Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
Stopy, střepy, kořeny

Stopy, střepy, kořeny

režie: Květa Přibylová
originální název: Stopy, střepy, kořeny
země: Česká republika
rok: 2016
délka filmu: 20 min.

synopse

Muzeum hnití jablek, opadávající vánoční stromek, rozlomený kmen stromu, červi plazící se po plástvích. Údery padajícího jablka o povrch země, výuka mluvení, křesťanské kázání, bečení ovcí. Obraz a zvuk se o sebe ve dvacetiminutovém snímku Stopy, střepy, kořeny neustále otírají v tvořivých setkáních mezi světem lidí a přírodou. Film by se dal označit za experiment, ale spíš jde o evokativní lyrické pásmo obrazů a zvuků umocněné působivými záběry šestnáctimilimetrové kamery. K neustále připomínané kráse rozkladu přírodních věcí tvoří lidem vytvořené artefakty lehce lhostejné a neméně záhadné pozadí.

„‚Já ti nevim, co s tim. Furt do toho leju vodu a furt je to řídký.‘ Tuhle větu jsem kdysi potkala – šlo o míchání malty – a líbí se mi čím dál víc.“

biografie

Studentka FAMU Květa Přibylová (1987) natáčí zpravidla krátké, poetické, experimentálně laděné filmy, jako My Fair Baby (2009, MFDF Ji.hlava 2009) o proměně odpadu v hračky, Pomni koní (2009) o koních či padesátiminutový Kecáš, kecáš, to je všecko, co umíš. Řekl Zelenina. (2014, MFDF Ji.hlava 2014), věnovaný nonsensovému básníkovi a milovníkovi papoušků Edwardu Learovi.

více o filmu

režie: Květa Přibylová
producent: Ondřej Šejnoha
scénář: Květa Přibylová
kamera: Květa Přibylová
střih: Květa Přibylová
zvuk: Jan Richtr

další filmy v sekci

Ukradený stát
Natáčení dokumentu o novém typu společenského zřízení, v němž tradiční státní struktury nahrazuje mafie s oligarchií, nabralo nový směr po zavraždění novináře Jana Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. Autorka se prostřednictvím mnoha rozhovorů – s právníky, blogery, novináři, bezpečnostními experty a bývalými agenty zpravodajských služeb – soustřeďuje na rozkrytí spletence aktérů ovlivňujících současný veřejný prostor na Slovensku. Investigativní snímek o zemi třicet let po pádu komunistického režimu předkládá zdrcující fakta o nejasných stycích mezi bývalými důstojníky zpravodajské služby a zájmovými skupinami a o problémech a hrozbách, jimž musí čelit novináři a občané. „Vražda novinára nastolila viac otázok, než kto je vrah. Tragédia nasvietila obraz spoločenských inštitúcii v ich skutočnosti a vytvorila krátke okno, kedy bolo možné zachytiť to aj na kameru.“ Z. Piussi
osobní program

Ukradený stát

Zuzana Piussi
Slovensko, Česká republika / 2019 / 79 min.
sekce: Česká radost
Česká premiéra
Batalives
Tomáš Baťa vytvořil jedinečnou tovární výrobu, kolem které soustředil město s občanským zázemím pro své zaměstnance. V duchu takové filozofie založili bratři Baťové ve světě desítky satelitních měst podobných Zlínu. Některá si zachovala svou funkci dodnes, jiná jsou pouhým pomníkem slavných závodů. Poetické epizody se odehrávají v prostředí typických řadových domků, které slouží jako kulisa pro videoklip mladým Chorvatům nebo jsou upomínkou celého Baťova života v nizozemském Batadorpu. Pětice protagonistů z různých kontinentů vypráví jeden přes druhého svůj příběh ovlivněný baťovským systémem. „Baťovské motivační heslo, které stálo obrovskými písmeny na zdi oddělující továrnu od města, Dnes fantazie, zítra skutečnost mi vždycky přišlo strašně smutné. Mnohem lepší by bylo žít podle hesla Dnes skutečnost, ale zítra fantazie.“ K. Zalabáková

Batalives

Petr Babinec, Karolina Zalabáková
Česká republika / 2017 / 75 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Všechno má svůj čas
Čas životní i filmový jako něco vetkaného do jednoho obrazu nám předkládá experimentálně pojatý film, ve kterém jsou obrazové vrstvy často kladeny přes sebe a do sebe míchány zvukové stopy. Velmi osobní dokument se v poetické zkratce stává poznáním paměti, vědomí i očekávání budoucího jako neoddělitelně spojených skutečností. Před očima – pomyslným kinematografickým zrakem – nám defilují výjevy z minulosti i záběry aktuálně všední a ve voiceoveru recitují vnitřní hlasy útržky básní či opakují fragmenty dávných dialogů těch, kteří nás třeba už opustili, ale nenechali nás samotné. „Jak se vyrovnat se ztrátou? Jak ošetřit ostatky? Jak rozumět významu vzpomínek? Když vstoupíme do obrazu opouštíme rám. Potkáváme předobrazy. Díky setkání získáme obraz nový – obraz pro budoucnost.“ V. Ježková

Všechno má svůj čas

Viola Ježková
Česká republika / 2017 / 29 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Apparatgeist
Koncept apparatgeistu vyjadřuje, jak se vyvíjí vztah člověka k technologiím a jakým způsobem proměňují naše sociální kontakty. Stejně jako autoři této teorie James E. Katz a Mark Aakhus se zaměřila i režisérka filmu na aktuální fenomén mobilních telefonů. Bere nás do alegorického prostoru apparatgeistu, na pusté, nehostinné místo, kde displeje všudypřítomných smartphonů fungují jako okénka do světů internetové všednosti a bizarnosti i jako odrazová deska naší interakce s digitálním zařízením. „Nakolik se za svůj smartphone schováváme a nakolik se skrze něj obnažujeme? Nakolik je možné se otisknout do obrazů složených z jedniček a nul?“ M.-M. Kochová
osobní program

Apparatgeist

Marie-Magdalena Kochová
Česká republika / 2019 / 11 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Máme na víc
Z pozice osobního poradce prezidentského kandidáta Michala Horáčka zaznamenával dokumentarista Robin Kvapil od podzimu 2016 dění ze zákulisí jeho kampaně. Natáčel na vše, co měl po ruce – na kameru, mobil, notebook. Film spolurežírovaný Radimem Procházkou vznikl se snahou zachytit autentický obraz Horáčkova volebního tažení, prezentuje taktiky jeho týmu, interakci se spoluobčany, stoupenci i odpůrci, novináři a protikandidáty. S vědomím, že prezidentské volby sice prohráli, ale mají za sebou velký kus cesty, Kvapil předkládá zpětnou reflexi jejich týmové práce a komentuje jejich jednotlivé kroky."Dokumentarista jako poradce ve štábu prezidentské kampaně. ‚Nic‘ a ‚nevím‘ nemůže zvítězit nad lží a nenávistí. Pravda vyděsí.“ R. Kvapil„Veksláček, Mlátička, Zjeman a Troll ve filmu o zákulisí demokracie.“ R. Procházka 

Máme na víc

Radim Procházka, Robin Kvapil
Česká republika / 2018 / 74 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Kibera: Příběh slumu
Fotograf Don, obyvatel obřího slumu Kibera v Nairobi, říká, že chce na svých snímcích zachytit pozitivní tvář svého domova. Nikoli utrpení, bídu a rezignaci, ale naději, odhodlání a kreativitu. Stejný program jako by si předsevzal i dokument Martina Páva. Snímek vizuálně těžící ze zvláštní fotogenie slumu je pojatý jako série výpovědí místních obyvatel. Vedle Dona vystupují zdejší umělci, učitelka nejmladších dětí nebo trenér boxerského mužstva. Zejména v závěrečné části věnované prezidentským volbám v Keni ale frustrace, beznaděj a násilí Kibery nezadržitelně vyplouvají na povrch.„Lidé dokážou spolupracovat, mají-li k tomu důvod.“ M. Páv

Kibera: Příběh slumu

Martin Páv
Česká republika / 2018 / 86 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Český žurnál: Děti státu
Když norský úřad na ochranu dětí Barnevernet v roce 2011 odebral manželům Michalákovým oba syny, vyvolalo to silnou vlnu kritiky. Režisérka, sama matka dvou dětí, se proto vydala do Norska zjistit, zda stát rodičům skutečně nařizuje, jak mají své děti vychovávat. Investigativně pojatý dokument skrze individuální příběhy a rozhovory s odborníky rozkrývá, že jde o mnohem komplexnější problematiku, než jak ji vykreslují česká média. Jasně nastavená pravidla sice mohou být omezující, zároveň jsou ale zřejmě jedním z důvodů, proč Norsko patří mezi nejšťastnější země světa. „Do jaké míry přehlížíme případy ve svém okolí, kdy rodiče výchovu svých dětí nezvládají? Respektujeme tím soukromí nebo je to lhostejnost? Jsme schopní vnímat stát jinak než jako nutné zlo?“ I. P. Miloševičová

Český žurnál: Děti státu

Ivana Pauerová Miloševič
Česká republika / 2017 / 57 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Attention Economy: 39 minut po zvolení prezidenta
Snímek Petra Salaby je mozaikou videí, jež z různých úhlů pohledu na různá zařízení zaznamenali aktéři a svědci mediálně diskutovaného incidentu, ke kterému koncem ledna tohoto roku došlo v souvislosti se znovuzvolením Miloše Zemana do úřadu prezidenta České republiky. Obraz rozdělený do několika oken s paralelně probíhajícími ději je voyeuristickým pohledem na vyostřenou situaci, k níž došlo krátce po Zemanově tiskové konferenci v kongresovém Top hotelu v Praze. Přítomní novináři a filmoví dokumentaristé se zde dostali do střetu s agresivními Zemanovými stoupenci poté, co v salonku zkolaboval muž. "Je potřeba najít pozitivní Nashovu rovnováhu. wikipedia.org/wiki/Nash_equilibrium" P. Salaba

Attention Economy: 39 minut po zvolení prezidenta

Petr Salaba
Česká republika / 2018 / 8 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Dunaj vědomí
Členové brněnské alternativní rockové legendy Dunaj se po letech setkávají a jsou odhodláni zapomenout na křivdy a neshody z minulosti s cílem společně odehrát koncert v rumunském Banátu pro stále silnou fanouškovskou základnu. Na cestu se vydávají lodí po proudu řeky Dunaj, jejíž vlny a přilehlá tajemná příroda přinášejí mezi členy kapely vzpomínky na minulost a reflexi své kariéry, jíž pomáhá i setkání s bývalou členkou Ivou Bittovou. Poeticky laděný snímek odhaluje zákulisí kapely a za doprovodu podmanivých tónů písní Dunaje vykresluje komplexní portrét legendárního hudebního uskupení. „Bývalí členové kapely Dunaj, nyní o dvacet let starší pánové, se setkali, aby poznali, že už nic nemusejí. Že už jen chtějí nechat opět rozkvést něco výjimečného, co způsobuje především jejich vzájemná sestava. Teprve zapadnutí všech originálních dílků znovu vytváří cosi podmanivě působivého.“ D. Butula
osobní program

Dunaj vědomí

David Butula
Česká republika / 2019 / 83 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Nerodič
Dokumentární sonda reflektující současné podoby rodiny tematicky navazuje na režisérčinu Generaci Singles. Na půdorysu šesti odlišných příběhů prezentuje názory a představy o partnerství a rodičovství. Jak funguje střídavá péče? Jak vychovává děti singl rodič a jak lesbičky? Jak to chodí v patchwork rodině, u těch, již si potomky adoptovali, a u těch, kteří se rozhodli je vůbec nemít? V intimních výpovědích před kamerou vysvětlují účinkující svá, ať už více či méně dobrovolná, rozhodnutí a sebereflexivně se zamýšlejí nad příčinami a následky (ne)fungování své rodiny či partnerství. „Změny v pojetí rodiny jsou znakem doby. Forem soužití je dnes strašně moc. A já vůbec nehodnotím, zda to, že se rodina mění, je dobře nebo špatně. Pouze ten trend mapuju, protože se to týká nás všech." J. Počtová

Nerodič

Jana Počtová
Česká republika / 2017 / 83 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Poslední šichta Tomáše Hisema
„Doufám, že je všecko v pořádku a že z toho budete něco mít,“ prohlašuje horník Tomáš Hisem na začátku své pracovní směny v ostravském dole Paskov, kterou se rozhodl zdokumentovat. Jeho tvář v záběru sice nevidíme – kameru, kterou propašoval do dolu, má připevněnou na helmě – ale při kontrole temných, prašných tunelů a klaustrofobických skulinek v zemi, kudy procházíme či lezeme po čtyřech spolu s ním, si vystačí s peprným hlasovým projevem echt Ostravaka. Bezprostředně a po svém zachycuje konkrétní místo v konkrétní čas – den předtím, než byl Paskov uzavřen a o práci přišlo 1300 jeho kolegů. „Tož tu točím, aby ti Pražáci viděli, jak se tady kurva dře!” J. Andrš

Poslední šichta Tomáše Hisema

Jindřich Andrš
Česká republika / 2017 / 29 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Miluj mě, jestli to dokážeš
Zatímco v jiných zemích je sexuální asistence pro hendikepované už zavedenou službou, v Česku se teprve rozjíždí. Dokumentaristka Dagmar Smržová se k tomuto tématu vztahuje metodou připomínající filmy Eriky Hníkové: vybírá si tři hendikepované mužské protagonisty a jednu vyškolenou sexuální asistentku a sleduje je v civilních situacích, v nichž jim nenásilně klade různé otázky. Snímek otevírá téma, které veřejnost přehlíží nebo vnímá kontroverzně, ačkoliv je společensky závažné. Především však nabízí citlivý pohled do intimního života lidí s postižením.,,... není nikoho zásluhou ani zaviněním, jestli vypadá líp, nebo hůř, jestli se narodil silnější, nebo slabší. Měli bychom si tedy navzájem vycházet vstříc a pomáhat ve všem, co jeden může a druhý ne – i v milování...“

Miluj mě, jestli to dokážeš

Dagmar Smržová
Česká republika / 2016 / 63 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Evropská unie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt