24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
SAMA
synopse
Luba Skořepová strávila poslední léta svého života o samotě a v boji o možnost zůstávat co nejdéle aktivní divadelní herečkou. Štáb dokumentaristů vpustila do svého bytu, aby natáčel její všední život. Vznikl film, který sice obsahuje archivní záběry z dob hereččina mládí, ale rozhodně to není životopisný snímek. Tvůrci se soustředí na přítomnost a zachycují aktuální situaci staré osamělé ženy, které nechybí vůle k aktivnímu životu, ale ostatním na ní přestává záležet. Skořepová vznik díla sama iniciovala s tím, že chtěla upozornit na téma samoty lidí ve stáří.
„Luba si přála natočit film Sama, aby upozornila na téma samoty lidí ve stáří. Věřím, že se nám to povedlo.“ O. Faifr
biografie
Debutující režisér Otakar Faifr (1980) má za sebou divadelní kariéru spojenou se souborem Geisslers Hofcomoedianten věnujícím se komediálním inscenacím inspirovaným barokní tradicí. Faifr soubor spoluzakládal a působil zde jako dramaturg, produkční i herec. Film Sama, natočený ve spolupráci se Skořepovou, produkoval z peněz Nadace Taťány Kuchařové – Krása pomoci a crowdfundingové kampaně.
více o filmu
| režie: | Otakar Faifr |
| hrají: | Luba Skořepová |
| producent: | Michal Novák, Otakar Faifr, Michal Rykovský, Věra Krincvajová, Anna Miklošová |
| scénář: | Otakar Faifr |
| kamera: | Otakar Faifr |
| střih: | Michal Novák |
| hudba: | Jana Kirschner, Lumír Hrma |
| zvuk: | Lumír Hrma, Martin Novák |
další filmy v sekci
Dokument reflektuje třicet let obnovené demokracie formou soudního přelíčení. Film spojuje herce v rolích žalobkyně, obhájce a soudce s reálnými lidmi, kteří zastupují českou společnost jako diváci, svědci a členové poroty. Zjevnou inspirací snímku bylo soudní přelíčení ve věci sporu dvou generací, které v roce 1966 natočila Československá televize.
"Příběh idealismu a naivity jedněch a racionality druhých. Bilance třiceti let rozdělené společnosti, která to o sobě nevěděla.“ R. Sedláček
Soud nad českou cestou
Robert Sedláček
Česká republika / 2019 / 84 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Hudební kroužek Jedličkova ústavu, dnes známý jako kapela The Tap Tap, založil před jednadvaceti lety Šimon Ornest a lidem s postižením tím dal příležitost uspět i mimo každodenní ústavní péči. Pozorující a k situacím pozorná kamera zaznamenala během let osobnostní vývoj několika muzikantů. Přitažlivá energie snímku, výjimečného přístupem k tematice tak často inklinující k soucitu, pramení ve vztazích mezi hudebníky a jejich kapelníkem, hybatelem dění, který svérázně napomáhá společenskému povědomí o lidech s hendikepem.
„Jakkoliv to bylo zpočátku těžké, snažil jsem se natočit film podobným způsobem, jakým se členové kapely vyrovnávají se svým osudem. Bez sentimentu, zbytečné lítosti, politické korektnosti a s černo černým humorem." R. Síbrt
Postiženi muzikou
Radovan Síbrt
Česká republika / 2019 / 80 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
„Skutok sa nestal,“ prohlásil Vladimír Mečiar v roce 1996 o vraždě podnikatele Róberta Remiáša, která nejspíš měla politické pozadí a byl do ní možná zapleten i sám tehdejší premiér. Jeho nechvalně proslulý výrok se pokouší negovat dokument, který kombinuje investigativní přístup s originálním filmařským ztvárněním. Režisérka staví snímek na rozhovorech s důležitými aktéry Remiášovy kauzy, ale neomezuje se na strohé prezentování faktů. Střídáním různých filmových formátů, od černobílého filmu po VHS, evokuje dobu zločinu a zdůrazňuje ústřední téma konfrontace s minulostí.
„Chcela som spraviť poetický politický film. Angažovaná tvorba by nemala rezignovať na štýl.“ B. Berezňáková
Skutok sa stal
Barbora Berezňáková
Slovensko, Česká republika / 2019 / 82 min.
sekce: Česká radost
Česká premiéra
V dokumentární eseji režisérka osobně provází dějinami elektronické a experimentální hudby od předválečných let po současnost. Dějištěm filmu je takřka mytický časoprostor, který slouží současně jako nahrávací studio i muzeum technologických artefaktů, umožňujících autorce hravé uchopení konceptu mluvících hlav. Zvukově a obrazově vrstevnatá výprava k počátkům snah o osvobození a konceptualizaci zvuku je současně rozpravou o podobách, možnostech a perspektivách akustického vztahování se ke světu, v níž se hlasy minulosti neustále překrývají se zvuky budoucnosti.
„Hudební dokumenty obvykle staví pomník skladateli, kapele, subkultuře... Já jsem chtěla téma pojmout esejisticky a využít k tomu všechny dostupné prostředky, které film jako AV médium poskytuje." J. Ožvold
The Sound is Innocent
Johana Ožvold
Česká republika, Francie, Slovensko / 2019 / 68 min.
sekce: Česká radost
Česká premiéra
Martín Perino je mladý argentinský klavírní virtuóz a skladatel, kterému duševní onemocnění změnilo život. Poslední roky strávil v největší psychiatrické léčebně jižní Ameriky El Borda v Buenos Aires a po svém propuštění se vrací do téměř prázdného domu svých rodičů. Jeho největší starostí je naučit se žít bez zdí a vrátit se ke klavíru, na který v ústavu hrál každý den. Režisér trpělivě pozoruje Martínův návrat, v rozhovorech s jeho blízkými poznává jeho minulost, lyricky se přibližuje nitru osobnosti posedlé tvorbou a schopné brát sílu z vlastní přecitlivosti.
„Ostatní pacienti seděli a v uctivém tichu poslouchali tuhle kuriózní sonátu prstů klepajících do stolu. Po několika minutách Martín dohrál. V očích jeho publika byly znát silné emoce, jako kdyby poslouchali skutečnou hudbu.“ A. Benki
Sólo
Artemio Benki
Česká republika, Francie, Argentina, Rakousko / 2019 / 84 min.
sekce: Česká radost
Česká premiéra
Dokumentaristka Andrea Culková jednoho dne zjistila, že se ocitla v exekuci kvůli drobnému pochybení, o němž se dozvěděla příliš pozdě. Stala se tak jedním z mnoha lidí na okraji dluhové pasti. V dokumentu z cyklu Český žurnálse Culková pouští do zkoumání fenoménu dluhů, exekucí a splátek v naší společnosti z ryze osobního, ale zároveň investigativního pohledu. Zpovídá různé zainteresované osoby, od dlužníků až po ministra spravedlnosti, účastní se konference exekutorů a ptá se, jak stejný problém řeší v jiných zemích.„Přece mi nemůžete sebrat film!!!!“
Český žurnál: Exekuce
Andrea Culková
Česká republika / 2016 / 63 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Josef Hasil, přezdívaný Král Šumavy, je bývalý převaděč přes hranici mezi komunistickým Československem a Západem a později agent americké zpravodajské služby CIC. Jeho činy jsou ústředním tématem filmu tvořeného výpravnými animacemi připomínajícími novodobý film noir, rozhovory s pamětníky a záběry na krásy tajuplné šumavské přírody. Dokument místy nabývající kvalit až hollywoodských akčních filmů kontrastuje tíhu morálních rozhodnutí jedince a neoblomnou moc totalitního režimu. Téměř detektivní pátrání je rámováno šumavskou mytologií a legendami, které se o tomto muži dodnes vypráví.
„Král Šumavy poetickým způsobem zkoumá rozpolcenost hrdiny, padoucha a někdejšího českého emigranta Vlasty Bukovského, který se znovu setkává s nechvalně známým převaděčem Josefem Hasilem.“ K. Kelly
Králové Šumavy
Kris Kelly
Česká republika, Irsko / 2019 / 70 min.
