Připravte si cestu ven

Rozlitá vývojka na filmovém materiálu způsobila vznik pohybujících se obrazových skvrn, které za doprovodu rytmických úderů na radiátor připomínají hmyzí roj. Navzdory autorovu záměru zparodovat avantgardní film však snímek vyhrál cenu za nejlepší experimentální film na Žánrovém filmovém festivalu v Záhřebu.

Dóra Maurerová skládá ve svém strukturálním filmu bílé prostěradlo před černým pozadím. Pomocí masek rozděluje obraz na segmenty, které spolu s přehýbáním látky vytvářejí geometrické kompozice.

Původně cenzurovaný hudební film satiricky vyobrazuje obyvatele Vojvodiny, rurální oblasti v Srbsku charakteristické svým mnohonárodnostním složením. Ačkoliv získal dvě festivalová ocenění v Oberhausenu, v Jugoslávii byl zakázán a autorovi byla po dlouhou dobu znemožněna experimentální filmová tvorba. „Vždy jsem se snažil najít nový jazyk, či novou formu, které bych do filmu mohl vtělit.“ K. Godina

Filmový záznam performance uměleckého hnutí OHO, které do projektu zapojilo i obyvatele Lublaně, přirovnává mrknutí lidského oka k fungování objektů (např. semaforů či světlometů). Vytváří tak dojem, že slovinská metropole je žijící bytostí, která interaguje s člověkem a na mrkání mu stejným způsobem odpovídá prostřednictvím zdánlivě neživých objektů.

Statický pohled na vzdouvající se hladinu moře a betonový pilíř tyčící se v dáli na obzoru. Stálost betonové dominanty kontrastuje s dynamickým pohybem vodní masy.

Anglický název Manual je slovní hříčkou symbolizující jak příručku, tak i přívlastek „manuální“. Středobodem obrazu je kamera na stativu namířená směrem k podlaze. Autor s ní pohybuje, vyvažuje záběr, balancuje. Zatímco kamera je statickým bodem, „ujíždějící“ podlaha vytváří optický efekt způsobující závrať.

Performativní miniatura s vystoupením autorů, studentů Polytechnického institutu v Charkově, kteří dokumentují svoji pouliční klauniádu, s níž vstupují do veřejného prostoru. Svou bezprostředností a hravostí jako by nevědomky předznamenali blížící se konec komunistického režimu.

Havran je krátký strukturalistický film, který sleduje pohyb letícího ptáka. Đurić staví paralelu mezi temný symbol havrana a poetický koncept svobodně se vznášejícího ptáka.

Strukturalistický film převádí známý Rimbaudův sonet na filmové plátno a zasazuje jej do kontextu filmového výrazu. Samohlásky jsou zbaveny básníkových asociací s barvami, místo nich jsou symbolizovány různorodými postupy úpravy videa či práce s kamerou – samohláska I tak například představuje skokový střih.

Fluktuace je pohyb, který se rozbíhá do čtyř kapitol 1. Prostor mysli, 2. Pohyblivé myšlenky, 3. Rozpuštění 4. Skvrny. Forma pohyblivého obrazu vychází ze Sonáty 2 polského skladatele Chopina (1810–1849). Fluktuace však s touto sonátou jiným způsobem nesouvisí. Byla prezentována ve formě videoinstalace na jedné obrazovce zavěšené v černém prostoru.

Meditativní krajina litevské vesnice naplněná tichou modlitbou. Koruny stromů, střecha kostela nebo venkovská usedlost představují ztišené útočiště odolávající tlakům totalitního režimu.  Svým režijním debutem Stonys předznamenal svoji kinematografickou liturgii všednosti.