Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
V tomto údolí ke spočinutí stvořeném, vydechnu naposled…
V tomto údolí ke spočinutí stvořeném, vydechnu naposled…
V tomto údolí ke spočinutí stvořeném, vydechnu naposled…
V tomto údolí ke spočinutí stvořeném, vydechnu naposled…
V tomto údolí ke spočinutí stvořeném, vydechnu naposled…

V tomto údolí ke spočinutí stvořeném, vydechnu naposled…

režie: SJ. Ramir
originální název: In This Valley of Respite, My Last Breath...
země: Austrálie, Nový Zéland
rok: 2017
délka filmu: 5 min.

synopse

Bloudění okrajem temnoty se zachytává na zrnitých předmětech a vytahuje ze tmy váhavé znaky hledaného útočiště. Jemnou prací se světlem autor kreslí jedinečné místo ponořené do ticha i nejistoty orientace na rubu konkrétních vyobrazení krajin a domů.

„Tématem, které v mých dílech zkoumám jsou ‚cesty‘, ať už jsou to cesty fyzické, nebo metafyzické. Nepřímo se tak dotýkám osamění člověka a samoty míst.“ SJ. Ramir

biografie

SJ. Ramir (1971) je novozélandský fotograf a filmař, jenž se v poslední době soustředí i na práci s digitálním obrazem. Ve svých dílech často zobrazuje perspektivu postavy uprostřed opuštěné krajiny. Použitím na míru vyrobených kamerových filtrů zkreslujících realitu navozuje emoce spojené s pocitem osamělosti, který je pro jeho tvorbu zásadní. MFDF Ji.hlava uvedl mj. jeho filmy Máme holé ruce (2014) a Studená hlína, pustina (2010).

více o filmu

režie: SJ. Ramir
producent: SJ. Ramir
kamera: SJ. Ramir
střih: SJ. Ramir

další filmy v sekci

RAZ-1-2
Algoritmizovaná skládačka 531 441 fotografií vyhotovených během tří dekád od roku 1985 ukládá do souvislostí a kontextů osobní i společenské události a staví tak minimalistickou etudu o výpovědní hodnotě, srozumitelnosti a paměti dění. „Jaká je konec konců podstata oněch momentů/událostí: 9/11, Hirošima, Buchenwald, politické/ekonomické podmínky, umění, rodina, káva, čaj, bytí zde/bytí tam. Po 531.441 snímcích 1985-2015 –součet." T. Mohr

RAZ-1-2

Thomas Mohr
Nizozemsko / 2017 / 16 min.
sekce: Fascinace
Světová premiéra
Pole nekonečna
Inspirován italským renesančním uměním proměňuje autor zpravodajské výjevy z protestů v Pásmu Gazy v obraz přetlačování lidí a krajiny, jako kdyby hranice polí a luk byly místem vytouženého překročení politických mezí, a v možnosti obsáhnutí pohledem se zpřítomnil ideál obývání viditelného.  "Boj o svobodu se zde prolíná s procesem omlazování v přírodě, jenž přináší celou škálu reflexí." G. Silberstein  

Pole nekonečna

Guli Silberstein
Velká Británie / 2018 / 5 min.
sekce: Fascinace
Evropská premiéra
Paměťová stopa
Přetržité obrazy pracují se schopností neuronových sítí udržet otisk viděného, byť v pouhém záblesku, a kromě silného vizuálního zážitku z konkrétních nalezených motivů, rozpadají- cích se na dílčí prvky a viditelné kousky, navozují momenty vypjaté introspekce i nechávají prostor vnitřní obrazivosti v provokujícím dialogu s režimem okamžité paměti. Daïchi Saïto pochází z Japonska, ale vystudoval literaturu, hindštinu a sanskrt v USA. Filmu se začal věnovat v kanadském Montrealu, kde se stal jedním ze zakladatelů umělecké skupiny Double Negative. Je autorem řady krátkých filmů a videoinstalací, na MFDF Ji.hlava byl uveden jeho film Syntaktické stromy, pravidelné listy (2009).„Mé filmy se nezabývají so ciálními či politickými otázkami, jelikož si myslím, že pro ces filmové tvorby má sám o sobě so ciálně-politický dopad.“

Paměťová stopa

Daïchi Saïto
Kanada / 2015 / 18 min.
sekce: Fascinace
Česká premiéra
Čas, proč o něm přemýšlíte?
Vzpomínky stařičkých lidí v pečovatelském ústavu zaznívají v přetržitých výpovědích doprovázených fotografiemi jich samých a jejich blízkých, míst a událostí, které v paměti zůstaly, ale efemérnost vzpomínek na ně zviditelňují zásahy malbou do obrazů zachycujících uplynulý čas. Belgická výtvarnice Charlotte Dunkerová (1987) ve svých filmech využívá malířské techniky a experimentuje s materiály citlivými na světlo. Tematizuje ticho jako příležitost k sebereflexi a proměnlivost pravdy v závislosti na kulturním kontextu. Na MFDF Ji.hlava byl uveden její film Jupiter Lolopop (2014), v němž mozaikou 3 564 maleb nechává ožívat mikropříběhy všedních dní.„Na tvorbě tohoto díla se formou série workshopů podíleli obyvatelé pečovatelského ústavu. Hlavním tématem je zde po cit plynutí času, jenž navozují rodinné fotografie.“

Čas, proč o něm přemýšlíte?

Charlotte Dunker
Belgie / 2015 / 9 min.
sekce: Fascinace
Světová premiéra
JEAN LUC NANCY
Miniatura inspirovaná osobností předního současného francouzského filozofa. Křehkost nahlížení na možnosti jedinečnosti a podřízení ve vztahu k odlišnému. Předměty zde nefungují jako symboly; kyvadla z krystalů a anonymní postavy zdůrazňují mnohost průhledů a zásadní nediskurzivnost vyjádření jemných subjektivit. "Film vypráví o duálním charakteru pátrání člověka po vlastní identitě v protikladu s touhou někam patřit." A. Zwirchmayr  

JEAN LUC NANCY

Antoinette Zwirchmayr
Rakousko / 2018 / 5 min.
sekce: Fascinace
Světová premiéra
Dušanbe
Pomocí animátorské techniky se podsvícené fotografie prošívají do vzpomínek režisérovy tety na hory, výhledy a uspořádání věcí v bytě, odkud odjela do nuceného exilu. Kousky vzpomínek aktualizují diasporickou perspektivu skrze architektonické projekty, jimiž zpřítomňovala rodný Tádžikistán ve svém bytě v Darmstadtu.   "Film vychází z nalezeného materiálu a prostřednictvím fotografií vytváří montáž fragmentů z exilu. Zaměřil jsem se na barvy, textury a materii v obrazu i zvuku a pomocí zpomalené animace." K. Friesen  

Dušanbe

Kandis Friesen
Kanada, Spojené státy / 2018 / 5 min.
sekce: Fascinace
Evropská premiéra
Pořád musíme zavírat oči
Kompilace dokumentací zachycených při natáčení různých filipínských snímků, včetně filmů režisérů Lava Diaze či Erika Mattiho, vytváří tiché napětí a ve stylu pomalých narací a zevrubného pozorovatelství buduje dystopické sci-fi vyprávění o lidských avatarech ovládaných aplikací, přičemž je také poznámkou o různých podobách současné filipínské kinematografie.   „Říká se, že když se filmař stane rodičem, přestane točit filmy. The Remote Daddy Framework je pro mě způsob, jak se čas od času dostat z domu a zachytit v bleskovém tempu tři hodiny záznamu, které pak zpracovávám k jiném účelu.“ J. Torres
osobní program

Pořád musíme zavírat oči

John Torres
Filipíny / 2019 / 13 min.
sekce: Fascinace
Evropská premiéra
nejvíc
Rozjímavá analýza aparátu vidění a vnímání společného všem bytostem se dvěma očima vepředu upírá pohled do dálav a ve vtahujícím percepčním experimentu zkoumá představivost hloubky pole a iluzivní soudržnost obrazu, přičemž problematizuje rutinní způsoby nahlížení na věci, tvary, pohyblivosti a jevy kolem nás. „Tohle je tanec mezi vaším mozkem a světem. Koupáme se v interferencích mezi smyslovými daty a tím, co může být tam venku. Půjdeme do jiné země, vyzkoušíme jiné moře. Jedna plus jedna se rovná tři.“ R. Kohlberger

nejvíc

Rainer Kohlberger
Německo / 2018 / 13 min.
sekce: Fascinace
Východoevropská premiéra
Bez názvu, 1925
Úvaha nad původem a identitou na cestě, kterou režisérka v kontrastních černobílých obrazech přírody a horských vesnic sleduje trasu přes Andy, již v roce 1925 absolvoval její židovský dědeček, profesionální boxer pů- vodem z Rumunska, aby si vyřídil peruánské občanství, které mu pak o dvanáct let později umožnilo i s rodinou opustit Evropu. Madi Pillerová (1960) se narodila v Peru, žije a tvoří v Kanadě. Působí jako nezávislá filmař- ka, animátorka, programátorka a kurátorka pro Toronto Animated Image Society (TAIS). Její abstraktní, poetické snímky jsou syntézou řady filmařských přístupů a stylů a zabývají se tématy vzpomínek, introspekce a hledání kulturní identity.„Film nahlíží do jedné cesty životem, noří se do paměti, hloubá nad vlastnictvím a existencí území. 16mm vysoce kontrastní filmový materiál je upravován při vyvolává- ní, aby zdůraznil obrazovou vrstvu ukazující skryté poklady And.“

Bez názvu, 1925

Madi Piller
Kanada / 2016 / 9 min.
sekce: Fascinace
Mezinárodní premiéra
Pole v mlze
Trpělivé trvání mlhy překrývající stromy v údolí řeky Eden na severozápadu Anglie v neklidném záběru upoutává pozornost diváka na viditelné pole obrazu, zatímco jeho rám zdů- razňuje hranici neviděného ve fenomenologickém klidu tušené krajiny. John Woodman (1948) se věnuje experimentálnímu filmu a videoartu, o kterých napsal i několik knih (Structure of Chance, In Search of the Sacred, Sequences). Jedním z hlavních témat jeho tvorby je krajina a proměny jejího vnímá- ní v závislosti na čase, ročním období a světle. Jeho díla byla představena na mnoha meziná- rodních festivalech.„Film Pole v mlze zkoumá světlo, trvání, odkrývání, zjevování i mizení. Byl natáčen v mlze, z níž obraz postupně vystupuje a zase v ní mizí a umožňuje nám reflexivní a kontemplativní vizuální zážitek.“

Pole v mlze

John Woodman
Velká Británie / 2015 / 8 min.
sekce: Fascinace
Evropská premiéra
Všechno bych zde zanechal
Čtyři roční doby v subtilním pozorování denních i nočních dějů, úkonů a projevů pří- rodních živlů i klidu minimalistických výjevů v trpělivých pohledech přes okno umožňují dramatické skládání nevšedního deníku běžné- ho běhu dní. Ivan Faktor (1953), chorvatský filmař, fotograf a audiovizuální umělec, tvoří již od roku 1975. V roce 1995 byl jeho snímek At Home zařazen do programu Benátského bienále, svou zemi reprezentoval také na Bienále v São Paulu. Na MFDF Ji.hlava byl promítán jeho Autoportrét (2006), v němž kamera, natáčející v autorově těle, vytváří cestu lidským tělem skrze abstraktní obrazy, stíny a rytmy.„... neboť na tomto místě bych opustil tuto zemi i hvězdy tyto, vše bych zde zanechal, uzřel jsem totiž věci bud oucí a odtud ničeho již mi není třeba.“ (László Krasznahorkai)

Všechno bych zde zanechal

Ivan Faktor
Chorvatsko / 2016 / 11 min.
sekce: Fascinace
Mezinárodní premiéra
Míchání a stínění
Přísně v kameře se odehrávající práce s filmovým materiálem aktualizuje pomalu zapomínané postupy v koláži architektonických geometrií. Jednolitost obrazu čeří obrysy staveb, políčko se rozpadá do mřížek rozřezávajících vrstvy obrazu ve víceexpozicích. Charakter ukazovaných objektů odkazuje ke kulturám třech národů v Malajsii. "Tento film je věnován Paulu Clipsonovi a Robertu Toddovi, na jejichž díla jsem myslel při jeho natáčení v Malajsii roku 2016." R. Tuohy  

Míchání a stínění

Richard Tuohy
Austrálie / 2018 / 11 min.
sekce: Fascinace
Evropská premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Evropská unie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt