FAMU uvádí

Ponoření se do světa, ve kterém se za největší projev sebeobětavosti považuje smrt za vlast. Režisér ruského původu si naivně myslel, že z takového světa utekl.

Film zachycuje fungování a samotnou radost z existence jako takové fotbalové týmu z Litoměřicka FK Třeboutice, jenž je poslední ve v nejnižší fotbalové lize a tím pádem i poslední v republice.

Pohled na rozdělenou východoslovenskou vesnici. Příběh o nich, o nás a o ohni.

Ve svém filmu se snažím pochopit, jaké to je být máma, ale nebýt tam, kde mámy bývávají, někde doma u svých dětí. Ptám se proto mojí vzdálené tety, která odjela na 4 roky do Banátu, jaké to bylo. Jak se vyrovnávala s tlakem okolí, se stýskáním a vším těžkým i hezkým, co její rozhodnutí obklopovalo. Navštěvuji místo, kde žila a zamýšlím se nad tím, co bych udělala já sama.

Edek žije se svou ženou a psem v domku u lesa. Kvůli rychle se zhoršujícímu zraku a lásce k hudbě se rozhodne naučit svého psa zpívat.

Film je cvičením prvního ročníku Katedry dokumentární tvorby FAMU.

Místnost plná bublajících akvárií. Stovky rybiček které od lidí dělí jen sklo. Film je sondou do života manželského páru akvaristů, kteří svůj život zasvětili rybám a sami sobě navzájem. Akvaristika jako práce která nikdy nekončí. Ve svém filmu pozoruji, jak funguje akvarijní burza, kde se ryby kupují i prodávají a přemýšlím, jak hluboký může být vztah jak k rybám, tak k druhému člověku.

Plyne Berounka, plave loď, loď řídí Vladimír, loď řídil Otův strejda Prošek. Berounka plave, nic se nemění.

Film je cvičením prvního ročníku Katedry dokumentární tvorby FAMU.

Autor zkoumá, co nám zkušenosti s (ne)používáním kamer při policejní práci mohou říci o hranicích dokumentární tvorby. Pro zodpovězení této otázky je divákovi nabídnuto nahlédnutí do tmy, kterou každý film začíná a končí.