Tygřice

V rozmanité muslimské komunitě sleduje autor jeden z jejích aspektů: modlitbu. Pravidelný akt dne se může odehrát i na ruchem bouřící ulici. Na jeden záběr natočený krátkometrážní dokument zaměřuje pozornost na obyvatele procházející filmovým rámem a detaily řadící je do rozdílných kast.

Příběh mladé dívky nahlíží do problematiky fenoménu sebepoškozování. Zdá se, že fyzická bolest zmírňuje vnitřní úzkost a osamělost. Teenageři vnímají vlastní tělo jako jediné, co mohou ovlivnit a ovládat; bolest a krev mohou navodit pocit nezávislosti a opravdové existence. Navzdory jizvám po celém těle se však hrdince nakonec daří najít způsob, jak se se sebou a svým životem vyrovnat.

Jako nesplnitelný se protagonistovi filmu jeví cíl, který si vytyčil: kontaktovat svou bývalou partnerku za účelem setkání s vlastním synem. Videoesej na téma toho, co je možné a co nemožné, vnitřně sjednocuje použitý materiál – videa volně dostupná na YouTube a monochromatický žlutý filtr, jehož prostřednictvím je sledujeme.

Co se stane se ženami, které záhadně zmizí? Uvidí je ještě někdy někdo? Postupují státní úřady při vyšetřování vždy tak, jak mají, nebo jsou jedinými skutečně pátrajícími pouze pozůstalí? Kompilační snímek odhaluje několik dějinných období, ve kterých se řada žen za různých okolností ztratila beze stopy. 

Krátkometrážní doplněk intermediálního projektu Serial Narratives rozkrývá, jaká cena se skutečně platí za levné zboží z Číny. Výpověď anonymního dělníka souznící s hypnotickými obrazy zviditelňuje děsivě propracovanou choreografii, jež všechny fáze výrobního procesu podrobuje přísné mechanizaci.

Cestu vinoucí se mezi poli zabírá nehybná kamera. Ruch davu v pohybu je předzvěstí narušení statického obrazu. Procesí uprchlíků putující pod dohledem obranných složek slovinskou krajinou postupuje spořádaně. Bez zájmu o oko kamery nebo s explicitním odhalením její existence pochodují někam dál.

Kompilaci archivních záběrů observace ptáků a stopování jejich migračních tras doplňuje kromě ptačího švitoření současný komentář, který reviduje myšlenku svobody pohybu. Film přirovnává kroužkování ptáků k pasové kontrole, identifikace svobodu pohybu problematizuje.

V jediném záběru sledujeme několikaminutový výjev z vesnice Hladivode poblíž Sarajeva. Z pomalé jízdy po sadu přechází oddálením oka kamery záběr do celku a odhaluje skupinu mužů v nezávazném hovoru. Zakrývají cementem díry po kulkách v ruině stavby připomínající nedávnou pohnutou balkánskou historii.

Němý portrét multifunkčního komplexu, sloužícího jako skladiště, prostor s maximální ostrahou i luxusní showroom, postupně přechází v bizarní černobílou sci-fi s budovou v hlavní roli. Precizní rytmická kombinace strohých, z kontextu vytržených a přísně rámovaných obrazů funguje přes svou abstraktnost jako trefný architektonický komentář ducha doby.

Politická vizuální báseň o současném osudu ostrova Lampedusa. Ostrý kontrast trosek uprchlických lodí a „nejkrásnější pláže na světě podle tripadvisor.com“ mizí v mlžném asociativním oparu melancholicky ironického komentáře, lyrických zrnitých obrazů a ambientní hudby.

Spolu jsou šťastni, ale ona dostává nabídku pracovat v zahraničí, kam on nechce jet. Její rozhodování se pokusí zviklat ve svůj prospěch nabídkou k sňatku… Formát filmu se asi nejvíc blíží videoklipu, ale kromě hudby vypráví svůj děj i prostřednictvím veršů a tance. Natočeno na iPhone 7 Plus.

Observační snímek zachycuje vzájemné počínání dvou seniorek – stoleté Emy a její o šest let mladší sestry Zosie. Objektiv kamery s citem dokumentuje, jak se dvě kdysi vyhlášené hostitelky pokoušejí ve svém pokročilém věku upéct dort. Vnímavě se přitom přibližuje jejich osobám a načrtává jejich vztah.