Váňa

Experiment s angažovaným občanem, olomouckým „tykadlovým“ řidičem autobusu Romanem Smetanou, rozvinutý do podoby akčního dramatu o statečnosti a (švejkovské) vytrvalosti. Část televizního cyklu situačních dokumentů Český žurnál posloužila jako základ celovečerního filmu, zosobňujícího příkladnou vytrvalost v občanské neposlušnosti. Řidič Smetana jako úběžník vlastních postojů, soudních rozhodnutí a mediálního inženýrství postmoderní doby. Ivan Langer v poloze „obyčejného občana“ okradeného o patnáct minut času zvídavými filmaři zápasící s dialektickou lehkostí s jednoduchou otázkou: Můžete do kamery říct, že jste se nedopustil korupčního jednání?

Sofistikovaný portrét trampingu skrze osobní optiku zároveň rekonstruuje i dekonstruuje mýtus českého snu o svobodě. Metaforická Amerika slouží jako prostor pro osobní projekce hlavních hrdinů i jako zástupný zmizelý ráj, jehož časová a prostorová neukotvenost tak trochu šejdrem odkazuje k neurčitému pocitu chybění. V líném pohybu mezi road movie, ryze romantickým filmem a observačním muzikálem se postupně ustalují otázky: Je to hra? Je to na vážno? Nejasná odpověď ale dokonale koresponduje s utopickým světem trampů, kam slova jako fikce a skutečnost vlastně vůbec nepatří. DETAIL:“Jó, jako, ale vy máte nějakou představu o Americe, co my nemáme…” “Ale vy tam máte country!” “Máme country, jo… Ale vaše country je jiný než naše country. Je to víc romantický, to ti řeknu…"

Bezmála apokalyptický obraz oblasti doslova pohlcované těžebním průmyslem ukazuje dokument pozorující titulní severošvédské město, jehož část se propadá kvůli těžbě v nedalekém dole na železnou rudu. Vedení důlní společnosti se rozhodlo nezastavit výnosnou těžbu a obyvatele ohrožených čtvrtí přestěhovat. Režisérka z natáčení ve městě za polárním kruhem i přímo v důlním prostředí vytěžila uhrančivé filmové obrazy a na příkladu tří protagonistů, nyní žijících ve zvláštním mezičase, nápaditě otevírá témata přesidlování, tradice a vztahu k určitému místu. „Dystopický příběh Kiruny je o vykořeněných lidech hledajících domov ve vykořeněném městě. Vypovídá přitom o odvrácené stránce celé vyspělé společnosti, ať už ve Švédsku, nebo v Čechách." G. Stocklassa

Tomáš Baťa vytvořil jedinečnou tovární výrobu, kolem které soustředil město s občanským zázemím pro své zaměstnance. V duchu takové filozofie založili bratři Baťové ve světě desítky satelitních měst podobných Zlínu. Některá si zachovala svou funkci dodnes, jiná jsou pouhým pomníkem slavných závodů. Poetické epizody se odehrávají v prostředí typických řadových domků, které slouží jako kulisa pro videoklip mladým Chorvatům nebo jsou upomínkou celého Baťova života v nizozemském Batadorpu. Pětice protagonistů z různých kontinentů vypráví jeden přes druhého svůj příběh ovlivněný baťovským systémem. „Baťovské motivační heslo, které stálo obrovskými písmeny na zdi oddělující továrnu od města, Dnes fantazie, zítra skutečnost mi vždycky přišlo strašně smutné. Mnohem lepší by bylo žít podle hesla Dnes skutečnost, ale zítra fantazie.“ K. Zalabáková

Videodeník zkoumající to nejintimnější i to nejobecnější. Nemapuje jen politické klima ve vlastní rodině, ale i hranici mezi soukromým a veřejným ve věku internetu. Názorný důkaz nepochopení mezi pravicí a levicí nevede k politickým analýzám, jde spíše o generační zpověď a obraz zmatené doby. „Hloupý děcka drží hladovku proti komunistům a kamarádi z disentu maj za pankáče místopředsedu vlády a ještě mu říkaj kníže…“ Slova Ivana Hoffmana, který už moc nehraje na kytaru, neb není k čemu a pro koho.

Dokument reflektuje třicet let obnovené demokracie formou soudního přelíčení. Film spojuje herce v rolích žalobkyně, obhájce a soudce s reálnými lidmi, kteří zastupují českou společnost jako diváci, svědci a členové poroty. Zjevnou inspirací snímku bylo soudní přelíčení ve věci sporu dvou generací, které v roce 1966 natočila Československá televize. "Příběh idealismu a naivity jedněch a racionality druhých. Bilance třiceti let rozdělené společnosti, která to o sobě nevěděla.“ R. Sedláček

Broumovsko za svůj genius loci vděčí mimo jiné vlkům. Ti se po více než dvou stech letech opět začali objevovat v tamějších lesích. Část místních jejich návrat vítá. Věří, že mohou obnovit přírodní rovnováhu a zmírnit důsledky katastrofálního sucha. Chovatelé ovcí a dobytka v divokých zvířatech naopak spatřují hrozbu pro své podnikání. Neviditelnému nepříteli nehodlají ustoupit. Uprostřed stále vyhrocenějšího sporu stojí jako nestranný pozorovatel Martin Páv. Jeho obrazově podmanivý dokument ukazuje, jak se do mezilidských vztahů i politiky neodmyslitelně otiskuje také krajina a lidská touha po její kontrole.     „Když se objeví něco nového, naše reakce vychází spíš z pouhých předpokladů než z reality.“ M. Páv  

„V neděli nedělám,“ improvizuje Petr Král na stupních vítězů opuštěného velodromu. Tekutý portrét básníka v pohybu mezi snem a přítomností, mezi Paříží a Prahou, mezi velodromem a věčností. Situační dokument zachycuje skici aktivního, inspirativního člověka, který na počátek svého uměleckého počínání stále staví údiv jako jádro filosofické disputace se světem, člověkem a snem. Nicnedělání jako schopnost pozastavení, údivu, radosti, elitářství jako schopnost rozmlouvat s lidmi a oduševňovat.

V soumraku spotřebitelské demokracie kněžky lásky ožívají a vyčkávají zákazníky. Prostitutky, prodavačky, pokladní, skladníci, non stop bary, diskotéky, zatuchlé byty v dokumentární fikci. Subkultury nespavosti žijící věčnou nocí, neutuchající nespokojeností s vlastním životem a nenaplněnými touhami. Rytmus nočního života spotřeby a rychlého užitku mořeného pervitinem a levným alkoholem.Symbolická pásová výroba výherních automatů, strojů na spotřebu lidské nezkrotnosti a neštěstí. Loterie života prostitutek a nočních bloudů, kterou vzpírají cherubínské chóry čistoty a pokory. Sonáty vedle levných párků, šampónů a sídlištní beznaděje.

Koncept apparatgeistu vyjadřuje, jak se vyvíjí vztah člověka k technologiím a jakým způsobem proměňují naše sociální kontakty. Stejně jako autoři této teorie James E. Katz a Mark Aakhus se zaměřila i režisérka filmu na aktuální fenomén mobilních telefonů. Bere nás do alegorického prostoru apparatgeistu, na pusté, nehostinné místo, kde displeje všudypřítomných smartphonů fungují jako okénka do světů internetové všednosti a bizarnosti i jako odrazová deska naší interakce s digitálním zařízením. „Nakolik se za svůj smartphone schováváme a nakolik se skrze něj obnažujeme? Nakolik je možné se otisknout do obrazů složených z jedniček a nul?“ M.-M. Kochová

Jezuita, anarchista, lékařka a bankovní expert projevili občanskou odvahu do té míry, že se stali nositeli ceny jednoho z nejodvážnějších mužů československé politiky 20. století – Františka Kriegela. Kudy všude vede hranice, za níž je ohrožena důstojnost člověka? Přemýšlení o lidských právech a dědictví myšlenek z nečekaných úhlů a spojení. Anarchista Polák stojí proti dřevorubci v závěru šumavské blokády, které se účastnil. Skoro na všem se shodnou, až na pár podstatných detailů.

Členové brněnské alternativní rockové legendy Dunaj se po letech setkávají a jsou odhodláni zapomenout na křivdy a neshody z minulosti s cílem společně odehrát koncert v rumunském Banátu pro stále silnou fanouškovskou základnu. Na cestu se vydávají lodí po proudu řeky Dunaj, jejíž vlny a přilehlá tajemná příroda přinášejí mezi členy kapely vzpomínky na minulost a reflexi své kariéry, jíž pomáhá i setkání s bývalou členkou Ivou Bittovou. Poeticky laděný snímek odhaluje zákulisí kapely a za doprovodu podmanivých tónů písní Dunaje vykresluje komplexní portrét legendárního hudebního uskupení. „Bývalí členové kapely Dunaj, nyní o dvacet let starší pánové, se setkali, aby poznali, že už nic nemusejí. Že už jen chtějí nechat opět rozkvést něco výjimečného, co způsobuje především jejich vzájemná sestava. Teprve zapadnutí všech originálních dílků znovu vytváří cosi podmanivě působivého.“ D. Butula