sekce: Česká radost
Česká premiéra
Čtyřhodinový dokument, který je kompilátem stejnojmenného seriálu České televize, systematicky mapuje život ve vězení a jeho společenské souvislosti. Prostřednictvím lidských osudů, odehrávajících se na obou stranách mříží, zkoumá vězeňství jako něco, s čím jsme sice často mediálně konfrontováni, s čímž však většina z nás nemá žádnou osobní zkušenost. Na silných příbězích několika lidí v různých fázích výkonu trestu film představuje průřez současným systémem nápravné péče, ale také úvahy o vině, trestu, spravedlnosti a o tom, zda se člověk v soukolí represivního systému skutečně může napravit či změnit.„Uzamčený svět byl bezesporu nejdelší, nejnáročnější a nejvíce vyčerpávající projekt, do jakého jsem se kdy vrhnul. Nevím, kolik takových věcí může člověk v životě udělat, když přitom nešlape sebezáchovně na brzdu. Možná že jenom jednu...“ K. Žalud
Uzamčený svět
Karel Žalud
Česká republika / 2018 / 229 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Portrét jednoho z nejvýznamnějších českých poválečných surrealistů Vratislava Effenbergera pojal David Jařab v duchu mistrovy poetiky jako hru. Sezval členy surrealistické skupiny a nechal je volně diskutovat o Effenbergerovi v prostředích, ve kterých zároveň inscenuje absurdní střetnutí a souvislosti. Klíčovým tématem jsou Effenbergerovy nerealizova(tel)né filmové scénáře, o jejichž dramatizaci se tvůrci ve snímku průběžně pokoušejí. Doplněk k surrealistickému lovu na Effenbergerovu imaginaci je rozhovor s autorovým synem plný rozporuplných osobních vzpomínek. „Práce s absurdním humorem a principem hry dávala Effenbergerovi šanci podvratně útočit na vnější i vnitřní realitu každodenního života své doby. Tenhle způsob vidění světa je mně i mému filmu blízký.“ D. Jařab
Vratislav Effenberger aneb Lov na černého žraloka
David Jařab
Česká republika / 2018 / 84 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
V originálním pojetí filmu jako počítačové hry předkládá autorka osobní reportáž z Budapešti, kde strávila rok na studijním pobytu. Divák pasovaný do role účastníka hry prochází několika levely, které ho uvádějí do všednodenních momentů dotýkajících se citlivých bodů současné maďarské společnosti: nahlíží hlavní město očima turisty, ale většinou je nucen se ze subjektivního pohledu maďarských občanů zamýšlet nad svobodou umění, právem na vzdělání, problematikou lékařské péče a v komplexním měřítku diskutabilní politickou situací, v níž je opakovaně skloňováno jméno maďarského premiéra Viktora Orbána.„Nejnáročnější polohou toho filmu bylo udržet se před svou vlastní paranoiou před normalizovaným myšlením, které mé postavy a systém, o kterém jsem točila, neustále produkují.“ K. Turečková
Iluze
Kateřina Turečková
Česká republika / 2018 / 52 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Film sleduje život skupiny rybářů a rekreantů, kteří v rámci komunitního snažení a přátelské spolupráce zvelebili břehy jinak opuštěných nádrží jihomoravského vodního díla Nové Mlýny, ať už pro účely rodinné dovolené, či poklidného lovení ryb. Kvůli byrokratickým machinacím jsou však nuceni své letní domovy zlikvidovat a navždy opustit místo plné nostalgie a vzpomínek. Nenápadná observační kamera otevírá obyčejné útrapy, nesnáze i radosti obyčejných lidí a s humorným nadhledem střídaným s melancholickou rozjímavostí líčí příběh o rozporu žité lidské zkušenosti a chladného státního aparátu.
„‚Je to škoda, jedna pěkná éra skončila…‘ Rybář Saša.“ J. Zykmund
Ztracený břeh
Jiří Zykmund
Česká republika / 2019 / 78 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Česká radost - mimo soutěžJeden z nejdůležitějších myslitelů 20. století, německý filozof Martin Heidegger jede 40 let po své smrti na exkurzi do Osvětimi. Během své návštěvy pořídí na 2500 snímků. Na zpáteční cestě navštíví Prahu a jeho pozornost upoutá chvost právě probíhajícího maratonu, který mu nápadně připomíná pochod smrti. Následující zimu vystoupí z hrobu též jeho židovská milenka, jedna z nejdůležitějších myslitelek 20. století, Hannah Arendt. Bezcílně se potuluje se svojí 16mm kamerou v okolí Heideggerovy chaty v Todtnaumbergu. Také se jí zjevují některé motivy ze stěžejního díla velkého filozofa, spisu Bytí a čas. Vše uspořádáno v přísně strukturálním tvaru. Statické v pohybu, kinetické v klidu. „Ó, Německo! Člověk se směje, když naslouchá řečem, které zaznívají z tvého domu. Kdokoli však tě vidí, sahá po noži.“ M. Ježek
Heidegger in Auschwitz
Martin Ježek
Česká republika / 2016 / 50 min.
sekce: Česká radost
Česká premiéra
