Zvláštní uvedení

Roku 2011 uvedl tchajwanský tvůrce svou divadelní hru Only You, ve které po jevišti půl hodiny pomalu chodí postava středověkého buddhistického mnicha Xuanzanga. Tato scéna ho inspirovala k natáčení krátkých snímků, které uvádí do kontrastu pomalost chůze a rychlost okolního dění. První z nich s názvem Beztvarý vznikl v ulicích Tchaj-peje a kochá se dualitou času a prostoru, humorně vypointovanou skladbou Feeling Good zpěvačky Niny Simone.

Třetí chodecký film, který vznikl na zakázku benátské přehlídky současného umění Biennale, proměňuje v uměleckou instalaci lidskou postavu i kuchyňský spotřebič. Zvuk vařící se rýže, který podkresluje kroky mnicha v červené kápi, je duchařskou reminiscencí na dech režisérovy umírající matky a potkává se v něm tělesnost živých a mrtvých.

Dějiny ozbrojeného konfliktu v Kosovu, do nějž posléze zasáhly i jednotky NATO, zahrnují četné dosud neprobádané události. Patří mezi ně masové vraždy civilistů, které se srbská policie snažila utajit. Poetický dokument Ognjena Glavoniće prezentuje šokující výpovědi svědků a nechává na divákovi, aby si z nich poskládal obraz tehdejšího dění. Znepokojivě úchvatná vizuální stránka dodává událostem aktuální rozměr – dlouhé záběry míst paměti, v nichž se zvěrstva odehrávala, tvoří emblém přežívání minulého v přítomném, jež nezadržitelné plynutí času vpřed obvykle zahlazuje. „Za pomoci světla a zvuku, záznamů svědeckých výpovědí kombinovaných s obrazy z míst, kde se zločiny udály, působí film přímo na divákovy pocity, představy a emoce.“ – Ognjen Glavonić

Pátý chodecký film vznikl jako součást filmové antologie Letters from the South, kterou sestavila malajská tvůrkyně Tan Chui Mui. Tsai Ming-liang se v něm prostřednictvím mnicha v červené kápi vrací do rodném Kuchingu. Zdi domu, v němž vyrůstal, jsou nasycené důvěrně známou minulostí i cizími životy dnešních obyvatel.

Po druhé světové válce bylo lidem z rusínských karpatských vesnic slíbeno lepší živobytí v Čechách. Když se však usadili, cítili se na nových místech jako cizinci, a tak pro ně vzpomínky a vyprávění získaly zásadní význam – připomínaly jim jejich původní domovy. Jedno z těchto vyprávění je o Jakubovi, muži, který znal Bibli zpaměti. Film sleduje jeho stopu a portrétuje téměř zapomenutou ztrátu lidí, kteří se i dnes cítí být bez domova.Film se bude promítat v digitálně remasterované verzi.

Sedmý chodecký film vznikl na zakázku Hongkongského mezinárodního filmového festivalu. Sleduje náhodné setkání mnicha v červeném rouchu v podání Lee Kang-shenga a známého japonského herce Masanobu Andoa ve veřejných lázní a kapslovém hotelu. Intimní dvojportrét objevuje niterné spolubytí i míjení nočního Tokia a neklidné lidské mysli.

Spící město, ulice bez lidí. Postava v červeném rouchu pomalu kráčí. Po koberci z listí, po kočičích hlavách, po studené dlažbě. Na město padá podzimní noční mlha. Lidé v kinosále sledují pomalé mnichovy kroky a usínají. Mohou se přízraky potkat a porozumět si? Noční pouť vznikla ve spolupráci Tsai Ming-lianga a studujících FAMU za pouhých 10 dnů a je poctou filmu i Jihlavě jako místu tichého snění.

Dokument sleduje etnografický portrét české menšiny, která se usadila v Rumunsku poblíž Temešváru v roce 1822. Film zachycuje život této izolované komunity během všech čtyř ročních období. Ukazuje, jak si tato enkláva dokázala uchovat svůj jazyk, identitu a kulturní dědictví navzdory obtížným podmínkám vlády Nicolae Ceaușesca. Jde o silný etnografický dokumentární esej s morální hloubkou, který nabízí jedinečný pohled na uchovávání menšinové identity v těžkých podmínkách.Film se bude promítat v digitálně remasterované verzi.

Teenagerka jménem Imam žije v Sarajevu a chodí do deváté třídy. Ve snaze zajistit si pozornost a uznání spolužáků jednoho dne prohlásí, že měla sex se starším Damirem. Ten ji ve skutečnosti odmítnul. Lež se začne rychle šířit a žít vlastním životem. Hrdinka sice získává nové kamarádky, ale ztrácí kontrolu nad vlastní identitou. Režijní debut bosenské režisérky Uny Gunjak se paralelně zaměřuje na rodiče a učitele, jejichž přístup ke svobodě a bezpečnosti formovala bosenská válka. Film věrně vykreslující emocionální zranitelnost dětí i dospělých získal zvláštní uznání poroty na festivalu v Locarnu.     „Jako žena v polovině své třetí životní dekády, která se snaží rozmotat uzly své sexuální výchovy, jako bosenská žena, která pozoruje dnešní mládež, a konečně jako feministka – jsem cítila nutkání a povinnost natočit tento film.“ — Una Gunjak (Zdroj)