Tygřice

Cestu vinoucí se mezi poli zabírá nehybná kamera. Ruch davu v pohybu je předzvěstí narušení statického obrazu. Procesí uprchlíků putující pod dohledem obranných složek slovinskou krajinou postupuje spořádaně. Bez zájmu o oko kamery nebo s explicitním odhalením její existence pochodují někam dál.

Po zaplavení vesnice na severu Íránu přehradou zůstal jediný ostrov. Je na něm hrob. Ze svahu nad novým jezerem na něj shlíží stará žena. Intimní pohled na každodenní rutinu Íránky, která v domku na úpatí hory přečkala ve skromnosti už dvanáct let o samotě.  Čeká na povolení ostrov navštívit.

Černobílý snímek, zaznamenávající pohyb hejna ptáků, je sekvencí záběrů pořízených během mírné zimy, kdy stěhovaví ptáci zůstali v Nizozemí. Každý večer se nad pláněmi odehrávalo hemžení vytvářející na obloze pohyblivé ornamenty.DETAIL:K obrovskému hejnu, které se nebem přelévá jako voda ve vakuu, se připojují další a další hejna ptáků, aby předvedla spektakulární podívanou, o níž jednotliví aktéři nemají ani ponětí.

Hypnotizující černobílé statické pohledy na horu přináší intenzivní senzitivní zážitek hmatu prožívaného zrakem. V pohlcující koncentraci jsou kontemplativní hrou s kontrasty (nehybnost masivu hory – pohyb mravenčích těl lyžařů, světlo – stín, černá – bílá) a vizuálním ohmatáváním textury povrchu. Dech a křupání sněhu, minimalistická hudba, chladné kovové zvuky vleku, do krajiny vstupuje soumrak, ukrajuje světlem modelovanou krajinu, pohlcuje vjemy nabízené zraku, den zavírá oči a tmou klouže světelný had.

Syrová zpráva o osudu kriminálníka nespravedlivě obviněného z vraždy syna prominentního texaského právníka, které se dopustil jeho společník během loupežného přepadení. Skrze záběry pořízené přímo ve vězení snímek zachycuje zoufalost muže pár hodin před plánovanou popravou.DETAIL:„Kam mě to vedete? Asi bych neměl nic proti… Ale řekněte mi, co se mnou chcete dělat. Jak mám asi spolupracovat, když mi neřeknete, co se mnou hodláte dělat.“

Dokument jako počítačová hra – nevhodná pro epileptiky – v technologicky pozoruhodném projektu abstraktního experimentálního eseje. Místy ztřeštěná, v rytmu elektronických hudebních klipů vedená zpověď o láskyplném vztahu k zastaralému hardwaru a softwaru hovořící jazykem počítačů, kyborgů a černého humoru. „Počítačové hry vystavěly v mé mysli hrad plný fantaskních světů. Ty se staly součástí mé paměti. Má mysl nečiní rozdíl mezi vzpomínkami na sny či počítačové hry, nečiní rozdíl mezi realitou a imaginací."

Dlouhé nájezdy kamery se širokým úhlem záběru, která zkoumavým způsobem osahává téměř snové výjevy svátečního času v labyrintu oprýskaných domácností s panoptikem jejich obyvatel a dekorem vánočních stromků. Bez potřeby komentovat viděné slovem občas zaduní hudbou a za pleskavého zvuku bláta pod koly auta s pocitem získaného lupu mizí pohledem nazpět ze vsi ven. Pletací jehlice očko po očku přehazují červenou vlnu. Tři dospělí v pohodlí křesla a gauče staticky odevzdaní televizní obrazovce. Plyšovou pandu svírá objetí. Jen skotačivý růžový balónek a neposedné dítě prolomí atmosféru rurálního hororu.

Surreální pouť opuštěnou horskou vesnicí, kde nad posledními přežívajícími obyvateli visí neznámé nebezpečí, spojuje kontemplativní statické záběry přírody a zvířat z nezvyklých úhlů, které fascinují a zároveň uvádějí v nejistotu, zda lze záhadnou krajinu rozumově pochopit.DETAIL:Pozorujeme nehybný, zamlžený les, z něhož se vynořuje nerozpoznatelná postava. Jakmile se přiblíží, vytušíme, že tento poutník není člověk, nýbrž přízrak ztělesňující magickou neuchopitelnost daného místa.

Rozlévající se vody venezuelského jezera Lago de Valencia byly příčinou dočasné evakuace několika rodin žijících v jeho sousedství. Domovem se jim staly motely, často využívané k sexuálním setkáním. Snímané obrazy, prostoupené odevzdaností, jsou tichým svědkem tíživé atmosféry bez vyřčených stížností. Hejno ptáků krouží nad mokřinou. Na zaprášené dlažbě zanikají pozůstalé věci člověka. Polorozpadlé sesuté domy prorůstají trávou, ale proudí jimi čerstvý vzduch. V motelu tempem čekání plyne čas dne.

Observační snímek zachycuje vzájemné počínání dvou seniorek – stoleté Emy a její o šest let mladší sestry Zosie. Objektiv kamery s citem dokumentuje, jak se dvě kdysi vyhlášené hostitelky pokoušejí ve svém pokročilém věku upéct dort. Vnímavě se přitom přibližuje jejich osobám a načrtává jejich vztah.

Jediné, co po nich zůstalo, jsou jejich osobní věci. Vypovídají o tom, jací to byli lidé. Co měli rádi. Kdo jim byl blízký. Jaké měli koníčky. Film beze slov. Záběry věcí patřících lidem, již se utopili ve Středozemním moři na pobřeží ostrova Lampedusa v roce 2013 a 2015 a jejichž životy tak nadobro pohasly.

Travnatý areál zaplňují přijíždějící auta. Pasažéři dostávají víno a chléb společně s programem bohoslužby. Stačí naladit v autorádiu správnou frekvenci a nedělní mše začíná. Koncept autokina dobře slouží i americkému městu Daytona Beach. Observační snímek poskytuje vhled do moderního svatostánku.