Tenkrát

Vizuální vzpomínky sbírané během prvního roku poté, co autor ukončil svá univerzitní studia, jsou počítačovou grafikou přetvářeny do nespojitých částic překrývajících se výjevů variant prožitků deprese z přepracování, krize ve vztahu, dna tělesných i mentálních sil."Pocity, jež nejdou vyjádřit slovy, se zobrazují kamerou a počítačem.“ J. Kawata

Rekonstrukce nelegálního převozu rodičů s dítětem přes hranici z východního do západního Berlína v roce 1988. Vyprávění ve fotografiích ukazuje mrazivý příběh útěku v kufru auta a setkání s agenty východoněmecké tajné policie. Neznámý původ obrazů přidává příběhu možnost univerzálnosti i znejistění o průběhu události.  "Když jsem dělal průzkum pro svůj první celovečerní film, narazil jsem na tyhle fotky z archivů Stasi a rozhodl jsem se, že podle nich vymyslím příběh. Když jsem poznal skutečnou totožnost těch lidí, byl jsem v šoku." S. Calonico  

Záběry dvou automobilů z amerického kriminálního filmu 99 and 44/100% Dead režiséra Johna Frankenheimera se střetávají v závratné rychlosti střihu. Ve spojení se šansonem Demain Tu Te Maries, který byl v roce 1963 hitem Patricie Carli, vytváří melancholický tanec, v němž jsou záhadná auta pouze znaky pro přibližování, vzdalování a prolínání.  

Vizuální ilustrace procesu pamatování, kdy mysl naváže na představu objektu přibližné obrazy vycházející z vnitřního uspořádání vzpomínajícího, které se tak stávají více odrazem jeho identity než otiskem reálných věcí a událostí. „Zajímá mě tvorba děl, která jsou sama o sobě zkušeností. Podle mě je nezbytné vtělit do umělecké tvorby smyslovost, smyslnost a empiričnost a apelovat na erotičnost umění.“ G. E. Veloso

Instruktážní film poučující, kdy na oběť vystřelit a kdy ještě vyčkávat. Pohrává si s pokyny k reálné akci, ale zároveň polemizuje se svébytnou narací krátkého filmu a poukazuje na její stavbu, na budování napětí vycházejícího z nepředvídatelnosti. Rozpoznávání nenápadných indicií nasvědčujících nutnosti akce je zde příměrem k nalézání vodítek ve filmovém vyprávění.  

Vnoření se do krátkého okamžiku všedního výjevu pozorujeme v analytickém rozrůznění rychlostí pohybů i prožití mikropříběhů v běhu běžnosti ulice. Již klasická technika nestejného zpomalení částí zobrazení je zde využita k zachycení jinak téměř neviditelného jevu. „Někdy přijde okamžik, a vy si uvědomíte, že na čase nezáleží.“ M. Manchevski

Plocha rytmizovaná zjevujícími se výseky obrazu lesa se za chůze, evokované také zvukem, promítá do prostoru, v němž se v černobílém i barevném záznamu objevují monochromatická místa. Ta vytvářejí efekt třetího rozměru a pohled stahují do hloubky, čímž se důmyslný rozklad celku stává kognitivní hrou s 3D zobrazením.,,Nízko není tolik o utrpení nebo o historii pamětního místa. Promlouvá o vztahu času-hloubky a prostoru-trvání propletených v jednotlivých momentech obrazu." B. Spiegel

Protesty proti úsporným opatřením čtené jako výraz pevnosti odporu vůči státu se prolínají s vyjádřením intimního souzvuku. Demonstrace spojení. Esejistická koláž smazává hranice mezi privátním a veřejným a zamýšlí se nad politikou soubytí. "Co kdyby revoluce propukla v domácnostech, vyšla z mikropolitiky nám blízkého, životů v našich kuchyních a ložnicích? Kdybychom odmítli zastaralé rodinné modely, dokázali bychom spojit realitu našich postelí s tou pouliční?" M. Hoolboom, H. Frise  

Performativní film skládá detaily výrazů soustředěných tváří s abstraktními kompozicemi, které ubíhají k výrazným světelným bodům, i geometrizujícími záběry tančících figur, aby tak asociativně ztvárnil motiv světlušek, jež v kubánské mytologii představují strašidýlka, dozvuky ohňů či duše putující nocí. „Prostřednictvím společně vytvářených procesů a experimentování točím filmy, jež umožňují smyslový zážitek a rozšiřují vnímání diváka o zachycený sociální/politický/kulturní/osobní jev.“ C. Claremi 

FilmDŮM buduje obraz rodinného života rozprostřeného ve čtyřech letech 35mm záznamu. Doslova domácí film natáčený na materiál různého stáří a doma ručně vyvolávaný sleduje především děti, které si poznáváním okolní skutečnosti postupně uvědomují skupenství, rozměry a tvary světa, v němž se ocitly.

FilmUFO přináší formou sci-fi dokumentu zprávu mimozemské civilizace, která přijela kolonizovat Zemi. Je důkazem, jak se nadpozemské může zdát reálným pouze díky úhlu pohledu, délce expozice a míře kontrastu. V ireálném průmětu obyčejných míst se odehrává nevlídná vize setkání s jinakostí.

FilmPŘESUN dává uspořádáním příběhů ze zastávek linky Yamanote Line do poschodí jednoho obrazu vyniknout prostoru filmového pole i nekonečnému pohybu ve stanicích, když se obrazy zachycující dění v různých hodinách vpíjejí jeden do druhého.