Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

23. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
Volný pokoj
Volný pokoj
Volný pokoj
Volný pokoj
Volný pokoj

Volný pokoj

režie: Alexandra Kandy Longuet
originální název: Vacancy
země: Belgie
rok: 2018
délka filmu: 80 min.

synopse

Kamera pohlíží na americký motel u hlavní silnice. Je přesně takový jako stereotyp uložený v našich představách. Dokument sleduje čtyři protagonisty v útrobách pokojů na jednu noc, kde už několik let prožívají svůj osobní očistec. Drogy, kriminalita a špatná rozhodnutí jsou jejich neřestmi. Pomalý tok jednotlivých sekvencí a místy rozmazaný obraz nastolují atmosféru bezčasí a neurčeného prostoru. Stejně tak se pravděpodobně cítí kvarteto neschopné vyjít z bludného kruhu každodenní apatie. Čtyři dokumentární portréty skládají obraz neútěšného života jednotlivců bdících nad malým plamínkem naděje. 

„,Byla jsem v pekle a vrátila se / zpátky. / A řeknu / vám: / bylo to / báječné‘ (z díla Louise Bourgeoise)“ A. Kandy Longuet

biografie

Alexandra Kandy Longuetová (1984) studovala divadlo a výtvarné umění na univerzitách v Paříži. Současně se podílela na pořádání výstav umění. Po cestách v Rusku a v Argentině začala Longuetová studovat film v Belgii. Její první dokumentární film As She Left (2012) sbíral ceny na filmových festivalech. Další snímek Potopené New Orleans (2016) jí přinesl ocenění pro dokumentaristy L'Étoile de la Scam.

více o filmu

režie: Alexandra Kandy Longuet
producent: Marie Besson, Samuel Tilman
scénář: Alexandra Kandy Longuet
kamera: Caroline Guimbal
střih: Agathe Hervieu
hudba: Thomas Vaquié
zvuk: Alexandra Kandy Longuet, Jean-François Levillain

další filmy v sekci

Nový den
Drama na pomezí dokumentu a fikce, zachycené z pozice nezúčastněného pozorovatele a posluchače, představuje rybáře Maldonada opuštěného manželkou Celií, bez možnosti jejich vzájemné interakce. Zatímco sledujeme jeho uvěznění v cyklech návratných činností všedního dne, komentář patří Celiinu vyprávění. To má tendenci se opakovat, kdežto každý den odhaluje z rybářovy rutiny něco nového – sledujeme vždy jinou část každodenní práce nebo ji nahlížíme ze změněné pozice kamery. Rozpor posilují protichůdné motivy v obraze a v komentáři. Slovo se utkává s obrazem, všednost s výjimečností, prostor s časem.

Nový den

Gustavo Fontán
Argentina / 2016 / 62 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Věci, které se neříkají
Videodeník mladé íránské herečky určený příteli v exilu. Lamento zmařených nadějí ve vzpomínkách na kontroverzní prezidentské volby (2009), po kterých následovaly nejmasivnější protesty od islámské revoluce. Autor znovu inscenuje paralelní realitu starou osm let – předvolební extáze rámuje nedokončené zkoušení Macbetha. Znovuprožívání situací, které se nemohou vrátit, palčivě rezonuje s motivem smíření s realitou. Marné herecké gesto hodné zapamatování je vyzývavým vzdorem proti totalitě zapomínání a poctou obětem autokratického režimu. Horečnatost voleb je tlumena skepsí hlavních aktérů – také byli mladí a naivní.„Existuje prázdný prostor, z kterého se vynořuje smysl? Můžeme prázdnotu naplnit realitou – svou vlastní realitou? Jsou obrazy, jež si pamatujeme, tytéž obrazy, nebo jejich odrazy?“ A. Razi
osobní program

Věci, které se neříkají

Ali Razi
Francie, Írán / 2018 / 52 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Průnik
Italský voják Romano Ismani je v 1941 kvůli svému ruskému původu povolán do Sovětského svazu jako válečný vyšetřovatel a tlumočník pro fašistické pohlaváry a místní obyvatelstvo. Ismaniho vyprávění mísí detailní popis válečných hrůz a historické svědectví s lyrickou deziluzivní kontemplací o bezvýznamnosti jedince uprostřed války. Autoři snímku vytvářejí kontrast mezi historizovanými ilustrativními záběry doprovázejícími vyprávění hlavního hrdiny a obrazy současné Ukrajiny a Ruska, v nichž až do dnešních dnů přežívá beznaděj a zmar způsobený událostmi 20. století. „Film Průnik kombinuje nalezené záběry různého původu. Jde o fiktivní příběh plný přítomností: duchů putujících ukrajinskou stepí, ozvěn krvavé minulosti a stále probíhajících válek.“ M. Manzolini, F. Ferrone

