Rozárka a kuchařky bez domova

Zanechat stopu. Napsat své jméno. Být vidět. Rychle zmizet. Hledat únik. Procestovat celý svět, jít proti předsudkům, být žena, dělat graffiti, nenechat se u toho chytit. Autobiografický film o životní cestě Sany a o dalších writerkách z patnácti měst světa žijících nebezpečný život a riskujících vše pro svoji kontroverzní vášeň – graffiti.

Film se zabývá jednou z doposud opomíjených kapitol našich novodobých dějin. Takzvaná „ozbrojená pěst dělnické třídy“ vznikla na popud Komunistické strany Československa z jednotek závodních stráží a pod vedením Ústřední rady odborů působila již od května roku 1945. Po nástupu komunistů k moci v roce 1948 na základě rozkazů KSČ postupně Lidové milice zasahovaly při tzv. ochraně hranic nebo proti studentům, sedlákům, církvi nebo demonstracím v souvislosti s měnovou reformou. Jejich nasazení při protirežimních shromážděních v roce 1969 si vyžádalo oběti na lidských životech. Brutálně si počínaly také při pražských demonstracích v letech 1988 a 1989.

Tři příběhy o nejmladší generaci tzv. „digitálních domorodců“, pro které je internet nekonečným zdrojem zábavy a komunikace, ale i nových rizik. Většina dnešních dětí dokáže ovládat počítač či mobilní telefon dříve, než se naučí zavazovat si tkaničky nebo jezdit na kole. Po celém světě vyrůstají nové generace dětí, které tráví výrazně více času ve virtuálním světě než hraním si na hřišti.

Co se přihodí, když se obyvatelé vsi stanou součástí umělecké expozice? Příběh zdánlivě obyčejné vesnice, která se díky nápadům výtvarnice Kateřiny Šedé přetváří v živé umělecké dílo.

Odkud se berou xenofobní nálady a proč se jim právě v Čechách v poslední době tak dobře daří? Dokumentaristka Apolena Rychlíková se snaží na tuto otázku hledat odpověď v Brně, kam se 1. května 2015 sjeli čeští neonacisté v rámci celoevropské neonacistické a fašistické akce „Za čistou Evropu“.

Ukrajinský filmový režisér a sceénárista ruského původu Oleg Sencov se jako občanský aktivista jasně postavil proti anexi Krymu. Ruská bezpečnostní služba ho následně zatkla a obvinila mimo jiné z přípravy teroristických útoků. Předložené důkazy a průběh procesu vyvolaly vlnu pochybností a řadu mezinárodních protestů. Současné Rusko a mrazivá sonda do fungování jeho právního systému.

Dokument o záchraně antilopy Derbyho. Její přežití se více než patnáct let snaží zajistit také tým lidí z České republiky. Proč snahy o ochranu exotické fauny často vycházejí od obyvatel Západu než ze strany lidí, kteří s ohroženými druhy sdílejí životní prostor?

Nesentimentální pohled do drsného cestovatelského života kamarádů, kterým nezabránilo v dobrodružné cestě na Bajkal ani to, že dva z nich jsou vozíčkáři. Unikátní cestovatelský cyklus s komentářem Petra Čtvrtníčka.

Pro tvorbu Pavla Brázdy je typická dokonalá řemeslná zručnost, svébytná grotesknost i černý humor. Pro jeho současná díla je kromě zjednodušení forem a pestrých barev charakteristické i to, že vznikají ve velkém množství jako digitální tisky. Portrét výrazného solitéra české výtvarné scény zaměřený na přesahy jeho díla do pop-artu, který byl natočen jako pocta k Brázdovým devadesátinám.

Dokumentární film na aktuální politické téma přináší unikátní záběry ze života na tomto anektovaném území, kam mají cizí televizní štáby i novináři zakázaný přístup. Snímek je mozaikou portrétů několika žen a mužů, do jejichž obyčejných životů zasáhla politická krize mezi Ukrajinou a Ruskem. Stejně jako se díky mezinárodnímu tlaku a sankcím z poloostrova Krym stal de facto odříznutý ostrov, tak i odpůrci či příznivci ruské anexe, složitě hledající svou identitu, jsou svým způsobem osamělými (polo)ostrovy v moři rozdělené společnosti. 

Cesta Petra Zusky za vrcholným tancem a choreografií vedla od Pražského komorního baletu přes Balet Národního divadla, Mnichovský balet, Les Grands Ballets Canadiens až na místo šéfa Baletu Národního divadla, kde působil patnáct let až do roku 2017. Dokument ukazuje průřez jeho prací během posledního roku v čele Baletu Národního divadla.

Člověk je jediná živá bytost na planetě, která vědomě destruuje svůj životní prostor, svou vnější krajinu. Možná je to dané i tím, že se neumí postarat ani o tu vnitřní, kterou často také vědomě ničí. Vnitřní a vnější krajina jsou spojité nádoby, které se v sobě zrcadlí, a jóga může být jednou z cest, jak je kultivovat.