WhereWhoYouMeAre

Skrz performance v postindustriální krajině mostecké pánve se autor vypořádává s následky čerpání přírodních zdrojů. Živé obrazy, v nichž inscenuje symbolické pohřby zdevastované krajiny, která paradoxně oplývá podivnou nepřirozenou krásou, jsou kritickým komentářem zacházení s životním prostředím.

Proč máme chlupy, k čemu slouží, z čeho se skládají a kdy jsme je přestali mít rádi? Hybridní audiovizuální esej s performativními momenty pohlíží na problematiku ochlupení z různorodých perspektiv. Prvky instruktážního filmu opírající se o fakta a makroskopické detaily jsou prokládány inscenovanými výjevy s velkou mírou stylizace.

Pouť po statickém záběru ze snímku Lubomíra Lipského Cirkus je cirkus prozkoumává vztah mezi pamětí a vizuální historií. Fragment z obrazové databáze kolektivního podvědomí doprovází úryvky z eseje Karla Kosíka o neschopnosti občanů v demokratických volbách ovlivňovat reálnou politiku.

Filmová esej staví publikum přímo do ohniska rekonstrukce historické bitvy. Střet stovek vojáků v dobových kostýmech ústící v imitaci organizovaného násilí osciluje mezi hrou, divadlem, spartakiádou a land artem. Zmnožené projekce vytvářejí pocit válečné vřavy, umocněné citáty protiválečného dramatu Karla Čapka Matka.

Poetický krátkometrážní portrét Ústeckého kraje. Pomocí experimentálních výrazových prostředků vytváří hypnotizující studii, ve které se snoubí přírodní a urbanistické krajinné motivy do mnohovrstevnaté dynamické koláže. Film byl natočen na 16mm materiál a vznikal bez použití digitálních triků.Fascinace: Exprmntl.cz - Mimo soutěž

Krátký animovaný film představuje každodenní životní cyklus v rychlosti dvanácti okének za vteřinu. Autor pracuje s reálnými objekty, které běžně používáme, nebo bez povšimnutí přecházíme, a na základě jejich textur a vzorů, vzorků a symbolů, které na nich nachází, pak dosahuje výsledné vizuální kontinuity.

Válečný veterán Anthony Bird jako jediný z celé jednotky přežil vojenskou akci. Jeho vzpomínky jsou stejně surreálné jako animace, která simuluje průběh incidentu v podobě počítačové hry. Vše vypadá ploše – je třeba věřit vlastním smyslům, které říkají, že svět ve skutečnosti není placatý.

Film vytvořený autorským duem Ester Geislerovou a Milanem Mazúrem navazuje na koncept tzv. tekuté lásky, formulovaný sociologem Zygmuntem Baumanem a na knihu Mateřská láska Elisabeth Badinter, a kriticky zkoumá otázku předurčenosti ženy k úloze matky skrze koláž snímků žen symbolizujících mateřství i emancipaci, která zpochybňuje nevyhnutelnost této hojně diskutované sociální role.

Umění jako šamanský rituál, jako estetizované zpřítomnění principů, které nelze obsáhnout vědomím. Poutavé struktury připomínající horninu nebo krajinný reliéf se vznášejí v neurčitém prostoru a stávají se odraznou plochou pro úvahy o povaze vzorců vnímání za hmatatelným i viditelným.

Mysteriózní filmová báseň o vzpomínce na dávno ztracené letní odpoledne. Znepokojivé abstraktní detaily přírodních živlů prostupují metaforu dětské hry, přecházející v kontemplativní vizi o duchovní podstatě světla a tmy, v níž se protiklady nakonec rozplývají do jednoty pralátky.

Archeologicky významné místo rozprostírá svoji paměť rovinami mýtů, rituálů a lidových vyprávění v esejistickém pojednání o podobách historické kontinuity. Absence kontaktního zvuku a minimalistická hudby zdůrazňuje vizuální motivy živoucích i neživých stop v krajině. 

Video a zároveň rapový klip konfrontuje současný feminismus a kapitalismus. Střízlivé prostředí ekonomických prognóz a finančních toků přechází v psychedelickou 3D animaci vyobrazující čarodějnickou seanci. Film graduje autorčiným rapem, který s nadsázkou kritizuje moc a roli peněz v dnešní společnosti.