Konference Fascinace: Polsko

Jednotlivá písmena polské abecedy, pečlivě vyslovovaná, ve své znakové podobě postupně defilují na bílém pozadí, střídajícím se s černou obrazovkou oscilografu, protnutou chvějivou linkou, jejíž kmity zobrazují fonetickou realizaci každého písmene.

Na plátně, rozděleném do dvou oken, běží záběry, které Robakowski simultánně pořídil dvěma na paže připevněnými kamerami. Kamery, ovládané pohyby paží, převalují snímané prostředí parku bezohledně vůči perspektivě lidského oka.

Důsledná filmová analýza série fotografií, znázorňujících lidské tělo v pohybu, které Rybczyński mnohonásobným přefotografováním, rozdělováním a překrýváním jednotlivých polí bílými a černými čtverci ručně „zdigitalizoval“ a následně za použití barevných filtrů roztančil v divoké jazzové rotaci.

V prostoru vytvořeném z listů novin a definovaném pomocí zrcadlového odrazu panuje surreálné dusno mezi prchající dívkou, přistiženou při snění během oprašování zrcadla, a cizím mužem, který se v zákrutách prostoru náhle zjevil, aby ji pobavil, vyděsil, a snad i získal.

Extrémní tempo střihu propojuje zobrazení lidské postavy v proměnlivých velikostech záběrů a vytváří dojem pohybu a transformace ve všech myslitelných smyslech: od růstu přes rozpad až po změnu místa postavy, stejně jako úhlu divákova pohledu.

Zobrazovací systém složený ze dvou kamer, dvou monitorů a jedné rozsvícené žárovky. Obraz vysílaný první kamerou do druhého monitoru je zabírán druhou kamerou a přenášen do monitoru prvního, kde jej opět zachycuje první kamera. Světlo se přelévá smyčkou systému i po zhasnutí žárovky.

Kineformy, promítané na Expu 58 v Bruselu, byly původně improvizovanou světelnou performancí, předváděnou v experimentálním divadle jako průzkum tvarotvorby světlem. Barvy, osvobozené od povrchu věcí i od přesné znakovosti, se na černém pozadí zhmotňují jako mlhovina, odraz, odlesk a stín.

Působivý portrét závodního koně sestává z přesně vymezených souřadnic jeho obzoru: krajiny, prodchnuté sytou zeleností, dlaní s cukrem, překážkou, uzdou, skokem a pádem. Atmosférický film, natočený na Velké pardubické, vypráví svůj tragický příběh pomocí měnícího se barevného spektra a hloubky záběru.

Tento film má limit zhlédnutí 500.Na rozhraní snu a skutečnosti se ve filmu zhmotňují zákoutí a tváře, podoby města Krakova, dávno zmizelé, a přesto stále živé. Díky vypravěčovu proustovskému monologu se sesbírané černobílé záběry z Krakova 30. let stávají sytým obrazem jedinečné vzpomínky.

Tento film má limit zhlédnutí 500.Rozhlasový dokument s vizuální stopou. Sbírka vnímavých komentářů dětí, které znají svou ulici, její rytmus, náladu a zvyky jejích obyvatel skrznaskrz. Citliví pozorovatelé vztahů a rolí glosují všednodenní svět dospělých a zároveň předjímají pohyby, které zanedbanou varšavskou ulici Twarda změní k nepoznání.

Kamera, obvykle obrácená směrem dolů, na cestu pokrytou podzimním listím, se s každým krokem filmaře otřásá a obraz parku, polorozpadlých zídek a zarostlých cestiček, který kamera prostředkuje, je úlomkovitý a rozostřený. Její pohled se projasní jen na pár vteřin ve chvíli, kdy objeví další písmeno.

Tento film má limit zhlédnutí 500.Na zkoušce žesťového orchestru, jehož členové jsou amatérští hudebníci z řad zaměstnanců dopravního podniku, si kamera klestí cestu mezi klarinety, tubami, tympány a trubkami. Snímá ostře řezané, charismatické a navýsost soustředěné tváře muzikantů – varšavských řidičů na cestě tramvají po šichtě.

Uhrančivé vrstvení pulzujících, na skleněných plochách se vzájemně vytlačujících olejových barevných skvrn a kapek vody je inspirováno procesem tvorby informelových maleb Tadeusze Kantora, kterému Waśkowski a jeho spolupracovník Nurzyński věnovali i svůj předchozí studentský film.

Plátno, rozdělené na devět polí, simultánně ukazuje v koláži statických záběrů fragmenty ze života několika protagonistů, soustředěných do prostoru mezi knihkupectví, kavárnu, byt, lavičku, podchod a autobus. Zvuková stopa dovedně splétá kousky dialogů a kontrabasovou improvizaci.

Tento film má limit zhlédnutí 500.„Scéna není zinscenovaná, tohle není hraný film. Sbíráme materiál pro sociology a právníky,“ zdůrazňuje komentář autenticitu voyeuristických záběrů ze stanice, kam policie odvedla prostitutky po noční razii v ulicích a brlozích Varšavy. Formálně i obsahově nejradikálnější film polské „černé“ série přináší svědectví o jevu, pro který chyběl v zákoníku paragraf.

Sérii pěti statických, pečlivě nasvícených záběrů na osamělé dělnice, soustředěně vykonávající svou profesi, doplňuje neutěšený pohled na vyčerpanou matku. Zesílené zvuky prostředí, doprovázející každou scénu, zde vrcholí v kompozici křiku nemluvněte a vzdechů páru kopulujícího na obrazovce v ženině ložnici.

Krátké strukturální etudy pracují se třemi záběry, třemi typy jízdy kamery a třemi druhy hlukových variací. Jednotlivé prvky a funkce audiovizuální struktury jsou divákům představovány postupně; stále složitější realizace možností systému tak lze sledovat bez ztráty orientace.

Film je součástí Pawłowského multimediálního projektu Kineformy. Za doprovodu modernistické skladby Adama Walacińského a v prostoru závorek, tvořených expresivním portrétem ruky a divoce nalíčenými tvářemi, jsou barevné záblesky, šmouhy a odrazy vrhány do temnoty s pomocí projektoru sestaveného z pomačkaného celofánu, reflektoru a pohyblivých čoček.

Řeč vrat, kterou tento film zachycuje, je výsledkem překladu latinkou psaného textu do materiální abecedy, složené z úhlu a směru pohybu vrzajících dveří.

Režisér, stojící uprostřed televizního studia, dává příkazy kameramanovi, který poslušně ukazuje situaci natáčení z pohledu tří kamer, mezi nimiž dle instrukcí rytmicky přepíná. Kwiekova performance byla vysílána naživo v pořadu věnovaném tvorbě členů Dílny filmové formy.

V prostoru statického záběru na ovládací pult a torzo těla operátora se rozehrává kybernetická etuda pro dvě ruce: jedna ovládá pohyb šipky, která klouže po povrchu záběru, druhá šipku honí či jí klade překážky, a tak ji vtahuje z povrchu dovnitř zobrazeného prostoru.