Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

25. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
Zítřky kinematografie
Zítřky kinematografie
Zítřky kinematografie
Zítřky kinematografie
Zítřky kinematografie

Zítřky kinematografie

režie: Michael Palm
originální název: Cinema Futures
země: Rakousko
rok: 2016
délka filmu: 125 min.

synopse

Multižánrová koláž, rozpjatá od variace na populárně-naučný film přes interview se známými osobnostmi (filmový teoretik David Bordwell, režisér Christopher Nolan) až k asociativní básni, vtipně využívá podvratný, místy až konspirativní komentář, který se zamýšlí nad budoucností filmu ve světě digitálních platforem. Klouzavá filmová „jízda“ labyrintem muzeí a archivů zpřítomňuje fyzickou stránku klasických filmařských i archivačních postupů a staví je do kontrastu s všudypřítomnou virtualitou. Znamená smrt celuloidu také smrt filmu, nebo jeho rozvoj nepředpokládaným směrem? Ztrácíme audiovizuální paměť?

“A few years before a digitally presented film was exclusive. I disliked it. Scratches , dust and the noise of the silver belong to my formative movie experiences. But nostalgia is not an option.”

biografie

Rakouský filmař a teoretik Michael Palm (1965) vystudoval střih a filmová a mediální studia. Působil jako střihač, zvukař, hudební skladatel i filmový kritik. Napsal mnoho studií a článků z oboru filmové teorie, historie a estetiky. Od roku 2001 natáčí dokumentární a experimentální snímky jako Laws of Physics (2009) nebo Set in Motion (2012). Zítřky kinematografie měly premiéru na MFF v Benátkách 2016.

více o filmu

režie: Michael Palm
producent: Ralph Wieser
scénář: Michael Palm
kamera: Joerg Burger
střih: Michael Palm
zvuk: Hjalti Bager-Jonathansson

další filmy v sekci

Ráj na zemi
Andrej Bán je novinář a fotograf, který přináší reportáže z krizových oblastí světa, jako je Kosovo, Gruzie, Afghánistán, Ukrajina či Haiti, kam se i opakovaně vrací. Režisér se jej rozhodl doprovázet s kamerou a jejich důvěrné rozhovory se prolínají celým snímkem a odhalují reportérovy niterné profesní i osobní zápasy. Dokument sleduje Andreje ve městech zničených válkou nebo v uprchlických táborech, přičemž je zřejmé, že jej zajímá hlubší pohled na příčiny konfliktů, stejně jako tíživá situace jejich obětí.„Ľudia zabudnutí ľuďmi. S fotografom, novinárom a priateľom Andrejom Bánom odhaľujeme príbehy ľudí, ktori násilne museli opustiť svoje domovy.“ J. Vojtek

Ráj na zemi

Jaro Vojtek
Slovensko / 2019 / 78 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Hlubina dva
Dějiny ozbrojeného konfliktu v Kosovu, do nějž posléze zasáhly i jednotky NATO, zahrnují četné dosud neprobádané události. Patří mezi ně masové vraždy civilistů, které se srbská policie snažila utajit. Poetický dokument Ognjena Glavoniće prezentuje šokující výpovědi svědků a nechává na divákovi, aby si z nich poskládal obraz tehdejšího dění. Znepokojivě úchvatná vizuální stránka dodává událostem aktuální rozměr – dlouhé záběry míst paměti, v nichž se zvěrstva odehrávala, tvoří emblém přežívání minulého v přítomném, jež nezadržitelné plynutí času vpřed obvykle zahlazuje.„Za pomoci světla a zvuku, záznamů svědeckých výpovědí kombinovaných s obrazy z míst, kde se zločiny udály, působí film přímo na divákovy pocity, představy a emoce.“ Ognjen Glavonić

Hlubina dva

Ognjen Glavonić
Srbsko, Francie / 2016 / 80 min.
sekce: Mezi moři
Česká premiéra
Za tváří zrcadla
Poetický dokument o cestě ženy k sebeuvědomění a nalezení vnitřního míru a harmonie. Autorka se vrací do chorvatského regionu Lika, krajiny svých předků, a v lůně přírody se snaží vyrovnat s životními ztrátami, nemocí a strachem z budoucnosti. Snímek je členěn do šesti kapitol (prolog, jaro, léto, podzim, zima, epilog), spojených s různými obdobími lidského života. Přináší velmi otevřenou a intimní zpověď v mozaice vzpomínek a zážitků, úvah a pocitů. Film funguje i jako terapeutický nástroj, s jehož pomocí autorka nachází sílu bojovat. Snímek získal chorvatskou cenu Oktavijan za nejlepší dokumentární film.„Každý strach je odůvodněný. Abych se oprostila od svých běsů, spojila jsem tajné vzorce a vědomosti své rodiny s přírodním koloběhem a skrze tento střet odhalila, co je ve zvířeti lidského a v člověku zvířecího.“ Katarina Zrinka Matijevićová

Za tváří zrcadla

Katarina Zrinka Matijević
Chorvatsko / 2016 / 42 min.
sekce: Mezi moři
Evropská premiéra
Spící duše
Ruský režisér skládá z různorodých záběrů mozaiku ruské venkovské mentality postižené vládní propagandou. Předvolební období v odlehlém ruském městě Ačinsk je protknuté hlasy propagátorů režimu, které přehlušuje pouze sekání ledu na sibiřském jezeře. Skepse odpůrců režimu už dopředu předvídá jednoznačný výsledek. Lhostejnost obyvatel a nevyslovený postoj volební komise k jasné manipulaci hlasovacích lístků v průběhu voleb kulminuje do bezmoci obyvatel změnit situaci. Putinova slza dojetí po vítězství ve volbách je pak obrazovou metaforou k umělosti celého volebního procesu v Rusku.

Spící duše

Alexander Rastorguev
Francie / 2013 / 51 min.
sekce: Mezi moři
Východoevropská premiéra
Jeden den v Selimpaše
Muž a byt, o kterých nic nevíme. To jsou východiska konceptuálního dokumentu zakládajícího si na úmyslně omezeném množství informací, které divákovi poskytuje. Nahlížíme do intimního prostoru za zavřenými vstupními dveřmi, kde se odbývají ty nejvšednější činnosti: vaří se oběd, připravuje se čaj, obědvá se, chystá se oheň v krbu. V bytovém monodramatu ale zoufale absentuje druhý živoucí aktér, který by do něj vnesl děj vtělený do promluv. Stává se studií pobytu člověka na jeho nejvlastnějším místě – příbytek může být stejně tak hájemstvím klidu a bezpečí, jako zlatou klecí samoty.„Jaké jsou pocity člověka, který nic nedělá, zatímco každý očekává, že něco udělá? Co má dělat? Existuje obecně nějaký rozdíl mezi pocity dvou lidí? Co znamená portrét? Lidskou tvář, nebo něco jiného?“ H. Baydarov

Jeden den v Selimpaše

Hilal Baydarov
Ázerbájdžán / 2018 / 64 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Nezvratné následky uklouznutí na banánové slupce
Mlhavé ráno rumunského maloměsta. Alexandrina se vrací z kanadského exilu za svou chřadnoucí matkou, bývalou učitelkou Marií, kterou si přisvojuje postupující stařecká demence. Do intimních okamžiků zpřetrhaných vztahů oscilujících mezi přijetím, soucitem a bezmocí se vkrádá osud národa rozvráceného komunismem, postupující nemoc a osamění stárnoucí ženy obklopené panenkami z dětství. V dokumentárním sblížení, prokládaném vnitřními monology s vlastní (imaginární) dcerou, sledujeme složitou a úzkostnou cestu k rodinnému smíření vstříc nezvratnému konci.  „Věřím v dokument, který podporuje tázání, úzkost a nejistotu.“ B. Stoica    

Nezvratné následky uklouznutí na banánové slupce

Bogdan Stoica
Kanada / 2019 / 76 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Nechvalně známé činy
Říjen 1989. Student jedné z bukurešťských středních škol je zadržen při výlepu protirežimních plakátů a na několik dní internován v budově tajné policie. Následné restrikce dopadají jak na jeho rodinu, tak blízké, přátele a spolužáky. Třídním srazem po dvaceti letech se začíná exkurz do vzpomínek, které se momentem šoku vryly nesmazatelně do paměti, avšak každému trochu jinak. Více než věcná stránka události zajímá režiséra Gabriela Tempeu jejich subjektivní výklad z perspektivy „mluvících hlav“. Postmoderní forma orální historie ve výpovědích těch, kteří mají často větší část života ještě před sebou.„Pomocí osobních, subjektivních, nadmíru detailních vzpomínek na výjimečnou událost jsem se pokusil dát divákovi zahlédnout celistvý obrázek jedné pohnuté doby.“ Gabriel Tempea

Nechvalně známé činy

Gabriel Tempea
Rumunsko, Rakousko / 2015 / 68 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Cikáni jdou do voleb
Romská populace tvoří na Slovensku oficiálně 1,7%, neoficiálně až 10% obyvatel. Jejich zastoupení v politice je nulové. Ve volbách v roce 2009 sezrozhodl nekorunovaný vůdce Romů Vlado Sandrei kandidovat do parlamentních voleb a hájit tak práva menšiny ve vysoké politice. Tragikomicky pojaté volební dobrodružství staví do kontrastu nevyvážený rodinný život, pragmatický politický couching i předvolební turné, které mělo změnit poměr Romů ve slovenské politice.  

Cikáni jdou do voleb

Jaro Vojtek
Česká republika, Slovensko / 2012 / 72 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
V paprscích slunce
V průběhu jednoho roku sleduje film život běžné pchjongjangské rodiny, jejíž dcera byla vybrána k účasti na jedné z mnoha slavných korejských „spartakiád“. Ritualizované výbuchy barev a radosti ostře kontrastují s vybledlou každodenní realitou, která nepůsobí ani tak hrozivě, jako spíš zcela surreálně, jako příznačný život za zrcadlem. Film portrétuje Severní Koreu asi jediným možným způsobem – jako nezáměrnou situační tragikomedii. Precizně inscenované obrazy filmu zdvojují princip běžný pro život „v nejkrásnější zemi na východní straně zeměkoule“, téměř hororovou sebeinscenaci vlastních životů obyvatel.Detail:„Právě jsi vstoupila do Svazu dětí, Zin-mi. Co budeš dělat, až dospěješ?“ „Tím, že vstupujeme do Svazu dětí, vstupujeme také do dospělosti. Pak se musíme začít zabývat otázkou, co můžeme udělat pro svého vůdce Kim Čong-una.“

V paprscích slunce

Vitaly Mansky
Česká republika, Rusko, Německo, Severní Korea, Lotyšsko / 2015 / 106 min.
sekce: Mezi moři
Česká premiéra
noimage
FilmVIDEODENÍK tvoří audiovizuální zápisky tří srbských vysokoškoláků. Studentka kamery, historik umění a student diplomacie ukazují a komentují svůj život ve stále rozbité společnosti, poznamenané válkou, zatížené korupcí, násilím a nezaměstnaností. V jejich poznámkách o životě se vyjevuje vědomí společenských rozporů i jemných citů, polarity radosti a nespokojenosti, energie a rezignace.

Procitnutí

Irena Fabri
Srbsko / 2011 / 85 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
António a Catarina
Sedmdesátiletý Augusto v setmělém pokoji svého bytu vrhá plaché pohledy na kameru, za kterou stojí pětadvacetiletá režisérka Cristina. Po dobu tří let za ním opakovaně jezdí a natáčí jejich vzájemné rozhovory, v nichž používají jména António a Catarina. Hra s identitou a především s povahou jejich vzájemného vztahu se odráží v nezávazných dialozích, kde přichází řeč na různá témata včetně masturbace nebo genderových stereotypů. Augusto/António je většinou ten, kdo mluví, a také ten, kdo stojí před kamerou, která ho snímá v tmavých detailech. Cristina/Catarina je za kamerou a klade otázky. „Při natáčení tohoto snímku jsem se nechala vést energií jednoho okouzlujícího starého pána, aniž jsem věděla, kam mě film zavede.“ C. Hanesová

António a Catarina

Cristina Hanes
Portugalsko / 2017 / 40 min.
sekce: Mezi moři
Východoevropská premiéra
Můj rodokmen
Pohnuté dějiny severní Evropy skrze příběh jedné obyčejné rodiny. Lotyšská režisérka Una Celmaová rozehrává na půdorysu skutečných událostí zábavné dokudrama kombinující inscenované segmenty se střihovými kolážemi vhodných archivních či ilustračních záběrů, které spojuje ironickým i lehce edukativním voice overem. Svižný výlet do minulosti akcentuje signifikantní detaily historie – kupříkladu každé jedno šlápnutí do pedálu rezavé zubní vrtačky maluje obraz žalostného stavu zdravotní péče v zemích Sovětského svazu.

Můj rodokmen

Una Celma
Lotyšsko / 2013 / 71 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Creative Europe
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt