24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
SAMA
synopse
Luba Skořepová strávila poslední léta svého života o samotě a v boji o možnost zůstávat co nejdéle aktivní divadelní herečkou. Štáb dokumentaristů vpustila do svého bytu, aby natáčel její všední život. Vznikl film, který sice obsahuje archivní záběry z dob hereččina mládí, ale rozhodně to není životopisný snímek. Tvůrci se soustředí na přítomnost a zachycují aktuální situaci staré osamělé ženy, které nechybí vůle k aktivnímu životu, ale ostatním na ní přestává záležet. Skořepová vznik díla sama iniciovala s tím, že chtěla upozornit na téma samoty lidí ve stáří.
„Luba si přála natočit film Sama, aby upozornila na téma samoty lidí ve stáří. Věřím, že se nám to povedlo.“ O. Faifr
biografie
Debutující režisér Otakar Faifr (1980) má za sebou divadelní kariéru spojenou se souborem Geisslers Hofcomoedianten věnujícím se komediálním inscenacím inspirovaným barokní tradicí. Faifr soubor spoluzakládal a působil zde jako dramaturg, produkční i herec. Film Sama, natočený ve spolupráci se Skořepovou, produkoval z peněz Nadace Taťány Kuchařové – Krása pomoci a crowdfundingové kampaně.
více o filmu
| režie: | Otakar Faifr |
| hrají: | Luba Skořepová |
| producent: | Michal Novák, Otakar Faifr, Michal Rykovský, Věra Krincvajová, Anna Miklošová |
| scénář: | Otakar Faifr |
| kamera: | Otakar Faifr |
| střih: | Michal Novák |
| hudba: | Jana Kirschner, Lumír Hrma |
| zvuk: | Lumír Hrma, Martin Novák |
další filmy v sekci
V malé vesnici na jihu Vysočiny se režisérka setkává s šestnáctiletým Benem, aby přímo na místě zkoumala jeho nově objevenou trans identitu. Se svými skutečnými pocity utíká do on-line světa a opravdově šťastný se cítí například ve chvíli, kdy se pomocí klíčovací technologie představuje svou možnou budoucnost. Snímek zprostředkovaně zachycuje,s jakým (ne)pochopením a (ne)přijetím se setkává ve škole,a jeho soustředěný vhled dotvářejí autorkou vedené rozhovory s maminkou a sestrou, které nedobrovolně ztělesňují vše, co na sobě Ben nenávidí.
„Mě na tom nejvíc baví, jak příběh dospívajícího trans kluka dokáže nabourat konzervativní struktury televizního filmu, přesáhnout za hranice média a otevřít téma nehumánní sterilizace trans lidí v ČR.“ K. Turečková
Proč se cítím jako kluk?
Kateřina Turečková
Česká republika / 2019 / 26 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Nová forma komunitního bydlení zvaná techsquat je otevřená všem kreativcům, podnikatelům a manažerům, kteří chtějí sdílet svůj pracovní i osobní časoprostor s podobně zaměřenými jedinci. Pět mladíků, kteří společně obývají pražský byt, o techsquattingu rádo přemýšlí jako o progresivním a stimulujícím životním stylu. Autoři dokumentu sledujícího jejich každodenní život testují životaschopnost této představy. Observační metoda založená na delších statických záběrech – a definitivně odhalená v závěru filmu – nicméně autorům nebrání v drobné jízlivosti projevující se ve výběru scén a jejich řazení. DETAIL:„Kvalita – vlastně je to nějaký atribut věci, že třeba jako přetrvá čas nebo že plní skvěle funkci. Já si myslím, že kvalitní můžou být i lidi, a pevně doufám, že je tady velké množství kvalitních lidí.“
Techsquat
Tereza Bernátková
Česká republika / 2015 / 36 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Osaměle žijící matka Martina vychovala dcery dvojčata, z nichž jedna se narodila slepá a druhá s obrnou. Poznamenalo ji to tak, že je téměř nepohyblivá. Obě ženy jsou už dospělé a chromá Jana by matku nejradši opustila a žila sama v ústavním bydlení. A také by chtěla zažít sexuální zkušenost, třeba s placeným asistentem. Dokument nabízí až brutálně nesentimentální pohled do života chudé venkovské rodiny se dvěma trvale zdravotně postiženými členkami. V citlivém zachycování každodenních i výjimečných situací se soustřeďuje hlavně na osobní, citové a vztahové problémy protagonistek.
„Čím těžší osudy lidí točím, tím více oceňuji, když se moji hrdinové dokážou nad svým údělem zasmát. A když se mi podaří, aby se s nimi smáli i diváci, jsem spokojena." D. Smržová
Chci tě, jestli to dokážeš
Dagmar Smržová
Česká republika / 2019 / 84 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Další příspěvek do specifického subžánru oživené historie z pera scenáristy Pavla Kosatíka. Ráno 26. září 1928 se v zahradách zámku v Topolčiankách potkávají Karel Čapek a prezident Masaryk, aby rozhodli o osudu svého společného literárního díla. Z citátů z budoucí knihy i vzájemné korespondence se rodí fabulovaný filmový dialog, oprošťující původní formát literárního rozhovoru od svazujících konvencí. Čapek s Masarykem si vzájemně vyčítají různé věci, urážejí se, ale zároveň se v úvahách dotýkají klíčových otázek osobní povahy i své společenské funkce politika a literáta.„Je to film o dvou mimořádných mužích, je o tom, že emoce mohou být někdy silnější než myšlenka, i u tak výjimečných lidí.“ J. Červenka
Hovory s TGM
Jakub Červenka
Česká republika, Slovensko / 2018 / 80 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Dokumentární sonda reflektující současné podoby rodiny tematicky navazuje na režisérčinu Generaci Singles. Na půdorysu šesti odlišných příběhů prezentuje názory a představy o partnerství a rodičovství. Jak funguje střídavá péče? Jak vychovává děti singl rodič a jak lesbičky? Jak to chodí v patchwork rodině, u těch, již si potomky adoptovali, a u těch, kteří se rozhodli je vůbec nemít? V intimních výpovědích před kamerou vysvětlují účinkující svá, ať už více či méně dobrovolná, rozhodnutí a sebereflexivně se zamýšlejí nad příčinami a následky (ne)fungování své rodiny či partnerství.
„Změny v pojetí rodiny jsou znakem doby. Forem soužití je dnes strašně moc. A já vůbec nehodnotím, zda to, že se rodina mění, je dobře nebo špatně. Pouze ten trend mapuju, protože se to týká nás všech." J. Počtová
Nerodič
Jana Počtová
Česká republika / 2017 / 83 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Kronika fotbalového klubu FC Roma, jehož členové musejí ostatní „gadžovské“ týmy ve třetí lize přemlouvat, aby s nimi vůbec hrály, se proměňuje v exkurzi po různých formách každodenní české xenofobie. Nenápadný pozorovatelský přístup filmařů dává vyniknout projevům charismatických trenérů, kteří se zdravým ironickým nadhledem glosují společnost, jež jim nedává takřka žádnou šanci. Právě promluvy různých protagonistů jsou nejvýraznějším prvkem strhujícího a zároveň bezvýchodně vyznívajícího dokumentu. Rasismus se ukazuje jako absurdita, která je často nechtěně komická, ale mnohdy zároveň mrazivá.„Hitler na hřiště nepatří.“
FC Roma
Tomáš Bojar, Rozálie Kohoutová
Česká republika / 2016 / 76 min.
sekce: Česká radost
Charlie Soukup je undergroundový písničkář a signatář Charty 77. Na začátku 80. let emigroval. Posledních několik desítek let žije osaměle v australské divočině jako poustevník a buddhista. Dokumentarista Jiří Holba ho vyhledal na rozsáhlém pozemku v buši, kde si Soukup buduje tajné přístřešky a žije stranou civilizace. Celý snímek natočil sám přímo na místě a zachytil v něm spontánní rozhovory a situace, ve kterých nechává naplno působit Soukupovo svérázné charisma. Série monologů vyznívá jako svým způsobem strhující proud řeči na hraně blouznivosti a pronikavých životních postřehů.
„Zajímá mne film jako báseň, jako dotek života, mávnutí kouzelného proutku, náhlé vzplanutí jiskry v nekonečné tmě, rozluštění hlavolamu. Bez začátku, bez konce, vše v jednolitém prostoru. A láska.“ J. Holba
Feral
Jiří Holba
Česká republika / 2018 / 72 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Násilí na seniorech se týká až dvaceti procent starších Čechů. Ohrožená skupina se často celé roky potýká s psychickým a fyzickým násilím ze strany svých nejbližších. Dokument prostřednictvím soustředěných, důvěrných i drásavých rozhovorů se třemi ženami a jedním mužem líčí situaci, v níž se tito lidé na sklonku života ocitli. Teror, skrytý za zdmi domova, u každého z nich postupně přerostl ve fyzická zranění, soudní řízení i ztrátu majetku. Ve filmu vyprávějí o tom, jak se vyrovnávali se zradou vlastních dětí a bezmocí s vědomím toho, že je společnost dostatečně neochrání.
„Naši hrdinové jsou zklamání z těch, které vychovali a k nimž chovali lásku: jejich děti. Je těžké to prožít, a ještě těžší přiznat sobě i okolí. Jde ale o jev který je daleko častější než předpokládáme.“ I. Pauerová Miloševićová
Z lásky nenávist 3: Domácí násilí na seniorech
Ivana Pauerová Miloševićová
Česká republika / 2019 / 52 min.
sekce: Česká radost
Film sleduje život skupiny rybářů a rekreantů, kteří v rámci komunitního snažení a přátelské spolupráce zvelebili břehy jinak opuštěných nádrží jihomoravského vodního díla Nové Mlýny, ať už pro účely rodinné dovolené, či poklidného lovení ryb. Kvůli byrokratickým machinacím jsou však nuceni své letní domovy zlikvidovat a navždy opustit místo plné nostalgie a vzpomínek. Nenápadná observační kamera otevírá obyčejné útrapy, nesnáze i radosti obyčejných lidí a s humorným nadhledem střídaným s melancholickou rozjímavostí líčí příběh o rozporu žité lidské zkušenosti a chladného státního aparátu.
„‚Je to škoda, jedna pěkná éra skončila…‘ Rybář Saša.“ J. Zykmund
Ztracený břeh
Jiří Zykmund
Česká republika / 2019 / 78 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Citlivý portrét dědy Miroslava Bendy, zasloužilého sokola a obyčejného člověka s neobyčejnou vitalitou a ideály, odkrývá pomocí nostalgie i situační komiky příběh lidské houževnatosti a optimismu. Snímek má povahu časosběrného dokumentu – obsahuje rodinná videa i archivní filmové materiály. Do mikrokosmu vesnice Křenovice u Slavkova u Brna nás uvádějí dvě Japonky, jež se rozhodly Bendu navštívit díky jeho dlouholetému přátelství s univerzitním profesorem z Tokia. Společně s Bendou se divák přenáší na jedinou japonskou benzínku v Evropě, strahovský stadion i do New Yorku za americkými sokolkami. „Děda Benda mě fascinuje schopností povýšit banalitu na svátek, je jako zenový mistr, kterého se zeptali na smysl života a on odpověděl: ‚Když se ti chce jíst, jez, když se ti chce spát, spi.‘“ P. Jurda
Dobrý život sokola Bendy
Pavel Jurda
Česká republika / 2018 / 76 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
V řadě názorů a připomínek historických událostí, které film věnovaný kupónové privatizaci prezentuje prostřednictvím rozhovorů s historiky a tehdejšími účastníky, se jako ústřední ukazuje konflikt dravého kapitalistického uspořádání a sociálněji pojatých alternativ, který je v české politice dodnes živý. Právě pro důraz na tehdejší debatu o sociálních aspektech společnosti má tato reminiscence počátků českého kapitalismu aktuální vyznění. Strohou a věcnou metodou mluvících hlav snímek odhaluje, že těsně po revoluci byla značná část obyvatelstva pro nějakou formu socialismu, a pátrá po důvodech obratu ke kapitalistické orientaci.
DETAIL:„A proto jsem libertarián, a proto jsem pro volnej trh, že prostě desetitisíce to musej zkusit, aby se to jednomu povedlo, a je to v drtivý většině náhoda, když se mu to povede.“
Česká cesta
Martin Kohout
Česká republika, Slovensko / 2015 / 92 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Záznam soužití dokumentaristky Veroniky Janečkové a podporovatelky umění Medy Mládkové je možné chápat jako deník o natáčení portrétního dokumentu, který nikdy nevznikl. Mnoho použitých záběrů bylo natočeno bez vědomí Mládkové a zachycuje její každodenní setkávání s režisérkou, která kvůli natáčení krátce bydlela v jejím domě ve Washingtonu. Snímek tak ukazuje dvě odlišné tváře Medy Mládkové – tu veřejnou, kterou ukazuje v rozhovorech vedených metodou mluvící hlavy, a onu soukromou, již odhalují drobné všednodenní generační střety mezi stárnoucí vlivnou ženou a mladou dokumentaristkou.DETAIL:„Měla všecky neduhy. Byla taková tlustší, nebyla vlastně hezká. Taky měla myslím dlouhý vlasy. Já jsem říkala: ‚Zhubnout dvacet kilo musíte.‘ Ona vám udělala tady doktorát za rok na americký univerzitě.“
Tváře Medy
Veronika Janečková
Česká republika / 2015 / 50 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
