Jídlo a doba

Žižka nikdy z boje neutíkal a neutíkal ani nejznámější šumavský cukrář Karel Sedlecký, dědic rodinné tradice, který přežil nucené narukování v Třetí říši, kolektivizaci i vězení v šedesátých letech. Příběh cukrářského mistra, díky němuž výroba v Sušicích přerostla národní význam, ukazuje, jak komunistický režim pronásledoval své vlastní talenty.

I vy můžete být ve filmu, vyhrožuje zpočátku laškovná satira proti šmelinářům, kteří profitují z nedostatku potravin i dalšího zboží v poválečném období. Vědec, který pod mikroskopem zkoumá různé druhy společenských škůdců, je ve skutečnosti příslušník „zdravotní“ policie. Bdělá bílá krvinka, která si posvítí na všechny zloděje, i na ty u obrazovek. Usmíváte se tomu? Ano, vy!

Matka dvou dětí vydá při péči o rodinu a domácnost stejné množství kalorií jako traktorista během osmi hodin práce. Vědecký experiment na základě údajů z výzkumného ústavu bezpečnosti práce a ústavu hygieny a chorob převádí do čísel činnosti jako praní, nošení nákupu a koupání dětí, a tím zviditelňuje objem práce, kterou společnost přehlíží jako genderově podmíněnou danost.

Zimní rybník spí, život pod hladinou ustal. Pod ledovou krustu pronikají paprsky mrazivého slunce a rybáři dírami v ledu pouští do vodní hlubiny kyslík. Snímek na zakázku ministerstva zemědělství odhaluje krásu a bohatství českých rybníků a líčí život kapra od kladení jiker a líhnutí plůdků až po výlov.

Nukleární reaktor a závodní jídelna, ptydepe inženýrů a zemitý jazyk kuchařek. Citlivá pozorovatelka Vihanová ve svém filmu-anketě sleduje dva kontrastní světy, které se potkávají v jaderné elektrárně v Dukovanech v době hydrozkoušky na II. bloku EDU. Vědu a život prostupuje Badinerie z Bachovy orchestrální suity b moll. Umění dává oběma světům velikost.

Sporák je nejsmutnějším oltářem, kterému polovina lidstva obětuje své schopnosti, sílu a spokojenost. Kritická miniatura hořce komentuje dvojsečný význam emancipace v poválečné společnosti, která vybudovala obraz pracující ženy, ale nevzdala se kultu hospodyně. Reforma pracovního trhu není úplná bez reformy chodu domácnosti.

Dvě hodiny denně, taková je daň každé zaměstnané ženy za výrobu kulinářských požitků. Inženýři z výzkumného pracoviště závodu elektrotepelných zařízení v Praze-Záběhlicích přišli na zázračný přístroj, který může splnit sny žen o větším množství volného času. Je to magnetronový sporák, pro nějž se vžil název mikrovlnná trouba.

Dagmar Veškrnová (nyní Havlová), Pavel Bobek, Jana Švandová nebo Eliška Balcerová se za přispění pediatričky Hany Reinšteinové dělí o své rodičovské zkušenosti s přípravou umělé výživy a krmením dětí do jednoho roku. Činčerův civilní dokument se k divákům a divačkám nestaví mentorsky nebo blahosklonně, bere je jako rovnocenné partnery a partnerky, s nimiž se přátelsky dělí o vlastní poznatky.

Kuchyň je alchymistická dílna a kuchař mistr tajného učení. Přikazuje molekulám, aby bublaly, vřely, kynuly, měnily skupenství, tvar i barvu. Naučný snímek ukazuje, že vaření vejce nebo bobtnání těsta může být fascinující chemický i fyzikální proces a že naše tělo je malá laboratoř, která má vlastní zkumavky, měřidla a přístroje.

Člověk denně věnuje sportu a aktivní rekreaci jen třináct minut. Je to i případ pana Holoubka, který po infarktu radikálně změní svůj život. Vzdává se cigaret, které mu navozovaly libý pocit psychické rovnováhy, dodržuje Charvátovu dietu a sleduje úbytek váhy testovacím kotoučem s názvem Sám sobě soupeřem. Humorný návod, jak si poradit s civilizační chorobou, která se jmenuje špatná životospráva, a rada, jak být opět rád na světě.

Copak nám to tady vykvetlo, bakterie. Na první pohled vypadají jako obrazy abstraktních malířů, ale na ten druhý jsou to roje škoditelů, kteří zaplňují nemocniční lůžka. Laboratorní zaměstnanci coby chemická policie pátrají po střediscích infekcí a zachraňují společnost před pandemií. Jazzově roztančený osvětový snímek kriticky nahlíží na hygienické podmínky potravinářských prodejen i výroben.

Pokud si myslíte, že v nákupních centrech je nával, asi jste nezažili pražskou lidovou jídelnu na konci čtyřicátých let minulého století. Dva tisíce prodaných párků denně, dva tisíce lidských tváří a osudů. Filmový fejeton představuje prostředí pražských automatů, bufetů a levných jídelen jako minizoo, v němž se tísní lidské exempláře. Bojují o místo, jídlo nebo milostné objetí pod drobnohledem komicky dojemného režiséra, který hledá námět.

Poetická podzimní krajina na Mikulovsku, podkreslená hlasem Jaroslava Satoranského, ožívá sklizní hroznů, sudy se zrajícím vínem a koštováním. Snímek, který vznikl ve spolupráci s Moravskými vinařskými závody v Mikulově doprovází vyprávění vinařů, z něhož je cítit hluboký vztah k místu i přírodě.

Dej si ještě sklenku, nevíš, co tě čeká venku, radí famácká reportáž ve stylu cinéma vérité, natočená v pivnici U Kocoura, v sametovém roce osmdesát devět. Hospodský šanson hlasem Petra Hapky doprovází vřavu přelévajících se lidských emocí, od rozjařeného veselí přes podnapilou melancholii, po vesmír ticha, politých stolů a prázdných židlí.

Zatímco Michal Tučný zpívá o jídle a lásce, endokrinolog Rajko Doleček z Krajské nemocnice v Ostravě vypočítává, že invalidní důchody související s obezitou stojí jako kanál Dunaj-Odra-Labe nebo tři sta tisíc osobních automobilů. Závěrečná část desetidílného televizního rádce převádí lidský život na čísla a hodnotí člověka jako společenský produkt.

Kdybyste věděli, jaké já mám stavy, stěžuje si Stella Zázvorková coby paní Lapáčková v čekárně u lékaře. Televizní mysteriózní fejeton podle námětu novinářky a prozaičky Lenky Haškové o pacientce, kterou pronásleduje záhadné číslo, s humorem poukazuje na nákladnost lékařského ošetření a odpovědnost občana vůči sobě i státu.

Miloš Kopecký komentuje sám sebe v rolích restauračních hostů, kteří trpí různými společenskými neduhy. Satirická přehlídka groteskních lidských typů jako vztekloun, alkoholik, sukničkář nebo zloděj připomíná, abychom byli k personálu v pohostinství přívětiví, protože toho musí snést opravdu hodně.

Číšník, který hlídá zákazníkům restaurace počet kalorií v jídle, to není funkce nové aplikace, ale hrdina populárně-vědeckého snímku ministerstva zdravotnictví o dodržování zdravé životosprávy z poloviny padesátých let. Lidské tělo představuje elektrárnu, do níž se musí dodávat vhodné množství doporučené pohonné hmoty, a filmový rádce se stará o to, aby dobře živení občané mohli svou energií krmit kolektivního ducha socialismu.

Jak vyléčit pohublého pětiletého Pepánka, radí doktor, který místo prášků předepíše správné stravovací návyky. Když si maminka lépe zorganizuje chod domácnosti, bude mít dost času na chlapce, na knížku i na manžela. Mentorská instruktáž ministerstva zdravotnictví s přátelskou shovívavostí ukazuje, jak se vyhnout výchovným chybám a obohatit společnost o příštího pionýra.

Navštívit závodní jídelnu je jako projít devíti kruhy Dantova pekla. Alespoň tak to vnímá redaktor Kulturních novin Valoušek, který se nechtěně stane protagonistou sociálního experimentu místní závodní stravovny, v níž se děje vše opačně, než by mělo. Úsměvná satira o rozporu mezi realitou a ideálem ukazuje nástrahy novinářského povolání i skutečnost, že kulturu netvoří instituce, ale lidé.

Kde jsou svody, tam musí být kontrola. Do prodejen váženého masa v Praze 2 vyráží nejen kontroloři spotřebitelské rady národních výborů, ale i Jan Špáta. Jeho film-anketa však nezkoumá nepoctivé prodejce, ale charaktery zákazníků a zákaznic a klade důraz na aktivní roli občana při styku s nepoctivostí. Jenom zákazník bránící své zájmy může dokázat, aby daň za naši pasivitu byla co nejmenší.

Maso navozuje hormony štěstí, za něžností slůvek panenka, bůček nebo krkovička se však skrývá továrna na maso, ve které se dělí, čtvrtí a rozřezává. Kritická moralita s břitkou otevřeností upozorňuje na ekologické, hospodářské a etické souvislosti velkochovu prasat a na do očí bijící kontrast mezi českou kulturou přejídání a hladověním v Africe.

Konzum byl za socialismu obchodní řetězec s potravinami a smíšeným zbožím, ale je to i místo, kde se po setmění odehrávají netušené události. V poetické proluce mezi posledním a prvním zákazníkem, mezi soumrakem a úsvitem, ožívají mořští sledi nebo káva příběhy z dálek. Samozřejmá všednost se proměňuje ve frenetický roj lodí, pásů, strojů a lidských rukou kolektivního zásobování.

Medailonek o prospěšnosti společného stolování v zaměstnání objevuje ambivalentně emancipační rozměr závodních jídelen. Odborníci dohlížejí na skladbu jídelníčku a hygienické podmínky při přípravě jídla, aby zaměstnankyně nemusely trávit hodiny u sporáku. Mohou místo toho nastoupit na rutinní a méně placená pracovní místa po mužích, kteří se přesouvají k důležitějším činnostem.

Každý ví, že v létě je nejlepší zmražené vepřové, mají to tak dokonce i v Anglii. Jenom hospodyňka Evička tápe, a tak jí televizní průvodce radí, jak z mraženého masa připravit večeři, aby chutnala i Františkovi, až se vrátí z práce. Osvětový snímek z pozice laskavého učitele odkrývá mechanismy a výhody pokrokového centrálně plánovaného hospodářství.

Jídlo je narkotikum, modla, útočiště smutných lidí. Nadčasový populárně-vědecký snímek Ústavu zdravotnické výchovy pátrá po příčině obezity nového lidského druhu homo sedentárius, člověka sedícího, a vyvíjí různé strategie, jak porazit velehorstva tuku, která vyrostla z vlastenecké triády knedlo, zelo, vepřo.

Tvrdě dopadla trestající pěst spravedlnosti na temné prsty bandy padělatelů potravinových lístků, kteří naslouchali morovým řečem bank z Wall Streetu a chtěli nákazou a válkou zachránit svůj tlející kapitalistický svět. Propagandistický sestřih soudního procesu bojuje za ideu lepšího a šťastnějšího socialistického světa, pro niž se popravovalo.

Balet salátů, vidliček a moučníků rozehrávají číšníci a servírky jako hlavní postavy kulinářského představení v jedné z restaurací, provozovaných družstvem Jednota. Pod direktivním okem dohlížitele uvádí zaměstnanci a zaměstnankyně v chod mechanismus pravidel, pouček a nařízení, která představují jakýsi stínový svět sám pro sebe, skrytý za kulisami restaurace a zády strávníků.