Vlákno

Procházka botanickými zahradami v Bilbau, Torontu a Quitu je natočena haptickou kamerou v rámci výzkumného vývoje záznamového zařízení, které zachycuje to, čeho se jeho majitel dotýká. Autoři zkoumají různost vizuálních identit v době převládajícího zapojení zraku a sluchu. „Video je součástí společného projektu Haptic/Visual Identities, který za použití prototypu digitální podomácku vyrobené kamery zkoumá ‚haptickou vizualitu‘. Toto dílo přibližuje ‚makrozáběry‘ zahrad v kdysi koloniálním ráji.“ A. Merglerová

Filozofické úvahy o Izraeli vplouvají do ztvárnění osobního zápasu o identitu: Otec autorky přijel v roce 1946 do Britský mandát Palestina jako židovský uprchlík. Volání po harmonickém soužití se promítá do přesýpání zrn jednoho obrazu do dalšího, přičemž výjevy čerpá i z dokumentu Izrael, země osudu (1977, r. Jacques Madvo).  "Film vznikl výhradně pomocí optické kopírky, a pohyblivé obrázky a snímky tak přitahuje rytmus a význam. Filozofická slova Martina Bubera evokují reflexi skutečnosti." M. Pillerová  

Prošívání fotografie se stává dramatem zamotávání, proděrovávání a deformování vzpomínky, aby v nekonkrétních obrysech zneviditelnilo švy vyprávění o zamilování, průběhu, konci lásky a pohnutí k dalším příběhům, kdy rodinný obrázek odkazuje na vzorce chování a stereotypy napojené na milostné prožívání. „Vztahy s nám nejbližšími jsou vždy složitě propletenými nitkami.Křehké i pevné, vzbuzující závislost i touhu po samotě, skládající se do krásných vzorců i rozpadající se v bolestných střetech. Tento film je snahou rozmotat tento propletenec.“ P.-R. Jaiková

Ironická koláž rozvíjí úvahu nad vládci a vůdci, jejich gesty, atributy, vlastnostmi a činy. Obrazy, lavírující mezi věrohodností archivní- ho záznamu a umělostí kašírovaných inscenací s kostýmy, které se stávají hyperbolami typických rysů chování či příznaků moci, jsou radikálně buřičskou hříčkou punkového výrazu. Khavn De la Cruz (1973), filipínský filmař, hudebník a spisovatel, je přední postavou mladé generace filipínské kinematografie. Podílel se na vzniku 47 celovečerních a 112 krátkých filmů a založil Mezinárodní filmový, hudební a literární festival MOV v Quezon City. Kromě několika celovečerních snímků (Kamias: Paměť zapomínání, 1999, MFDF Ji.hlava 2006; Manila ve spárech světla, 2008, MFDF Ji.hlava 2008) byl v roce 2006 na jihlavském festivalu prezentován průřez jeho krátkými filmy v sekci Průhledná bytost. „Přeskupit, přepsat, znovu přečíst hybridní dějiny mé domoviny pomocí poničených ikon a scénografií, které stvrzují, stejně jako vyvracejí zažitou mytologii.“

Krajina nově spatřená přes tradiční ruční práce s filmovou surovinou nechává vyniknout geometrii stromů a prostranství luk. Doprovázející zvuková stopa podléhá podobným chemickým změnám jako obraz. Film vznikl na farmě kanadského režiséra Philipa Hoffmana, který každé léto hostí workshop, kam se začínající i zkušení autoři jezdí učit práci s filmovým materiálem. Horizonty vytvořené emulzí proměňují zobrazené stromořadí na les sporadicky prosvětlovaný oblohou nebo prázdným bodem na filmovém pásu.

Film vytvořený na 35mm materiál bez kamery, věnovaný britské hudebnici a skladatelce elektronické a konkrétní hudby Delii Derbyshireové, pracuje v obrazech s jejími kreslenými partiturami a vizualizacemi zvukových a hudebních nápadů a je doprovázen hudební koláží ze zvukových kompozic pro divadelní představení. Tvůrčí kořeny britské filmařky Mary Starkové jsou v textilní tvorbě, kterou se inspiruje i ve svých filmech. Její audiovizuální díla experimentují se zvuky, vyrůstajícími z prostředí továren a záznamových a projekčních přístrojů. Kromě filmů vytváří i audiovizuální instalace, ve kterých pracuje s lidským tělem, světlem, stínem a matérií filmového pásu.„Ve své tvorbě pracuji přímo s filmovým pásem. Považuji jej za so chařský materiál, zkoumám, jak jej prezentovat coby vizuálně hmatovou matérii, která si zaslouží být středem zájmu.“

Protesty proti úsporným opatřením čtené jako výraz pevnosti odporu vůči státu se prolínají s vyjádřením intimního souzvuku. Demonstrace spojení. Esejistická koláž smazává hranice mezi privátním a veřejným a zamýšlí se nad politikou soubytí. "Co kdyby revoluce propukla v domácnostech, vyšla z mikropolitiky nám blízkého, životů v našich kuchyních a ložnicích? Kdybychom odmítli zastaralé rodinné modely, dokázali bychom spojit realitu našich postelí s tou pouliční?" M. Hoolboom, H. Frise  

Trpělivé sledování vojenské budovy v Kalifornii objevuje tiché části přehrady, podzemních šachet nebo betonových konstrukcí obřího rezervoáru, který dlouho sloužil jako testovací zařízení pro torpéda a další podvodní armádní vybavení. Nepatrné pohyby narušují netečnost původně statického obrazu rozloženého do prostorových plánů, jejichž jemnými posuny je vytvářeno fikční prostředí, kde se zdánlivá reálnost stává pouze vratkým oporným bodem pozorovatele.

Čtyři roční doby v subtilním pozorování denních i nočních dějů, úkonů a projevů pří- rodních živlů i klidu minimalistických výjevů v trpělivých pohledech přes okno umožňují dramatické skládání nevšedního deníku běžné- ho běhu dní. Ivan Faktor (1953), chorvatský filmař, fotograf a audiovizuální umělec, tvoří již od roku 1975. V roce 1995 byl jeho snímek At Home zařazen do programu Benátského bienále, svou zemi reprezentoval také na Bienále v São Paulu. Na MFDF Ji.hlava byl promítán jeho Autoportrét (2006), v němž kamera, natáčející v autorově těle, vytváří cestu lidským tělem skrze abstraktní obrazy, stíny a rytmy.„... neboť na tomto místě bych opustil tuto zemi i hvězdy tyto, vše bych zde zanechal, uzřel jsem totiž věci bud oucí a odtud ničeho již mi není třeba.“ (László Krasznahorkai)

Inspirováni rozkladem pohybu ve studiích Eadwarda Muybridge a Etienne-Julese Mareye autoři zobrazují pohyby člověka stoupajícího po schodech. Použitím zrcadlového efektu však vtiskují obrazům novou, z reality vyjmutou časovost, analýzu pohybu nahrazují konstrukcí nekonečného zmnožení. Původní chronofotografie umožnily v sériovém nasnímání kontinuálního pohybu zobrazit jeho jednotlivé fáze, které byly již v 70. letech 19. století zachyceny na bleskový expoziční čas tisíciny vteřiny.

Textury nerostů precizně ukládané přes sebe zdůrazňují pevnost, ale i proměnlivost v čase. Části vzorů se vstřebávají do jiných, nerozbitnost se ztrácí v průhlednosti. Animace neživých povrchů a podloží země zhušťuje čas geologické proměny trvající v reálném dějinném běhu i miliony let.Mezera mezi kameny postupně zarůstá, skála se proměňuje jako by měla organické tělo, průrva je rychle zakrytá další vrstvou, původní barva se vpíjí a nechá vyniknout vzoru nové matérie.

Koláž odrazů na různorodých umělých i pří- rodních plochách utváří unikavé konkrétní i proměnlivé abstraktní vizuální kompozice, zatímco slova uvažují nad způsoby percepce ve vztahu k získávání a prohlubování vědomostí od antických časů po dnešní technické a sociální parametry ovlivňující naše vnímání světa. Německý režisér, fotograf, kameraman a univerzitní pedagog Thomas Kutschker (1963) ve svých filmech experimentuje se zvukem, mixuje nahrávky ze sociálních sítí z celého světa s útržky starých filmových záznamů a tematizuje lidský strach a touhu po poznání. MFDF Ji.hlava uvedl jeho filmy Světy stínů (2008), Já, já sám a moje já v době downloadů (2010) a Finanční místa (Globální všehochuť) (2015).„Slova, zvuky a obrazy spolu zdánlivě nesouvisejí, tak jako se nezávisle na sobě objevuje samo světlo, stíny i odrazy… Ve skutečnosti jsou však propleteny, propojeny podle lo giky své struktury.“