Průkaznost paměti

Algoritmizovaná skládačka 531 441 fotografií vyhotovených během tří dekád od roku 1985 ukládá do souvislostí a kontextů osobní i společenské události a staví tak minimalistickou etudu o výpovědní hodnotě, srozumitelnosti a paměti dění. „Jaká je konec konců podstata oněch momentů/událostí: 9/11, Hirošima, Buchenwald, politické/ekonomické podmínky, umění, rodina, káva, čaj, bytí zde/bytí tam. Po 531.441 snímcích 1985-2015 –součet." T. Mohr

Úryvky těla vyřezané ze tmy vytesávají studii nahé ženské figury, smyslné v momentech konkrétna i v místech mizení dovnitř digitální temnoty. Lyrické pojednání intimity a skrytosti a implicitní polemika s voyeurským pohledem konstruují touhu po sevřené kompletnosti.  "Rozebírám vnímání a duševní stav člověka, kterého sledují, provrtávají a zkoumají, a zkušenost diváka, který musí nedobrovolně sledovat pohled kamery." T. Kjellmark

Vnoření se do krátkého okamžiku všedního výjevu pozorujeme v analytickém rozrůznění rychlostí pohybů i prožití mikropříběhů v běhu běžnosti ulice. Již klasická technika nestejného zpomalení částí zobrazení je zde využita k zachycení jinak téměř neviditelného jevu. „Někdy přijde okamžik, a vy si uvědomíte, že na čase nezáleží.“ M. Manchevski

Vizuální miniatura vyrobená z jediného pruhu kino filmu evokuje pouť krajinou obrazem zachyceným i obrazem stvořeným pohybem skrz jeho části, který nápaditě využívá optické vlastnosti filmového obtisku, aby rozmazáním a rozmlžením obrysů nechal scenérie mizet ve struktuře materiálu. „Postavil jsem kameru bez závěrky, abych se vyhnul sekvenční mu záznamu po jednotlivých snímcích a dokumentoval realitu pomocí nepřetržitého toku světla. Svět vypadá jako slitý do jediného obrazu, který se přesouvá v čase.“ U. Petronin

Konceptuální zážitek, v němž jsou barevné rozdíly přeloženy do tónů piána, sleduje okolí marseillského přístavu a umožňuje vznik hudební kompozice skrze zabstraktněný odraz charakteru, vzhledu a vizuální rozrůzněnosti místa vyplouvajících a čekajících lodí. "Prostřednictvím videa přemítám o pojetí časovosti i o dualitě digitálního umění – o vzájemné interakci mezi zvukem a obrazem – s cílem vytvořit pro svět kolem nás nové reality." J.-M. Rolland  

Kubánský domov jako nemísto zrcadlící se v artefaktech zpřístupněných vzpomínkami, materiály či texturami. Jemná filmová báseň je sbírkou aberací nejintimnější paměti, v níž výjevy a činnosti, odkazující k stavbám, bourání, místům anebo událostem, asociativně promýšlejí pojem domova.  „Od portrétu, jeho základů a zkoumání jeho vyjadřovacích schopností přecházím k rekonstrukci osob a míst, která jsem nikdy nepoznal ani nenavštívil.“ A. Alonso Estrella

Vzpomínky stařičkých lidí v pečovatelském ústavu zaznívají v přetržitých výpovědích doprovázených fotografiemi jich samých a jejich blízkých, míst a událostí, které v paměti zůstaly, ale efemérnost vzpomínek na ně zviditelňují zásahy malbou do obrazů zachycujících uplynulý čas. Belgická výtvarnice Charlotte Dunkerová (1987) ve svých filmech využívá malířské techniky a experimentuje s materiály citlivými na světlo. Tematizuje ticho jako příležitost k sebereflexi a proměnlivost pravdy v závislosti na kulturním kontextu. Na MFDF Ji.hlava byl uveden její film Jupiter Lolopop (2014), v němž mozaikou 3 564 maleb nechává ožívat mikropříběhy všedních dní.„Na tvorbě tohoto díla se formou série workshopů podíleli obyvatelé pečovatelského ústavu. Hlavním tématem je zde po cit plynutí času, jenž navozují rodinné fotografie.“

Důmyslný experiment se stereoskopickým 3D obrazem sleduje vlakovou trať končící na rozbořeném mostě a pak se vrací lesem nazpět. Přitom se zaměřuje na prostorový vjem různých zobrazení jízdy položených vedle sebe, zachycených filmovou kamerou a matoucích oči diváka různými převráceními a překryvy časových rovin. „3D stereoskopické filmy by měly být dělány tak, aby v 2D formě nedávaly žádný nebo dávaly jiný smysl. Zkušenosti, které máme s tvorbou klasických filmů, jsou nám k ničemu. Jak filmaři, tak diváci musejí začít od nuly.“

Hudebně ruchová kompozice táhne archeologickou koláž pozorování otisků životů v krajině a úvah o pomíjivosti a odkazu historie. Motivy znovuoživení a možného návratu sbírá při putování zeměmi bývalé Jugoslávie, které završuje návštěva opuštěné rodinné farmy, nyní přístupné pouze nelegálním překročením hranic Evropské unie.   „Prostřednictvím společného prožívání střetávání dějin s přítomností do své práce zahrnuji složitost krajiny, a během tohoto procesu vyjadřuji pochybnosti nad vlastním nostalgickým a toužebným pohledem.“ R. Ferko

Winnipeg se vylidňuje. Teď je ještě více prázdný, protože obyvatelé odjeli sledovat zatmění Slunce. Jeden správce domu ale naopak láká k setrvání, představuje dům a vychvaluje podmínky bydlení. Nenápadná črta zaznamenávající všednodenní obraz obytné části města.Všední a známá místa nechávají vyniknout subtilním momentům, jako je zatmívající se slunce probleskující mezi architekturou vnějšku a vnitřku bytů.

Pomalý film vytváří intenzivní zážitek průběžně téměř nerozeznatelnými, ale v trvání celku výraznými proměnami stínů, ploch a tvarů, které vyřezávají tmavá rozvětvení do světlé mlhy, jež zavaluje a vzápětí opouští sošnou statičnost houstnoucího lesa.  „Psal jsem básně na ulicích, s ostražitostí vůči nepodloženým přirovnáním s přírodou. Představa ulice byla bolestná a já ji zbožňoval. Ale pořád si myslím, že nejvýraznější spodní proudy člověk nalezne v přírodě.“ M. Yi

Nalezené 8mm rodinné filmy z návštěvy safari pocházejí z Jihoafrické republiky a Zimbabwe 60. let – doby apartheidu. Autor se hlásí k inspiraci avantgardním filmem Unsere Afrikareise Petera Kubelky a montáží záběrů chce kriticky reflektovat koloniální reprezentaci africké krajiny. „Po deseti letech života v Jihoafrické republice jsem hledal abstraktní formu, pomocí které bych zauvažoval nad cestou, již jsem coby filmař urazil, a vyjádřil své obavy týkající se zkreslování obrazu Jižní Afriky.“ R. Horn