Průnik

Michele Manzolini, Federico Ferrone
Itálie / 2019 / 70 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Dějství a přestávky
Experimentální esejistický dokument o americké anarchistce a politické aktivistce Emmě Goldmanové (1869–1940), známé jako „nejnebezpečnější žijící žena“ své doby, je druhým z režisérčiny trilogie o ženách a ideologii, v níž si klade stěžejní otázku, čeho se ženy musejí vzdát, aby byly víc než „pouze ženami“. Autorka předkládá bohatou koláž archivních záběrů, rekonstruovaných scén a pozorovaných momentů ze současnosti s cílem prozkoumat obrodu protestů v 21. století. V několika časových liniích se mj. prolínají fragmenty z deníkových záznamů Goldmanové s momenty z jejího života a prorockými projevy. „Druhý díl mé trilogie se v řadě útržkovitých ‚paměťových‘ kapitol zabývá Emmou Goldmanovou a anarchismem. Každá kapitola se snaží odpovědět na otázku: „Čeho se vzdáváme, abychom nebyly ‚jen‘ ženy?“ A. Childová

Dějství a přestávky

Abigail Child
Spojené státy / 2017 / 57 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Na druhé straně jednoho
Filmové pojednání o nejrůznějších podobách náklonnosti, lásky a partnerského soužití a obtížném hledání jejich individuálního vyjádření pod tlakem tradice a společenských konvencí. Lidé z celého světa hovoří o lásce a intimitě i o jejich převrácených pólech a násilí, jež se vynoří, když jsou spontánní podoby emoce zadušeny kompromisy. Kontrastní využití různých video a filmových nosičů spolu s nesynchronním propojením obrazu a zvuku podtrhuje specifickou atmosféru otevřenosti filmu založeného na odvážných výpovědích. Umírá láska, když podléhá konformitě a stává se ideologií?„Natáčela jsem jen, když jsem měla pocit, že mé záběry se stávají láskyplným záznamem momentu sdílení. Samo filmování nám dávalo žít, tak úporně samotářské i zásadně pluralitní, dokáže být.“ A. Marzianová

Na druhé straně jednoho

Anna Marziano
Německo, Itálie, Francie / 2017 / 53 min.
sekce: Opus Bonum
Evropská premiéra
Zajímalo vás, kdo vystřelil?
V roce 1946 zastřelil jistý S. E. Branch v Alabamě černocha Billa Spanna. Jeden příběh z mnoha, lze si říct, ovšem tentokrát jej rozplétá pravnuk někdejšího vraha, a to skrze politicky i esteticky vyhraněnou filmovou esej. Při vyšetřování neustále naráží na překážky, dané nejen přežívajícími rasovými předsudky, ale také nevyhnutelnou reflexí vlastního zapojení v celé historii. Montáž černobílých míst paměti, nekončících projížděk za rudého stmívání a agitačních popěvků dává dohromady dílo v nejlepší tradici jižanské gotiky, v němž „minulost není mrtvá, dokonce není ani minulá“ (W. Faulkner). „Tentokrát jsem se rozhodl vložit svou lásku a práci do filmu, který snad napomůže nápravě. Je to film o tom nejhorším, co v naší rodině kdy bylo.“ T. Wilkerson

Zajímalo vás, kdo vystřelil?

Travis Wilkerson
Spojené státy / 2017 / 90 min.
sekce: Opus Bonum
Středoevropská premiéra
Zeď
Stalinův kult nabírá v Rusku opět na síle. Každý rok 21. prosince se scházejí jeho vyznavači na Rudém náměstí, aby si připomněli komunistického vůdce pohřbeného pod kremelskou zdí. V observačním dokumentu přichází ruský režisér s principem „chodících hlav“. Většinu stopáže totiž tvoří dlouhé záběry na tváře lidí čekajících v řadě, aby mohli položit kytky, poklonit se před Stalinovou bustou. Za zvukového doprovodu šoupajících nohou před námi defiluje vzorník různých lidských typů, v obličeji se jim zračí až posvátná úcta k člověku, který nechal pozabíjet miliony jejich spoluobčanů. „Představte si tisíce Židů modlících se u Hitlerova hrobu. Že je to nemožné? Jak mohou lidé uctívat někoho, kdo je vraždil ve velkém? V současném Rusku lze podobnou paradoxní situaci spatřit.“ D. Bogoljubov

Zeď

Dmitry Bogolubov
Rusko / 2017 / 43 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Plni očekávání
Vyhledáme-li si ve španělsko-českém slovníku slovo "expectante", zjistíme, že jde o adjektivum, které lze přeložit jako "vyčkávající" nebo "očekávající". Ne náhodou tento jednoslovný název nese zneklidňující peruánský film, který nás zavede do potemnělého města, ve kterém skupinka mladých přátel tráví jeden ze svých volných večerů. Přestože bydlí v relativně bezpečné čtvrti, poskytují i zamčené dveře a branky jejich domovů bezpečí pouze iluzorní, což je úvaha platná napříč celým světem. Kamera, jejímž černobílým pohledem sledujeme zpovzdálí dění filmu, jako by jen vyčkávala, než dostane šanci zaútočit.„Myslím, že kinematografie má vyvolávat pocity a usilovat o osobní jazyk jako o způsob manifestace naší individuální vize.“ F. Rodriguez Rivero
osobní program

Plni očekávání

Farid Rodriguez Rivero
Portugalsko, Peru / 2018 / 77 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Skály v podobě větru
Co začíná jako poklidný observační záznam z výletní lodi s tchajwanskými turisty obdivujícími ledovce, se brzy mění ve zběsilý, místy až halucinogenní sled bizarních událostí poté, co se v záběru objeví černá díra na obloze. Turisty střídají koně pasoucí se uprostřed zasněžené krajiny, pár v hotelu a skupinka mladých vyhrabávajících filmové pásy z popelnice. Divák od začátku pátrá po klíči nesouvisle řazených výjevů beze slov a snaží se udržet tempo s rychlou, místy až stroboskopickou montáží juxtapozičních záběrů, jež je zpomalována kontemplativními záběry monstrózních ledových ker. „Ledovce existují mimo lidský časoprostor. Od té doby, co se demokratizovala sebeprezentace, historie zaostává. Toto je milostný příběh uživatelů kybernetického systému. Lineární charakter života je oddenkům cizí.“ E. Makoszay

Skály v podobě větru

Eduardo Makoszay
Mexiko / 2017 / 44 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
De Sancto Ambrosio
Prvních deset minut filmu v divákovi evokuje otázku, kdy se začne něco dít. Ono se však nic velkého dít nezačne. Dělníci pracují na stavbě, děti si hrají, turisté si prohlížejí místní krásy, svatba, pohřeb, ale také prázdné ulice či pohledy na střechy budov; jedním slovem mikrokosmos. Snímek ukazuje město z úplně odlišné perspektivy, předkládá útržky ze života na první pohled ničím nezajímavých lidí, kteří zkrátka jsou. Kamera běží bez toho, aniž by si jí kolemjdoucí všimli, protože je strategicky umístěná na vyvýšeném místě. Celý film je tak natočen čistě z nadhledu. „Vždycky mě fascinovala možnost vylézt na střechy budov a přemýšlet o městě. Jeden rok na středověké zvonici byl jako pobyt ve stroji času, který čas proměnil v něco hmatatelného.“ A. Di Bias
osobní program

De Sancto Ambrosio

Antonio Di Biase
Itálie / 2018 / 50 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Western, rodina a komunismus
První záběry filmu ukazují demonstrace a protesty Pařížanů, které střídají výkřiky politických hesel íránských aktivistů. Zatímco v Paříži je situace velmi vyostřená, ve stejné době v Íránu panuje klidná atmosféra. Francouzská rodinka zde cestuje v karavanu a poznává tak místní zemi. Otec natáčí záběry z cest i svou ženu a dcery. První třetina filmu naznačuje, že tématem je národnostní otázka, konkrétně pak íránských občanů, zbylé dvě třetiny však ukazují Francouze na dovolené. Z formálního hlediska jsou zajímavé záběry pořízené ruční kamerou, dále velmi přesvícené, až bílé záběry a dvojexpozice. „Možná je politika násobkem experimentů a vynálezů v rovnici se dvěma neznámými: ‚já‘ a ‚my‘. Nejde o to tuto rovnici jednou provždy vyřešit, ale spíš se o to snažit. Znovu. (Nejistá jara národů, Maria Kakogianni, 2017)“ L. Krief
osobní program

Western, rodina a komunismus

Laurent Krief
Francie / 2018 / 83 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Také známý jako džihádista
Konceptuální dokument inspirovaný slavným filmem Masaa Adachiho Ryakushô renzoku shasatsuma (A.K.A. Serial Killer, 1969) vychází z tzv. landscape theory. Její zástupci usilují zachytit v umění formující vlivy prostředí na osobnost, působení konkrétních míst na život člověka. Režisér snímku takto rozebírá cestu mladého Francouze alžírského původu z domoviny do Sýrie a zpět, od společenské jistoty k radikalismu a zmaru. Aniž by nám jedinkrát hlavního protagonistu konkrétně ukázal, skládá v celku jeho obraz ze série záběrů ulic, pláží, budov a textového komentáře zápisů z výslechů a vyšetřování. „Fûkei je japonsky ‘krajina’. Fûkeiron je návrh: otočte kameru o 180 stupňů, a nefilmujte předmět natáčení, ale krajinu, kterou spatřil.“ E. Baudelaire

Také známý jako džihádista

Eric Baudelaire
Francie / 2017 / 101 min.
sekce: Opus Bonum
Východoevropská premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Evropská unie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt