Zkušebna v Argentinské

V záznamu z červencového koncertu Plastic People ve Skále u Humpolce Ságl zachycuje téměř apokalyptický rozměr vystoupení Plastiků. Snímá tanečníky ve velkých expresivních detailech s přímým ručním osvětlením a doplňuje klidnějšími záběry soustředění hrajících hudebníků. Stejně jako v jeho ostatních filmech se jedná o čistý kamerový střih. Film obsahuje veškerý, chronologicky natočený materiál, což vypovídá o Ságlově nebývale intuitivní a soustředěné práci s kamerou. Koncert se odehrál nedaleko Humpolce, kde na začátku 70. let Plastic People pracovali jako dřevorubci.

Absolventský film indického studenta katedry dokumentární tvorby se zaměřuje na problém rasismu v Československu. Konkrétní příběh lásky i nenávisti, předsudků i dobré vůle je ve filmu rozšířen o další zážitky cizinců v Česku. Vedle výpovědí protagonistů je film provázen komentářem Antonína Navrátila.

U příležitosti svatby manželů Hanibalových v září 1974 uspořádal Jirous v Postupicích za pasivní přítomnosti policie 1. festival druhé kultury. Vystoupili Old Teenagers, Sen noci svatojánské band, Goldberg Grass Band, Dg 307, Svatopluk Karásek, Charlie Soukup a Plastic People, během večera se promítaly i Ságlovy starší filmy. Dokument začíná shromážděním v Praze u Rudolfina a dále zachycuje části jednotlivých vystoupení. Za zmínku stojí v záběrech patrná přítomnost několika dalších kameramanů s 16mm formátem, což z této akce činí jednu z nejlépe zdokumentovaných událostí undergroundu.

V průběhu zapomenuté cesty kamsi s Ivanem M. Jirousem narazil Jan Ságl na krajinu s desítkami volně visících reprodukčních kovolistů. V okruhu samizdatu zásadně nedostatkové zboží plnilo funkci plašičky ptáků. Film zaznamenává prosluněnou krajinu posetou stříbřitými body v různých prostorových konstelacích jako formu nalezeného land-artu. Práce volně navazuje na sérii krajinných intervencí Zorky Ságlové, které Ságl pravidelně spoluvytvářel a dokumentoval a v nichž hraje klíčovou roli právě konfrontace krajinných prvků s objekty geometrické povahy.

Julius Varga byl ateista náhle stižený strašnou, absurdní chorobou. Po dvě desetiletí se pak, upoután na lůžko a uvězněný v nepohyblivém, znetvořeném těle, vydával na vnitřní duchovní cestu za poznáním a přijetím Krista. V normalizačním Československu, pod neustálým dohledem StB, kolem sebe vytvořil společenství mladých lidí, kterým se stal průvodcem a učitelem ve věcech života a smrti.

Nebe je vznikající celovečerní dokument Tomáše Etzlera, který vypráví příběh Číny 21. století prostřednictvím sirotčince v malé severočínské vesnici. Sirotčinec, který byl založen a provozován katolickými jeptiškami, formálně v Číně nelegálními, pojme přes 100 dětí. Všichni trpí mentálním nebo fyzickým postižením. Film přímo a nepřímo řeší některá z největších témat moderní Číny: politika jednoho dítěte, lidská práva, nedostatek svobody náboženského vyznání, korupce nebo zhoršení lidských hodnot v komunistickém režimu, je ale také příběhem o lásce. 

Období československé normalizace vnímáme nejvíce skrze dokumenty o disidentech nebo televizní retro seriály. Dilemata nastolená totalitním režimem se přitom nevyhnula nikomu. Šestnáctidílný cyklus Příběhy 20. století mapuje, jak a proč jednali různí lidé (studenti, novináři, havíři, spolupracovníci StB, vojáci, řadoví členové KSČ, homosexuálové a mnozí další) nejen pod tlakem normalizačního aparátu, ale i svého okolí. ---The project was made by Czech Television in collaboration with the Post Bellum non-profit organization. Projekt vzniká ve spolupráci České televize a Post Bellum, o. p. s.

Film zaměřuje pozornost na deziluzi při přechodu z chlapectví do dospělosti. Protagonista, slabozraký chlapec, drží v rukou raději letadýlko než klarinet. Internát a intenzivní výuka v něm vzbuzují otázky po vlastním sebeurčení. Nesynchronní zvuk a mimoobrazový komentář dodávají filmu sílu snu.

Politikům přikresloval tykadla a pod to psal, že jsou to lháři, zloději, korupčníci a prostitutky. Nakonec ho udal jeden z kolegů, taky řidič autobusu. Byl souzen manželkou počmáraného politika. Poškodil soukromý majetek! Zaplatil škodu 15 tisíc korun. Další trest odmítl. „Moje náprava je naprosto vyloučena!“ zvolal Roman Smetana u soudu. Vyfasoval 100 natvrdo. Autoři filmu už nedokázali jeho příběh jen dokumentárně zaznamenávat – nakoupili spreje a vyrazili do ulic... (Directors Cut jednoho z dílů Českého žurnálu, nového dokumentárního cyklu České televize, který originálním, autorským pohledem ukáže život české společnosti v roce 2012. ČT jej uvede v lednu 2013.)  

Dokument poukazuje na nové výzvy, s nimiž se současné vysoké školství, vlivem masifikace a komercializace, potýká a které zasahují jak praktickou, tak také symbolickou rovinu výuky i celého školského systému. O těchto problémech hovoří řada významných osobností jako sociolog Frank Furedi či lingvista Noam Chomsky. Film bude promítán společně s filmem Otevřená pevnost. Po projekci proběhne debata s hosty.

Dílna bude věnována zachycení lidského pohybu jako výrazu, jenž je rovnocenný vyjádření mluvenému či psanému. Zvláště nás bude zajímat spontánní i řízený vstup rukou do jazyka a také zvláštnosti, spojené s filmovým záznamem jejich rytmu a pohybu. Dvěma uváděnými dokumenty budou Země hluchých (režie Nicolas Philibert, 1993) a Tančící sny. Po stopách Piny Bausch (režie Anne Linsel a Rainer Hoffmann, 2010). První z nich (od autora filmu Být a mít) vstupuje do světa hluchoněmých, druhý předvádí nácvik choreografie Piny Bausch Kontakthof skupinou mladých, neprofesionálních tanečníků.