Vosk a peří

Současné i archivní záběry povrchového měděného dolu Berkeley v americkém státě Montana, jenž je zalit kontaminovanou vodou, jsou chemicky rozrušovány jedovatými látkami právě z této vody. Ta je plná mědi, arzenu, kadmia, zinku a kyseliny sírové. Destrukce filmového obrazu odráží ničivé následky těžby „Film demonstruje ničivé následky zbytků po důlní činnosti prostřednictvím různých fotochemických procesů za použití znečišťujících látek, které se nacházejí ve vodě těžební jámy.“ J. Gerlach

 Mřížka zážitků a úvah z cest mezi Berlínem a Hirošimou byla zkonstruována plynutím soustav obsahujících 4 (2×2) až 625 (25×25) záznamů z toku autorových facebookových příspěvků v sedmi stejně dlouhých časových intervalech. Sugestivní hromadění obrazů navozuje přehlcení, v němž se ztrácí význam a jedinečnost okamžiků. „Rád bych prozkoumal napětí mezi minulostí a přítomností. Může jít o úvahu o záhadách příčiny a následku. Žádný text ani slovo; zkušenost. V rámci koncepčního rámce nic logického.“ T. Mohr 

Z lesů na severovýchodě Brazílie vyrůstá esej tematizující vztah k přírodě, místu, půdě a rozvíjející úvahy o uspořádání prostoru, vlastnických nárocích a péči o krajinu. Na pozadí obrazů biologické diverzity, které komentuje z pohledu historie a kultury, nastoluje otázku, zda les patří tomu, kdo jej obývá. „Kaleidoskopické a impresionistické výhledy z místa v brazilské pustině, ve které Edson Barrus, umělec z kmene Atikum, uchoval ohrožený druh stromu Imburana.“ Y. Beauvais        

Vzhled města, jeho domů, pobřeží a pomeran- čovníkových sadů, převedený na vzory a barvy, vznikl z 35mm záběrů Madridu digitálně zvětšovaných natolik, až vytvářejí abstraktní grafické soustavy obrazců, které jsou pak jako fotogramy vytištěny na průhlednou pásku a nalepeny přímo na 16mm filmovou podložku. Klara Ravatová (1986), původem španělská filmařka a fotografka, žije a pracuje v Berlíně. Ve svých filmech reflektuje prolínání přítomnosti a vzpomínek, tematizuje pronikání archetypálních vzorců do lidského chování a pracuje s motivem krajiny, vnímané jako malířské plátno. Ve svých instalacích (například projekt Connected Smells) zkoumá možnosti čichu zprostředkovávat zasuté zážitky a vzpomínky.„Zrno jednoho snímku vytváří vzdušné částice, které prostupují naše vidění. Obrazy se stávají vůní no ci v jednom přímořském městě.“

Přírodní textury a přiblížení se rozličným povrchům půdy, skal i vody jsou ve vertikálním rozkrajování rytmizovány do vtahující abstrakce. Průlet vnějškem se v proudu pruhů obrazů stává možností prožívání krajiny a jejích proměn, v jejichž pravidelnosti lze nalézt stabilitu a vnitřní pokoj. „Jde o abstraktní rozjímání nad prostorem, místem a zvukem, v němž se snoubí autorovy niterné představy s vnímáním vnějšího světa. Přírodní scenerie jsou za pomoci vrstvení a podobných druhů manipulace s filmovým materiálem posouvány až k hranici abstrakce.“

Film vybíhající z projekční dráhy vplouvá do rámu viditelností svým perforovaným okrajem a prosvětlený obsah políček odhaluje jako přibližnosti otisků světa. Do uplývající obrazivosti vstupují skvrny barev s nekonkrétním zněním i vyzněním. „Na konci 18. století byly hodinky vylepšeny pákovým krokem se setrvačkou. Brzy byl i ten překonán, já mám ale ten roztomilý unikát rád. Podobnou krásu bych chtěl, po svém, stvořit i já.“ H. Kawaguči

Drobní živočichové různých druhů byli natáčeni v noci, zvětšeni pod poloprůhlednými sférickými skly. Aktivita neustále se pohybujících organismů vytváří při makropřiblížení nečekané obrazy neklidu, proměnlivosti, přemisťování a tvarové vynalézavosti. „La Notte Salva je cesta pocitů, jež se točí kolem své podstaty, aniž by ji odhalila a aniž by se otevřela lidskému jazyku.“ G. Boccassini

Koláž odrazů na různorodých umělých i pří- rodních plochách utváří unikavé konkrétní i proměnlivé abstraktní vizuální kompozice, zatímco slova uvažují nad způsoby percepce ve vztahu k získávání a prohlubování vědomostí od antických časů po dnešní technické a sociální parametry ovlivňující naše vnímání světa. Německý režisér, fotograf, kameraman a univerzitní pedagog Thomas Kutschker (1963) ve svých filmech experimentuje se zvukem, mixuje nahrávky ze sociálních sítí z celého světa s útržky starých filmových záznamů a tematizuje lidský strach a touhu po poznání. MFDF Ji.hlava uvedl jeho filmy Světy stínů (2008), Já, já sám a moje já v době downloadů (2010) a Finanční místa (Globální všehochuť) (2015).„Slova, zvuky a obrazy spolu zdánlivě nesouvisejí, tak jako se nezávisle na sobě objevuje samo světlo, stíny i odrazy… Ve skutečnosti jsou však propleteny, propojeny podle lo giky své struktury.“

Název označuje poměr ostrosti lidského zraku oproti jestřábímu. Deformace a neostrost zobrazení, závislé na hustotě fotoreceptorů, zastírají konkrétnost. Aluze na mýtus o Ikarovi tematizuje vzdálenost a jasnost vyhodnocení výhledu, precizně rytmizované vyprávění rozvíjí motiv pohledu a pádu z výšky. „Tento film se zaměřuje na svět existující vně příběhu. Zničením ústředního příběhu člověka jsem chtěla objevit vše, co je z něj vyškrtnuté či lapené mimo něj.“ R. Hajamaová

Záběry, původně z testů světlometů, vřazené do vzorů, kde evokují fáze Měsíce a v pravidelných intervalech sestavují náznaky harmonického spádu rozjasněných odrazů. Prchavá uspořádání stop člověka a stroje provždy uvíznutých v hloubce noci.  "Film Rozmluvy měsíců musel být krátký, tichý, s měkkým světlem, jemně mechanický a sestříhaný pozdě v noci; paradox a záhada. Měla to být báseň, kterou bych neuměl napsat." E. Gaucher   

K mezím abstrakce se blížící obraz moře, v jehož pozadí stojí na kůlech připevněné rybář- ské sítě, ptáci rozrušují klid slaného vzduchu nepředvídatelnými trajektoriemi rychlého letu, při jehož zachycení bojuje kamera s hledáním oporného bodu k zaostření, aby tak díky limitům své automatické funkce vytvořila poutavě lyrický výjev. Michail Basov (1977) ve svých filmech zkoumá interakce spotřebních předmětů a materiálů v krajině a jejich metaforické přesahy. Jeho díla byla prezentována na řadě mezinárodních festivalů a přehlídek, jako například International Video Art Biennial VIDEOAKT v Barceloně, Experimental Film Festival Portland nebo Festival Art Deco de Cinema v Sao Paulu.„Povídka o neopětované lásce videokamery k ptáčku.“

Stereoskopický 3D film probádává hloubku zobrazení rozřezáním viditelného do časových a prostorových oddílů. Odstředivé obrazy pohybu pak ústí do nadskutečných kompozic atrakcí, kde se švy ztrácejí a znovuobjevují v pohyblivých iluzích. „Stereoskopické zobrazení filmu funguje jen tehdy, pokud není v 2D. Snímek Rotario promítá do sbe dva totožné filmy, jeden je ale o filmové okénko zpožděný. Vířivý kolotoč se zjevuje v hloubce svého zobrazení jen v oku diváka.“ B. Speidel