Opening Scenes Lab x Visions du Réel

Jako mladá dívka musela Adèle Shaykhulova odcestovat z Ruska do Francie a opustit zbytek rodiny. Aby si tuto nepřítomnost vynahradila, tajně natáčí společné rozhovory. Když se však dozví, že sestřenice Sonia, s níž vyrůstala, má rakovinu, z filmu se stává snad jediný možný způsob, jak nezměrnou vzdálenost mezi nimi překlenout.

Rodrigo Muñoz utrácí nehorázné sumy za sezení s terapeutem a napadne ho prostředky využít ekonomičtěji – natočit dramatizovaný autoportrét vykreslující jeho depresi. V konfrontaci s finanční dimenzí každodenního života se Rodrigo ironicky zmocňuje filmového média jako prostředku emancipace.  

Jesa je jihokorejský rituál k uctění památky rodinných předků: na výročí úmrtí se na počest zesnulého vystrojí slavnostní hostina. V tomto půvabném a hravém filmu vede režisérka se svou rodinou přes Skype dialogy o tradicích, genderových rolích a korejské historii. Výsledkem je jemná, ale výmluvná konfrontace, která poodhaluje mnohé rozpory a proměny, s nimiž se Jižní Korea musí vyrovnávat.  

Mladá Yeon Park objedná otci k narozeninám na eBay stroj času, protože v tom vidí příležitost dozvědět se něco z rodinné historie. Na soukromé výjevy z otcova života dívka reaguje tak, že citlivý materiál předá dál. Film je zábavný a intimní, používá technologii jako nezbytný prostředek komunikace.  

Zhruba dvacetiletý Simon má nádor na mozku, který postupně ničí jeho paměť a odsoudil ho k životu v bezprostřední přítomnosti. Na základě této bolestné zkušenosti natočila jeho sestra, režisérka Nora Štrbová, organický krátký animovaný dokument, který mimořádně vhodnou formou zachycuje neúprosnou ztrátu bytí.  

Violoncellista Tristan Honsiger poprvé improvizoval, když se snažil rozluštit Webernovu partituru. Spolu se svými spoluhráči tento dlouhán s azurově modrýma očima proměnil hudbu v nekonečné hrací pole, na němž se kombinuje technika a vynalézavost. Film Pierra Borela a Léy Lanoë podává Honsigerův barvitý portrét, natočený v duchu improvizované jam session.  

Elena je poslední. Po odchodu svého bratra z Ticina zůstává sama se svou matkou ve velkém domě u jezera. Pro ni ještě nenastal čas jít, ale už teď si nostalgicky představuje, čeho se bude muset vzdát, až se nechá unášet touhou po objevování nového. Nikita Merlini zachycuje stopy toho, co Elena na své nenápadné cestě k dospělosti nechává za sebou.

Tři mladí přátelé marockého původu se vydávají na ztracený ostrov, zpívají, tančí a odvádějí nás do přístřeší neobydleného majáku. Objevují neznámou zemi jako průzkumníci v dobrodružném příběhu. Julieta Juncadella je na jejich podivné výpravě sleduje a unáší nás s sebou jako vlna vzedmutá tímto fantaskním filmem.

Henri Marbacher ve svém animovaném dokumentu vynalézá způsob, jak zreprodukovat migrační pouť mladého Kurda Agíra, který do Švýcarska dorazil ze Sýrie. Mezi hlasovým komentářem a animovaným materiálem vzniká dialektika, v níž se rekonstruují vzpomínky jako povinnost paměti.  

U svatyně na břehu jezera v severním Ázerbájdžánu se tyčí tři stromy ozdobené látkami. Utkaly je ženy z nedaleké vesnice, které sem přišly odvrátit svůj zármutek a udělat si z přírody spojence. Kamera Laly Aliyevy s pronikavou jemností oživuje toto místo plné zrcadlení, kde se ženy v minulosti alespoň duchovně osvobozovaly od svých drsných osudů.  

Prvního dubna 2017 zahájila Čína projekt Nová oblast Siung-an, jehož cílem je proměnit region v novou megalopoli. Tváří v tvář zrychlené urbanizaci, která zcela vyprázdnila venkovské prostředí, nechává režisérka Daphne Xu na scénu těchto opuštěných míst vstoupit zdejší dělníky a obyvatele a humorně se tak vyrovnává s tabuizovaným tématem.  

Vismán a Alejandro žijí sami se svým otcem, veteránem kubánských Revolučních ozbrojených sil. V intimním, každodenním prostředí rodného domu se oba bratři aktivně účastní natáčení svého portrétu: vymýšlejí inscenované scény, v nichž se odhaluje násilí zděděné z jejich národní a rodinné historie.  

Středoafrický dřevorubec Wakis se spolu s rodinou živí tím, že dobývá dřevo pro výrobu dřevěného uhlí. Protože však dřeva ubývá – a také aby předešel konfliktům se sousedy –, musí stromy „lovit“ stále dál a dál od místa výroby. Tanguy Djaka Yarissi vytváří přesnou sociální kroniku o nejistotě tradičního obchodu.

„Každý může v životě může vykonat hrdinský čin,“ hřímá instruktor. Takový osud čeká na žáky v prezidentské škole kadetů, kterou Putin založil v roce 2016, aby připravovala dobrovolníky z řad náctiletých ke službě v Národní gardě, založené Putinem v roce 2016. Alex Evstigneev tyto budoucí hrdiny sleduje a skrze zvuk a obraz odhaluje jejich extrémní křehkost tváří v tvář železné indoktrinaci.  

Pegah Moemen Attare objeví dopis, který jí před 20 lety poslala babička a zůstal nezodpovězen. Přízračná slova napsaná v jiné éře a v jiné zemi – Íránu – vedou Pegah zpět do minulosti: skrze tři generace žen se vydává po stopách místa, které již neexistuje. Film jako nemožná korespondence, poetické a politické putování exilovými vzpomínkami.