Zastav a jdi

V jediném záběru sledujeme několikaminutový výjev z vesnice Hladivode poblíž Sarajeva. Z pomalé jízdy po sadu přechází oddálením oka kamery záběr do celku a odhaluje skupinu mužů v nezávazném hovoru. Zakrývají cementem díry po kulkách v ruině stavby připomínající nedávnou pohnutou balkánskou historii.

Majestátní horský štít lemuje norskou vesnici ponořenou do tmy. Rozbouřené moře omývá její břeh. Hustě sněží. Obyvatelé, takřka nehybní ve své existenci, působí jako tvorové v zimním spánku. Statické záběry kamery se podobají fotografii a vážou se do pásu experimentálního dokumentu o reáliích Skalandu.

S nadhledem pojatá rekonstrukce vzniku podkladů pro nahrávku rozhlasového vysílání, kterou by BBC odvysílala v případě jaderného útoku. Znění nahrávky musí být schváleno všemi členy tajného výboru. Snímek kombinuje záběry z dokudramatu The War Game (1965) se záběry reálných prostor tajného vysílacího studia BBC. Citace z korespondence členů tajného výboru ilustrují figuríny v uniformách. DETAIL:Apokalyptické černobílé záběry simulující poplach a rozruch před výbuchem střídá barevnost, poklid a dokonalá, anglicky chladná nehybnost figurín. Úryvky z úřednické komunikace jsou náležitě podmalovány intrádami. „Tohle je komedie,“ varuje sám autor. Yours sincerely!

Co se stane se ženami, které záhadně zmizí? Uvidí je ještě někdy někdo? Postupují státní úřady při vyšetřování vždy tak, jak mají, nebo jsou jedinými skutečně pátrajícími pouze pozůstalí? Kompilační snímek odhaluje několik dějinných období, ve kterých se řada žen za různých okolností ztratila beze stopy. 

Dva postarší gayové si svůj vztah zpestřují řadou sexuálních her, které zahrnují i svéráznou hru na taťku a syna. Protagonisté o svých sexuálních návycích nejen hovoří, nýbrž je dokonce předvádějí před nezaujatou kamerou. Hranice zobrazování intimity ve filmu se tak opět posouvají.

Co se stane, když čínská vláda postaví v provincii S'-čchuan francouzskou vesnici? Odpoutaná kamera proplouvá mezi místními figurkami a křiklavě barevnými fasádami a utváří portrét prostoru, kde se kýčovitá idyla udržovaná autoritářským režimem mísí s bizarními situacemi a surovou každodenností.DETAIL:„Bailu, vesnička v provincii Sichuan, byla roku 2008 zcela zničena zemětřesením. Čínská vláda se rozhodla vystavět na jejím místě vesnici po francouzsku.“

FilmZVÍŘATA, zaměřený na životní projevy prasat, se stává metaforou lidského chování v rozpětí mezi rozumem a citem, materialismem a idealismem. Pro film s dlouhými pohledy živého masa určeného k lidskému hodování platí slova Winstona Churchilla, že prasata na nás pohlížejí jako na sobě rovné, i Rilkova prosba, abychom se na svět naučili dívat očima zvířat.

Utqiagvik je nejsevernějším městem americké Aljašky, nacházejícím se 555 km za polárním kruhem. Meditativní dokument sleduje jeho mladé inuitské obyvatele, kteří pod půlnočním sluncem prozkoumávají pustou zasněženou krajinu a transformují svůj domov do rozlehlého hřiště, plného tajících ledovců a opuštěných lodí.     Sledujte film zdarma na DAFilms už nyní a rozhodněte o vítězi Ceny diváků. Hlasování končí 29. října.

Jako nesplnitelný se protagonistovi filmu jeví cíl, který si vytyčil: kontaktovat svou bývalou partnerku za účelem setkání s vlastním synem. Videoesej na téma toho, co je možné a co nemožné, vnitřně sjednocuje použitý materiál – videa volně dostupná na YouTube a monochromatický žlutý filtr, jehož prostřednictvím je sledujeme.

Překladatel Riccardo Bertani takřka neopouští svůj dům, ale přesto cestuje v představách při jazykových převodech knih. Jazyk je mu tou skutečnou bránou do jiných světů. A ačkoli překladatel celou dobu mluví o jiných světech a hranicích poznání, my sledujeme z neadekvátní vzdálenosti detailní záběry jeho domova.DETAIL:„Odedávna jsem se zajímal o ruské spisovatele, můj první překlad byl ale z ukrajinštiny. Za 6–7 týdnů jsem už zvládal ukrajinsky psát. A pak následovali Rusové a za nimi mnozí další, až jsem se dostal i do Jakutsku.“

Před dvaceti lety se rozpadla jedna rodina. Dvacet let poté smutné období rekonstruují čtyři na sobě nezávislé výpovědi jednotlivých členů rodiny. Jejich vzpomínky jako voice over dokumentu ilustrují fiktivní obrazový materiál a zároveň zhmotňují mlhavou představu o tom, jak to bylo. I po dvaceti letech se do hlasů manželů dere smích při vzpomínce na zamilované začátky a pláč při vyprávění rozchodu. Barva hlasových projevů se stává jediným dramatickým prvkem v neosobním filmovém obraze norského dokumentu.

FilmSLEPOTA vidí krajinu dánského ostrova Fuur. Snímek neukazuje jenom stopy vylidňujících se venkovských oblastí, ale připomíná také někdejší dědičné zatížení jeho obyvatel postižených barvoslepostí. Přecitlivělostí na světlo a sníženou ostrost zraku vyniká i vizualita filmu vyplývající z vnitřního napětí mezi konkrétností reality a nejistotou jejího zobrazení.