Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
Zakletý
play
Zakletý
Zakletý
Zakletý
Zakletý

Zakletý

režie: Saodat Ismailova
originální název: The Haunted
země: Norsko, Uzbekistán
rok: 2017
délka filmu: 23 min.

synopse

Tygr turanský, majestátní symbol středoasijské krajiny, před několika dekádami vyhynul, pro kolektivní imaginaci místních obyvatel si však zachovává posvátný význam. Režisérka zvířeti vzdává úctu podmanivou filmovou esejí, která ukazuje, do jaké míry je v myslích lidí svázáno s historií regionu. Tygr se stává přízrakem vynořujícím se ze tmy a zase v ní mizícím, krajina se jeví jako síť ruin zanesených všepronikající minulostí. Koláž obrazových a zvukových fragmentů, doprovázená autorčiným zaníceným komentářem, zdůrazňuje, že „skutečné“ dějiny nelze oddělit od sdílených představ a snů.

„Snímek Pronásledovaní je intimním videodopisem duchu středoasijského turanského tygra, který, ač vyhynul ve 20. století, dodnes žije v kolektivní paměti tamějších lidí.“ S. Ismailovová

biografie

Saodat Ismailova (1981) is an Uzbek director and visual artist. Although she has spent many years closely tied to the European art scene, her work continues to explore Central Asia, including its history, myths and everyday rituals. Past films include 40 Days of Silence (2013), a documentary about a woman haunted by the past, which premiered at the Berlinale and has also been shown in the Czech Republic.

více o filmu

režie: Saodat Ismailova
producent: Saodat Ismailova
hudba: Camille Norment

další filmy v sekci

Nezvratné následky uklouznutí na banánové slupce
Mlhavé ráno rumunského maloměsta. Alexandrina se vrací z kanadského exilu za svou chřadnoucí matkou, bývalou učitelkou Marií, kterou si přisvojuje postupující stařecká demence. Do intimních okamžiků zpřetrhaných vztahů oscilujících mezi přijetím, soucitem a bezmocí se vkrádá osud národa rozvráceného komunismem, postupující nemoc a osamění stárnoucí ženy obklopené panenkami z dětství. V dokumentárním sblížení, prokládaném vnitřními monology s vlastní (imaginární) dcerou, sledujeme složitou a úzkostnou cestu k rodinnému smíření vstříc nezvratnému konci.  „Věřím v dokument, který podporuje tázání, úzkost a nejistotu.“ B. Stoica    
osobní program

Nezvratné následky uklouznutí na banánové slupce

Bogdan Stoica
Kanada / 2019 / 76 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
António a Catarina
Sedmdesátiletý Augusto v setmělém pokoji svého bytu vrhá plaché pohledy na kameru, za kterou stojí pětadvacetiletá režisérka Cristina. Po dobu tří let za ním opakovaně jezdí a natáčí jejich vzájemné rozhovory, v nichž používají jména António a Catarina. Hra s identitou a především s povahou jejich vzájemného vztahu se odráží v nezávazných dialozích, kde přichází řeč na různá témata včetně masturbace nebo genderových stereotypů. Augusto/António je většinou ten, kdo mluví, a také ten, kdo stojí před kamerou, která ho snímá v tmavých detailech. Cristina/Catarina je za kamerou a klade otázky. „Při natáčení tohoto snímku jsem se nechala vést energií jednoho okouzlujícího starého pána, aniž jsem věděla, kam mě film zavede.“ C. Hanesová

António a Catarina

Cristina Hanes
Portugalsko / 2017 / 40 min.
sekce: Mezi moři
Východoevropská premiéra
Krásná dívko, proč jsi přišla, chceš dělat moji práci?
Arménské lidové tažení za plíce země usiluje o záchranu lesa Teghut, kterému hrozí vykácení kvůli důlnímu průmyslu. Volné uskupení Occupy Teghut duchovně navazuje na Occupy Wall Street a snaží se odstartovat vlnu apoliticky motivovaných hnutí za sociální problémy své země. Dokumentární zachycení pochodu aktivistů lesem Teghut a byrokracie spojené se vstupem do oblasti vytváří širší obraz nevalné společenské situace. Vykoupení z chudoby začíná pro mladé Arménce ochranou životního prostředí.

Krásná dívko, proč jsi přišla, chceš dělat moji práci?

Davit Stepanyan
Arménie / 2013 / 62 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Čekárna
Čekání jakožto stav, v němž lidé tráví značnou část svých životů, je ústředním tématem povídkového snímku, kterému figuruje sedm žen různého věku, jejichž životy se nakrátko protnou, aniž by se vzájemně znaly. Pojí je totéž místo – čekárna na hlavním nádraží – kde každá v hloubavém stavu mysli vyhlíží něco či někoho jiného. Pomalé, oddramatizované vyprávění se strnulou, pozorovatelsky stylizovanou kamerou přitom staví diváka do pozice slídila. Ve filmu, který přiznaně spojuje prvky fikčního filmu s dokumentárními postupy, pracoval režisér s neherečkami. DETAIL:„Věřte nebo ne, ale pro mě je jinakost to pravdivé, to normální. Miluji jiné. Jsou to mí lidé. Můj život je v rukou božích. Já jsem ho takový dostala, jako každý jiný.“

Čekárna

Palo Korec
Slovensko / 2015 / 72 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Zítřky kinematografie
Multižánrová koláž, rozpjatá od variace na populárně-naučný film přes interview se známými osobnostmi (filmový teoretik David Bordwell, režisér Christopher Nolan) až k asociativní básni, vtipně využívá podvratný, místy až konspirativní komentář, který se zamýšlí nad budoucností filmu ve světě digitálních platforem. Klouzavá filmová „jízda“ labyrintem muzeí a archivů zpřítomňuje fyzickou stránku klasických filmařských i archivačních postupů a staví je do kontrastu s všudypřítomnou virtualitou. Znamená smrt celuloidu také smrt filmu, nebo jeho rozvoj nepředpokládaným směrem? Ztrácíme audiovizuální paměť? “A few years before a digitally presented film was exclusive. I disliked it. Scratches , dust and the noise of the silver belong to my formative movie experiences. But nostalgia is not an option.”

Zítřky kinematografie

Michael Palm
Rakousko / 2016 / 125 min.
sekce: Mezi moři
Východoevropská premiéra
Opera o Polsku
Cestopisná koláž o hledání polské identity v nejistém světě. Komponované snění o nenalezené jednotě národa, starých křivdách i hvězdné hodině, která uniká pod tíhou malicherností i strachu z neexistujících nepřátel. Výběr z dobových materiálů, novinových článků i hořce aktuálních citátů z internetu se v osobité interpretaci proplétá s deníkovými črty spisovatele Andrzeje Stasiuka. Na pozadí inscenovaných filmových portrétů obyčejných Poláků, v napětí tvořeném disharmonickým operním podhoubím sledujeme nesouvislé obrazy a myšlenky, jež postupně skládají portrét duše polského národa.„K tomu, abyste mohli začít s léčbou či terapií, musíte znát svou diagnózu. Musíte pochopit, jaké chyby se kdysi staly. Zjistěte, zda nežijete v mystifikaci a nevěříte lžím.“ P. Stasik

Opera o Polsku

Piotr Stasik
Polsko / 2017 / 41 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Jeden den v Selimpaše
Muž a byt, o kterých nic nevíme. To jsou východiska konceptuálního dokumentu zakládajícího si na úmyslně omezeném množství informací, které divákovi poskytuje. Nahlížíme do intimního prostoru za zavřenými vstupními dveřmi, kde se odbývají ty nejvšednější činnosti: vaří se oběd, připravuje se čaj, obědvá se, chystá se oheň v krbu. V bytovém monodramatu ale zoufale absentuje druhý živoucí aktér, který by do něj vnesl děj vtělený do promluv. Stává se studií pobytu člověka na jeho nejvlastnějším místě – příbytek může být stejně tak hájemstvím klidu a bezpečí, jako zlatou klecí samoty.„Jaké jsou pocity člověka, který nic nedělá, zatímco každý očekává, že něco udělá? Co má dělat? Existuje obecně nějaký rozdíl mezi pocity dvou lidí? Co znamená portrét? Lidskou tvář, nebo něco jiného?“ H. Baydarov

Jeden den v Selimpaše

Hilal Baydarov
Ázerbájdžán / 2018 / 64 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Svůdná, sladká, nesmírná aneb Písně a tance o smrti
Jak mluvit o smrti a přitom užívat krásy života? A komu to říct, když jsi na světě sám? Lidé z různých koutů světa se po svém vyrovnávají s perspektivou smrti a kladou si podobné otázky. Dokumentární koláž Tetiany Chodakivské a Oleksandra Stekolenka trpělivě pracuje s intimitou a drobnými portréty obyčejných lidí i geniálních tvůrců, jež promyšleně zasazuje do třídílné mozaiky o největší hádance lidského bytí. Teprve motiv smrti dává životu smysl a všechny nás spojuje, ale co se musí stát, abychom ho brali vážně? Imaginativní střihová dokufikce je meditací o životě ve vztahu k vlastní konečnosti. „Tento snímek, v němž se snoubí dokumentární a klasické filmové narativní techniky, je příběh o uvědomění si existence smrti.“ T. Chodakivská, O. Stekolenko

Svůdná, sladká, nesmírná aneb Písně a tance o smrti

Oleksandr Stekolenko, Tetiana Khodakivska
Ukrajina / 2017 / 95 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Regina
Film o Regině Jonasové si klade dvě otázky – může se žena stát rabínem a jakým způsobem natočit dokument o první rabínce v historii, když je zachycena jen na jedné jediné fotografii? Režisérka oživuje atmosféru Berlína první poloviny 20. století pomocí množství často zpomalených archivních záběrů. Voice overy z dobových dopisů a dokumentů režisérka nenechala číst herce, ale své známé, kteří sami zažili holocaust. Jako by se zkušenost mohla otisknout do fotografie stejně dobře jako do lidského hlasu.

Regina

Diana Groó
Velká Británie, Maďarsko, Německo / 2013 / 63 min.
sekce: Mezi moři
Česká premiéra
VY a JÁ
Obrazový deník mladé ženy, která prožívá milostný vztah, zachycuje proměny života a lásky na okraji rakouské metropole. Pohyby ducha i těla, přicházející rodičovství a jiné změny, které se odehrávají vně i uvnitř, sledujeme s pomocí hledáčku starého fotoaparátu a komentáře. Přestože film pracuje pouze s fotografiemi a zvukem, je plný pohybu. Vytváří intimní atmosféru, v níž pozorujeme Nicu a Bena v životních zvratech, které vypadají jako ty nejběžnější a nejpřirozenější životní události.DETAIL:„Tehdy – než jsem tě poznala, chtěla jsem, aby to skončilo. Všechno to ponižování, rozchody, odmítnutí, ospravedlňování si nároku na intimitu naměstnané do tohoto obláčku horkého vzduchu, kterému se říká ‚moderní bytost‘ – aby skončilo.“

VY a JÁ

Jasmin Hirtl
Rakousko / 2015 / 88 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Cíle a prostředky
Masáž, praní prádla, pasení buvolů, zaklínání hadů, pouliční kejklířství a opravy zubů, výuka hudby a tance. Paweł Wojtasik odhaluje v pokorné kontemplaci nad různými projevy oddanosti práci předivo lidských činností, kde má každý své pevné místo v kastovní indické společnosti. Práce zde není cestou z chudoby či k bohatství, ale hinduistickou meditací nad kořeny lidského konání, zažitými pracovními rituály a technikami. Člověk jako nástroj práce ovládaný vyšší silou. Observační snímek, natočený převážně v nejstarším indickém městě Váránasí, zdůrazňuje jako zdroj veškerého životního úsilí posvátnou řeku Gangu.„Chtěl jsem se zabývat indickou myšlenkou, že práce může vést spíše k osvobození než k odcizení. Jako filmový tvůrce jsem se od lidí, které jsem točil, naučil být přítomen celým tělem a celou myslí.“ P. Wojtasik

Cíle a prostředky

Pawel Wojtasik
Spojené státy, Indie, Francie / 2018 / 99 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Můj rodokmen
Pohnuté dějiny severní Evropy skrze příběh jedné obyčejné rodiny. Lotyšská režisérka Una Celmaová rozehrává na půdorysu skutečných událostí zábavné dokudrama kombinující inscenované segmenty se střihovými kolážemi vhodných archivních či ilustračních záběrů, které spojuje ironickým i lehce edukativním voice overem. Svižný výlet do minulosti akcentuje signifikantní detaily historie – kupříkladu každé jedno šlápnutí do pedálu rezavé zubní vrtačky maluje obraz žalostného stavu zdravotní péče v zemích Sovětského svazu.

Můj rodokmen

Una Celma
Lotyšsko / 2013 / 71 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Evropská unie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt