezi komunistickým Československem a Západem a později agent americké zpravodajské služby CIC. Jeho činy jsou ústředním tématem filmu tvořeného výpravnými animacemi připomínajícími novodobý film noir, rozhovory s pamětníky a záběry na krásy tajuplné šumavské přírody. Dokument místy nabývající kvalit až hollywoodských akčních filmů kontrastuje tíhu morálních rozhodnutí jedince a neoblomnou moc totalitního režimu. Téměř detektivní pátrání je rámováno šumavskou mytologií a legendami, které se o tomto muži dodnes vypráví. „Král Šumavy poetickým způsobem zkoumá rozpolcenost hrdiny, padoucha a někdejšího českého emigranta Vlasty Bukovského, který se znovu setkává s nechvalně známým převaděčem Josefem Hasilem.“ K. Kelly
osobní program

Králové Šumavy

Kris Kelly
Česká republika, Irsko / 2019 / 70 min.
sekce: Česká radost
Česká premiéra
FREM
Film je reakcí na současnou vlnu posthumanistického uvažování způsobeného rozvojem technologií a umělé inteligence stejně jako klimatickou krizí. Lidský druh si začíná uvědomovat svou nedůležitost a pomíjivost a lidská identita se ocitá v krizi. Snímek FREM se pokouší tento pocit reflektovat a vytváří odlidštěný a odcizený pohled na krajinu a přírodu za hranicemi lidského vnímání skutečnosti. Kusé myšlenky a útržky dialogů, různorodá hudba přerušovaná ruchy a glitchy a zdánlivě zmatená, neukotvená kamera vytvářejí znepokojivou filozofickou úvahu nad limity antropocentrického myšlení. „Natáčení tohoto filmu byla v každém ohledu extrémní zkušenost, a to nejen fyzická, protože jsme točili na Antarktidě. Musela jsem myslet nemyslitelné. Nechat za sebou vězení antropomorfismu. Přestat být člověkem.“ V. Čákanyová     
osobní program

FREM

Viera Čákanyová
Česká republika, Slovensko / 2019 / 73 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Evropská unie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt