Rozmluvy Měsíců

Film vytvořený na 35mm materiál bez kamery, věnovaný britské hudebnici a skladatelce elektronické a konkrétní hudby Delii Derbyshireové, pracuje v obrazech s jejími kreslenými partiturami a vizualizacemi zvukových a hudebních nápadů a je doprovázen hudební koláží ze zvukových kompozic pro divadelní představení. Tvůrčí kořeny britské filmařky Mary Starkové jsou v textilní tvorbě, kterou se inspiruje i ve svých filmech. Její audiovizuální díla experimentují se zvuky, vyrůstajícími z prostředí továren a záznamových a projekčních přístrojů. Kromě filmů vytváří i audiovizuální instalace, ve kterých pracuje s lidským tělem, světlem, stínem a matérií filmového pásu.„Ve své tvorbě pracuji přímo s filmovým pásem. Považuji jej za so chařský materiál, zkoumám, jak jej prezentovat coby vizuálně hmatovou matérii, která si zaslouží být středem zájmu.“

Pomalý film vytváří intenzivní zážitek průběžně téměř nerozeznatelnými, ale v trvání celku výraznými proměnami stínů, ploch a tvarů, které vyřezávají tmavá rozvětvení do světlé mlhy, jež zavaluje a vzápětí opouští sošnou statičnost houstnoucího lesa.  „Psal jsem básně na ulicích, s ostražitostí vůči nepodloženým přirovnáním s přírodou. Představa ulice byla bolestná a já ji zbožňoval. Ale pořád si myslím, že nejvýraznější spodní proudy člověk nalezne v přírodě.“ M. Yi

Antologie rituálů, masek, maleb na kůži a dalších ozdob zblízka zachycených v Ile-Ife, mýty opředeném posvátném městě etnika Jorubů, kteří žijí především v jihozápadní Nigérii, ale také v některých zemích Latinské a Jižní Ameriky. Bůh Obatala je zde pokládaný za stvořitele Země a také lidských těl.  „Svou filmovou praxi chápu jako zkoumání způsobů zkušenosti a jako gesto směrování. Jednou ze zkušeností by mohl být stav oddanosti a posedlosti duchovními a kosmickými silami.“ S. Wiedemann 

Strašidelná pohoří a nehostinné krajiny vytvořené z fyzicky deformovaných novin jsou kritickou alegorií na fungování současné mediální krajiny, kde vedle novinářů, kteří ctí spolehlivé a ověřené informace, nabývá na síle hlas těch, kteří fakta ohýbají a vytvářejí paralelní a alternativní „skutečnosti“. „Fakt by měl být konkrétní a ověřitelný. Fakt, který jste schopni přijmout, vytváří vaši podobu našeho světa. Ale pozor! Každý fakt má několik odlišných verzí.“ Y. Nishimura

Uprostřed toku skotské řeky Teviot zahlédl autor na obloze barvu jako z Klimtových obrazů a úžas nad tím momentem převádí do tekutých soustav ploch digitálně rozloženého výjevu, a to až do radikálního konce, kdy se různobarevné mřížky plynoucí na plátně jako klidné horizonty rozpouštějí opět do Klimtovy zlaté. "Točit filmy znamená otevřít srdce a magické síly života nechat proudit do svých představ, kde splynou s obrazy. Snažím se nadchnout ty, kteří v mých filmech sledují proud barev a času." J. Perconte  

Přísně v kameře se odehrávající práce s filmovým materiálem aktualizuje pomalu zapomínané postupy v koláži architektonických geometrií. Jednolitost obrazu čeří obrysy staveb, políčko se rozpadá do mřížek rozřezávajících vrstvy obrazu ve víceexpozicích. Charakter ukazovaných objektů odkazuje ke kulturám třech národů v Malajsii. "Tento film je věnován Paulu Clipsonovi a Robertu Toddovi, na jejichž díla jsem myslel při jeho natáčení v Malajsii roku 2016." R. Tuohy  

Pohyby trajektu vnášející další neklid do vln Středozemního moře umožňují skládání barevných kompozic, nečekaně rozrušovaných algoritmickými zásahy digitální komprese, které v důmyslných plochách a rastrech zastírají a opakovaně obnovují autentičnost záznamu plavby, zatímco obzor se stává unikavou nejistotou. Jacques Perconte (1974) je jednou z předních osobností francouzské experimentální filmové scény. Pracuje s digitálním obrazem, kodeky a kompresními algoritmy, které sám vyvíjí. Tematicky se soustředí především na vztah současné kultury a technicky rozvinuté civilizace k přírodě. MFDF Ji.hlava uvedl v minulosti například jeho filmy L (2014), Les Moutiers (2012) a Ettrick (2015).„Vítr dul od samého vyplutí trajektu. Vzd ouvající se vlny na otevřeném moři mohly plavbu ztěžovat, ale loď je rozrážela a promítala střed omořskou modř ve zlatavé obloze a ohnivou zář zapadajícího slunce ve vlnách.“

Vizuální miniatura vyrobená z jediného pruhu kino filmu evokuje pouť krajinou obrazem zachyceným i obrazem stvořeným pohybem skrz jeho části, který nápaditě využívá optické vlastnosti filmového obtisku, aby rozmazáním a rozmlžením obrysů nechal scenérie mizet ve struktuře materiálu. „Postavil jsem kameru bez závěrky, abych se vyhnul sekvenční mu záznamu po jednotlivých snímcích a dokumentoval realitu pomocí nepřetržitého toku světla. Svět vypadá jako slitý do jediného obrazu, který se přesouvá v čase.“ U. Petronin

Když zavřu oči, všechno zůstává stejné, říká autorka v úvodu filmu. Situace a drobnosti z andských vrcholků a vesnic zachycuje na cestě, již v roce 1925 prošel její židovský dědeček původem z Rumunska, aby zde získal peruánské občanství, které mu pak o dvanáct let později umožnilo zachránit rodinu z Evropy. „Meditativní snímek prostoupený silnou atmosférou. Cesta oživující vzpomínky, jež staví tváří v tvář realitě. Film byl natočen na 16mm materiál s vysokým kontrastem, který se bohužel už nevyrábí.“ M. Pillerová

Název označuje poměr ostrosti lidského zraku oproti jestřábímu. Deformace a neostrost zobrazení, závislé na hustotě fotoreceptorů, zastírají konkrétnost. Aluze na mýtus o Ikarovi tematizuje vzdálenost a jasnost vyhodnocení výhledu, precizně rytmizované vyprávění rozvíjí motiv pohledu a pádu z výšky. „Tento film se zaměřuje na svět existující vně příběhu. Zničením ústředního příběhu člověka jsem chtěla objevit vše, co je z něj vyškrtnuté či lapené mimo něj.“ R. Hajamaová

Bloudění okrajem temnoty se zachytává na zrnitých předmětech a vytahuje ze tmy váhavé znaky hledaného útočiště. Jemnou prací se světlem autor kreslí jedinečné místo ponořené do ticha i nejistoty orientace na rubu konkrétních vyobrazení krajin a domů. „Tématem, které v mých dílech zkoumám jsou ‚cesty‘, ať už jsou to cesty fyzické, nebo metafyzické. Nepřímo se tak dotýkám osamění člověka a samoty míst.“ SJ. Ramir

Tradičními postupy víceexpozic a hledání tvarových podobností vzniká lyrická skladba, kde obvody řek a rostlin vstupují jeden druhému do obrysů a konečků a v hromadění nezbytně jasných barev se v neustávajícím rytmu střídají v překryvech a zmnoženích. "Skupina Colectivo Los Ingrávidos vznikla z potřeby narušit audiovizuální gramatiku, kterou esteticko-televizní a filmový korporativismus využívá k šíření jednotné audiovizuální ideologie." Colectivo Los Ingrávidos