FAMU uvádí

Vanesska, třináctiletá dívka, znovu poznává sama sebe díky své nové (ne)schopnosti. Prostřednictvím magické cesty do hlubin přijetí se stává tím, kým by měla být. (FAMU/ text režisérky)

Mladá rodina se rozhodne, co si dá k večeři. Musí se vypořádat s neočekávanými obtížemi, aby získali ty správné ingredience pro dlouho očekávané palačinky. (FAMU/ text režisérky)

Vzdálenost. Jak daleko jsme schopni dojít, když hustota stoupá? Vzdálenost. Jak daleko od sebe můžeme být, a přitom nejblíž, jak to jde? Distanc. Jedno kolo nehraješ. (FAMU/ text režisérky)

Filmová báseň o lásce, čase a záznamu. Autorka, původní profesí fotografka, se snaží zprostředkovat obrazy, které jsou reálné, ale současně ukračují do světa imaginace. (FAMU)

Film se věnuje tématu policejní represe v našem státu, jakou může mít podobu a převážně jaké má dopady na ty, kteří na sebe přebírají roli státu a podstupují kroky k řešení globální klimatické krize. Autorka v něm vychází z její konkrétní osobní zkušenosti, kdy byla na podzim minulého roku křivě obžalovaná za blokádu uhelného rypadla v dole Vršany. (FAMU/ text režisérky)

Postup cesty velkého světa na líbezné místo, z líbezného místa dovnitř malé chýše, z malé chýše hluboko dovnitř sebe sama. (FAMU)

Atelierové cvičení pojaté jako stylizovaná rekonstrukce protestní akce hnutí Extinction Rebellion, která se udála v září 2020 v Zaře Na Příkopě a nečekaně se vymkla z rukou. Kombinací hrané akce a autentického svědectví dvacetileté dívky Néy se film snaží přiblížit psychické rozpoložení, které aktivisté v extrémních chvílích “přímých akcí” zažívají. (FAMU/ text režiséra)

Klidná krajina, čtyři roční období a dvě ovce. Sušené krajíce chleba a pastýřka přicházející z jiné přítomnosti, ve které ovce změnily úlohu. Jejich majitelé už je nechovají na maso a vlnu, ale jen pro klid, který z nich vyzařuje. Nejvyspělejší bytost se dobrovolně vzdala svého lidství a rozhodla se následovat zvíře. Bezvětří je novým všeobecně uznávaným nejvyšším cílem lidského snažení. (FAMU/ text režisérky)

Hra malého děvčátka s velkým světem zobrazuje propojenost světa, jevů a událostí. A dítě, které je možná i bohem. (FAMU)

Malý islandský spolek MÍR vznikl v roce 1950, aby upevnil pouto mezi Islandem a Sovětským svazem. I třicet let po pádu železné opony zde žije revoluce dál v podobě týdenních projekcí sovětských filmů. Jedná se o nostalgii nebo kulturní dědictví? (FAMU/ text režiséra)

Stojí za úpadkem vesnického společenského života covid, nebo jde o obecný fenomén? Během loňského roku v šumavské vesničce Vrhaveč uhasl společný život plný tradic. Může ho znovu nastartovat místní kapela, nebo jejich odhodlání přinese radost jen jim samotným? (FAMU)

Nóra a Oliver jsou předními aktéry protestů v budově Akademie dramatu a filmu v Budapešti. Protesty upozorňují na nesouhlas s chováním nového vedení, které je politicky zabarvené. Film zastihuje studenty poté, co protesty a obléhání univerzity ustalo a oni se připravují na své on-line představení. Během toho stojí před rozhodnutím, zda přijmout titul od nového vedení, či pokračovat ve vzdoru a protestech. (FAMU/ text režiséra)

Ve vesnicích zasažených v roce 2021 na Moravě tornádem nehledá autorka bulvární senzaci, ale snaží se zachytit proměnu psychiky jejich obyvatel a klade si otázku, zda katastrofa přivedla místní k zážitku, který je transcendentní. (FAMU)

Dokumentární film She’s not mine sleduje dva souběžné příběhy: deníkové záznamy, které se zaměřují na osobní zkušenost s onemocněním, a rozhovory, které hrdinka vede s dalšími dvěma ženami, které endometriózou trpí, a se svým partnerem a matkou, kteří při ní stáli celé roky.(FAMU/ text režisérky)

Pavlovo dětství formovala restituce obrovského statku nedaleko Strakonic. Nyní je mu šestatřicet a zůstal jediným z rodiny, kdo má sílu a vizi statek změnit. Kvůli majetkovým přím v rodině má však svázané ruce. Navzdory tomu se stále snaží hledat způsoby, jak o okolní krajinu udržitelně pečovat. Osudová připoutanost k místu vzbuzuje v Pavlovi nekončící otázky o vlastní příslušnosti. (FAMU/ text režiséra)

Může dítě zachránit svět, když ho nikdo neposlouchá? Z oslavy devátých narozenin se stává boj o holý život. Podobenství ke globálnímu oteplování. Katastrofa. (FAMU/ text režiséra)

Film zbytečných rozhodnutí a promarněné šance. Lze se ztotožnit s něčím, co dobrovolně nemá identitu? Filmová metafora o neschopnosti se změnit. (FAMU)

Výhybkář Jiří čeká na vlak. Už 26 let. Poetická reportáž z tratě zarostlé stromy, která však není mimo provoz, pouze v dočasné výluce.  (FAMU)

Uměle vyrobený film o uměle (znovu)vyrobeném praturu, předku skotu domácího, který má za úkol probudit nejen krajinnou pestrost, ale možná i naši zapomenutou divokost. Film hledá odpověď na otázku, co je divokost, přirozenost, kdy je divokost iluzí a proč po ní tolik toužíme. (FAMU)

Řeka pátrá po neznámém pachateli, který si s ní zahrává. Není náhodou že Řeky podezření ji zavedou za zkorumpovaným policejním útvarem. Vyšetřování nabírá na obrátkách, až se postupně z Řeky blouznění stává nekompromisní smrt. Po nástupu nové garnitury do jejího obydlí se Bečva vrací v podobě Černé vody. (FAMU/ text režisérky)

Koronavirová pandemie odřízla domovy seniorů od kontaktů s rodinou. Autorka se rozhodla porozumět této izolaci a nechala se s kamerou na deset dní dobrovolně zavřít s nimi. V nově nalezené blízkosti se stařečky a stařenkami prahnoucími po kontaktu hledala příběhy a životní moudrost. Po několika letech dobrovolničení v Domově pokojného stáří a posledním vyslechnutém příběhu o lásce mezi sestřičkou a klientem se autorka po dvou letech vrací na osm dní do domova seniorů. Chce zjistit, jaké formy může mít láska skrytá pod vráskami. Hledat, jaké jsou její poslední podoby, jaké na ni zůstávají vzpomínky, jak ji lze prožít. A zjistit, zda je možné bez ní jen tak odejít, nebo zda se to stává nevyhnutelným. (FAMU)

Politicky frustrované davy hledají spasitele, který by dal konečně do pořádku všechno, co Andrej Babiš a vláda natropila během boje s globální pandemií, zatímco se stále viditelněji projevuje změna klimatu, k jejímuž zastavení by byla potřeba daleko zásadnější až „revoluční změna“. (FAMU/ text režiséra)

„Zdál se mi sen o domě, ve kterým jsem mohl chodit jen nahoru. Čím výš jsem byl, tím byly prostory mohutnější a prostornější. Patra se zbavovala zbytečností a nahrazovala je funkčnost. Nakonec jsem zbyl jen já. Já a prázdnota bez lidského rozměru. No co? Naštěstí to byl jen sen…“ (FAMU)

Filmový portrét TVÁŘ Z HOVEN tematizuje predstavy jedinca o vlastnej slobode. Slobodný sa Antonín Dolák, filosof a YouTuber, cítí keď sa zbaví všetkých spoločenských konvencí. Stratí tvár, dáva si dole masku a otvorene rozpráva o spoločnosťou tabuizovaných témach, ktoré lemujú jeho život. Rozpor však nastáva medzi ním a štábom, keď Dolák stráca kontrolu nad zobrazovaním samého seba. (FAMU/ text režiséra)

Skrumáž fragmentů hektického města, kde autorka jako zmatené zvíře bloudí a s maminkou na telefonu se v něm snaží žít. Hledá, co zná, řeka, květiny, ejhle, jsou ale plastové. Z lidí předstírajících civilizovanost prosakuje jejich živočišnost. „To zvíře neskryjem, tak ho ukažme, v této betonové džungli.“ (FAMU)

Estetika očisty, rituál, slovanská tradice. Existují různé druhy zagovorů, slovanské slovní magie, která má svou tradici hlavně ve východní Evropě. Tento krátký film pracuje s estetikou slovanského folklóru, těla a přírodních scenérií a transformuje jejich tajemnou krásu do uceleného vizuálu, doplněného o voiceover přednášející některé z původních zagovorů v ruském jazyce. (FAMU/ text režisérky)

Krátký pátrací film plný bezpečnostních kamer a autorčiných názorů na ně. Dozvídáme se, kde všude na nás hledí malá technologická očička, a spolu s autorkou pátráme, zda se dá před nimi ukrýt. Experti v tomto oboru, ale i Chorvat ve středním věku mají tendenci autorce vysvětlovat, že její ostrý a odmítavý postoj ke kamerám je přehnaný a že se ničeho nemusí bát. Nezačne se ale divák společně s ní bát každé kamery – i té, na kterou je tento film natočen? (FAMU)